ABYCH TI MOHLA ŘÍKAT TÁTO
Tento dopis, jsem zveřejnila jen proto, že je kolem nás příliš mnoho žen, které se na mně obracejí s tímto velmi bolestným tématem. Bolí mně z toho srdce, ale i toto je třeba uzdravit.
Kytička dopis z 20.1.2009
Táto, Píšu Ti tento dopis, ne proto, abych Ti ublížila, ale proto, abych v sobě konečně něco bolestného uzdravila. Jsem Tvá jediná dcera. Byla jsem Tvým velkým přáním, po dvou synech, kteří Ti dělají jen radost a Ty jsi na ně určitě právem pyšný. Mám své bratry moc ráda, i když popravdě mám chvíle,kdy už nevěřím ani svým bratrům. Byla jsem vždy Tvá poslušná milounká holčička, které jsi dával najevo lásku a city. Všichni kolem nás obdivovali Tvou rodinu, to zázemí, které jsi nám dětem, s maminkou dával. Chodil jsi se mnou na procházky, hrál sis se mnou, četl mi knížky a maminka byla vlastně spokojená s tím, jak moc máš rád své děti. To co se dělo za dveřmi, když s námi nebyla, nikdo až do dnešního dne neví. Cizímu člověku, bych se to říci styděla a maminku mám tak ráda, že si nedovedu představit, že bych jí zasadila takovou krutou ránu. Nedokázala bych jí ublížit. A tak jsem našla na internetu poradnu, kde mi poradili , abych tento dopis Tobě svému tátovi napsala a tak je zde těchto pár vět, které byly dlouho v mém srdci jako pohár plný jedu a bolesti. Tati, byla jsem přece pořád Tvoje malinká holčička? Jak jsi mi mohl takto ublížit? Tvé ruce a polibky se staly mojí noční můrou. Sahal jsi mi tam, kam slušný otec děvčátkům nikdy nesahá!! Nevěděla jsem proč.Nepamatuji si úplně všechno, naštěstí je paměť malého dítěte jako záclona, která se časem zatáhne a zakryje Ty největší bolesti. Vzpomínám si na jeden večer, kdy jsem se naučila krásnou básničku a ty jsi mi koupil krásnou sukýnku. Musela jsem se v noci vysvléci s pyžama a v té sukýnce se ti ukázat. Vzpomínám si na Tvé ruce. Byly horké a to co jsi mi pak udělal…..To /ty dobře víš co/ mně tolik bolelo!!!! S velkou bolestí jsem ráno šla po schodech dolů a mamince jsem musela říct,že mně bolí břicho. Vrátila mně domů a nechala mně místo školy odpočívat. Za pár dnů ta bolest ustala. O to víc mně bolelo mé srdce. Jsem špatná holčička a zasloužím si to. Pořád jsem si opakovala, že musím být hodná a Ty pak možná přestaneš. Bála jsem se dostat horší známku. Naštěstí jsem měla většinou jedničky. Velká úleva pro mě, byly víkendy u babičky. Dětství jsem z vypětím svých sil přetrpěla a když jsem ukončila základní školu, trvala jsem na internátní škole. Pak jsi konečně přestal. Moje první láska v mých 17 letech. Byl Petr. Když jsem ho přivedla domů, měl jsi doslova záchvat zuřivosti, dobře Tě znám a i když jsi se snažil opravdu ovládat, mně Tvé vraždící pohledy neunikly. Nemusel ses o mně bát. Má láska za pár dnů definitivně skončila, stejně jako všechny další. Protože já tati, nejsem díky tomu, co jsi mi dělal,schopná se milovat s mužem. Má láska vždy trvá jen pár týdnů. Pak příjde den Dé, kdy má dojít s intimnímu sblížení s partnerem a já to opět nedokážu. Opět se mi vrátí mé vzpomínky. Můj partner se mi vzdaluje je někde pryč, někde v mlžném oparu. Já vidím a cítím opět Tvoje ruce. Cítím Tvoje rty. A další pro mě