ZLODĚJKY DUŠÍ
Milá Kytičko,
dlouho jsem odkládala psaní tohoto emailu.
Chtěla jsem Ti ještě jednou poděkovat za informace, které si mi v předvánočním čase poskytla.
Čekala jsem až se vše srovná a já Ti budu moci nejen poděkovat, ale také napsat, že je vše v pořádku a my jsme tuhle těžkou zkoušku úspěšně zvládli.
Už nastal ten pravý čas.
Moc Ti děkuji, že jsi byla pro mě na telefonu, když jsem Tě potřebovala.
Z celého srdce děkuji, děkuji, děkuji...
Uběhlo několik týdnů a mé naděje se rozplynuly.
Dnes už vím, že můj syn jede v tvrdých drogách.
Vím, že tehdy jsem to nechtěla vidět ani slyšet, i když jsem měla v sobě pochybnosti.
Byla to naděje, bylo to světýlko, kterého jsem se mohla držet.
Odešel do Prahy, protože zde u mě už zůstat nemohl.
Jasně jsem cítila, že je třeba nechat ho jít, nechat jej hledat vlastní cestu a přestat se snažit jej ochraňovat.
Našel si práci a já věřila, že ponaučení které dostal, bylo dost silné na to, aby pochopil...
Ještě několik nocí po této události jsem měla možnost prožívat to, co se tam dělo.
Tyto vize ve mě zanechaly hluboké prožitky a proto jsem věřila, že na tohle nedokáže zapomenout.
Dokázal...
Už je bez práce, už jde svou vlastní cestou, která mu umožňuje být mimo realitu.
Bylo nesmírně těžké odpoutat se od něj, nechat ho jít a nestarat se co bude dál.
Vím, že chápeš, i ty si maminka milující své děti.
Dobře si pamatuji Tvůj vzkaz, který jsem mu předala.
Mám ho v živé paměti.
Vše jsem odevzdala Bohu a vím, že tohle dopadne tak jak má.
Nepíši, že to dopadne dobře. Protože já sama nevím co je dobře a co dobře není.
Modlím se za něj.
Z celého srdce mu přeji, aby to dopadlo tak jak sám chce, aby našel cestu kterou hledá.
I když vše bylo moc těžké a bolestivé, přesto jsem mu vděčná.
Nezlobím se na něj a pořád ho miluji.
Čtu knížky o drogách a uvědomila jsem si spoustu věcí mimo jiné i tuhle:
Naučil mě to, co mi nedá žádná knížka, žádný film, žádný seminář...
Umožnil mě vše prožít až hloubky duše, dal mě nenahraditelnou, i když velmi bolestnou a těžkou zkušenost.
Za to jsem mu vděčná, myslím na něj s láskou, posílám mu světlo a prosím andílky ať ho ochraňují.
Děkuji, že jsi dočetla mé řádky až do konce.
Už pár dní cítím, že Ti mám napsat, tlak se stupňuje a já činím co mám.
Děkuji, že jsi.
Děkuji za všechnu pomoc, kterou okolo sebe dáváš.
Mám Tě ráda a ještě jednou děkuji.
Přeji Ti krásné, hojností a láskou naplněné dny.
S láskou Tě objímám,
Hanka
Nejdražší Hanko,
to,co právě teď prožíváš, je jedna z nejtěžších zkoušek, kterou vůbec matka může prožít. Péče o milované dítě, starost o jeho štěstí, zdraví se najednou promění na dramatický boj o jeho přežití. Všechno na čem doposud záleželo, se najednou zdá tak zbytečné a malicherné. Drogy jsou velmi silný soupeř, jsou to „Zlodějky duší“.
Člověk, který podlehne tomuto pokušení, ztrácí kontakt se svou vlastní podstatou, ztrácí sám sebe a nedokáže se spojit s Boží láskou, aby načerpal nové duchovní i fyzické síly. Ztrácí vše, co člověka dělá člověkem. Je to jako kráčet po tenkém ledu a čekat, který krok, se stane osudovým a prolomí tak tenkou hranici, mezi životem a smrtí.
Já také Haničko, nikdy nezapomenu na Tvůj telefonát, který začal větou, „Kytičko, unesli mi syna“. Příběh, z kterého mě mrazilo, situace chlapce, kterého unesli desítky km, aby si prožil své peklo a nakonec ten zázrak s pomoci andělů, že se mu podařilo utéct. Tvá úžasná mateřská intuice, odhodlání ho najít, i když napůl zmrzlého a zraněného, ale živého.
Vzpomínám si, jak se bál, že ho znovu najdou a zabijí a já Ti radila, ať ho odvezeš někam daleko. Dnes už obě víme, z čeho plynuly mé pocity a informace, že nám ten chlapec něco zatajil, že neříká úplnou pravdu. Už chápeš, proč jsem Ti položila tuto bolavou otázku, jestli kouří trávu, nebo bere drogy? Andělé mu jasně ukázali tu obrovskou šanci „NÁVRATU DO ŽIVOTA“. Šanci můžeme využít, nebo jí zahodit. On si vybral tu druhou možnost. Vím, jak to bolí, když milovaného člověka nalezneme a znovu ztratíme, a tyto ztráty a nálezy se při závislosti na drogách, stále opakují. Až jednoho dne, už není koho hledat.
