MĚLI JSME KRÁSNÉHO CHLAPEČKA - PAK PŘIŠLA OSUDOVÁ RÁNA
14.7.2009
Milá kytičko,
jsi opravdu výjimečný člověk,který tolik pomáhá lidem v nejhorších životních chvílích. Mě samotné si tolikrát pomohla jen tím,že ve chvílích, kdy jsem měla pocit, že nemůžu přežít a tvoje stránky, kde jsou lidé s těžkými osudy a tvoje laskavá slova mi vždy dodaly sílu vše přežít.Po půl roce jsem i já našla odvahu napsat ti svůj smutný příběh. Měli jsme nádherného chlapečka jménem Jiřík, už od jeho narození jsem s ním byla strašně moc spojená, byl sluníčkem, každý ho neskutečně miloval a přinesl nám mnoho radosti. Byl to človíček, který mi dával strašně moc lásky a já mu ji vracela stejným dílem, byli jsme spolu pořád, všichni se nám smáli, že neví jestli je on víc závislí na mě nebo já na něm. Nechtěl chodit do školky, tak prostě chodil se mnou do práce, abysme mohli být spolu.Jednoho dne přišla osudová rána. Doktoři nám oznámili,že má leukemii.Měsíc a půl jsem s ním strávila v nemocnici,byl tak statečný, co všechno musel chudinka zkusit. Já se snažila o jeho život bojovat ze všech sil,skoro jsem ani nespala,jen abych mu mohla být neustále na blízku. Přesto ve chvíli, kdy bylo vše na dobré cestě nastali komplikace a začalo pravdu to největší peklo.Doktoři nám řekli, že ho musí přesunout na dětské ARO, protože měl problémy s dýcháním, tak aby v případě nutnosti byl poblíž dýchací přístroj, na který by ho mohli napojit, aby mu pomohl dýchat. V tu samou chvíli popadli jeho postel a vezli ho rovnou. Já s jeho tatínkem jsme běželi za nimi a oni před námi zavřeli dveře a řekli nám, že nás za chvíli zavolají a pustí k němu. Slyšela jsem, jak mě volá a moje srdce pukalo žalem, že nás takhle násilně rozdělili. Jedinou útěchou bylo to,že ho uklidňovali, že maminka za chvíli přijde.Jaký šok pro nás byl, když nás nechali hodinu čekat a pak zavedli k němu a oznámili nám,že je v umělém spánku a napojený na přístroje, Vám asi ani nemusím říkat. Dva dny na to po pěti hodinách boje,kdy se jeho stav zhoršoval a my byli u něj nám umřel.Poslední věta, kterou jsem mu řekla byla, že ho prosím at se mi nasaje zpátky do bříška. Pak už bylo vše jak ve snu,myslela jsem,že to nemůžu přežít. Začali ke mě však přicházet zvláštní znamení a cítila jsem pořád jeho přítomnost, jako by mě vedl jak to přežít,protože tu zůstalo tolik nešťastných lidí včetně jeho třináctiletého brášky, kvůli kterým jsem se musela držet.Jednoho dne jsem pocítila touhu vzít do ruky kyvadlo a zjistila,že s ním můžu komunikovat. Říkal mi, že se nám vrátí a že sebou přivede i sestřičku, která měla být jeho dvojče, která se však z důvodu syndromu mizejícího dvojčete nenarodila. Měla jsem tu čest poté mluvit s několika lidmi, kteří mi hodně pomohli a řekli mi, že jeho dušička má pokračovat a je tak hluboce zakořeněná v naší rodině, že je velmi pravděpodobné, že se nám to opravdu splní. Snažila jsem se být moc statečná, být oporou všem okolo, ale kytičko, je to už 8 měsíců a mě je občas čím dál hůř. Ten stesk je nesnesitelný a ten pocit, že jsem se s ním ani nemohla rozloučit mi trhá srdce.Můj stav se ještě zhoršil ve chvíli, kdy jsem zjistila,že jsem těhotná, protože po přívalu štěstí přišla další rána v podobě mimoděložního těhotenství.Do toho se Jiříkovo tatínkovi zhoršila epilepsie, kterou trpí a já měla hrozný strach i o něj.Máme se moc rádi,někdy jsou dny světlejší, ale někdy jsme tak nešťastní,že ani jeden druhému nedokážeme pomoct překonat ten stesk.Je to 2 měsíce a my posbírali všechnu sílu, odvahu a víru a snažíme se znovu otěhotnět.Ale jsou chvíle, kdy mě ten stesk úplně převálcuje. Chci ti poděkovat za tvé stránky, protože ony mi dávají sílu v těchto nejtěžších chvílích. Pokud by si Jiřík našel cestu a něco mi po tobě vzkázal budu šťastná, pokud ne, jsem ráda,že jsem konečně našla odvahu ti napsat svůj příběh a poděkovat ti za tvé stránky.
