Jdi na obsah Jdi na menu
 


JE ŠPATNÁ EUTANÁZIE ZVÍŘAT?

ObrazekPrávě si tak čtu na internetu a vlezla mi před oči věta, jak je špatná eutanázie.můj pejsek by opravdu trpěl, jeho léčba by stála několik tisíc měsíčně a léky, které by zabraly by ho ho stejně odrovnaly.......

ObrazekMilá Kytičko,
už jsem se na tebe moc těšila a jsem ráda, že jste se vrátili v pořádku. Jeden večer, jsem ti moc potřebovala napsat, ale dotazy byly pozastaveny, pak jsem se uklidnila a řekla si, že tě nebudu zase obtěžovat. Právě si tak čtu na internetu a vlezla mi před oči věta, jak je špatná eutanázie.....je mi zase hrozně, přeci jenom se tě musím zeptat na tvůj názor.Před měsícem, po názorech několika lidí, jsem usoudila, že můj drahý pejsek opravdu trpí, jeho léčba by stála několik tisíc měsíčně a léky, které by zabraly, by ho prý stejně odrovnaly. Bylo to pro mě strašné rozhodnutí, nechala jsm ho utratit.  Byla to moje milovaná fenečka, kterou jsem si vzala, aby neskončila snad někde na talíři u bezdomovců a nakonec jsem jí nechala zabít. Co je horší? Nechat jí trpět? Nebo sama  rozhodnout o jejím životě? Na zahrádce už dnes není ani poznat, kde jsme ji pohřbili, hrobeček už zarostl travičkou, je mi hrozně, když přes ,,ní,, přejíždím sekačkou. Kytičko, myslíš že mě nenávidí? Je to druhý pejsek, kterého jsem ve svém životě nechala zabít, tak si říkám, jakým právem.........Neustále se prodírám takovými otázkami, lidstvo, týrání, vraždění.......Kytičko mám pocit, že mi brzy pukne srdce. často se mi zastaví dýchání a já se nemůžu nadechnout, když se to snažím rozdýchat, tak na mě jdou zase mdloby, ruce kakoby nebyly moje. Předevčírem v noci jsem na něco myslela a zase, přestala jsem dýchat, nemohla jsem se vůbec nadechnout, až mě to vylekalo. Pak už jsem jen dlouho plakala. Kytičko, kdyby jsi nemohla svému pejskovi pomoct a trpěl by, nechala by jsi ho utratit? Jak se na tohle dívají andělé, bůh........jsem vrah? Kytičko děkuju za tvůj čas, nemám komu bych to řekla, jsem tak sama.....Měj se moc krásně
Dita

