DUCHOVNÍ POMOC - VAŠE KYTIČKA - PORADNA - KOMUNIKACE S ANDĚLY

 PŘÍBĚH Č. 1

Dobrý den, Kytičko,

velmi Vás prosím o radu. Pravidelně čtu Vaše stránky a někdy na podzim jsem Vám psala dotaz ohledně toho, že se nám s manželem nedaří otěhotnět. Na dotaz jste mi sice přímo neodpověděla (chápu, že jste asi zavalena podobnými požadavky), přesto to nyní zkouším znovu. Na stránkách jste totiž s odstupem několika týdnů (bylo to někdy během podzimu) hovořila o těhotenství,pomohla jste některým ženám otěhotnět a na druhou stranu jste zmínila, že ne každá žena má v osudu ten dar stát se matkou. Od té doby mi tato věta opravdu leží v hlavě.

  Dotyčný článek se mi dnes nepodařilo najít, ale vím, že to na stránkách bylo napsané a já se teď nemohu zbavit otázky, co když jsem to právě já? Kde beru tu jistotu, že jednou k nám to miminko prostě MUSÍ přijít, že musíme být jen trpěliví? Proč některé ženy mají bez problému dětí několik a jiná žádné, přesto že po něm tak touží? Je to kvůli její sobeckosti, neujasněné budounosti.. proč?

Víte, Kytičko, když jsme zjistili, že z našich blízkých přátel a známých jsme zůstali jediní bezdětní, začali jsme si otázku Proč právě my nic? klást stále častěji. Za několik let jsem prošla jsem už různými stavy, hlavou se mi honily nesmylsné myšlenky, házelo mne to od mantinelu k mantilnelu, od postoje že je máme dost času, že je TO jedno, doba, kdy jsem byla v naprostém klidu a neřešila jsem TO, že na TO nebudu myslet a pak to přijde, že smysl života může člověk najít i jinde, že tedy budeme bezdětní, že si manžel nakonec najde jinou ženu (strach)... od optimismu k sebelítosti. Snažila jsem se vždy za všech okolností zůstat pozitivní a optimistická, ale cítím, že v posledních dnech to vše ze mne nějak vyprchalo a sebelítost převládá. Nechci aby mě ovládla. Věřím v Boha a v zákony vyšší moci. Já vím, že vše, co se děje, bylo pro mne i mého manžela předem naplánováno, člověk by se měl poddat a splynout s cestou, jež nám byl určen. Jenže o to právě jde, Kytičko, já tu cestu poslední dobou nějak nemohu nalézt. Plácám se v tom všem a nevím, jak z toho ven.

Vím jedno. Miluji svého muže. Jsme spolu již 10 roků, po miminku toužíme 6 roků.Umělé oplodnění pro mne není výhodiskem situace. Nemohu na ně přistoupit -neumím vysvětlit proč. Duše nechce. Dle doktorů jsme "zdraví". Manžel však velmi málo plodný. Modlím se k Bohu. Nadávám Bohu, že nás nemá rád, že mne trestá a pak se mu zase omlouvám, jelikož nevidím dál a tak daleko, jak vidí On...mám kolem sebe rodinu i přátele, o které se mohu opřít a kteří mne mají rádi, za což jsem velmi vděčná, ale Kytičko, ta touha po dítěti je jak otevřená rána.
Proč se tak děje? Máme v sobě nějaké bloky? Opravdu nám není určeno, abychom své děťátko přiedl na svět přirozeně a mohli mu dát všechnu lásku, co pro něj máme? Adoptovat si cizí, nezvládneme, nemáme na to, to jsme již také probrali a zamítli.

Kytičko, i pokud neodpovíte, nevadí. Potom to pro mne z duchovního hlediska znamená, že už se asi opravdu nemám ptát a vyžadovat odpověď za každou cenu Děkuji, že jste si tento e-mail přečetla a věnovala mu čas...

Přeji Vám krásné dny a ještě jednou děkuji

Iveta a Martin

Drahá Ivetko,
je to opravdu tak. Není každé ženě dáno být matkou. Nemusí to, ale vždy znamenat, že ta žena si odpykává nějaký karmický trest. Někdy je to tak, že samotná duše si vybere určitou překážku a chce v sobě probudit touto událostí určité aspekty a projít si touto zkušeností. Pokud si uvědomíme, že nejvyšším ziskem pro každou duši je dobře zvládnutá zkušenost – pak z jejího pohledu jeden život bez dětí – není žádná tragedie.

