Drahá Kytičko,

Kontakt na Tebe mi dala moje kamarádka, která byla na Tvém semináři ve Valašském Meziříčí. Nevím, jak mám začít, ale rozhodla jsem se, že Tě poprosím o pomoc, nebo o radu, jak z tohoto bludného kruhu, ve kterém jsem se ocitla vystoupit. Mám syna Lukáška. Jsou mu tři roky.Mám hodného manžela a vyrůstala jsem v harmonické rodině. Jsme zdraví,nemáme díky Bohu finanční problémy, takže bych mohla být šťastná, ale přesto nějak nejsem. Začalo to na střední škole, kde jsme se s holkama jen tak z legrace začaly zajímat o Satanismus a všechno, co k němu patří. Chtěly jsme nejspíš vyzkoušet, co všechno si můžeme dovolit, kam až nás naše víra přivede. Našly jsme si informace, opatřily Satanskou Bibli a začali zkoušet i nějaké rituály a prosby k démonovi.

Kytičko, byly jsme překvapeny jak tyto věci fungují. Opravdu to byla spíše zvědavost, recese, chtěly jsme prožít něco tajuplného nadpřirozeného a možná si třeba jen tak přičarovat lásku. Vím,že to nebylo správné, ale zkusily jsme i oběti (tedy zvířat). Nějak to patřilo k věci.

Zpočátku jsem cítila velkou sílu a odhodlání. Zdálo se mi, že všechno zvládnu a dokážu. Prvních pár měsíců se nic zvláštního nedělo, ale pak se všechno nějak změnilo. I když už jsem žádné rituály nedělala a ani žádné knihy o démonovi nečetla, jako by někdo byl stále se mnou.
Přestala jsem cítit radost. V noci jsem neklidně spala a stále se mi zdálo o násilí, hrůzách a vraždách-. Začala jsem slyšet hlasy a měla jsem pocit, že v pokoji nikdy nejsem sama. Pak se objevily deprese. Někdy jsem skoro vůbec nespala. Měla jsem strach, někdy jsem cítila sílu, a bála se, že někdo ublíží mně, nebo že já ublížím někomu. Měla jsem silné pocity, že se musím potrestat.Řezala jsem si žiletkami do kůže, někdy jsem si vypalovala ohněm znamení hanby, za to že jsem tak slabá.
Pak mi lékař předepsal antidepresiva. S každou pilulkou,kterou  jsem vzala do ruky,jsem měla nutkání všechny je spolykat a ukončit své trápení. Pak se to na chvíli uklidnilo. Zamilovala jsem se a po dlouhé době jsem se cítila lépe. Narodil se mi chlapeček. Vím, že mohu být vděčná za to, že ho mám, ale Kytičko, já vůbec štěstí necítím. Jsem jako bych ztratila všechnu radost. Jaký má život smysl? Je v něm přece tolik bolesti a nespravedlnosti. Denně se dívám na svého syna a nevím, jak dlouho s ním ještě budu. Život mně vůbec nebaví. Jak mám cítit radost, když kolem sebe vidím jen falešnou přetvářku a honbu za majetkem, co když nikdy nebudu dobrá matka? Manžel by chtěl druhé dítě? Proč? Do takového světa? Chtěla bych Kytičko poradit . Lukášek se mi v noci často budí a pláče. Jakoby se něčeho bál. I já se bojím. Myslíš, že to neskončilo? Je něco zlého ještě s námi?

Děkuji za Tvůj čas a odpověď.

Broňa

 Milá Broňo,
To co píšeš je velmi vážná věc. Se zlem nejde jen tak koketovat z recese, z pouhé zvědavosti. Zlo totiž není jen NĚCO ale je to i NĚKDO. Pokud mu podáš ruku, jen tak se z tohoto sevření nelze vymanit. Přistoupila si na jeho pravidla. Ty jsi dostala sílu. V první fázi spolupráce, on si pak vzal tvou vůli. Neomezeně. Napořád. Zatím jsi stále nějakým způsobem svázaná. Svázanost se zlem poznáme podle určitých signálů. Jedním z těch signálů je právě nechuť k životu, ke všemu co, nás působí šťastnými a to je láska. Vřelý cit k Bohu, k lidem, rostlinám i  ke zvířatům. Varovným signálem je strach ze smrti, z nemoci, vize světa jako místo utrpení a bolesti.  Zlo dokáže také programovat naše myšlení i chování. Pokud jdeš kolem mostu, máš myšlenku skočit dolů. Vidíš- li řeku, toužíš se utopit a skoncovat s trápením. Toto nutkání nelze včas ovládat, neboť ty už nedisponuješ svobodnou vůlí. Deprese se stále prohlubují a chuť žít se ztrácí. Lidská duše potřebuje lásku. Potřebuje ji přijímat, ale i dávat. Láska, je světlo. Bez světla není život. Ty ve své duši stále cítiš temnotu. To duši zraňuje, ubližuje jí to. Raději volí útěk. Je třeba se temnoty zřeknout a vyvázat se z područí těchto sil. Tyto síly si podmaňují i naše představy. Zdá se, nám,že život nemá smysl a naše emoce jsou omezeny. Necítíme radost. Uzavíráme se před celým světem. Do naší duše neproniká světlo. Je oddělená od Boží lásky, protože  jsi  jí pohrdla.Ve tvém případě je důležité prosit o odpuštění Stvořitele. Protože jsi tímto porušila několik zákonů.Nepodala jsi ruku jeho lásce, netoužila jsi spočinout v jeho náručí a být pro ostatní radostí a také  požehnáním.Postavila jsi se proti Svému Stvořiteli tím,že jsi podala ruku tomu, který je jeho protivníkem. Vyhoď všechny knihy, předměty a pomůcky, které se pojí s touto temnou a nebezpečnou tématikou. Ať u tebe nic nezůstane. Pak bude potřeba zasvětit se andělům, můžeš použít tuto prosbu.

Milovaní andělé, moji duchovní ochránci. Zříkám se ducha zla. Zříkám se všeho co mně k němu svazuje a připoutává. Zasvěcuji se Vaši lásce ve jménu všemocného Boha, který je milosrdný a spravedlivý. Prosím, ať uzdraví mou duši.Dovolávám se milosrdenství milovaného Stvořitele a prosím ať z mé duše sejme okovy zla, kterými jsem se svou vlastní vinou připoutala. Prosím s pokorou v srdci Archanděla Michaela o vyčištění energií, které kolem mě proudí.
Ať do mé duše vstoupí Boží světlo a uzdraví rány, které mně bolí.
Ať do mé duše vstoupí radost s pocitem, že mi bylo odpuštěno.
Ať mou duši naplní vděčnost k Tobě Bože i k Tvému Synu, který se z lásky pro nás obětoval.

 Po této prosbě by mělo následovat vyčištění celého prostoru Tvého bytu. Místnost po místnosti.Věř, že když budeš takto postupovat, Tvá duše se znovu zaraduje, vzpomene si na úkoly, které ji byly svěřeny a pocítí znovu štěstí a klid.

Přeji Ti  milá Broňo jen radostné dny plné lásky a klidné noci.

S láskou Kytička