Milá Kytičko,
četla jsem článek zveřejněný na Tvých stránkách (MÁME TO UŽ VZDÁT?
24.09.2008.

Zaujala mne problematika, která se mně velmi úzce dotýká. Mám syna Vojtíka, kterému je teď 16 let. Vojtík se narodil s Downovým syndromem. Bylo to mé první dítě. Diagnóza byla neúprosná a neměnná. Přesto jsem dnes šťastná,že Vojtíka máme. Denně vozím Vojtu 10km do školy. Už 9let.Sám by cestu nezvládl, ale zvykli jsme si a věřím,že i když Vojta dokončí letos teprve devítileté vzdělání, jsou ještě další možnosti,jak rozvíjet jeho osobnost. Vojta umí číst, psát, zajímá se například i o historickou literaturu, hlavně období Rudolfa II. Měl období, kdy stále mluvil o golemovi, jakoby tu dobu sám prožil.
Když jsem s Vojtou byla u kyneziologa potvrdil se jeho minulý život v tomto období. Příchod Vojty do mého života, znamenal trvalé přehodnocení mých hodnot a priorit.
Přesto jsme šťastni,že je s námi. Tyto děti jsou sice jiné. Jejich výchova a péče, je mnohem náročnější na čas i  trpělivost Ale to, že k nám přicházejí má určitě také svůj důvod. Na druhé straně jsou to děti plné lásky a v mnohých ohledech jsou stejné, jako  ty ostatní. Zajímal by mně Kytičko proč přicházejí. Proč se takové děti narodí? Věřím, že to má nějaký hlubší, skrytý význam.

Daniela

Přikládám Vojtovu fotografii

Drahá Danielo,
Jak už víme, nic se neděje náhodou. Já vím, že jsi milující matka. Ale mezi Tebou a Vojtou jde o něco hlubšího. Dříve byla mezi Vámi hodně silná negativní energie.Cítím tam velmi ostré hrany. Váš minulý život byl velmi dramatický. Vidím, že Vojta v minulém životě hodně ublížil jedné ženě.  S tebou má tato událost velmi úzkou souvislost. Vidím,že ji ublížil tak hodně,že tato situace zašla až do ztráty života. Vojta byl hodně agresivní. Aby se pročistily Vaše energie, a Vaše duše k sobě našly cestu, musel přijít Vojta v této bezbranné podobě. Přišla mi informace Danielo, že v této formě myšlení, není možná pomsta. Lidé s Downovým syndromem se nedokáží mstít. Mají sice občas záchvaty vzteku, ale je to spíš takové uvolnění přepětí. Není to úmysl někomu ublížit. Ty jako matka dítěte s DS si plně uvědomuješ, jak moc je na Tobě syn závislý. Přijala jsi toto dítě s láskou a obětovala jsi mu vlastně celé ty roky, kdy potřeboval zvýšenou péči a tvou lásku. Nic na světě ti nebylo dražší než Tvůj syn.

Toto si jeho duše bude pamatovat navždy. V podstatě by se dalo říct, že pokud matka toto dítě přijme a s láskou mu obětuje svůj život, dostane zpět mnohem víc. Je to jakýsi urychlující ozdravný proces. Přesně podle zákonů vesmíru. Čím víc dáváme, tím víc dostáváme. Maminka zdravého dítěte bere hodně věcí tak nějak samozřejmě. Automaticky. Maminka dítěte s DS, nebo s jiným postižením vidí každý pokrok dítěte, jako velký úspěch. Raduje se i z malinkých krůčků a nepatrných posunů, všímá si věcí,které nám unikají a nejsou pro nás tak důležité. Dokáže se radovat z věcí, které my ostatní bereme jako samozřejmost.

Milá Danielo, Ty jsi to pochopila. Ty víš, že pro Tebe se narození Tvého syna Vojty stalo šťastným dnem. Jednou se Ti všechno, co jsi do něj vložila vrátí. I když to nebude v tomto životě, ale ten den zúčtování přijde. Všechno se nám vždycky jednou vrátí. Jako bumerang. Je to jako v neviditelné bance. Asi už víš, co jsi na ten účet vložila.

