ja to vidim takto, nikdy by si sa nemala vzdavat vlastnej zodpovednosti.nemozu predsa iny zit, za teba , tvoj zivot, ani tvoji rodicia ani nikdo na svete.mala by si dat v prvom rade na svoj pocit.ty podla zakona rezonancie pritiahnes len takeho partnera aka si ty sama,a to ze tvojho partnera niekto odsudzuje tak tym padom odsudzuje aj teba,cize si ta rodicia moc nevazili a chcu mat nad tebou stale moc,ale takto ti moc nepomahaju,alebo ste este obidvaja nezreli na manzelstvo.skor to bude tym ze si neveris,ze si citovo este nedozrela a ovlada ta strach.

Kytička zde na svých stránkách psala i jednu důležitou věc. Hlídejte si slova, ale i TEP ! Prošla jsem si mnohaletým domácím násilím s psychopatem a je to opravdu někdy až za hranicí únosnosti. Naštěstí se mi podařilo utéci a zachránit tak život nej sobě ale i dětem. Poslouchej svou intuici a naslouchej moudrejším. S Láskou Romana

Milá Reni,myslím si,že jsi chtěla slyšet...Všechno bude mezi Vámi skvělé,budete se mít krásně,čas zahojí rány a znovu mezi Vámi zaplane plamínek vášně...Ale to Ti nikdo asi neřekne..My se na Tvůj problém tady díváme úplně z jiné strany.Ze strany nezávislé a musím říct,že jsem měla husí kůži při čtení Tvého příspěvku.Jak píšeš,že se z něho stává agresivní zvíře,úplně jsem dostala strach a vzpomněla jsem si na pořad,který vysílala ČT o týraných ženách.Pamatuju si,že jedna žena se ani nedožila konce natáčení..Její dušička byla tak oslabena agresivitou svého muže,že spáchala sebevraždu..Několikrát si sama přečti svůj příspěvek,Odpověď je více než jasná..

Milá Reninka, aj ja sa pripájam ku ostatným. Vieš, tento rok sme s manželom slávili 16-te výročie svadby, predtým sme sa poznali 8 rokov. Zažili sme spolu veľa pekných i ťažkých chvíľ. Za tento pomerne dlhý čas spoločného života si navzájom nedovolíme siahnuť ani do svojich tašiek, ani do vreciek kabáta!!! Rešpektujeme si navzájom svoje súkromie a nikdy by som to za nič na svete nevymenila. A to už nehovorím o fyzickom násilí!!! Reninka, ja si tiež myslím, že by si si mala dávať pozor. A navyše- po svadbe sa veci menia. Vystupujú na povrch horšie vlastnosti.
Milá Reninka, ak máš náhodou výčitky svedomia, že si urobila niečo zlé, tak ich nemaj. Možno je dobré, čo sa stalo a Tvoj priateľ sa ukázal, aký naozaj je. Inak by si si to mohla všimnúť už neskoro. Pá-pá. Andrea

Milá Reni, oba jste chybovali, ale to nedává nikomu právo na tebe vztáhnout ruku. Sama jsem takové vztahy prožila dva a nikdy bych to nechtěla opakovat. Ikdyž si člověk sebevíc namlouvá, že ho ten druhý miluje, že to byl úlet a že to vlastně ještě není tak zlé, věř, že jednou to "tak zlé" bude. Ono je to totiž u agresorů postupně čím dál horší. Je to jak na misce vah, chvíli strašně milují, chvíli strašně ubližujou. Riskuješ nejen psych. a fyz. zdraví, ale časem možná i život.
Držím palce, ať se dobře a rychle rozhodneš, hodně štěstí

Jsem při Asiel. Vždyt to není vztah, to je terror. Přece se nechceš Reninko spojovat s takovým životním stylem? To není láska, to je vydírání. Láska je vztah dvou milujících bytostí, ne osočování a ubližování.Jdi za svým cílem a najdi si partnera, který ti vyhovuje.

