Jdi na obsah Jdi na menu

JE NÁŠ ŽIVOT JEN OBROVSKÁ MUČÍRNA ?

25. 2. 2009

ObrazekPřeji pěkný den Kytičko.


Jsem pro tebe úplně cizí člověk , snad i z úplně cizí planety , přesto ti chci poděkovat za tvé stránky za to všechno co děláš, za to že svůj vzácný dar věnuješ ostatním a nenecháváš si ho jen sama pro sebe. Děkuji
Jsem jedna s těch bloudících duší po světě ,nějak mi připadá že jsem ve velice kruté pasti .Nejsem příliš nakloněná církvi , ani ničemu podobnému , vím že existují jiné světy a jiné bytosti nevím ani jak to vím , nepátrám po tom , není to pro mě podstatné . nezabývám se tím , protože se bojím , o ty které mám ráda , abych jim tím nijak neublížila , nedokážu si vysvětlit spoustu věcí , cítím že je život učení , cesta , jen mi připadá děsně krutá ,ta cesta tím životem. Nechápu jak to může kdokoli udělat , tolik nás trápit , jsme vázáni v těle ,dostačující k tomu abychom porozuměli že něco je špatně , ale dál je to ještě kruté umíráme v bolestech a navíc opouštíme ty jenž milujeme tolik že trpíme víc než jen smrtí bolestí , nechápu jak je možné že tohle může dopustit kdokoli , je to mučení toho nejhoršího možného tak to cítím. Chtěla bych znát tvoji odpověď na samotný život.
Jak to vidíš ty jak si vysvětluješ tohle a jak se to vůbec dá spojit s láskou.Taky bych chtěla vědět kdo vlastně jsem , jak je možné že vím co je to magie , kdo za ducha obtěžuje moji mámu . Ale nejvíc mě zajímá jestli mi jsi schopna definovat slovo  ŽIVOT , jsou v něm krásné obrazy , láska a štěstí , ale nejsou to jen pozlátka v obrovské mučírně. Předem ti děkuji za odpověď a přeji překrásné dny prozářené sluncem , láskou , štěstím a hlavně přítomností těch jenž miluješ . S úctou
  Lí

Obrazek

Moje Drahá Lí,

Na to, jestli je život „krutá past“, nebo místo radosti a krásy, to záleží na úhlu pohledu,kterým se na život díváme. V životě je hodně věcí, jinak chápáno, než je opravdová skutečnost.

Například  ZROZENÍ  a  SMRT. 

Ty ve svém emailu popisuješ  a vnímáš SMRT, jako něco krutého, bolestného a přesto duše, které smrtí prošly, popisují tuto událost jako krásnou, neskutečně  příjemnou a pocitově harmonickou zkušenost. Ani jedna duše mi zatím nesdělila, že smrt by jí byla jakkoli nepříjemná. Živí svědkové –  ti, kteří prožili klinickou smrt, a pak byli navráceni zpět do života, se s tímto názorem ztotožňují. Nikomu se nechtělo vracet zpět. Nechtěli ukončit proces umírání. Chtěli v tomto stavu vytrvat a jít dál. Když se museli vrátit zpět, už nikdy se smrti nebáli. Proto je jasné, že smrt považuje za zlou, bolestnou a plnou utrpení ten, kdo o NÍ příliš mnoho neví.

 Naopak ZROZENÍ je vnímáno dušemi jako největší trauma, kterým duše musí projít. Je to něco velice nepříjemného, traumatizujícího. Pocity strachu, bolesti, chladu, to vše vnímá rodící se duše.

SMRT provází poslední výdech a neskonalý klid v obličeji umírajícího. Viděla jsem usměvavé tváře umírajících. Ale dítě když přichází na svět, křičí strachem a má tvář zkřivenou bolestí, nejistotou a utrpením. 

To jsou dva úhly pohledu na život. Tobě připadá cesta a životní učení děsně kruté, jak píšeš. A jiní lidé se radují z každého dne, který jim Bůh daruje a s nesmírným vděkem pohlížejí k novému ránu, kdy smějí otevřít oči, nadechnout se a zkrátka jen ŽÍT. Často jsou to lidé nemocní, dokonce s nejrůznějším postižením, ale život přesto milují. Tito lidé, se totiž naučili něčemu, co Ty milá Lí, zatím neumíš. Radovat se z obyčejných věcí a z toho, že zde na zemi můžeme být užiteční. Že můžeme pomáhat a tak se zapojit do života a být součástí Vesmíru. Rozdávat lásku, radost, pomoc. Dva zamilovaní lidé, vidí život jako nádherný, jen v krásných barvách. Mají totiž v srdci lásku.

Záleží na úhlu pohledu. Sklenice může být do půlky prázdná, nebo do půlky plná, záleží, jak se na ní díváme.

