MÁM KONEČNĚ ŘÍCI MANŽELOVI PRAVDU?
Dobrý den,
Zcela náhodou jsem narazila na Vaše stránky. Dalo mi to dost velké úsílí, abych byla schopna Vám napsat o takové bolesti, kterou cítím. Promiňte jestli obtěžuji.
Je mi 49 let a v manželství nejsem příliš spokojená. Nedokážu si svého muže vážit. Myslím, že jeden druhého vedle sebe jen tak trpně snášíme.¨
Když jsme se seznámili, bylo nám 17 let a já jsem věci viděla v růžových barvách a byla jsem zamilovaná. Brát jsme se museli za necelý rok, čekala jsem dítě.
Po narození syna Dalibora, jsme se přestěhovali na malou vesničku, kde jsem očekávala šťastný rodinný život. Můj manžel se ale začal často chodit s kamarády bavit po svém, a já trávila čas doma s dítětem. Cítila jsem to odcizení,které u nás nastalo. Chtěla jsem lásku, porozumění.
A tak jsem potkala muže, s kterým jsme se sblížili. Naše sblížení nezůstalo bez následků. Byla jsem zoufalá, když jsem zjistila, že jsem těhotná s přítelem. Od začátku jsem věděla,že dítě je jeho. Manželovi jsem nic neřekla a tak se mi narodila Liduška. Byla moc krásná a manžel nic netušil.
Pak jeden večer přišel manžel opilý a já už jsem to nemohla udržet, tu hroznou lež o dítěti.
A tak se všechno dověděl. Byla to ošklivá scéna, nebyla jsem ušetřena facek a ponížení, ale přežila jsem to. Náš život šel dál a manžel kupodivu mezi dětmi nedělal rozdíly. Měl Lidku rád. Bylo to vidět, hrál si s oběma dětmi úplně stejně. Začala jsem dokonce trávit s manželem víc času, tak nějak více si mně všímal. Jednou jsme byli u známých na Silvestra a přišel tam muž, který mně na první pohled zaujal. Byl tam sám. Můj manžel byl hodně opilý a já se chtěla bavit a tancovat. Začalo to hodně jiskřit mezi námi, snad to bylo i tím alkoholem, a tak jsme si vyměnili telefony a slíbili jsme si, že se brzy sejdeme. A tak jsem se znovu zamilovala. Scházeli jsme se tajně, nikdy jsme si nic neslibovali, věděli jsme,že to jednou skončí. Nevím, zda tomu osud tak chtěl, nebo to byl trest za mé hříchy, ale opět jsem zjistila,že čekám dítě a tentokrát jsem nevěděla, jestli je manželovo, nebo je přítele. Po nocích jsem jen brečela, ale nikomu jsem nemohla nic říct. Nic jiného nezbývalo, než mlčet. A tak se narodila Vendulka, do letního dne a manžel mi přinesl do porodnice velkou kytku. Jak Vendulka rostla, víc a víc jsem v ní poznávala přítele. Nemám vůbec žádné pochybnosti, že je to přítelovo dítě. Manžel si ničeho nevšiml a tak jsme žili dál. Děti dospěly a Liduška si založila vlastní rodinu. Dalibor si našel dobrou práci a já dál žila ve lži. Všechno se mi zhroutilo jeden večer, kdy u nás zazvonila policie. Na tu chvíli nikdy nezapomenu. Přišli nám oznámit, že nás syn Dalibor už nežije,že se stal obětí násilného činu. Jen tak nám oznámili,že našeho syna, někdo zabil. Byla to náhoda? Nebo osud?
Nevíme. Jen jsme si oba uvědomili, já i můj muž, že kvůli dcerám, musíme žít dál. Milá Kytičko, hrozně mně bolí u srdce, když vidím, jak moc má manžel Vendulku rád. Věří, že je jeho a miluje ji jak otec dokáže milovat své dítě. Nedávno se Vendulka vdala. V únoru se nám má narodit další vnouče, a manžel se už moc těší, protože věří, že je to jeho krev. Kytičko, mám mu konečně říct pravdu? Co když mu ale zase jen ublížím? Měl by to vůbec vědět? Proč nám osud vzal naše dítě, které nás tolik spojovalo. Jinak už bychom spolu možná nebyli. Co mám teď dělat? Poslední dobou se manžel necítí po zdravotní stránce nejlíp. Mám dál mlčet?
Magdaléna
klubíčko Tvého osudu se pořádně zamotalo. Cítím, že Tvé srdce je plné bolesti. Já vím,že jsi nechtěla a nechceš nikomu ublížit. Neudělala jsi schválně nikomu bolest. Nejsi zlá.
