MÁM JEDEN VELKÝ SEN - CHTĚLA BYCH MÍT KONĚ
Dnes Vám tu sluníčka předkládám nové pokračování jednoho krásného příběhu….. Byl publikován 14.11. 2010
Dobrý den Kytičko,
Není to tak dlouho co jsem se
dozvěděla o andílcích strážných a opravdu nad tím začla přemýšlet - jsou, nejsou- a jelikož jsem pořád JEN člověk váhám ale popravdě každý den si s mojím andílkem povídám (převážně v duchu). Mám jednu otázku, mám jeden velký sen a to vlastit koně, už od mala si ho přeji ke každým Vánocům. Začínalo to sbíráním pohledů, pak jsem osedlávala svého jezevčíka a následně koš na prádlo. Ve třinácti jsem konečně začala chodit do klubu a dnes když už mi táhle na 23 let
jsem odhodlaná konečně si jej pořídit!
Přesto že každou chvilku mluvím o koních a neustále mluvím o tom že po něm toužím nikdo mi to nevěří a odrazuje mě od toho... Víš kolik to stojí? Víš co to je za práci? Co bys s ním dělala apod. mrzí mě to, rodiče mi ježdění nikdy nezakazovali ale nikdy mě v něm ani nepodporovali... mám vzato že mě na koni snad ani neviděli.... Bohužel jediný kdo mi to přeje je můj přítel - a za to mu samozřejmě děkuji!!! Moc mě zajímá, jestli je to dobré rozhodnutí, jestli mi to andílci schvalují? Ačkoliv jsem rozhodnutá koně mít mám i trochu obavy jestli mi to vyjde, a to především i kvůli penězům, přesto že vydělávám a snažím se co nejvíce šetřit, vždy přijde něco nečekaného a já ty peníze musím utratit - například - něco s autem, Vánoce apod. Božínku jak tak koukám píšu páte přes deváte... Omlouvám se a snad se v
tom vyznáte, já jen potřebuju radu co s tím? Radu jestli jsem na dobré cestě .... Prostě někoho komu to můžu říct , kdo hned neotočí oči v sloup a kdo mi snad odpoví....
Děkuji Tamara
Milá Tamaro,Tvůj život milé dítě, je normální, i když je plný překážek zkoušek a zklamání. Žij svůj život každý den a raduj se i z nejmenších úspěchů. Přestaň hledat odpovědi na to, jak další dny budeš zvládat a rozhodni se teď v tuto chvíli, že zvládneš každou překážku s radostí a poděkováním za příležitost růstu. Stojíme při tobě ve Tvém rozhodnutí, neboť každá láska je Boží dílo. Otevři se životu, začni tvořit svou budoucnost tak, jak ji vidíš ve svých představách, aby byla plná lásky, štěstí a harmonie. Nepřipravuj se o svůj sen. Odevzdej nám své pocity viny a věř, že si své štěstí zasloužíš.
Já Ti přeji Tamaro, aby se Ti vše podařilo tak, jak si přeješ a věřím, že si přátelství s tak ušlechtilým tvorem, jako je kůň prosadíš a že to dokážeš.
S láskou Kytička
Milá Kytičko, 8.1.2010 A dnes sluníčka moje mi přišel krásný email, plný radosti a štěstí. Tamara Tak to je moc krásná zpráva, moc gratuluji. Naše sny jsou reálné když jim věříme. Vše, co si dokážeme představit, se nám splní. Mám velkou radost, protože splnění velkého snu je vždy motivací pro ostatní dušičky. A proto píšu: „ Nikdy neztrácejme naději“. Z celého srdce TI přeji, ať je Tvůj nový kamarád pro Tebe tím velkým štěstím,které si zasloužíš a které právě prožíváš. Zvedni hlavu a raduj se. Z nepochopení ostatních si vůbec nic nedělej. Je to Tvůj život a Tvé štěstí. Popros anděly, aby Ti v této záležitosti opět pomohli a lidičky kolem lépe pochopili Tvé rozhodnutí.
ani nevíš jak velkou radost mám že jsi mi odpověděla! Tvoji odpověď jsem četla se zatajeným dechem a semknutýma rukama a ještě teď mám sevřené srdíčko - radostí! Všichni mysleli že můj dětský sen mě omrzí (myslím že v to vyloženě doufali =) ) jenže nestalo se a já dokonce vystudovala střední zemědělskou školu zaměřenou na chov koní (moc děkuji rodičům že mi to dovolili!!!) Dodala jsi mi odvahu že to není troufalí nápad a já o sobě myslím hrdě můžu říct že jsem zodpovědná a že se o koně s láskou postarám. Včera jsem si psala s kamarádkou (človíček kterého mi určitě poslali andílci - ač je 100 km daleko) a ta mi řekla: "na co čekáš?!" ... Děkuji Vám oběma za Vaše slova!!!
Vím že to nebude za měsíc třeba ani za půl roku, ale až potkám toho správného koně nezaváhám! A pak se určitě pochlubím =)
S láskou Tamara
Nevěřila jsem že Ti budu psát tak brzy, ale slíbila jsem Ti, že napíšu až si splním svůj sen – mít vlastního koně! Je to tak neuvěřitelné ale já už jej mám… Asi před týdnem jsem si svého prvního koníka přivezla domů! Jsem z toho ještě teď trochu v šoku a nemůžu tomu uvěřit, nadruhou stranu jsem na sebe tak pyšná jak jsem si to všechno dokázala zařídit.
Bohužel zatím jsme neměla odvahu se s tím pochlubit svým blízkým, vím že nebudou nadšeni a asi budou i pěkně naštvaní, vím ale, že je to přejde… Jenže já teď potřebuju spíš podporu a ne jedovaté poznámky.
Jsem odhodlaná to zvládnout jako nikdy a moc si mi v tom pomohla TY a komentáře pod mou první zprávou - tímto všem těm dobrým dušičkám děkuji!!!
A posílám fotku 
Zlatíčko moje,
