Jéé, jak pravdivé, až z toho mrazí :-( Milá Beátko, jsem v úplně stejné situaci jako Ty, akorát já mám 13 leté dítě a jsem rozvedená.. ale bude mi 37 let a už téměř 7 let hledám...chtěla bych druhé dítě, ale jaksi na každém muži něco vidím..jako Ty. Nemám nouzi, ale jaksi jsem náročná..Hledám muže na úrovni:-) a když už se zamiluju, tak bych chtěla, aby ten můj miláček dělal věci, tak jak chci já, no a to je jen otázka času, kdy mě odkopne on, protože neumím dělat kompromisy, neumím být trpělivá :-( vše musí být po mém, jsem tak trošku sobec, jsem samostatná, soběstačná...vystačím si sama :-(ale když pak vidím pár co jde po ulici ruku v ruce, je mi pěkně smutno:-(a co až mi syn odejde na střední školu...to nevím...
Děkuji i já za radu kytičky, myslím, že mi hodně pomohla.
Hodně štěstí Beátko;-)

Já myslím, že odpověď Kytičky je úplně výstižná a potvrzuji ji svou vlastní zkušeností....já sice mám dvě děti, ale problémy s tím pravým jsem měla celý život....až jsem jednoho krásného dne pochopila, že pořád chci, aby bylo všechno po mém a nejlépe teď hned.....nedokázala jsem dát věcem čas a vývoj.....byla jsem málo vděčná za to, ćo je a pořád se zabývala tím , co není a co bych chtěla mít a nemám. Proto vlastně žádný partner nebyl dost dobrý.Nedokázala jsem přes svoje požadavky naslouchat těm svým partnerům. Neni to tak trochu sobectví a naše neobětavost přijmout druhé skutečně takové, jací jsou a naučit se je milovat i s chybami, protože i my nejsme dokonalí.....?
Někdy taky nevidíme příležitosti ve svém životě.....můj nynější partner vůbec z počátku nebyl adeptem na toho pravého...ale dnes po čase se jím pomalu stává,učíme se jeden od druhého a je to čím dál tím hezčí. ale jak psala Kytička, musela jsem připustit, že se můžeme od sebe vzájemně učit,dívat se občas očima toho druhého,naslouchat, co jeho zajímá, ne jenom mě, a že já nejsem tou paní dokonalou.....přeju ti, Beátko, hodně štěstí!!!!

Milá Beátko, píšeš, že víš přesně co nechceš na mužích a přesně takové přitahuješ. Není divu, vždy dostanem to co vysíláme, vesmír příliš nerozlišuje to co chceme a co ne, prostě to na co myslíme to nám dá. Myslíš na to co nechceš? Chyba, myslet musíme na to co chceme a vysílat radost, vděčnost a štěstí, jako bychom to už měli a pak to skutečně dostanem. Takže návrh pro Tebe: Co tak změnit svou objednávku do vesmíru a přidat k tomu radost, štěstí a vděčnost za to, že máme vše po čem toužíme? Přeju hodně štěstí.

Milá Beátko,plně s tebou soucítím. Já jsem také zůstala sama a pomalu mi táhne na 40. Věř,že je nás víc,samotných a opuštěných holek,které v našem věku nemají ani muže,ani děti. Sama mám 3 kamarádky, které jsou na tom podobně.Loni v létě jsem pohřbila svého milovaného muže,není nic horšího,než se dívat do hrobu člověku,kterého milujeme. Vím,že je teď v duchu se mnou,že by si moc přál,abych nebyla sama a někoho si našla a měla miminko,které jsme si oba moc přáli,ale jaksi to nevyšlo-nejdřív jsem byla delší dobu nemocná a pak se stalo to,co se stalo. Teď nemám ani pomyšlení na to,že bych do svého života vpustila někoho jiného. Každý den se modlím za to,abych tohle období překlenula a časem poznala někoho,s kým budu opět šťastná. Modlím se i za své osamělé kamarádky- u jedné už se blýská na lepší časy,tak uvidíme... Přestala jsem také řešit nějaké biologické hodiny a podobné nesmysly. Pokud mám na svět přivést mimčo,tak se tak prostě stane i kdyby mi bylo 40 a více. To je prostě osud. Moc ti přeju,ať si v životě šťastná,určitě se najde někdo,s kým ti bude dobře.