Tvůj problém je pouze velká nezodpovědnost. Lehkovážnost. Myslím,že těch mužů ve Tvém srdci, bylo daleko víc, a to co vidím já, je žena, která nepřemýšlela o následcích. Jednala impulzivně.
Bez přemýšlení. Cítila jsi opravdu lásku? Spíše to Magdaleno byla jen touha a pak se to už nedalo zastavit. Ptáš se proč Tvůj syn,který spojoval Tebe a manžela navždy odešel? To abys měla příležitost dokázat, že Vaše láska, překoná i tuto krutou bolest. Aby Tě ještě více bolela skutečnost, že vlastní dítě manžel musel ztratit a cizí teď nevědomky miluje. Abys pochopila, že pravda má velikou cenu a my si jí někdy nevážíme. Já vím, teď bys moc ráda manželovi řekla pravdu. Ale nejde to. A věř mi, pokud mu jí řekneš, vezmeš mu veškerou radost ze života. Nic mu už nezůstane. Takové pocity, jaké bude mít ve svém srdci, neustojí. Jeho zdravotní stav je už teď ohrožený. Vidím velkou změnu na jeho cévách a krevním oběhu. Měl by teď být v klidu, radosti a pohodě. Měl by cítit oporu ve své rodině. Je těžké nosit si v sobě takové tajemství. Má hodně těžkou váhu. Nedovolí ti, nadechnout se. Víš, mám před očima svatební obřad a slova oddávající ho který říká, že ten, kdo má proti sňatku, nějaké výhrady, má to říci teď hned, a nebo mlčet navždy.
To je přesné. Buď si to měla manželovi říci hned,že jsi ho podvedla a čekáš dítě, o kterém si nejsi jistá jeho otcovstvím a nebo už musíš navždy mlčet.
Pravda je Magdaléno vzácná a ty jsi už ztratila možnost ji říct. Protože teď už Tvůj manžel tu pravdu neunese. Neubližuj mu, ponechej ho raději v nevědomosti. Navíc, nemáš žádný důkaz, že dítě není jeho. Není zde žádný test, krevní zkouška. Neber mu tedy tu velkou lásku, kterou cítí ke své dceři. To je to jediné co ho stále drží při životě. Jestli to ztratí, nebude mít citové pouto a odejde.
Přeji Ti hodně sluníčkových dnů
S láskou Kytička
Komentáře
Přehled komentářů
viete ,problem je iba v tom ,ze to si mysli kazdy,ze ked to tomu druhemu poviem tak mu iba ublizim a radsej ziju v klamstve,prave tym ublizuju este viac,sebe,partnerovi,detom,vnucatam.pred tym sa neda ujst toto je niekde zapisane a nevymazes to.potom sa cudujes preco muz pije,alebo sa venuje viac inym veciam,potom si povies preco prave ,,ja,, je to pre toto klamstvo,ktore nosis v srdci pritahujes len dalsie negativne suvislosti ,cim viac budes toto klamstvo zivit,tym viacej sa ti bude stavat zivot peklom.pravda vie velmi boliet ,ale nemas ineho vychodiska musis s tym von,lebo sa stane taka vec ze cim dalej budes pravdu potlacat,tym viac bude vychadzat na povrch a vyplava v nejvnehodnejsi okamzik a potom to uz nemusi zvladnut ani jeden z vas a stane sa tragedia.je to ako s tym drevom na hladine vody cim viac sa ho snazis potopit, tym vascia sila ho tlaci na povrch, a potrebujes vela,vela sil ho tam udrzat a raz to nevydrzis a ono stejne vyplava.pravda oslobodzuje,kazdy ma pravo vediet pravdu cim skor tym lepsie.predstav si ty sama seba na opacnych miestach,asi by si radsej prijala, aj ked tvrdu,ale pravdu.kazdy clovek si zasluzi lasku a ked mu ju nedokazes dat ty,tak ho o to neokradaj,mozno pride aj k rozvodu a najde si cloveka ,ktory mu tu lasku da.musis pochopit,ze toto sa neda nijak ospravedlnit,ze kazdy je zodpovedny sam za seba,teda aj za vsetko co spravi a tym padom nesie aj dosledky s tym spojene.je absolutne nemyslitelne aby ta tu niekto navadzal ako toto klamstvo zakryt a zamlcat, skor by ti pomohlo ako co najsetrnejsie, k svojej rodine a priatelom ,prist s pravdou na vonok a mozno budes prekvapena,ze to tvoj manzel aj uz davno vie, a nema odvahu ako ty.motlitbou sa daju robit zazraky pomodli sa za celu svoju rodinu, manzela,deti,vnucata a v tichosti nacuvaj,nacuvaj hlas srdca cize tichy bozi hlas,nic nerob neposudzuj,nesud nerob ziadne uzavery,len pocuvaj a riesenie pride.prajem vela stastia...........!!!!!!!!!!!
