Milá Kytičko,
Rozhodla jsem se, že se Ti svěřím se svým trápením. Jsem matka dvou , dnes už dospělých dětí. Celý život jsem pracovala ve školství a vychovávala cizí děti. Přiznám se, že s velkou láskou a tak se děti staly celým mým životem. V práci i doma. Své dvě děti miluji a jsou pro mě vším, co mi zůstalo, protože manžel si po všech těch letech, které jsme spolu prožili, našel mladší a možná pro něj zajímavější ženu. Těšila jsem se na klid, práci na zahradě, místo toho řeším prodej našeho domu a jsem v situaci, že vlastně nemám kam složit hlavu.
Mám těžce nemocnou maminku o kterou se střídavě s bratrem staráme. Někdy se mi zdá, že je ten život už je tak neúnosný a možná proto se u mne objevily i zdravotní problémy s klouby a s páteří.
Jediné co mně drží nad vodou jsou můj syn a má dcera, s kterou začalo trápení, s kterým si opravdu nevím rady. Moje dcera Renáta dost otálela se založením rodiny, a já jsem marně čekala na vnoučátka. Je to svérázná žena, a do ničeho si nenechá mluvit, já to respektuji. Proto jsem byla moc šťastná, že si před dvěma lety našla muže, s kterým začala být velmi šťastná. Splnilo se, to, co jsem si přála a plánovali jsme svatbu. Konečně i má dcera mluvila o miminku a šťastné rodině. Moc se s přítelem Lukášem milovali.
Krátce před svatbou, však přišel ten nešťastný den a Lukášek se k nám domů nevrátil. Zemřel tragicky při dopravní nehodě. Pro mojí dceru se v tu chvíli, zastavil čas. Od toho dne pro ni skončil život. Od toho okamžiku , čeká jen na smrt. Nechce zde zůstat, bez Lukáše. Chce jít za ním nahoru, do duchovního světa. V jejím pokoji celé dny hoří svíčky a všude jsou jeho fotky. Na místo nehody a na hřbitov chodí denně a nosí tam květiny. Snažila jsem se jí pomáhat, zůstávala jsem u ní, ale bylo to marné. Až jednoho dne, cestovala vlakem do Prahy a na nádraží potkala muže. Seznámili se, a ona mi ho přivedla ukázat. Myslela jsem, že se mi snad zastaví srdce. Téměř shodná podoba s Lukášem. Jako by to byla jeho kopie.
Děkovala jsem Bohu i andělům, za to, že jí ho poslali do cesty. Zdálo se mi to tak neskutečné a úžasné, jako pomoc s nebe.
Moje dcera našla nový směr života. Začali se s Markem přátelit a já jsem doufala, že její srdce se vyléčí. Renátka však stále trvá na jakési pietě pro Lukáše a vzhled svého pokoje nemění. Stále svíčky, fotky, denní návštěvy hřbitova. Marek vše respektuje a vozí ji a jezdí s ní a dívá se, jak pláče a povídá si s Lukášem. Všichni jsme doufali, že se to změní, ale stalo se něco, co nemohu stále pochopit.
Marek začal stonat. Lékaři po dlouhých vyšetřeních zjistili zhoubný agresívní nádor. Zbývá mu pár měsíců života. Tato skutečnost s mou dcerou natolik otřásla, že vzdala život úplně. Nyní pečuje o Marka, kterému hrozí ochrnutí a zbytek života zřejmě prožije na invalidním vozíku, má dcera se rozhodla, že se až do konce o něj bude starat. Co mně nejvíc děsí, že jsou připravení zemřít oba. Moje dcera začala kouřit schválně 100cigaret denně a denně chodí do solária, aby také dostala rakovinu. Pokud neonemocní, má připraven nějaký přípravek (říká, že je to jed), který si vezmou, až se bolesti Marka vystupňují natolik, že bude ochoten zemřít. Oba se na to těší.
Já už Kytičko nedokážu plakat, jsem vyhořelá a zničená. Prosila jsem jí, a křičela: „ A co já? Tvoje matka? Kdo se postará o mně??“ S úsměvem mi řekla, že je to jednoduché, ať si od svého syna /jejího bratra půjčím pistoli a ukončím to/.