nechutné části Tvého těla. A zvedá se mi žaludek. Znovu to bolí !!!! Útíkám z této situace. Stejně tak, jak jsem toužila utéct kdysi, když jsem byla malinká holčička a věřila svému tatínkovi. Byla jsem slabá a neschopná jakékoliv obrany. Neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl. A tak se mi chce křičet, zvracet a obvykle pak dlouho pláču. To je můj sexuální život. Nic jiného jsem dosud neprožila. Nic necítila. Brzy oslavím třicáté narozeniny táto. Nemám manžela. Nemám děti. Všichni říkají, jak jsem hezká. Já chodím do psychologické poradny a stýkám se s podobně postiženými ženami. Teď jsem poprosila o pomoc i Boha a jeho Anděly Je prý nejvyšší čas. Budu se snažit pracovat na svých myšlenkách a dokázat jednou opravdově milovat se vším, co k tomu patří. Moc toužím po děťátku a jestli to dokážu,věř mi táto, že nikdy nedovolím, abys byl s mojí dcerou sám. Budu ji ochraňovat před takovými ……, jako jsi byl Ty. Nedovolím, aby jí někdy její otec udělal to, co jsi Ty udělal mně. Moje dcera bude první, komu to všechno řeknu, aby věděla, že já jsem její pozemský anděl a nedovolím, aby jí kdokoli ublížil a zničil jí celý její život, jako Ty mně. Tečou mi slzy a i když Ti nadávám, snažím se v sobě něco uvolnit a odpustit Ti. Abych Ti mohla znovu začít říkat TÁTO. Posílám ti kontakt na stránky, kde si tento dopis přečteš Tuto písničku posílám paní Kytičce,Tobě a všem maminkám a holčičkám. A taky hodným tatínkům, kteří nejsou jako TY. Zpívá ji Jakub Smolík Zapni si zvuk Tati, tato písnička je moje velké přání, které už mi nikdy bohužel, nemůžeš splnit. Mít hodného tátu, který mi dá pocit jistoty a bezpečí.
Tvoje Hanka
Děkuji Jakubovi Smolíkovi za tuto krásnou písničku. Zdroj tohoto videa, You Tube.
Prosím zapněte si zvuk. Stačí kliknout na šipku.
Komentáře
Přehled komentářů
Ani nevíš Haničko jak jsem proplakala písničku a myslela na tebe,ale musíš jít dál a existují odborníci-psychologové a na co nejvíc věřím-požádej andílky o pomoc.Bude to možná rada od někoho nebo jsou i andělé mezi lidmi.Posílám světýlko pro tvojí dušičku a věř,že všichni muži nejsou stejní.Stejně se skláním před tebou,že jsi dokázala odkrýt takové tajemství.
Haničce
(Iveta, 27. 1. 2009 22:02)
Nikdo z nás, kdo něco podobného nezažil na vlastní kůži, si nedovede představit, jakým peklem si tak malá holčička asi musí projít. Dědeček se dobrovolně vzdal své vnučky ve chvíli, kdy poprvé sáhl na svou vlastní dceru. Takže říct-neříct? Copak každá máma nechrání své dítě za každou cenu? Možná kdyby o těchto věcech mluvila s Haničkou její maminka, dnes by sem Kytička dávala dopis o tom, že andílci přivedli na svět další miminko.
Držím Ti palce Haninko, přeju moc síly, abys mohla žít dál a našla lásku hlavně k sobě a neobviňovala sama sebe. Jsi moc statečná a věřím, že to jednou pro Te bude dávná, i když nesmazatelná minulost. Moc, moc lásky a sluníčka Ti posílám do srdíčka. Jsi úžasná.
Posílám Ti pohlazení
(Zuzka, 27. 1. 2009 21:27)
Milá Haninko,prosím pokus si říci "I přesto,že mě otec zneužil,tím nejhorším způsobem, mám se hluboce a kompletně ráda a přijímám se".Neboj se to sama sobě upřimně říci mnohokrát a třeba před zrcadlem.