Milá Beátko,
nestresuj se tím, kolik Ti je let. Hledej srdcem, ne povinnostmi mít biologicky dítě. Touhu být matkou můžeš uspokojit jinak. Fakt ale je, že každý život na téhle Zemi má nějaký smysl, a ne pokaždé je ženě souzeno mít chlapa a dítě. Vím, o čem mluvím, vdávala jsem se ve 30 letech a syna mám adoptovaného. Přesto jsem rozvedená už několik let. Muž odešel. Kdyby mě tohle někdo tehdy řekl, nikdy bych touhle cestou nešla. Nebyla jednoduchá, syna vychovávám sama, byla dokonce tahle cesta moc a moc těžká. Jsem ale velmi šťastná a vděčná Bohu za ni. Jestli Ti mohu poradit, je mi pdstatně víc, než Tobě, jdi životem volně, pluj, dělej na co máš chuť, kam tě vede srdce a intuice, opusť křeč " teď honem musím někoho najít, abych.." vím, o čem mluvím, byla jsem tehdy zcela stejná. A možná to chce i víc pochopení sebe a lásky k sobě. Život plyne jako řeka, přeji Ti štěstí a světlo na cestu.

Víš Beátko, když jsem si přečetla, že je nejvyšší čas najít otce svých dětí, jak je v podnadpisu, myslela jsem si že máš už děti a tátové se někam zatoulali a ty je hledáš. Já jsem to ale brala z opačného konce, prvně jsem si hledala manžela pro sebe a pak jsme spolu měli děti. Myslím si, že když přebereš hodnoty jak by co mělo být na začátku, průběžně, atd., tak určitě toho pravého pro spolu vaše děti, najdeš. Ale budou to vaše společné životní radosti i starosti, kdy se bez velké tolerance jeden k druhému a také k vlastním dětem, neobejdem. Když budeme na některých věcech nekompromisně trvat, moc šťastní nebudeme. Hodně štěstí přeji

Tak tady se taky musím pousmát - Beátu velmi chápu, protože jsem na tom asi dost podobně :-)). Nedávno jsem byla se spolužákem ze školy, o němž jsem taky jistý čas uvažovala jako o svém příteli, na obědě v menze. Vypil první skleničku a ještě měl žízeň - místo toho, aby si vzal tu použitou skleničku, si přinesl čaj v čisté a to ještě jednou zopakoval. No zůstala jsem na to koukat jak blázen - jistě, on to mýt nebude, tak co by se naháhal - prostě zbytečně ztrojnásobil počet použitých skleniček. Pochybuju o tom, že po něm maminka někdy chtěla, aby umyl nádobí, ale věřím, že by mu to prospělo :-)). Nevím, jestli jsem "ras", ale toto mě teda dostalo - co přijde později :-))? Možná bych taky trošku měla snížit laťku :-)).

Zdravím tě Beátko,když sem četla ten tvůj příběh tak sem se také musela trošku pousmát ale zároven sem se vcítila do tvěho problému ,já myslím že je to problem všech žen protože kterej muž je až tak zas čistotnej a pořádnej ukaž mi ho??není na druhou stránku nevím jestli bych chtěla až moc přehnaně čistotneho chlapa myslim že to až tak k nim zas nejde,taky mi to vadilo ze začátku nejen u přítele ale taky u dcerky a to sem ji učila od malička si po sobě uklízet věci i hračky když byla malinká .musím přiznat když byla malinká tak to dodržovala a šlo to ale ted bude ji 16 let ani s ní nehnu to bych se musela ukřičet když sem ji řekla že by měla být pořádná víš co mi na to řekla?že jsou i jiné věci na světě než uklízení a má pravdu možná semnou ted nebudeš souhlasit ale nehledej jen to co je na povrchu toho muže skus se podívat dovnitř do nitra uvidíš že to tam najdeš dívej se jak se k tobě ten muž chová jak je pozorný ,kytka a parfém je pěkný dárek ale je to jen pozornost ale není to prjev pro lásku ta je od srdíčka ,takže až budeš mít další příležitost být z mužem neodháněj ho jen kvůli odhozeným ponožkám neumýtému nádobí a pár drobkům na koberci ,dej mu šanci skus se na to podívat z jineho uhlu uvidiš že tohle není tak důležité ,Beátko věřím že ty ho brzo najdeš věřím že ti naše rady a příbehy nás všech tady otevřou očička a srdíčko pro tvého budoucího miláčka ,hodně štestí a lásky a pochopení zdraví Lenča.,