 Pokud se dívám na Tebe Lí, vidím kolem Tebe energie, které Ti mnohé myšlenky posílají a ty víš,

řadu věcí, jaksi samozřejmě, na druhé straně Ti tyto energie blokují radost. Vidím u Tebe silný blok ve třetí a čtvrté čakře.  Spojení s těmito silami nastalo někdy ve Tvém dospívání. Zkrátka jsi se nějakým způsobem těmto silám otevřela. Je třeba odvést energie nižšího řádu a vyjít z jakési temné ulity, která nepropouští světlo. Vhodnou meditací posilovat čakry a hodně času trávit v přírodě.

Afirmace  pro  Tebe :

MILOVANÝ STVOŘITELI,MŮJ  ŽIVOT JE PRO MĚ TEN NEJVĚTŠÍ DAR, DĚKUJI ZA KAŽDÝ DEN.

PŘIJÍMÁM  A  VYZAŘUJI  LÁSKU.

KAŽDÝ DEN A KAŽDOU VTEŘINU VYSÍLÁM DO VESMÍRU VDĚČNOST.

VŠECHNO, CO JSI STVOŘIL PANE, JE DOBRÉ, CÍTÍM TO SVÝM SRDCEM.

Přeji Ti sluníčkové dny plné lásky a harmonie

S láskou  Kytička

 

Obrazek

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

LÁSKA

( KOUZLO , 27. 2. 2009 0:33)

Jednou jsem řešila, kde vlastně zlo končí a začíná dobro.Věděla jsem že je třeba rovnováha a podobně , jen jsem chtěla vědět víc .V té době se mi zdáli sny. První byl strašně krásný zlatavé světlo mělo v sobě nesmírnou lásku , takovou všeobímající co se nedá popsat . nedalo mi to a znovu jsem přemýšlela o tom že to je něco divného třeba jako když si vezmeš drogu. A pak se mi zdál druhý sen Viděla jsem červenou propast takovou jako z ohně , ale já neměla tělo , věděla jsem že mě nic nespálí bylo to krásné , táhlo mě to k okrajům té propastli , tak jako opojné víno , jen jsem se ale do té propasti nakolnila ,jenom kousek bylo to strašné jakoby jste sami sebe požírali , ale né tělo duši.Od té doby vím že za Lásku stojí bojovat , že i když jsme hladoví a všechno , přesto máme vedle sebe brášku , nebo babičku dokážeme být šťastní .přála nám ,všem lidičkám aby nebylo třeba ničeho než lásky . Děkuji Lí

Pavlinka

(Nina, 27. 2. 2009 0:14)

"v očích těch dětí je žal, a bolest, přesto jdou dál..." Pavlinka a aky je to zivot, ked vsetci vieme ze polovica tych deti zomrie od hladu... kam teda vlastne idu? na smrt? Kde su ich ochrancovia, anjeli, preco im nepodaju kusok chleba aby nemali bruska vydute od hladu, pohar vody, aby neumreli od smadu... ved su to deti a urcite prosia... tak kde je ta pomoc o ktorej sa tolko pise... "poziadaj a bude ti dane...hojnost vesmiru je nekonecna..." atd...kazdy den clovek vidi tolko utrpenia, ktore mna ako cloveka boli... tak preco to neboli ICH, preco to dopustia?

ještě dokončení vysvětlení - děkuji

(Pavlína, 26. 2. 2009 21:25)

rozzářit očka dětí. Mluvím o dětech. Mluvím i o dospělých, mluvím i o seniorech. Všude jsou dvě strany mince a to ať chceme či nikoliv. Sice ta jedna strana mince je tak bolavá, ale existuje a je.
Ninuš

vysvětlení

(pro Ninu, 26. 2. 2009 21:22)

Ninuško, vím, že děti, které nemají co na sebe a co jíst vločky nerozveselí. Jen jsem Měla možnost dostat otřesný email, kde děti z Indonésie nemají co jíst, nemají co na sebe, nevědí, jestli přežijí a tyto malé děti jdou dál a starají se o své sourozence, protože už rodiče nemají. A přeci jdou dál. To jsem měla na mysli. JE to strašné ano, je. Ale poukazovala jsem, že i v tak otřesné situaci mají dušičky sílu. Ty věty nepatřily dohromady. I kdž tento problém je. Je a není řešen. Je a v očích těch dětí je žal, a bolest, přesto jdou dál.
Tak nějak jsem to Nino myslela. Jsou děti s bolestí a žalem, chudobou a starostmi. Jsou děti s radostí z velkých věcí i s radostí z maličkostí, která dokáží roz

pre Pavlinku

(Nina, 26. 2. 2009 20:09)

.... ja Li uplne chapem... sama prezivam jej pocity...Pavlinka, ty si myslis, ze deti, ktore si nemaju co obliect a co jest sa tesia napr. zo snehovych vlociek? Ked si na samom dne a nemas uz ani slzy, nie je nic, co by ta potesilo, tomu ver...

dvě strany

(Pavlína, 26. 2. 2009 13:32)