 
Milá Dituško,
To je moc smutné psaníčko od Tebe. Plné bolesti a také špatného svědomí.
Co k tomu napsat. Je zde hodně názorů na téma eutanázie, ať už se týká lidí, anebo zvířátek.Během posledních pár měsíců, jsem prožila tento smutný okamžik se svou kamarádkou Hildou,která musela nechat uspat svého nejmilovanějšího pejska Balta a za měsíc i fenku Boninku.Víš, po tak těžké chvilce, nemohla sama řídit auto. Vezla jsem jí na veterinu a tak jsem byla u toho.Oba pejsci byli ještě docela čilí, když jeli naposledy na veterinu. Balt měl rakovinu a metastázy a jen chvilkami bylo vidět, jak špatně se mu dýchá. Metastázy měl v játrech a ve slabinách, naděje na jeho vyléčení nulová. Bylo mu 13let. Měsíc po jeho smrti se narodily ještě jeho krásné štěňátka.
Skutečnost, že by ho dál čekalo jen trápení, bolest, beznaděj a velké utrpení přimělo moji kamarádku, udělat tento krok. I když to někomu připadne nadsazené, řekla mi, že tato situace byla pro ni těžší, než když přišla kdysi o manžela. Ten pes jí totiž miloval opravdově a nikdy ji nezradil. Injekci na ukončení trápení, ji zkušený veterinární lékař doporučoval už o 4 měsíce dříve. Ona ale trpělivě platila léky a čekala na zázrak, který se nekonal. Nešlo jí o těch pět tisíc, které za léčbu zaplatila. Taková ztráta se nikdy nedá přepočítat na peníze. Šlo o tu zbytečnou bolest, která by pejska čekala. A tak Balt tiše odešel a věř mi, že jsme obě plakaly celé dopoledne, možná dětinské, ale zkus to zadržet slzy, když bolí srdce z loučení. Fenka Bonynka, měla pyometru, (hnisavý zánět dělohy).Musela by podstoupit operaci. Bylo jí 14 let. Měla už slabé srdce a cévy.     Narkózu by s největší pravděpodobností nezvládla. Byla jsem u toho Dituško. Umírala klidně, vyrovnaně. Její panička jí hladila a mluvila na ní. Jen položila hlavu a byl konec. Srdeční aktivita - nula. Během pár vteřin. I toto patří k životu. Byť to hrozně bolí a     drásá to naše srdce. Musím Ti napsat Dituško, že kdybych byla v podobné situaci,    nemohla bych nechat své bílé chlupaté miláčky trpět. Nechala bych lékaře, ať jim     ulehčí trápení a pomůže jim v klidu, bez bolesti důstojně zemřít. Udělala bych to jen   proto,že je příliš miluji a nemohla bych se dívat na to jak trpí.V tu chvíli bych hrozně  trpěla. Vím,že mně to jednou čeká. Ale je to má povinnost zůstat do konce, aby odešli v klidu a vyrovnaní. Já totiž vím, že i duše zvířat se k nám vrací. Jsou mnohé důkazy,že si jejich duši lze přivolat zpět k nám. Přivolat? Většinou nás vůbec neopouští. Jejich duše jsou s námi stále. Tvá fenka vidí tvůj smutek. Cítí i tvou lásku. Jak by tě tedy mohla    nenávidět? Je ti vděčná, že jsi se jí ujala a teď s pokorou přijala svůj úděl. Poradím Ti. Pros její duši, aby se vrátila v podobě jiného pejska k tobě. Věř mi, že za určitý čas se objeví podobný pes, který bude mít přesně stejné vlastnosti jako měla tvá fenka. Bude si pamatovat místa, kam jste spolu chodily a dokonce i své hračky. Bude mít ráda    stejné jídlo a budeš překvapená, jak lehce si u vás zvykne. Zkrátka, jakoby se vrátila   domů. Přestaň být smutná. Jsme součástí koloběhu života. Nelze vystoupit z kruhu.    Lze jen pochopit proč se kruh právě takhle otáčí.Měj se krásně Dituško a posílám Ti  pár fotek. Přeji Ti nádherný den a zbytek léta. Tobě i Tvým krásným holčičkám .    

S láskou Kytička

                                  Láska Hildy a Balta . I když odešel, v jejím srdci navždy zůstal.

Obrazek

Po Baltovi zůstalo téměř tisíc štěňat. Jeho potomci dál  vyhrávají světové výstavy.

Obrazek

A toto je moje fenka Amálka

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

didi - je špatná euthanázie zvířat?