o těch mužských "bordelářích" mi povídejte,já to řešila taky neustálým křikem, jednou, když nebylo po mém okamžitě hned uklizeno,vyhodila jsem synovi oblečení z okna.Ani to s ním nehlo.Vůbec jsem se necítila jako vítěz. Časem jsem přicházela na to, že pokud chci někoho změnit, musím nejdříve změnit sebe.Měnit druhé-tudy cesta nevede.
Jak Beátě z Rožnova pomoci? Prvně mě zarazilo,že ví,co nehledá a pak,že je nejvyšší čas,aby našla otce svých dětí. Tak takhle to Beáto nefunguje.
Mužský se nehledá,jako houby v lese.To musí přijít samo.Jen tomu musíš věřit,že je někde někdo, koho nebudeš zkoumat,zda to či ono, protože ti to bude jedno, budeš ráda,že jste spolu.Kdo to tvrdí,že máš nejvyšší čas? Taková norma neplatí. Až to přijde,poznáš to.
Co nejčastěji choď ven,cvičit, plavat, přihlas se na dovolenou...
Mimochodem:mně to v tom Rožnově taky nevycházelo,až jsem se jednou náhodou ocitla ve V.M. zapracoval osud.

Milá Alice, kamarádčina maminka byla stejný případ, až dnes mi to dochází, co mi kdysi připadalo roztmilé, že to byl teror. Kamarádka denně o prázdninách uklízela a nikdy to nebylo dost.. Můj manžel a potažmo i děti se chovají podobně, jako píše Danka, ale pracuji na tom a naděje umírá poslední, že je v klidu naučím po sobě uklízet:), jsou ale důležitější věci na světě. Takže, kdyby se kvůli tomu mělo u nás pořád křičet, jak to vidím u mé kamarádky, kde děti velmi pěkně po sobě uklízejí,ale za cenu neustálého křiku, tak pak už jsem částečně přijala manželův "klídek" a tak, jak jsem měla uklizeno, když jsem byla sama, nenávratně nemám.:) Přeji Beatce hodně štěstí, moje švagrová (36let)je na tom úplně stejně, raději je sama, ale já Ti Beatko moc přeji, ať najdeš tatínka svých dětí, stojí to moc za kompromisy !!!

pro (Alice, 05. 01. 2010 19:53)
Já to nepřeháním s uklízením, pokud to tak vyznělo. Ale pokud si někdo neumí vážit práce druhého, tak mu dává najevo jak jím pohrdá. Takže pokud pořádek není mánie, ale je to tak nějak v normě, tak by asi bylo záhodno ho dodržovat.
Taky jsem pro čisté a harmonické prostředí. Takže pokud by tam děti dělali jen nepořádek, a nevážili si toho, tak není důvod aby se tam vyskytovali. No já naštěstí děti naučila po sobě uklízet i vážit si práce druhého, takže uklizet si po sobě, je stejné, jako se mýt, čistit si zuby. Prostě základní lidská potřeba.
Takže abych to snad napsala přesně. Syna bych nevyhodila z bytu, kvůli rozházeným věcem. Ale proto, pohrdání prací druhých, proto že si neváží toho co má. Aby se naučil, že nic není zadarmo, naučil si vážit práce druhých.
Jinak s tvojí maminkou bych teda nevydržela ani den. To tvého tatínka naprosto chápu.

Mám velmi "pořádkumilovnou maminku", která nás odmalička vedla také k "pořádkumilovnosti". Náš dům ji nikdy nepřišel uklizený, i když jíst se dalo z podlahy, prach se stíral denně a všechno se čistotou lesklo. Nic nebylo důležitější. Při odjezdu na dovolenou jsme s taťkou pokaždé seděli v autě a čekali na maminku, která ještě "musela" vytřít podlahu. Stoprocentní úklid, byl pro ní pocitem štěstí. Taťka se od nás odstěhoval,i když právě on postavil tento dům a stálo ho to spoustu dřiny. Až později si našel jinou paní. Mám s ním pěkný vztah, přesto,že s námi nežije. Vždycky mi říká, že s mamkou se nedalo žít, že ho s tou svojí přehnanou mánií s uklízením, vyštvala z domu. Bohužel s ním souhlasím. Mám už své děti a snažím se pro ně tvořit čisté, harmonické prostředí, ale nepřehánět to. Pro Berušku: Svého syna bych ale kvůli rozházeným věcem z domu nikdy nevyhnala.
Alice - jižní Morava

je slušnost a ohleduplnost k druhému.
Tak nevím? Asi jsem taky divná. Ale chlapa co doma pohazuje prádlo, a nechává po sobě špinavé nádobí bych teda taky nechtěla. Kdo to jako má uklízet. Já? Když si mohu uklidit po sobě já, tak snad může i ten druhý. Jinak když nebudu jak tady tvrdíte "malicherná" a budu to tolerovat, tak to se mohu zrovna přidat a pak bydlet na "smetišti".
Problém bych viděla ve výchově. Pokud maminky vychovávají synáčky nedůsledně, tedy tak, že po nich nakonec uklidí, není divu, že to ti "nevychovanci" berou jako samozřejmost a nechápou, že by to mohlo partnerce vadit, když maminka uklízela.
Takže pak najít normálního partnera je opravdu problém. Protože požadovat po druhém, aby si po sobě aspoň uklidil snad není nic přehnaného.
pro Dana, 05. 01. 2010 15:49) Pokud synové viděli, že tatínek uklízet nemusí, tak není divu, že se taky rychle "potatili" a nechávají po sobě binec. Tobě to třeba příjde roztomilé, ale mě to udělat můj syn, tak se stěhuje. A to jsem velmi tolerantní matka.