Drahá Reninko, tvůj dotaz byl sice směřován Kytičce, ale já si dovolím napsat pár řádků, svůj názor.
Ty si opravdu dovedeše představit svou budoucnost s mužem, který na tebe opakovaně vztáhl ruku? Ikdyž jsi mu byla nevěrná, tohle by si neměl v žádném případě dovolit (ani čtení soukromé korespondence, prohlížení mobilního telefonu atd.) Promiň, že to napíšu tak na tvrdo, ale Váš vztah podle mě opravdu nemá budoucnost. Čím déle v tomhle vztahu budeš zůstávat, tím víc se budeš trápit. Tvůj partner nedokáže milovat upřímně. Sama píšeš, že se z něj občas stává agresivní zvíře a bylo by naivní se domnívat, že se to někdy změní. Tohle není opravdu vhodný partner pro život a pro založení rodiny. Takhle to vidím já, rozhodnutí je samozřejmě na tobě.

Milá Kytičko,

velmi se zajímám o duchovno, o přítomnost andělů v našich životech, a proto, když jsem jako náhodou na internetu našla tyto stránky, zajásala jsem.

V současné době procházím těžkým citovým obdobím. Mám dlouhodobého přítele, s kterým v lednu budu už 5 let. Zažili jsme společně už mnoho krásných, ale i moc těžkých chvil. V počátcích našeho vztahu mi dával přítel svou lásku mnohem víc najevo,než já jemu. Byla jsem jeho první dívkou, se vším všudy. Já už dřive nějaké vztahy měla,ale nic vážného. Přesto jsem si nikdy nemyslela, že s přítelem budeme tak dlouho. Vlastně jsem první 3 roky vztahu neustále hledala někoho, s kým budu mít víc společného. Po těchto 3 letech jsem odjela na rok do zahraničí. Abych byla upřímná, do zahraničí jsem jela s úmyslem, najít si pro sebe někoho vhodnějšího, s kým si budu lépe rozumnět. Potkala jsem jednoho muže, který o mě projevil velký zájem. Začala jsem se s ním scházet a bohužel jsem s ním svého přítele podváděla. Pak přišly hrozné výčitky a vztah s tím mužem jsem musela ukončit,nikdy jsem se do něj nezamilovala. Naopak můj český přítel tam za mnou jezdil, v té době byl do mě stále hodně zamilovaný a já si tam také uvědomila,že pro mě vlastně moc znamená a snila jsem už jen o tom, že až se vrátím, budeme už pořád jen spolu, že se vezmeme a budeme mít rodinu.

Když jsem se ale vrátila, bylo všechno naopak. Přítel se strašně změnil, začal mě oprávněně podezírat z nevěry-četl mi korespondenci, prohlížel mi mobilní telefon a na všechno postupně přišel.Pak už mi tolik nedůvěřoval. Začal na mě křičet,občas mě i fyzicky napadal.Má stavy, kdy se z něj stává agresivní zvíře. Přesto jsme se nerozešli a další rok a půl jsme spolu.

Už mi nedává najevo svou lásku, už tolik neplánuje naší společnou budoucnost. Dokonce mi nedávno řekl, že už mě tolik nemiluje a že si mě už neváží.Kromě toho mi přiznal,že mi byl taky na oplátku nevěrný. To mě velmi zasáhlo,protože já až do nedávna věřila, že to spolu překonáme a budeme konečně oba šťastní.

Moje víra ale stále víc vyprchává. Kytičko,moc Tě prosím, můžeš se podívat do karet, co přítel právě prožívá? Poslední dobou do něj vůbec nevidím.Opravdu už to mezi námi nemá cenu? Nerada bych mu ublížila, přeci jen jsme spolu prožili část života a byly chvíle, kdy nám spolu bylo opravdu krásně. Chci se rozhodnout,zda ho opustit,či mu dát ještě šanci a sama o něj bojovat.

Jen nevím,zda je tu pro nás do budoucna ještě způsob,jak si vzájemně odpustit a začít s láskou znovu? Nebo je už opravdu duševně někde jinde s nějakou jinou?

V poslední době jsem potkala velmi milého muže, který si myslím,že by mohl být mou spřízněnou duší.O sobě jsem mu mnohé řekla a cítím,že mi rozumí. Myslíš,že je to ten pravý? Mám se odprostit od předešlého vztahu a zkusit štěstí s ním?

Moc děkuji za pomoc a za odpověď.
S pozdravem,

Reninka