Dobrý den,
(Radka, 6. 12. 2008 19:01)úplnou náhodou jsem narazila na tyto stránky,mám v poslední době plno problémů,tak se Vám je pokusím popsat,třeba mi poradíte,jak ze všeho ven.Na Vánoce umřel táta,do toho všeho se rozved po neschodách brácha,máma hodně straní bývalé švagrové,ta akorát intrikuje aby nám všem strpčila život,takže manipuluje s dětma,takže pomalu nikdo nemluví s nikým,na mě máma akorát řve,nadává,mám pocit,že tu zlost si vybíjí na mě,pořád řeší švagrovou,děti,které byli zvyklé na luxus,i když ho mají ve slušných alimentech stále jsou chudinky,takže na baráku u mámy,nemusí dělat nic,já všecko už holt s invalidním nezvládnu,mám taky přítele,jenže brácha k mámě jezdí kdy chce,jsou vytížení,my musíme zajišťovat veškeré víkendy,co nepřijedou,s přáním hezkého dne,Radka
Někdy je asi lepší nevědomost...
(Maruška, 21. 11. 2008 15:01)Magdaléna to má asi hodně těžké, myslím na ní, aby si to tajemství zvládla nechat pro sebe... Já jsem asi rok a půl s přítelem, kterého nadevše miluju, a přesto jsem ho letos v březnu podvedla. Byla jsem na večirku bez něj a trochu to neodhadla s pitím... I když nedošlo přímo až "na to", stejně jsem cítila obrovskou vinu a dlouho se tím trápila... Hodně jsem uvažovala, jestli mu to říct, ale nakonec jsem došla k tomu, že bych mu tím stejně jenom ublížila, a že když to cítím jenom jako vleiký omyl a nidky už to nechci zopakovat, radši mu to říkat nebudu... Teď s odstupem mi to přijde, že jsem udělala dobře, tak snad se nepletu... Přeju paní Magdaléně i jejímu manželovi hodně lásky a radosti z vnoučat!
pravda muže velmi zranit
(Marcela, 19. 11. 2008 8:55)Souhlasím s Kytičkou,manžel p.Magdalény musí byt velmi hodny člověk,ktery dokázal překonat,to co by jiny člověk neunesl.Paravda by ho určitě zlomila a obdivuji,jeho otevřené srdce,protože dětatko nemuže za činy těch ,kteří ho počali,musel hodně bojovat,ale srdce ma tento člověk asi na pravém místě!!pravdu bych neřikala,p.Magdaléno,nechala bych mu radost a dobrý pocit u srdce za to vše co pro vas udělal,i když jak píšete někdy to nebylo ideální,ale maloktery člověk,by tuto situaci ustál,jako váš obdivuhodný manžel!Přeji vam hezky život a manželovi budte oporou,tak jako on byl Vam když přijal Vendulku,nechte si pravdu pro sebe,ted už by nemělo smysl jí říkat!
Pravda nás osvobodí ?
(Anna, 18. 11. 2008 21:19)Ano, když pravdu říkáme sami sobě, jiné může zničit.Neplatí nic absolutně, lež jako úkladné jednání k vlastnímu prospěchu je opravdu pravé tj.cílené zlo, ale milosrdná lež musí najít pochopení u sebe přísnějšího soudce, má-li tento srdce.Magdalénko, neříkejte nic a zkuste svého muže opět milovat, tím odčiníte co jste spáchala, je to vůbec nejvíc co můžete udělat. Buďte šťastni .A.
Pravda za každú cenu?
(Evita, 18. 11. 2008 19:33)Kytička, ani nevieš ako som bola rada, keď som si prečítala Tvoju odpoveď tejto žene. Totiž už pekne dlhý čas premýšľam o tom, či je správne povedať pravdu za každú cenu ako hovorí viacej autorov rôznej duchovnej literatúry /D.N Walsh-Úprimnosťou k Bohu.../. Keď si predstavím len v každodennom živote, koľkokrát som doma predišla hádke len vďaka tomu, že som nepovedala pravdu. Nejde o to, že by som klamala vedome a s nejakým potešením už vôbec nie, ale myslím si, že pokoj v rodine pre mňa za to stojí. Áno, priznávam, kto sa chce duchovne vyvíjať mal by tú pravdu hovoriť, ale to by aj tá druhá strana musela byť natoľko na výške, aby ju dokázala uniesť. Takže týmto si vlastne aj mne dala odpoveď. Ďakujem, prajem krásny večer.
magdalena
(tobi, 1. 3. 2009 22:49)