mám velice ráda zvířata a tohle téma je pro mě důležité a ožehavé. vůbec v tom má dušička nemá udělaný pořádek.zachraňuji zvířata všeho druhu až nade mnou ostatní kroutí hlavami. nepřemýšlím o tom. je to pro mě naprosto přirozené a nechat nějaké zvíře co potřebuje naší lidskou pomoc bez -té pomoci je pro mě téměř nerealizovatelné. samozřejmě mám s tím hodně problému ale zhruba s tím počítám a snažím se aby mi to nepřerostlo přes hlavu. a zatím mi Bůh a andělíčci vždy pomohli nějakým způsobem problém vyřešit. opravdu miluji zvířata /lidi také:)/ ale tohle téma mě děsí. mám v sobě příliš zafixované přesvědčení, že Bůh co činí, dobře činí. dal život nám i zvířatům a on jako jediný má právo ho vzít. a zatím jsem nemusela tohle rozhodnutí řešit, které si myslím je pro člověka daleko krutější než pro to zvířátko, to, si myslím, odejde opravdu v klidu, vyrovnaně a odevzdaně a jeho dušička nás miluje i nadále i možná ještě více. jen si nějak pořád nejsem jistá zda tím nepřetrhneme nějaký děj událostí který by ještě měl být. je to kruté? ano já vím. omlouvám se Ditušce, že jsem možná tak úplně nepomohla. ale moc s ní soucítím. pár zvířátek i když né vlastním rozhodnutím, mi odešlo a tak mi z toho srdce pukalo, tohle není slovní obrat to je fyzický fakt. je pravda, že čas pomůže ale jizva zůstane. věřím tomu jak napsala kytička, že se ti Dituško, dušička té fenečky vrátí a strašně se na to, za tebe těším. :) bude to tak krásné.:) určitě nejsi vrah!! jen jsi se musela rozhodnout, tak jak si se rozhodla přijmout a pečovat o ni když jsi si jí vzala, a rozhodla jsi se takhle. jak já se jednou rozhodnu??? Bůh ví. promiňte, že jsem se tak moc rozepsala, přeji všem kráááásný den a mějte se rádi a lidi kolem a taky zvířátka a vůbec celý ten náš složitý, smutný, krásný svět. :p

ilona baštanová - Re: je špatná euthanázie zvířat?

Přečetla jsem si tento dopis i odpověd na něj.Je to velice smutný dopis a tečou mi slzy při jeho přečtení.Podle mě euthanasia na zvířatech je vždy špatná,já bych nikdy nedokázala nechat usmrtit jakykoliv zvíře,každé zvíře by mělo dožít přirozenou smrtí i přech všechny zdravotní problémy.V tento moment žiji v zahraničí,ale často uvažuji o navratu do rodného kraje a o založení organizace na ochranu zvířat,o které nikdo nestojí,které nikdo nechce,zvířat hendikepovaných,tyranych nebo zvířat odsouzenych k usmrcení.Včetně organizace na ochranu celosvětové fauny,organizace proti testování na zvířatech a silně doufám ,že se mi to jednou podaří uskutečnit.Je mi 32 let a celý život miluji'zvířecí duše'.já osobně nekupuji výrobky z kůže,kožešin,kosmetiku a výrobky testované na zvířatech.Výčitky paní ktera nechala usmrtit vlastního psa jsou oprávněné,já bych s takovym svědomym asi nedokázala žít.Proč to tedy udělala?zvíře které strávilo celý život v její rodině se stavá jejím členem,jejím dítětem,tím se stává něco jako usmrtit 'vlastní ditě'?Můj komentář je asi tvrdý,ale je to přesně to co si o tom myslím.Zatím co euthanásia na lidech může byt povolena,však jen z vlastního a svobodného rozhodnutí dotyčné osoby,zvířata sama rozhodnou nemohou!Kdyby však ma babička chtěla odejít takovou cestou,snažila bych se jí v tom zabránit a přesvědčovat aby to nedělala.Má babička chce však odejít prirozenou cestou až Bůh rozhodne,ma babička je silně věřící.STOP EUTHANASIA NA ZVIŘATECH!Děkuji.P.S. a to víte ,že produkty společnosti MARS candy stojí tisíce zavražděných nevinnych duší?Mars candy kills,testing on animals.Nejíst,nekupovat,prosím.Děkuji.

Janina - Nesnesu pohled na trpící zvířata

I já se připojuji k názoru, že pokud můžeme zkrátit utrpení zvířete, musíme to udělat. Nesnáším pohled na trpící zvíře a nedokázala bych jen tak nečinně přihlížet i kdyby to zvíře nebylo moje.
Janina

Veronika - Re: Nesnesu pohled na trpící zvířata

Dnes na Stedry Vecer si moje kocicka pri skoku zlomila pater a nemohla se jiz postavit na zadni, mela potize s dychnim, bolesti. Odvezli jsme ji okamzite na pohotovost, kde bylo konstatovano nelecitelne zraneni, dali ji utisujici injekci, pote jsem se s ni rozloucila a vysla do cekarny, myslela jsem v tu chvili, ze u ni zustane tata do posledni chvile. Ale on po vyrizeni poslednich zalezitosti vysel take ven a rekl, ze mu to bylo doporuceno. Netusim, jak probihalo uspani, ale slyela jsem ji knourat, kdyz s ni manipulovali (vyndavali ji z prenosky) a lituji, ze jsem s ni nezustala do konce, i kdyz me poslali ven. Citim se s ni velmi spjata a doufam, ze je pravda, ze se mnou zustane a jednou se treba vrati v podobe dalsi kocicky...