Milá Beáto,opravdu je nejvyšší čas ,pokud chceš rodinu,něco změnit.Nikdo na světě není ideální,ani ty ne,věř mi.A tak jak už tady psala Kytička a lidičky,dúležitá je láska.Pokud se zamiluješ,nehledáš na tom človíčku chyby,miluješ ho,protože je ti s ním dobře.Každý člověk se učí celý život,a věř že i ten nedokonalý milující partner se bude učit po tvém boku...... .Může se stát,že najdeš človíčka,který bude skládat prádlo,bude tě obklopovat dárky,ale jen pro to,že chce aby jsi nepřišla na to,že těch lásek má víc,že nejsi jeho jedinná.Opravdu není dúležité,jak je pořádný,nebo jak vypadá.Důležité je to srdíčko,co u vnitř skrývá,pocit jistoty a bezpečí.Asi to neumím tak napsat.jak bych potřebovala,ale věřím,že pochopíš.Budu na tebe myslet a přát ti,ať najdeš svou lásku a splní se ti sen,mít plnou rodinu.Leňula

Při přečtení Tvého mailu jsem se ,promiň, v duchu zasmála. Jak píše kytička, je třeba hodně tolerance, hodně přehlížet nedostatky a hledat ve všem to krásné, něco co Tě obohatí - společný koníček, společný zájem, životní cíl. Mám dneska už i dva syny, že to prádlo je poházené dnes i od nich, že když jdu do kuchyně si udělat chleba, musím si tam nejdřív uklidit a 1000 a jedna jak bys řekla nedostatků, ale veř že jsou to malichernosti, hodnotím co mi ti tři chlapi do života přinesli, radost, lásku, samozřejmě starost. Ale o tom ten život je, a že je naplněn prací... Myslíš, že jsem syny nevedla k tomu uklízet po sobě.. marný boj s větrnými mlýny. Když uklidí, tak jen kvůli mě, pro ně to je dobré. Docela mě zaskočila připomínka... kde je napsáno, že mám v tomhle pravdu já a ne oni. Na druhé straně, podívej se pravdě do očí, myslíš, že Ty jsi ta pravá - pro ně je vhodný protějšek, usměvavá, pohodová holka, která nebude stále hudrovat, co všechno je špatně. A nošení dárků a kytek... tohle je myslím nešvar z romantických filmů. Kdo by nedostal rád dárek, ale pro mě je dárek, že mi můj muž dá ráno pusu, mám už zmapované v čem se na něj mohu spolehnout, v čem ne to už ani neřeším. Vztah je dlouholetá stavba, hlavně o té komunikaci, rozdělení rolí, je třeba taktně a systematicky se navzájem směrovat, aby to fungovalo.

Ahoj, moc držím palce a jsem ráda, že to zase není nějaká karmická ošklivost :-). Zkus se podívat na Deník Bridget Jonesové i na ten druhý díl (a hlavně na ten). Moc Tě zdravím a přeji vše nejlepší do nového roku. Martina

Milá Beátko, promiň, ale trochu jsem se pousmála, i když se dovedu do Tebe vcítit, to mi věř. Vím že máš požadavky, ale co to jsou za požadavky, myslíš že na nich svět stojí? Když budeš milovat svého muže i když rozhází ponížky kdekoiv to jen jen jde, a ani dokonce to tek kluk nedokáže pochopit jak velice se tě to dotýká, a ty ho udeš i tak milovat, máš vyhráno, no ta tolerance, tu mnohé z nás neznají, jak by jim bylo lépe, kdyby nelpěly na takových hlouúpostech. A kdo Tě to učil že to má tak nějak být, co jsou to za normy, kde jsi je četla, co jsou to normy, kdo mi vnutil, že to má být tak a ne jinak. Vykašli se na zbytečnosti a miluj, měj ráda, život není o předpisech chování, život je láska k člověku, který není sice pořát oholený, trošku "smrdí", ale já ho mám tak ráda, protože má tolik jiných kvalit.....