Milá Lí, Kytička to krásně napsala. Opravdu mocinky záleží na úhlu pohledu. Je zvláštní jak pravdivá jsou slova o poloprázdné nebo poloplné sklenici. Padla tu slova o lidech, kteří neví zda budou žít a přesto se radují. Je mnoho utrpení na světě. Děti, kteří nemají co jíst, do čeho se obléci, nemají rodiče, jsou lidé, co jsou sami a přesto lze nalézt krásu života. Krásu pomoci a lásky. Krásu vlídného slova a pohlazení. Krásu zpoloviny naplněné sklenky, krásných vloček, které padají k zemi a dají tolika rozzářeným dětičkám radosti. Déšť, šedo, zima a vítr, to je také krásné. Při dešti jak krásný a pročištěný je vzduch. Vítr, kolikrát něžně pohladí, vím, že si jistě vybavíš i vychr, který bourá a ničí, ale přijdou lidičky, které pomůžou to rozbourané znovu opravit, poskytnou pomocnou ruku, třeba i půlku z té poloplné sklenice vody. Milá Lí je tolik krásy na světě. Neznali bychom toto, kdybychom neznali i tu druhou stránku. Každá vě má svůj rub i líc. Jak moc nám chybí láska, přátelství, radost, štěstí a zdraví???? To dokážeme pochopit až tehdy, když poznáme druhu stránku věci.Lí zkus se na vše podívat tak jak krásně popisují tyto lidičky a jak krásně vysvětlila Kytička. Děkuji Vám za Vše.Za Vaše zušenosti, Vaše názory, za pomoc, lásku a víru. Milá Lí kásku Tobě.

pro Tebe

(Renata, 26. 2. 2009 11:40)

Z Tvého psaníčka jsem pochopila,že Ty lásku umíš rozdávat,ale nedokážeš ji přijmout.
Myslím,že jsi se stala tkzv.OBĚTÍ svého osudu.
Jako malá jsem měla vysněný pohádkový život.
Postupem času jsem padala více a více dolů.
"kde je ta pohádka?" říkám si.
Začala jsem o životě pochybovat,vše jsem viděla černě.Ochutnala jsem si tkzv.DNO.asi třikrát.
Stále jsem nepochopila!!!
Zlobila jsem se na svět,na život.
Až jednou ... zemřela mi má nejstarší dcera (23let).
Nemohla jsem znova padnout ( i když bych to nejraději udělala )
Musela jsem se postarat o své nejbližší,kteří tuto ztrátu nemohli pijmout.
Pochopila jsem,že kdybych žila ve své vysněné pohádce - nikdy bych tuto ztrátu nezvládla.
Nyní děkuji za všechny ZKUŠENOSTI,které jsem prožila,děkuji za těžký ŽIVOT,který mě otevřel oči a já pochopila jak je důležité žít TEĎ A TADY !!!
Otevři své srdíčko LÁSCE a přijímej ŽIVOT takový jaký je,jen s otevřeným srdcem plným lásky pro sebe a pro ostatní lidičky kolem Tebe.
Tvůj život se pak stane krásným,barevným a prozářený sluníčkem lásky.
Život je krásný !
S láskou Renata

Kouzelné

(Dáša, 25. 2. 2009 23:27)

Velmi ti děkuji za tvůj kouzelný komentář , ten život stojí za to už jen proto že jsou lidé, jako jsi ty . Děkuji ti za všechno co píšeš a přeji ti ve tvém životě moc překrásné dny plné kouzelných lidiček s tak velkým srdíčkem jako máš ty.Krásné dny Lí

Úsměv a radost

(Dáša, 25. 2. 2009 20:55)

Milá Lí, Kytička to napsala nádherně a jestli Tě něco trápí, nepoddávej se tomu a na všem se snaž najít něco pěkného. Na každém dni je něco krásného. Hledej úsměv a radost u dětí, když staví sněhuláky, i když všichni okolo nadávají na rozměklou břečku. Hledej jak udělat radost kolegům, když je protivný šéf. Měj radost z toho, že máš vedle sebe lidi, kteří Tě mají rádi, když si ostatní stěžují, že jim chybí tisíce na nová auta. Raduj se z každé rostlinky, která Ti doma začne kvést. Raduj se z každého úsměvu, který Ti někdo pošle. Určitě máš každý den co jíst, do čeho se obléct. Jsou lidé, kteří to nemají, nemají ani jistotu, že zítra budou žít a přesto jsou šťastní. Opravdu je toho tak málo? Vždyť každý den svítí slunce, pusť jeho paprsky do své duše a ohřej se o ně. A pak i Ty pocítíš teplo, lásku a nesmírnou krásu, která je okolo nás.

Ahojky Lí

(Zipíček, 25. 2. 2009 19:10)

Krásně to Kytička napsala...

Srdíčko

(, 25. 2. 2009 19:06)

Děkuji ti Zuzanko

Vděčnost

(Zuzka, 25. 2. 2009 15:51)

Milá Lí, posílám Ti ze svého srdce do Tvého srdíčka Světlo vděčnosti.Mám Tě ráda.S vděčností Zuzka



Archiv

Kalendář
<< květen >>
<< 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    

Statistiky

Online: 13
Celkem: 3272871
Měsíc: 15777
Den: 587