Svatava - Smrt zvířátka

Náhodou jsem četla tyto příběhy a všechny jsem
je proplakala.Dne 28.2.O9 jsem musela utratit
jezevčíka-15let.Začal ochrnovat na
zadní nohy,přidali se i přední nožičky-bolelo ho to.
To mě zaskočilo.Kamarádka měla také jezevčíka který¨
ochrnul na zadní nožky a nic ho nebolelo.Měl plínky.
Nějak jsem si zafixovala, že můj Edíček na tom bude taky tak.Ale jak říkám měl bolesti-navíc v noci
náhlá příhoda břišní-vyl bolestí a černě se pokakal.
Tak asi ve 21,45 jsem se rozhodla,zavolala kamarádce,ta sehnala v nejmenovaném městě VET a jeli
jsme naposled!To co teď budu psát jsem ještě nikde
neřekla,rve mi to srdce.MVDr dal inj.,řekl ať na něj
/Edíčka/nemluvím,že cítí že se bojím,Edíček stále neusínal,tak mu připíchl další,ptal se jestli jedl-a to jedl,chuť k jídlu mu zůstala.Pak už
nevím za jakou dobu ho kamarádka nesla na pokyn MVDr
do ordinace-já jsem nemohla.Zůstala tam,byla moc statečná,Edíček jí měl moc rád..
Já jsem šla před veterinu,brečela jsem,ale pak přišlo
něco šíleného-slyšela jsem Edíčka vyjeknou bolestí!!!!!!!!Ano,když neměl nic cítit!!!Tak cítil!!!!!!Dostala jsem hysterický záchvat,letěla jsem se zacpanýma ušima po ulici pryč,pryč!!
Nevím jak dlouho jsme tam chodila,za nějakou dobu vyšla kamarádka,volala na mě,já se přišla k veterině,
převzala Edíčka v dece, s pláčem jsem se mu omlouvala
musím říct že jsem ten večer málem umřela.Ještě v noci jsme Edíčka pohřbily na zahrádce.Ještě teď
když to popisuji tak brečím.
Na omluvu MVDr. musím říct,že Edíčka neznal,nikdy ho
neléčil.Teď už Edíčka nic nebolí,odpočívá v pokoji,prázdno po něm je neuvěřitelné!!
Přeji všem mazlíčkům a jejich páničkům zdraví a štěstí. Svatava

Nikofilda - www.moje-zviratka.wbs.cz

dne. 10.7.2007 mi umřela moje fenka... bylo a je mi toho smutno :-( je mi smutno všech co tady píšou atd... je mi smutno :-(

Radka - smrt

Přeji dobrý den,v roce 2007 v květnu mi zemřel na nemoc srdíčka můj 16 tiletý krásný hladkosrstý jezevčík.Byl to můj nejlepší přítel a velkým způsobem jsme spolu byli hluboce zžití.Dodnes jsem se s tím nesmířila a velice mi chybí.Dělala jsem pro něj co se týče lékařů vše možné ale nemoc byla silnější.Byl kus mne a část mého já odešlo s ním.Bohužel jsem ho musela pochovat na zahradě u chaty-kremaci bych nedopustila. Má tam svůj hrob udržovaný ,je to jeho místo tak,aby byl u chaty a nebyl ničím rušen-ani sekačkou.

Slavka - Mila Ditusko,

je to pul roku, co jsem prozila to same, co Ty. Ver, ze se Tva bolest zahoji. Tvuj milacek bude stale s Tebou a po case jiste potkas dalsi dusicku, ktera bude potrebovat Tvoji lasku. Vim, co prozivas, jsem s Tebou a preji Ti hodne sily.

