Všichni jsme hledajícími a máme stejný cíl: dosáhnout vnitřního míru, světla a radosti, stát se neoddělitelně jedním se svým Zdrojem a vést život plný skutečného uspokojení.
Žít v radosti znamená žít vnitřním životem. To je život, který vede k sebepoznání.

Sebepoznání je poznání Boha, protože Bůh není nic jiného než Božskost, která je hluboko uvnitř každého z nás a čeká, aby byla objevena a odhalena. Na Boha se můžeme obracet také jako na Vnitřního Kormidelníka nebo na Nejvyššího. Ale bez ohledu na to, jaké slovo použijeme, míníme tím to Nejvyšší uvnitř nás, to, jež je konečným cílem našeho duchovního hledání.

Duchovní člověk by měl být normální člověk, řádný člověk. Aby duchovní člověk dosáhl Boha, musí být ve svých každodenních činnostech božsky praktický. V božské praktičnosti se dělíme o své vnitřní bohatství. Za každým činem cítíme božskou motivaci a o výsledek se dělíme s ostatními. Duchovnost nepopírá vnější život. Vnější život by měl být projevením božského života uvnitř nás.

Sri Chinmoy, Křídla radosti

"Když síla lásky
nahradí lásku k síle,
člověk bude mít nové jméno:
Bůh."

NIKDY SE NEVZDÁVEJ

 Nepřestávej se snažit,

často se stává,že dveře otevře ten poslední klíč.

 Každé ráno se snažte přivítat Boha pouze jediným darem:

darem vždy vzrůstající vděčností.

 Zůstaň vždy ve světle svého srdce, dokud jeho

ozařující

paprsky nezaplaví také tvou mysl.

 Meditace je jazyk Boha. Chceme-li vědět, jaká je Boží vůle

v našem životě, chceme-li aby nás Bůh vedl, utvářel

nás a naplnil se v nás a našim prostřednictvím, pak

meditace je jazyk, který musíme použít.