Děkuji Ti za odvahu k napsání Tvé bolesti s vděčností Zuzka
tvůj partner
(IRena, 27. 1. 2009 20:14)
Haničko, stala se ti hrozná věc, která nejde "vymazat". Ale jestli chceš opravdu jít dál a mít i vlastní děti, nemůžeš přece přistupovat ke všem mužům stejně, to by si tvůj partner nezasloužil, pokud ho chceš předem podezírat, budeš kazit život sobě, jemu i vašim dětem.
A říct svou špatnou zkušenost svému dítěti - opravdu myslíš, že je to dobrá cesta? Chceš svou dcerku postrašit a znechutit jí muže, dát jí nenávist (byť oprávněnou) k dědečkovi a nechat jí bát se o maminku a litovat jí?
Tvá rána je velká, bolavá, ale neměla bys ublížit dalším lidem jen proto, že ty sama jsi "poraněná"..
Držím ti palce, ať se vypořádáš se svým zážitkem co nejdřív a co nejlíp to půjde.
co je to za Otce ?
(Laďa, 27. 1. 2009 19:48)
Bůh ti poslal anděla a Ty jsi mu zlomil křídla.
ty skutky už smazat nelze, ale můžeš se PROBUDIT, pokud si uvědomíš, co jsi udělal s darem od BOHA.
Umíš plakat? umíš v pokoře pokleknout? Udělej to dřív, než ti v tom bude pomoženo, stíny které tě následují, jsou nemilosrdné.
bezmocné děi
(Marcela, 27. 1. 2009 19:33)stahnul se mi krk,při čtení tohoto příběhu a jak začla hrát písnička už jsem brečela,modlim se za tyto děti a ženy,je hrozné jak si člověk uvědomí jejich bezmocnost.Haničce držim pěsti a to šěstí a laska k ní určitě dorazí!!!!Určitě na ní někde čeká muž,ktery ji pochopí a dá srdce na dlani!!!!!
Andělské pohlazení Haničce
(Lenka, 27. 1. 2009 17:50)
Při čtení se klepu zimou ,nikdy nepochopím ,jak může někdo takto ublížit malému děťátku.
Držím Vám palečky k překonání a obdivuji Vás za statečnost,Vím ,že je těžké mluvit o takových věcech.Prosím anděly ať najdete klid v duši a za všechny děti,aby měly klidné dětství.
Světýlko pro Tebe Haničko,....
(Jitulka, 27. 1. 2009 17:43)
Hani,...
mOc mOc Ti držím palce a posílám Ti spoustu světýlka na Tvojí cestu, aby se rány pokud možno úplně zahojily, i když vím, že jizvy vždy v nějaké podobě zůstanou,...
Jsi statečná a úžasná a mOc držím palce, ze srdce Ti přeji, aby se Tvé rány zahojily,...
Spoustu světýlka na Tvojí cestu posílám,...
Jitulka
ach jo..........
(Lenka, 27. 1. 2009 16:53)něco podobného jsem zažívala i já.Myslela jsem že jsem otci odpustila ale stále když něco takového čtu nemůžu si pomoct chce se mě plakat,mám vztek říkám si proč já proč jsem to musela i já prožívat, je to jako zlí sen.Moc bych si přála abych mu mohla odpustit abych to mohla vymazat z hlavy, ale nevím mám pocit ,že to nikdy nepujde.Je to zvláštní včera jsem si četla knihu a byl tam taky podobný příběh tak jsem to zase měla před sebou a tet čtu zase tenhle příběh............
laska
(Iveta, 27. 1. 2009 16:35)Pri citani tohto pribehu musim plakat... nic ine ako slzy ma nenapada. Mila Hanicka, to bude dobre, Kyticka ti urcite pomoze... posielam ti anjelikov, aby ta uz nebolelo srdiecko...
Smutné, ale nádherné!!!
(Pet, 27. 1. 2009 14:31)
Myslím, že to osloví spousty z Vás...děkujeme za tak krásný článek kytičko!!!!
Pet
Dej sama sobě šanci
(Pipilotka, 27. 1. 2009 22:07)