Janka - Naše malá srdíčka

Milá Dituško,
úplně náhodně jsem se dostala na tyto léčivé kytičkové stránky a velice v rychlé chvíli jsem "natrefila" na Tvůj bolestivý příběh. Proplakala jsem celé Tvé vyprávění. Znám to, prožila jsem si to také. Teď nedávno v červnu s nejlepším kamarádem-jezevčíkem. Když jsem uslzená druhý den přišla k jeho hrobečku (máme ho na zahradě) a v duchu si sním povídala, něco mě přimělo otočit hlavu k hrušni kousek ode mne. Viděla jsem před ní plout malé kulaté světýlko, jakoby kuličku. Ve chvíli, když jsem si to uvědomila, zmizela. Vědomí, že je to můj drahý Pedíček, však zůstalo. Pak jsem zjistila, že hodiny nad jeho pelíškem v obýváku sice jdou, ale zastavilo se kyvadlo.Za pár dnů, při cestě do práce, mě dohonil kolega a ptal se, cože mně to bliká na kabelce, kterou sem měla přes rameno. Když jsme se dívali, nic jsme už neviděli.Sny, příhody, které jsem prožívala a mohla si říkat, že se mi to jen zdá, potvrdila jiná osoba, kolega, který neměl ani zdání, co se mi stalo. Uvěřila jsem konečně. Naše kočička, která přišla jako andělíček k Pedíčkovi loni, když už mu nebylo nejlépe, a která ho hřála a zkracovala mu jeho pozdější utrpení (ochrnul, bylo mu když zemřel bez dvou měsíců 19 let), změnila chování, všude je se mnou, u jeho hrobečku leží a "civí" na ta místa, vím, že vidí jeho dušičku. Vím, že žije, jako žijí po smrti všechny bytosti. Vaše fenečka je šťastná, ví, že jste pro ni chtěla to nejlepší, tu chvíli, co byla s Vámi, jste ji dala krásný život, pomohla jste jí a pak, když nastal její čas, musela odejít. Věřím, že naše srdíčka na nás čekají a jednou se setkáme. Ještě chci napsat, moc mně pomohla kniha od Harolda Sharpa "Posmrtný život zvířat". Je k dostání poze přes internet a je v ní mnoho uklidňujících slov pro nás, kteří jsme prošli ztrátou blízké zvířecí duše.Dituško, přeji Vám zklidnění, opětovnou radost do života a hlavně zdraví. To říkám úmyslně, protože já od té doby, co se to stalo a když přišel čas, kdy mé tělo pochopilo po trvalém pláči a smutku, že žije, zkolabovalo, stále mi něco je, ale vím, že to bude lepší, že opět naberu síly. Obracím se na andílky, pomáhají, mají se mnou jistě práci a já je za to moc miluji. Učím se brát život a smrt v celistvosti tak, jak to umějí jen zvířátka a tak, jak mi to ukázal můj Pedíček a před ním i Lionek. Ale to by byl další příběh.
S láskou Jana
P.S. Kytičko jsi léčivý anděl,který sestoupil na zem, aby pomáhal.Moc Ti děkuji za to, že jsi a za to, že jsem "náhodně" našla Tvé stránky.Posílám ti lásku.

RADA - eutanázie zvířat

Také já se chci připojit k tomuto tématu a nározu.Mám 2 kočičky holky moje milované zatím jsou zdravé děkuji za to pánu bohu ,ikdyž s jednou mám taď doufám menší problém snažím se ji léčit i energeticky a modlím se za ní.Moc je miluji jsou to takové oddané bitosti.Asi to musí být těžké toto udělat vzít milovanou bitost a nechat ji uspat pro to aby se netrápila ale i já si myslím, že pokud to už dále nejde tak je to nelehké ale pro dušičku drahou asi lepší.Bylo tu krásně řečeno že koloběh života je a nedá se zastavit pouze někdy změnit a pochopit. Je krásné že nám tyto dušičky mohu dávat lásku a mi jim vždiť LÁSKA JE VĚČNÁ prosím anděli ať se na nás nezlobí pokud toto někdy bude potřeba udělat aby se naše lásky milované netrápily ,že je moc milujeme.S LÁSKOU RADA