Nedokázala jsem úžasem nad takovou úvahou nic říct a odešla jsem domů. Nemám sílu přemýšlet. Nevím, co mám dělat. Sedím a čekám. Čekám až mi někdo zavolá, že má dcera nežije. Pak se zastaví i můj život. Kolem je tma Kytičko. Kde je Bůh a andělé? Proč nejsou s námi? Proč toto Bůh dopustil. Děkuji za odpověď.
Tvoje Alexandra
Drahá AlexandroTvůj příběh je opravdu dramatický a velmi bolestný. Jakoby si osud krutě hrál s Vaší bolestí, s životem a smrtí. Jakoby zkoušel, kolik toho ještě vydržíte. Může být pro matku ještě něco těžšího, než pohled na dítě, které se snaží zničit? A ta děsivá nejistota, co bude zítra? Najde má dcera skutečně odvahu sáhnout si na život? Chápu, tu tmu, která kolem Tebe udělala nepropustnou zeď. Jak jí prorazit, jak dát znovu tu jiskřičku naděje Tvé holčičce? Jak dát naději člověku, který vše co měl, ztratil? To je nesmírně těžký úkol. A také těžká karma celé Vaší rodiny. Nějaký důvod tyto události samozřejmě mají, protože nic, se neděje jen tak bezdůvodně.
Tvoje dcera potřebuje nutně pomoc. Její myšlenky jsou omotány nepropustnou vrstvou bolesti, beznaděje a zoufalství. Ten její klid a myšlenky na smrt s úsměvem, to je jen póza. Pouhá maska. Jen přetvářka. Uvnitř její duše je neustálý zoufalý boj. Její duše ví, že toto je špatný postoj, špatné rozhodnutí. Ale mysl je tak bolavá, že už nechce trpět. Navíc její přítel neodešel do světla. Jeho duše je zmatená, zděšená smutkem své lásky a bezmocí ji jakkoli pomoct. Vysílá k ní signály, mluví k ní. Já jsem tady, zase budeme spolu. Utiším Tvůj smutek. Ona tyto jeho myšlenky zachycuje a reaguje touhou po smrti. Láska je silné pouto, které překonává smrt. Lidé raději umírají, než by se smířili se ztrátou své lásky.
To, co by mohlo pomoct, je odvedení Lukášovy duše do světla. Modlitby a prosby o vyléčení duše Renátky. Bylo by dobré ji vysvětlit, že pokud si ona sáhne na život, jejich duše se nesetkají. To, že si poškozuje vlastní tělo, je pohrdání životem. Jakoby zahazovala vzácný dar, který od Stvořitele dostáváme. Alexandro, Bůh je s Vámi, ale tolik to bolí, že nejste schopni vnímat Boží lásku, ani hlazení andělů. Proč to Bůh dopustil? Víš, že sami si vybíráme své osudy a úkoly. Bůh nám posílá nesmírnou lásku, abychom všechno zvládli. Pokud jeho lásku přijímáme, máme také sílu se tak bolestné situaci postavit z očí do očí. Pokud nejsme na jeho energii vědomě napojeni, podléháme malomyslnosti a klesáme na kolena.
Proč máte tak těžkou karmu jako rodina, to je jistě vhodná otázka k zamyšlení a na tom bychom měli dále pracovat. Posílej Renátce světlo, také já ji ho posílám, a pokud by souhlasila, přivez jí ke mně.
Nesmírně by mně potěšilo dostat jí ze spáru smrti a vlivu negativních sil, které si takto ztrápené dušičky záměrně vybírají, aby je ještě více sužovaly. Prosím všechny o modlitbu.
Milující otče, náš Stvořiteli. Prosím o sílu pro duši R., která trpí smutkem a ztrátou partnera.Ty víš, proč do jejího života, vstoupily tak těžké zkoušky. Prosíme o Tvůj paprsek lásky, který prosvětlí její duši a vdechne jí nový život. Prosíme za tuto duši a spojujeme se teď v tuto chvíli v jednu velkou rodinu a jako Tvé děti Tě prosíme. Smiluj se a posilni tuto duši pokrmem nejsilnějším. Svou láskou. Jen Tvůj paprsek jí vyvede z temnoty.
Milujeme Tě.
S láskou Kytička
kousek nebe
(šárka, 9. 10. 2010 13:41)