Je ti přibližně 40let a na to neviditelné konto jsi vložila  možnost pracovat, mít své koníčky, cestovat, přijmout ještě další děti, plnit si své sny, zkrátka žít jako ostatní. Toho všeho jsi byla ochotná se vzdát.
Udělala jsi to z láskou a něhou. Udělala jsi to pro někoho, koho miluješ.
Já Ti přeji hodně sil a sluníčkových dní

S láskou Kytička

 
Milá Kytičko,
Vzpomněla jsem si, že když jsme byli s Vojtou u toho kyneziologa, tak mi řekl, že mi Vojta v minulém životě musel hodně ublížit. A já jsem ho prý podvedla.
Tou silnou negativní emocí byla jeho žárlivost. Jednou při meditaci, se mi vybavil nějaký obraz, kde jsem viděla nehybná zkrvavená těla. Vím že to mělo souvislost s námi.
Ale s Vojtou je někdy i legrace, není to jen o smutku a trápení. Proto Ti posílám pár vtipných střípků, které se Vojtovi povedly.

 Naše babička říká "nemít Vojtu tak se snad ani nezasmějeme"
zde je pro zasmání pár jeho výroků

Vojta 4 roky
zkoušeli jsme ohebnost jazyka: "Vojto řekni lokomotiva... Vojta s úsměvem:
"Vlak.."

Vojta 5 let
Vojta: "Babi já ti řeknu hádanku"
Babi: "No tak řekni.."
Vojta: "Je to vláček"

V nemocnici
sedíme u společné snídaně s ostatními a Vojta najednou
do ticha nahlas říká: " Prostitutka"
Já zděšeně: "Kdes to slyšel??!"
V: "To říkali v minulém Kufru v televizi..."

Babička Vojtovi: "Travička je..."
V: "Zelená"
B: "Sluníčko je..."
V: "Žluté"
B: "Uhlí je.."
V: "Špinavé"

6 let
Vojta dal dědovi na chatě přezdívku "Stará kůže"

V autě
jsme zkoušeli "r",které mu ještě moc nešlo
"Vojto řekni trnka"
V: "Néé to je ovoce!"

Zlobila jsem se na Vojtu,že počmáral dřevěné obložení na chodbě
průpiskou. Vojta mě chvíli poslouchá a pak na mne houkl zlověstně:
"Chceš abysem Ti umřel?!!"

Vojta 11 let
Kluci pokazili kazeťák,byl výslech kdo to vlastně udělal.
Dalibor: "Vojta mi říkal, že tam dovnitř něco strkal!"
Vojta se na něj rozkřikl: "Dalibore nesváděj to na mě,vždyť jsem
Tvůj brácha postižený!!"

Bohužel jsem jednou i já "nezdolatelná matka" podlehla chřipce a
nejeli jsme tudíž do školy(dojíždíme 10 km z vesnice do města),
Vojta celý blažený spal dole u babi a dědy.Dole říká dědovi:"Dědo,běž
mi nahoru pro peřinu Tvoje dcera je nemocná!"

Při rozhovoru jednou v neděli u oběda si manžel "dobíral" babičku.
Vojta to poslouchá a pak praví: "Babi,taťka tě chce historicky znemožnit!"

A něco ze školy
Uč: "Proč chováme kočky?"
V: "Na maso!"
Uč: "Copak se kočky jedí ?!!"
V: "Né, opékají.."

Co to znamená "Bílý kůň?"(Martin přijede na bílém koni)
V: "Bílý kůň to je lichokopytník"

Vymýšleli různá povolání Vojta:"Jezdí to, smrdí to - je to popelář.."

Všem maminkám, které prožívají podobný osud jako Daniela a Vojta, přeji hodně lásky , úsměvu a štěstí. Ať je provází světlo andělů.

S láskou Kytička