Míša - je to správné, nenechat je trpět

Určitě se, Dituško, netrapte. my jsme za 30 let pohřbili 2 pejsky, nikdy jsem u toho nebyla, ale pokaždé už to bylo vysvobození, maminka je hladila a milovaný páníček, taťka, byl u nich a oni usnuli milovaným osobám v náručí a mamka vždy říkala, že cítila tu úlevu, jak se na ni vděčně dívali a jak byli rádi, že neumřeli v útrapách někde sami zalezlí v koutě. Já to hrozně moc oplakala, poprvé jako holčička, pak už jako dospělá, ale myslím, že bylo správné nenechat je trpět a ti pejsci to podle mě věděli.

Lenka - JE TO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ?

Milá Dituško,přečetla jsem si tvůj příběh a velice s tebou cítím.Vím co prožíváš.Dá se říct,že jsem prožívala to samé. Měla jsem fenku německého ovčáka,která byla hodná a skvělá.Jenže onemocněla a já se jí snažila udržet co nejdéle,ale když jsem viděla .že jí nemoc mění a ona trpí....rozhodla jsem se jí utratit.Dodnes vidím ty její očka jak se na mě dívají.Můj syn měl tenkrát 2 a půl roku,když se to stalo.Měla ho nesmírně ráda a on ji taky.Nikdy mu neublížila ,naopak ho hlídala. Po její smrti si s ní hrával.Zní to neuvěřitelně,ale je to tak...Casto se smál a volal její jmeno ...když jsem se ho zeptala s kým si hraje ,řekl,že s Adinkou,tak se jmenovala.Byla jsem v šoku .Ted´už vím,že jí opravdu viděl,že za ním chodila,ale viděl jí jen on.ˇBylo to něco nádherného,dodnes si to syn pamatuje a rád na ni vzpomíná.Měla jsem výčitky,ale ted´vím,že to tak mělo být.Pak jsme dostali jezevčíka.Užasný pejsek.Ale opět nám vážně onemocněl a já se ho snažila léčit. Nakonec však na rady vetelináře ,jsem ho nechala utratit.Tenkrát jsem měla pocit,že se k vetelináři těší...vrtěl ocáskem a byl štástný,nechápala jsem...vždy se veterináře hodně bál.Tenkrát jsem pochopila,že on sám to cítí jako vysvobození. Proto si myslím,že každého pejska či domácí zvířátko,zná nejlépe jeho páníček a na něm je jak se na konec rozhodne.Myslím,že nemá právo nikdo druhé soudit.Proto jsi se rozhodla svého miláčka utratit,protože jsi ho milovala a nechtěla jsi,aby se trápil....Tedˇuž 6 let máme fenečku křížence a je to úžasný pejsek plný zdraví a elánu.Věřím ,že i na tebe někde čekají dvě zářivé očka a sametový čumáček,který opět bude tvým nejlepším a nejvěrnějším kamarádem.Už se netrap Dituško a rozhlédni se,určitě už na tebe čeká..

Petra - Co je vlastně správné?