Každá duše má proto, že se takové situace zúčastní svou vlastní motivaci. Když ale převezme tělo, přebírá s ním i emoce, všechny negativní aspekty, kladné a záporné životní vzorce rodiny, společnosti a touhy těla. Není možné si uchovat v paměti rozhodnutí duše, protože pak by tyto zkoušky neměly žádný smysl. Duše se učí ovládat své emoce, naučí se nelpět na situacích a prožitcích, upevňuje si víru v Boha, naučí se rozdávat lásku a zacházet se svými city a v neposlední řadě se učí zbavit strachu a pocitu samoty. Někdy duše hledá lekci pokory a může se v tomto stavu vyvíjet rychleji, než kdyby se stala matkou. Já vím, Ivetko, že je to těžké chápat.

Abychom našli spolu řešení, bude důležité se podívat hlouběji do Tvého nitra. Dívala jsem se do kartiček, a určitá šance na Tvé těhotenství tu je, ještě bych to nevzdávala. Je to právě otázka víry, kterou v sobě Ty a partner probudíte. Viděla jsem blok v jeho duši. Především on, by měl pracovat na uzdravení bloků z minulosti. Ublížení v jeho duši je jako hluboká rána, která se sice zacelila, ale zůstává dál uvnitř bolestivá.
Vzkaz od andělů:

MILOVANÁ IVETKO, TVŮJ ŽIVOT NENÍ POD VLIVEM SILNÝCH KARMICKÝCH TRESTŮ. DŮLEŽITÝM PRVKEM TVÉHO VÝBĚRU BYLA SVOBODA. TY  JSI JEN OVLIVNĚNA STRACHEM A NEDOSTATKEM VÍRY,TO  JE JEDEN Z DŮVODŮ, PROČ TVÉ PŘÁNÍ ZŮSTÁVÁ BEZ ODEZVY. DUŠE TVÉHO DĚŤÁTKA JE PŘIPRAVENA A TY MÁŠ DOVOLENO TUTO DUŠI PŘIJMOUT. JEN JE POTŘEBA JISTÉ ASPEKTY UZDRAVIT. NIC NENÍ PONECHÁNO NÁHODĚ, VŠE JE PODŘÍZENO PEČLIVÉMU VÝBĚRU.  OPAKUJ SI: JÁ IVETKA, ŽÁDÁM BOHA A ANDĚLY, ABY MI SE VŠÍM POMÁHALI. VZDÁVÁM SE VŠECH SVÝCH SLABOSTÍ A NAHRAŽUJI JE VNITŘNÍM MÍREM A DŮVĚROU SAMA V SEBE..  MILUJEME TĚ

Přeji ti láskyplné dny plné harmonie a klidu.
S láskou Kytička 

PŘÍBĚH Č. 2.
Bylo krásné, i když trochu mrazivé, sluníčkové odpoledne. Podívala jsem se na hodinky a byl čas na poslední klientku tohoto dne.  Měla jsem celý den silný pocit, že andělé jsou se mnou na každém kroku. V tu chvíli cítíte tolik síly, víry, optimismu a radosti,že máte lásky na rozdávání. Za malou chvíli jsem už otevírala dveře a přivítala Lucinku, kterou jsem znala z loňského semináře. Věděla jsem, že nepřijede sama.

  Lucinka v  ruce nesla tašku ve které se nosí miminka a já nedočkavě ještě na chodbě nakoukla pod deku.
V tašce spinkala drobounká, asi pětiměsíční holčička, která vypadala jako opravdový spící andílek. Jéé, chtělo se mi vykřiknout radostí….

“Ta je ale krásnáá“….. Holčička se probudila dřív, než si Lucinka sundala kabát a já tak uviděla nádherně modré oči, laskavé a moudré, jak to už u diamantových dětí bývá. Zadívala se na mě tak upřeně ,že jsem hned načetla z její duše informaci: „ Přišla jsem k Vám na svět, abych pomohla své mamince“. Nevěděla jsem zatím proč mi do očí vstoupily slzy.  Rychle jsem uvařila kávu, a Lucinka se posadila a začala vyprávět svůj příběh. Já jsem Kytičko k Tobě přijela, protože už nevím, jak dál. Dokončila jsem teprve nedávno školu a hned jsem otěhotněla. Byl to pro mě šok. Vůbec jsem na mateřství nebyla připravena.

