JAK PŘICHÁZEJÍ DUŠE DĚTÍ?
V březnu je to již rok, co jsem já Kytička navštívila krásný seminář u mé milé Wahlgrenis.. Na seminář jsem jela proto,abych se seznámila s ostatními lidičkami, kteří vnímají jemnohmotný svět. Těšila jsem se na den plný pozitivní energie prožitý s lidmi, kteří rozumí tomu, co právě prožívám.
Bylo to zvláštní, ale když mně Wahlgrenis uviděla, zeptala se mně , jestli vím,že je u mě duše miminka. Dost mně to překvapilo. A to proto ,že odpověď přišla dřív, než otázka, kterou jsem jí později chtěla položit. Odpověděla jsem , že vnímám duše zemřelých a že s nimi už delší čas komunikuji. Informaci, že se mi má narodit ještě jedna holčička jsem ale již několikrát dostala od lidiček, kteří komunikují s anděly a nebo vykládají karty.
Odjížděla jsem ze semináře a nemohla tu informaci dostat z hlavy. Pak se mi několikrát stalo,
Jsem si ale také vědomá toho,že z vážných zdravotních důvodů mít děti již nemohu. Ale také vím,že když je to nutné, dušička si způsob a cestu najde.
Mluvila jsem na ní a řekla jí, že k ní stále cítím lásku a pokud je to důležité a musí se narodit mně, přijmu ji s láskou a péčí. Pokud to ale bude možné, prosím,ať se narodí v naší rodině, někde v mé blízkosti, abych jí mohla mít ráda, přesto,že nebudu její maminka. Předala jsem všechny obavy o své zdraví Stvořiteli a čekala co bude. Přijde ke mně moje holčička? Přiznám se,že jsem se trochu obávala, jak všechno zvládneme, pokud opravdu budu těhotná. Ale přesto jsem se snažila myslet na budoucí dítě s láskou. Pak už jsem dušičku přestala vnímat. Uběhly tři měsíce a stále se nic nedělo. Žádný pozitivní těhotenský test, žádná další komunikace s dušičkou dítěte. Přišel začátek července a mně zazvonil telefon, ani jsem se nedívala kdo mi volá, byla jsem tak zavalená prací,že zaznělo jen mé strohé „Prosím?“ Ale na druhé straně drátku se ozval mně velmi dobře známý hlas.:
„Ahoj mami, jsem těhotná, budeme mít miminko.“ Cítila jsem zvláštnost tohoto okamžiku. Nebyla jsem schopná,ale v tuto chvíli promluvit. „ Mami? Ty nemáš radost???“ Musela jsem rychle něco říct.
„Ano, mám radost.“ Buď na sebe opatrná,….“ Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se děje něco hodně zvláštního. V hlavě jsem měla jedinou myšlenku. Vrátila se moje holčička. Vím,že je to velmi vyspělá duše. Přišly ke mně další informace od andělů přes jiné lidičky. Byly shodné.
Ano, moje dcera čeká dítě, jehož duše, je mi dobře známá. Vlastně měla přijít ke mně. Duše,která má důležitý úkol ve vztazích v naší rodině.
V datumu narození u takových duší je vždy devítka. A tak mně ani nepřekvapilo, že se Karolínka narodila právě 9. března. Pro mně to byl velmi zvláštní prožitek, když jsem jí poprvé vzala do své náruče. Jakoby se ke mně opravdu někdo blízký vrátil z daleké cesty. Je strašně hodná. A já se nemohu stále zbavit pocitu,že je také moje. Vím,že jsem v tomto životě „pouze“ její babička a ona má svojí milující maminku. Ale i to je pro mě velký dar.
Děkuji Stvořiteli, že to takto zařídil.
Myslím,že si pořád ještě plně neuvědomujeme, jak smysluplně může komunikace s jemnohmotným světem fungovat.
Přeji všem,kteří chodí na tyto stránky sluníčkové dny plné lásky světla a radosti.
S láskou Kytička
Tak tohle je naše Karolínka