Dříve jsem si myslela,že když někdo trpí,ať člověk,nebo jiný živý tvor,je dobré mu ulehčit odchod,aby netrpěl.Je těžké se dívat na utrpení a bolest,která vede k jasnému konci života,ale na druhé straně my nikdy nevíme,proč toto utrpení mělo být prožito,tak věřím tomu,že všechno má svůj důvod.Nedávno jsem se i s rodinou musela dívat na našeho milého psího přítele,jak pomalu odchází.My jsme se snažili i s lékařem o léčbu,ale když nezabírala,uvědomila jsem si,že si to přejeme jen my,aby se uzdravil,ale ne on sám.I tyto zvířecí bytosti mají svoji karmu,je správné tedy zasahovat a určit čas jeho odchodu?Myslím,že náš pejsek odešel v klidu a důstojně,řekl,že ho máme nechat být a o nic se nesnažit,že brzy přijde jeho čas.Také nám řekl,že už se narodil pro nás nový pejsek a ať jej máme rádi.Poslední den před smrtí se mu ulevilo a dokonce běhal,štěkal a něco snědl.Se všemi se vlastně šťastně rozloučil,jakoby nám říkal,tak chci,aby jste si mě pamatovali.Ten večer odešel.Není vždycky jasné,co je správné,ale podle mě jediná správná cesta vede přes srdíčko,tam najdeme vždycky návod,jak dál postupovat.A radostný závěr vám napíši na konec-za týden jsme si jeli pro nového kamaráda,který na nás čekal nedaleko a který podle slov majitele měl být už u jiné rodiny.Jen jsem mu s úsměvem řekla:Prostě tady čekal na nás.Přeji všem lásku nejen ke zvířátkům,ale také k ostatním lidem a sami sobě,Petra

Ludmila - Hledání odpovědi na život

Je úplně jedno, jestli se člověk dívá na trpící zvíře, člověka, kterého miluje, nebo ho moc nemusí. Alespoň tak vnímám já každou trpící bytost.
Naše maminka trpěla velice po mrtvici. Hlavně poslední rok a půl, kdy už jen ležela, koukala do stropu a nemohla vyslovit ani jedno jediné přání, nebo si postěžovat. Všechno jsme jen vyciťovali a drželi jí tu svou láskou. Poslední dva měsíce se jí začaly objevovat proleženiny, které jsme jí v domácí léčbě ošetřovali a k lékaři jezdili jen ambulantně. Nikdy nechtěla do nemocnice, což jsme respektovali. Byla to pro nás taková bolest, ale vydrželi jsme až dokonce. Ještě nikdy jsem nebyla Bohu tak blízko. Cítila jsem Jeho přítomnost a pomoc andělů. Brali mě do své náruče a těšili. Když už to bylo neúnosné, prosila jsem Boha, aby jí ukrátil to trápení a ještě ten den zemřela. Pociťovala jsem bolest nad ztrátou, ale také velikou úlevu, protože jí bylo už krásně a my nemůžeme být tak sobečtí a držet tu svou láskou trpícího člověka, ani zvířátko a tím mu utrpení prodlužovat – to jsem pochopila, i když mi to chvíli trvalo.
Za pár let vážně onemocněla naše fenka. Prožívala jsem též velkou bolest a bezmoc a když jí nebylo pomoci už jsem jí tu "nedržela", prosila jsem Boha o vysvobození z jejího utrpení, což bylo brzy vyslyšeno, dříve než jsme stihli udělat jakékoliv kroky. Tyto kroky považuji jako smrt z milosrdenství pro nevyléčitelnou a trpící bytost.
Před pár měsíci se na mě obrátila známá, se kterou jsem nikdy moc nekomunikovala. Byla po operaci nádoru ve velmi špatném fyzickém a hlavně psychickém stavu. Ona si na mě vzpomněla a denně mě bombardovala několika telefony. Prý se jí vždy po hovoru se mnou ulevilo. Posílala jsem jí i Reiki a balila jí do světla lásky, ona to v té chvíli moc potřebovala. Dnes je jí lépe a už zase spolu nekomunikujeme. Věřím, že byla ke mně poslaná Bohem, anděly… a byla to zkouška i pro mě.
Každé utrpení je bolestné nejenom pro trpícího, ale i pro všechny okolo. Nejtěžší je smířit se s tím, že milovaná bytost zde složila životní zkoušku a teď se má vrátit domů a nás tu zanechá v zármutku nad jejím odchodem. Doma je jí ale už krásně a čeká na shledání s námi až i my dojdeme do svého cíle. Přeji vám všem i sobě hodně síly k pochopení života. Dá to někdy našim dušičkám zabrat. L.
http://www.instantheal.com/viewtopic.php?t=97

 




Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2021 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

Statistiky

Online: 8
Celkem: 2876043
Měsíc: 15058
Den: 510