Shovívavě jsem se usmála“ Ano, život nám často připraví situace, na které nejsme připraveni.“ Lucinka pokračovala: „ Je mi dvacet tři let a připadá mi, že tím těhotenstvím, můj život skončil. „ Po tvářích velmi milé mladé ženy, pomalounku stékaly slzy.“  Kytičko, já mám pocit, že ani nežiju a všechno to začalo tím těhotenstvím. Vím, že to asi zní hrozně, ale celé ty měsíce, co jsem malou čekala,jsem si opakovala otázku,

 „PROČ SE TAK HROZNÁ VĚC MUSELA STÁT ZROVNA MĚ?“
Tolik žen si dítě přeje, já ho nechtěla, netoužila jsem po něm. Těhotenství byl pro mě šok a utrpení.

Já vím, že nás přítel miluje, chtěl by si mě vzít,ale mám strach, že nejsem pro něj dost dobrá. Nedokážu být dobrou matkou. Někdy mám pocit, že mám Nikolku ráda, ale pak zase příjde ten hrozný pocit, že to nezvládám, že pro mě život skončil. V noci nespím, často mi pláče.  A já pláču s ní. Proč jsme se potkaly, když se spolu cítíme tak zle. Cítím se s tím dítětem, jako bych byla v kleci, v pasti,…zkrátka takové pocity mám ze svého mateřství. Partnerovi jsem řekla, že nikdy už žádné dítě rozhodně nechci. Vůbec nevím, co mám dělat.

Holčička na jejich rukou se zavrtěla a přitulila hlavičku ke své mamince. Až teď jsem si holčičku podrobněji prohlédla.  Zaujaly mě jemné rysy jejího obličeje a  tmavé černé chmýří vlásků, pěkně tvarované oboří  a průzračně modré oči,které lemovaly  dlouhé,  tmavé řasy. Drobné rtíky na mě vkouzlily konečně nesmělý, bezzubý úsměv a já jsem chvilku měla pocit, že vidím snad to nejroztomilejší děťátko na světě. Jen jsem tiše zopakovala předchozí větu: „Je tak krásná.“  

  Začaly jsme s Lucinkou probírat její minulý život a hledat uzlíky, které bychom mohly případně  odstranit. Namalovala jsem obrázek čaker, pročistila jsem všechny proudy energie v čakrách a s andělskou pomocí odvedla více přivtělených bytostí. Tu jednu bytost, která byla nejvíce negativní a nejvíce ovlivňovala chování a myšlení Lucinky, jsem musela vyprovodit s vydatnou pomocí archanděla Michaela. Dokázaly jsme probudit proud vděčnosti a lásky. Nedokázala jsem ale setřít smutek, který se v tváři Lucie neustále odrážel. Její zklamání z mateřství, ze života vůbec. Tato duchovní léčba chce svůj čas a vyžaduje notnou dávku trpělivosti.

Znovu jsem se podívala na holčičku, která si hrála se svými prstíky a broukala si slova v té podivné dětské řeči. 

„Víš, Lucinko, volba rodičů, je pro každé dítě moc důležitá. Duše má možnost výběru. Mohla si zvolit jednu z těch maminek, které celým srdcem po dítěti touží a udělaly by pro něj všechno na světě. Zahrnuly by ho láskou a nezměrnou starostlivostí, považovaly by ho za obrovský dar, za velikou vzácnost.

Nikolka, si ale zvolila Tebe. Přestože věděla, že Ty se teprve učíš být dobrou maminkou, a necítíš lásku k ní tak, jak by si zasloužila. Ona si Tě vybrala a i když zcela jasně vnímá tvůj chlad a Tvé chmurné myšlenky, přestože se tak často cítí zbytečná a nemilovaná, posílá Ti ze svého maličkého srdce tolik lásky, kolik jen dítě může své mamince dát. Jednou pochopíš, jak moc je Tvá dcera pro Tebe důležitá. MILUJE TĚ. Prosím, nikdy na to nezapomeň.

Konečně se i Lucie usmála, oblékla svou holčičku do teplého kabátku, tmavé vlnité vlásky přikryla čepička a já i když už dávno dozněly kroky na schodech, jsem ten obraz nešťastné ženy měla stále před očima. Obraz,kdy si žena nese svou tíhu v podobě dítěte dál životem.  Ten kontrast jiných žen, které se upínají k marné snaze otěhotnět.

Můj milovaný Bože, ať tyto dvě duše najdou společný plamen lásky. Prosím o Tvou pomoc. Vím, že k Lucince přide ještě chlapec, už teď je vedle jejího duchovního těla jeho dušička. Tak moc se na svou maminku těší. Jako bych zcela jasně slyšela jeho dětský hlásek a zvonivý smích…….

  s láskou Kytička