Haničko, ty jsi mu darovala svobodu, a na tu má každý člověk právo. Nechalas ho jít, jeho vlastní, i když tolik bolestnou cestou. Posílám Ti celou náruč lásky a prosím anděly, aby posílali neustále energii a sílu Tvému srdci. Ať tuto přetěžkou zkoušku ustojíš. Budu prosit /a určitě nejen já/ za návrat Tvého syna. Za prozření a uvědomení si pravých hodnot života.
Přeji Ti andělský klid a mír, který léčí a naplňuje naše srdce harmoníí.
S láskou Kytička
TEXT TÉTO MÉ PÍSNIČKY JE VĚNOVÁN JEDNÉ ÚŽASNÉ ŽENĚ, KTERÁ BOHUŽEL CESTU ZPĚT UŽ NENAŠLA. JE VĚNOVÁN ZPĚVAČCE, KTEROU JSEM MĚLA A MÁM VE SVÉM SRDCI.....
COPÁNKY
Dva malé copánky,na krku korálky,
Ztratil se tvůj dětský smích.
Tvá fotka je v rámečku,psaní na stolečku,
A přesto nic není , jako dřív.
Jenom já nejistě tuším, co asi mohlo se stát,
Potkaly tě zlodějky duší, do Tvé kůže tvrdě
Zatnuly dráp.
Máš strach z vlastních přízraků, z krutosti
Zázraků, a další dávka možná přinese zkrat.
Laskavé šero tvář přikryje a když dnešní noc přežiješ,
Snad zítra už bude ti snáz.
Jenom já nejistě tuším,co asi mohlo se stát,
Potkaly tě zlodějky duší,do Tvé kůže tvrdě
Zatnuly dráp.
Ničíš se pomalu, potichu,sama a v přepychu,
čarovných představ a lží,jak z lavičky prázdného
nádraží,smrt si tě odváží,snad plamínek nedohoří.
Jenom já nejistě tuším,co asi mohlo se stát,potkaly tě
Zlodějky duší,do tvé kůže tvrdě zatnuly dráp.
Jenom já nejistě tuším,vrahy z půlnočních dýchánků,
Vzaly mi tě zlodějky duší, umíráš za ranních
červánků....
Komentáře
Přehled komentářů
Začnem tým, že vždy keď mám nejaký problém a akonáhle otvorím tvoje stránky Kytička, zverejníš článok, ktorý akoby sa ma týkal a tak je tomu aj dnes. Mám podobný problém so Zlodejkou duše, ale nie som v pozícií matky ale manželky. Trvá to už sedem rokov, čo pomáham manželovi zvládnuť ten boj, ale som na pokraji zúfalstva, a dnes som si takmer istá, že s tým nikdy neprestane. Je závislí na marihuane a pred tým bol 3roky na heroine. Nemá už 3.rok stálu prácu, sem tam nejaká brigáda a veľa iných vecí čo s tým súvisia. Tí čo majú v rodine niekoho, kto trpí akoukoľvek závislosťou presne vie o čom tu píšem. Odvrátil sa od celej rodiny, kt. ničil svojim správaním a som posledná kto pri ňom ostal, ale cítim, že aj ja sa blížim ku koncu, lebo nechcem aby ma už ďalej ťahal dolu vodou. Myslela som, že budem dosť silná na to aby som mu pomohla svojou láskou, ale keď sa odmieta liečiť ja už ďalej nevládzem. Pochopila som, že keď s ním ostanem nebudem mať nikdy rodinnú pohodu a deti, po ktorých veľmi túžim.Aj keď ho stále ľúbim, nemôžem s ním ostať a cítim, že už nastal čas, keď si pôjdeme každý svojou cestou. Posielam veľa veľa lásky a objatie pre všetky duše čo si prechádzajú tak ťažkými skúškami osudu a bojujú so Zlodejkami duší našich najdrahších....a Kytička tebe veľmi pekne ďakujem za tvoju pomoc a že si tu pre nás všetkých s otvorenou náručou a pochopením.
Re: Neúspešný boj...
