DNE 7.12.NA ME NAROZENINY MI UMREL TATINEK,USNUL.I PRES VESKEROU POMOC LEKARU ZEMREL,SELHANI SRDCE.MOC MI CHYBI,MOC.BOLI MNE,ZE TU S NAMI NENI.VERIM,ZE TAM NEKDE NAHORE JE MU DOBRE.
SNAZIM SE BYT OPOROU ME MAMINCE A MEMU SYNOVI,JSME UNAVENI.JE TO TEZKE,MAMINKA ZACINA BYT ZLA,MA VYKYVY NALAD.SLYSIM JEN JA JSEM OSTALA SAMA,CO BUDU DELAT.MY TAKY TRUCHLIME MNE UMREL OTEC A SYNOVI DEDA,NETRUCHLI SAMA.MA NAS :(

Děkuji vám všem, Tobě Kytičko, i vám ostatním, Vaše slova jsou tak pravdivá.... Myslím že čtvrtá afirmace k překonání smutku bude pro mě velmi obtížná, ale jak říká Pavla, pokusím se o to, dát mu volnost ve světle.
Děkuji že jste mi pomohly najít cestu.

Zdravím Vás Blanko,

Chci se s Vámi podělit o pocity ztráty blízkého člověka. Zemřel mi tatínek 1. 8. 2012 na rakovinu ústní dutiny. Bylo mu 74 let a byl to laskavý člověk, v plné síle, pracovitý, bývalý člen filharmonie, takže měl i velmi pěkné jemné cítění. Nemoc nám prakticky zatajil, až když došlo zjřejmě k ukrutným bolestem, vyhledal lékaře. A to odhodlání udělal 9. 4. 2012 den po velikonočním pondělí. No a samozřejmě špatná diagnóza. 9. 5. byl operován ve FN, měsíc vypadalo, že nádor zdárně odoperován, ale...Posledních 14 dnů života slábl a viditelně se vzdaloval z našeho světa. Takže od operace uběhly 3 měsíce a tatínek umíral v bolestech. Poslední týden strávil v nemocnici na onkologické JIP, kam jsem za ním docházela 3x denně. Poslední návštěvu u tatínka jsem zvažovala, zda mám zůstat přes noc, nebo jít domů a přijít další den.Bohužel jsem netušila, že to bylo poslední setkání na tommto světě. Doteď si to vyčítám, že jsem s ním nebyla v poslední chvíli a nedržela ho za ruku. Ale přesto vše jsem mu přála, ať už odejde ze světa bolesti a sejde se u Boha se svými zemřelými rodiči a sestrou ve vší kráse, lásce a zdravém těle.
Jenže to jesm netušila, že maminka, která byla celý život hlavou rodiny a silná žena, ponese úmrtí svého manžela tak těžce. Přestala jíst, vycházet z domu a neustále vyvíjela hysterické scény vůči okolí, tj. nám dětem. Svým vnukům říkala, že si vezme život, že tady nebude, proč jí to ten náš tatínek udělal a nechal ji tady. Když jsem ji napomenula, že to se neříká, že se má modlit za tatínka, ať je ve "Světle", ať už je mu konečně dobře, nedala si to vymluvit. Je to vlastně ještě necelého půl roku a stále říká, co jí to udělal, že je tady sama. Také jsem se dověděla, že tatínkova duše tady ještě byla, protože ji maminka nechtěla pustit. NO A O TO JDE. Měli bychom své zesnulé nechat odejít v klidu a míru. Vím, je to moc těžké a bolestné. Milovala jsem svého tatínka. Byla jsem vlastně navždy "jeho maličká holčička", ale přála jsem mu vysvobození z té ukrutné bolesti, kterou tak stastatečně snášel. Ale apeluji na Váš dopis, kdy nechcete pustit duši tatínka, tam, kam patří - do světla. Pokud ho bezmezně milujete, dejte mu volnost. Sama uvidíte, že i Vám se uleví. Můj tatínek se za mou celou rodinou přišel rozloučit v minutě smrti - byl šťastný. Všichni jsme věděli, že je to on. A pak za 1/2 hodiny brzy v ranních hodinách mi zvonil telefon, kde mi oznámili, že tatínek zemřel. Bylo to bolestné, ale přesto jsem byla šťastná, že je mu už dobře. Jen pak okolnosti s mou maminkou mě trápily a trápí doposud. Už je to lepší, ale přesto má maminka ještě takové řeči, co jí to ten tatínek udělal.
Blanko, přejte tatínkovi nekonečný mír a lásku! Proto se modlete za jeho odchod do Světla. Má švagrová mi napsala v den úmrtí krásnou sms. Cituji:"Milá Pavli, přeji Ti upřímnou soustras. Tatínkovi už je dobře, je v nebi a věř, že si jednou pro Tebe přijde!"
Takže toto přeji i já Vám.

Blaničko,vím,co prožíváte,také nám odešel před týdnem tatínek.Jeho přání bylo odejít od bolesti těla a tak jsme všichni respektovali jeho volbu.V posledních chvílích jsme byli s ním a snažili se hlavně ulehčit mu jeho odchod.Jsem vděčná za všechno,co jsme mohli spolu zažít a společně si vyřešit věci,které bylo třeba opustit.To jen naše sobectví a chtění se lituje,ale je potřeba respektovat volbu duše,která se již rozhodla k odchodu.V srdci žije však dál,i když to bolí.I přes tuto bolest popřejte tatínkovi všechno jen to nejlepší a pošlete mu lásku,odpuštění a požehnání.Také mu poděkujte za krásné chvíle a usmějte se na něj srdcem,ten ůsměv se Vám vrátí zpět,tak to cítím já.Vím,že to dokážete,protože tatínka milujete a přejete si,aby byl šťastný.

neboť jste poznala a prožila harmonický a láskyplný vztah s tátou, to není málo a věřte, že to není nijak časté mít bezvadný vztah se svými blízkými, jistě znáte ze svého okolí dost případů odcizení v rodině, nesoulad vztahů po rozvodu manželů nebo rodičů.Ale vztah rodičů a dětí je přece jen něco základního v našem životě, proto se nám tolik stýská,když už nejsou s námi a my jim nemůžeme dát najevo svou lásku.Vy jste měla to štěstí, že Váš vztah s tatínkem byl tak mimořádný, neste si tento poklad s sebou životem, mockrát Vás to podpoří a posílí, když to budete potřebovat, vzpomenete si co táta říkal na to či ono a dá Vám to i radu v těžké chvíli rozhodnutí . Budete mít na očích jeho život jako vzor dobrého člověka a předáte to i svým dětem, až jim budete o něm vyprávět.