MOŽNÁ MENŠÍ PROBLÉM.....
Moje drahá sluníčka
Tak máme za sebou během dvou měsíců, 2 semináře v Opavě. První seminář proběhl v listopadu, a druhý v hned lednu.
Na prvním semináři byly zařazeny klasické duchovní témata, Druhý seminář byl zaměřen na automatickou kresbu a písmo.
V Opavě vždy potkám milé úžasné lidičky, ale jak se Vám možná zdá, píši to téměř o každém městě. Tento lednový seminář byl ale zase trochu jiný než ty předchozí. Na programu byla automatická kresba a písmo. To bylo hlavní téma semináře. Na tento seminář se přihlásila také Lucinka.
Napsala mi přihlášku a zeptala se, zda nevadí, že je na vozíčku. Místo, kde se seminář konal je v přízemí a nejsou tam schody, viděla jsem to, jako bezproblémovou záležitost. Řekla jsem si: „To je přece moc krásné, přesto, že má ta dívka zdravotní překážky, nemůže se pohybovat ta, jak by chtěla, přesto chce přijet a je ochotná učit se přijímat vzkazy od andělů, touží pomáhat ostatním. Pak jsem si znovu pozorněji přečetla její slova z přihlášky a přiznám se, že mě trochu zabolelo srdce.
Já jsem nevidomá a na vozíku, ale na menší vzdálenosti, třeba po schodech,
chodím, tak bych chtěla vědět jestli můj handicap bude dělat nějaký problém?
Znovu jsem začala přemýšlet. Budeme vybarvovat mandalky a psát, kreslit čakry, dělat diagnostiku. Budu kreslit na tabuli, ta dívka to neuvidí. Co to tedy bude vnímat?? S láskou Kytička
Dobrý večer Kytičko,
chtěla bych vám poděkovat za včerejší den v Opavě.
Jak už jsem říkala, mám pocit, že se teď posunu někam dál.
Chtěla bych se ještě zeptat, co to bylo za hudbu, co jsme poslouchali u meditace.
Moc mě oslovila a líbila se mi.
Doufám, že se zase setkáme.
S Láskou Lucka
Kytičko, Děkuji ti za krásný den s tebou a se všemi ostatními s tvým zpíváním a s tvým optimismem.
Ještě drobnost. Jak jsem čekala na nádraží, tak přijela rodinka, která tam byla s dcerkou na vozíčku a jela
jsem s nimi do Svinova, kde přestupovali na Přerov. Bylo to fajn.
Přeji hezké dny plné pohody a hlavně zdraví jak tobě, tak tvým blízkým. Běla