(hannelle, 20. 5. 2013 13:32)
Petruško,
díky za tvoji reakci. V životě jsem měla stejné pocity, které popisuješ, i když jsem s přítelem neprožívala až tak těžké jeho závislosti. Taky jsem si myslela, že svojí obrovskou láskou mu můžu pomoct, že společně všechno zvládneme a že život si postupně srovnáme tak, aby to naše spolužití vyhovovalo oběma. Prošla jsem si několika fázemi uvolňování a vnitřního opouštění. Nejdříve přišlo uvědomění, že už to nejde, ale uvnitř jsem měla pocit zklamání ve svých očích i domněle v očích druhých, že jsem to nezvládla. Ten pocit se po dalších vyčerpaných snahách proměnil v ujištění a už 'jenom' pocit smutku a lítosti, už bez zloby těch jednotlivých situací, s rezignací na partnerskou lásku s tímto člověkem, k němuž jsem ale stále cítila lásku lidskou. Čím dál víc jsem věděla, že v této fázi je ukončení tou jedinou možností, protože toto pro mě a v podstatě i pro něj nebylo dál k žití. Stále tam ale byl smutek z tohoto rozhodnutí, který jasně ukazoval, jak s ním nejsem srovnaná. Tehdy mi z pocitu volnosti, kterou jsem tak dávala nám oběma, naposledy tekly slzy za naším vztahem. Možná ještě ze smutku, možná to byly slzy uvolnění, které odváděly všechno to staré napětí a úsilí udržet láskyplný vztah za nás za oba. Ta úleva je někdy až dojemná.
Vždycky jsem věřila, že láska hory přenáší, že láska zvládne překonat a přeměnit všechno. Po několika letech jsem v jedné z těch silných situací malověrně pochopila, že láska hory nepřenáší. Bylo to pro mě ohromné zklamání. Když jsem se zklidnila, rozmýšlela jsem o tom a nedalo mi to. Říkala jsem si: "To přece není možné!" A pak jsem si uvědomila ten rozdíl. Ta 'běžná' láska hory nepřenáší, když někdo nechce. Ale ta skutečná, vnitřní, hluboká Láska, to je ta zázračná síla, která mění. Té je jedno jaká je situace, jak se v ní kdo chová.. ta miluje a proudí bezpodmínečně, neustále. Může se projevovat v jakékoli formě. Funguje a proudí, i tehdy, kdy zdánlivě ty druhé opouštíme. Sami máme možnost tento zázrak zažít a dát ho pocítit i těm druhým, kteří ho v sobě ještě neobjevili. Byť třeba nevědomky, i oni si tuto zkušenost ponesou v sobě dál a věřím, že ji objeví a využijí až nadejde ten jejich 'pravý' čas.
S láskou ♥ Hanka
Posílám spoustu lásky,
(Šárka, 25. 2. 2012 21:41)světla, odhodlání a energie Hance i Petrušce a moc Vám držím palce, abyste to zvládly a samy z té bolesti a stresu neonemocněly. Zvládla jsem to i já za podpory manžela, když naše dcera byla na drogách ( marihuana a pervitin). Maminka z toho stresu dostala rakovinu št.žlázy a já mám odoperovanou štítnou žlázu. Ten strašný stres ničí naše těla, ubíjí duši. Moc Vám přeji z celého srdce, abyste se mohly opřít o něčí lásku, náruč a abyste našly sílu vše zvládnout. U nás vše nakonec dopadlo dobře, dcera je již 11 let "čistá", ale já nikdy nezapomenu na nejhorší roky v mém životě. Ať stále svítí Světlo na Vaší cestě, budu moc prosit Anděly, abyste obě našly útěchu a klid. A tak Vás objímám a držím palce, zvládnete to! Šárka
Děkuji
(Eva, 25. 2. 2012 13:35)
Moje drahá Kytičko, poslouchám ten krásný hlas a tečou mi slzy. Děkuji Ti za text, který si darovala té úžasné ženě, děkuji za podporu Haničce a Petrušce.
Haničko, mám Tě moc ráda, objímám Tě, modlím se, ať vše dobře dopadne. Děkuji Bohu, že mi bylo dopřáno Tě na své životní pouti potkat. S láskou Eva
Ćo všetko dokáže materská láska....
(Marianna ohajko@ehs.sk, 24. 2. 2012 17:02)
Mám slzy v očiach,nad Hankiným príbehom a som nesmierne vďačná Bohu,že takého ťažké životné skúšky nemusím prežívať.Úprimne s ňou súcitím,určite ako každá matka,čo číta tieto riadky.Posielam Vám Haničko a Petruško obrovský lúč lásky do Vášho uboleného srdiečka,nech Vás a vašich blízkych ochraňuje ten-ktorý bol pri našom narodení a má nás nesmierne rád,odpúšťa a dáva nám vždy šancu začať odznovu.A tebe moja najdrahšia Kytinko ďakujem za to,že si, a si tá najlepšia duchovná priateľka,akú mi Boh mohol poslať do cesty.Mám ťa veľmi rada,si náš pozemský anjelik a slovami ani nejde vyjadriť vďaka Bohu za to,že sme ťa znovu našli v tomto živote.
S láskou tvoja Marianna
Re: Ćo všetko dokáže materská láska....
(Petra, 24. 2. 2012 19:01)Ďakujem Mariannka, lúč lásky zahrial ....Prajem Ti veľa svetla v živote :-)
Neúspešný boj...
(Petra, 24. 2. 2012 15:00)