Petra
5.8.2009
Ahoj kytičko,
asi před měsícem jsem ti psala náš příběh o tříletém chlapečkovi, který nám zemřel na leukémii. Omlouvám se za to, že asi byl dost zmatený, ale bylo toho tolik co jsem ti chtěla napsat, není lehké na vše vzpomínat a znovu to při psaní prožívat.Chtěla jsem ti ještě napsat, že posledních 14 dní cítíme celá rodina ještě o hodně silněji jeho přítomnost. Najednou se nám zdají hodně živé sny o něm a jeho babička slyší u sebe v domě jeho smích.Na jeho hrobečku, kde má plyšové hračky jsou teď skoro každý den některé přestěhované na úplně jiné místo.Někdo z nás tam jde večer před zavřením a vše je na svém místě a někdo jiný přijde ráno hned po otevření a je to přestěhované. Cítila jsem, že nám tím chce něco říct, taky mi to potvrdil kyvadlem, ale nevím co. Cítím, jako by mi chtěl říct, že se brzy vrátí zpátky a že se nám v tomto měsíci podařilo otěhotnět. Ale to zjistím až tak do týdne. Bojím se doufat, nevím jestli to tak necítím jen proto, že si to moc přeju a jestli nám tím nechce říct něco jiného. Moc by mě potěšilo, kdybys měla chvilku napsat co si o tom myslíš ty.Je to těžké, člověk cítí tolik zvláštních věcí a s okolím se o tom moc mluvi nedá. Jsem moc ráda, že po smrti mojeho sluníčka jsem tvoje stránky našla.
S pozdravem Petra
5.8.2009Drahá Peťulko,
Čekala jsi dlouho na mou odpověď přesto,že jsem ihned věděla, že Ti odpovím, nemohla jsem, byla jsem delší dobu v zahraničí. Ale teď v tuto chvíli se plně soustředím na přítomnost energie, která je v tuto chvíli u mně.Duše Tvého chlapečka , totiž tolik touží po návratu, že se snaží upozorňovat na sebe způsoby, které nejsou až tak běžné.Ve chvíli jeho umírání, jsi dojeho duše vtiskla myšlenku, která byla tak silná, tolik emotivní, plná bolesti a beznaděje. Chlapeček vnímal Tvá slova, slyšel jasně Tvé přání - VRAŤ SE MI. Kolik bolesti skrývá srdce matky, která vidí, že už není žádná naděje na záchranu života milovaného dítěte? Její myšlenky v tu chvíli mají obrovskou sílu. Často jsou v tuto chvíli pronášeny výčitky a hrozby, které mají sílu kletby a přetrvávají staletí. To například v případě, že smrt dítěte někdo zaviní. Ty jsi se celou silou svých myšlenek upnula k jedinému cíli. Prosila jsi, aby se Tvůj syn vrátil. Jeho duše nenalezne klidu, pokud opět nespočine ve Tvé náruči. Vidí Tvou bolest. Touží se vrátit a změnit Tvůj život. Jakoby vnímal, že stále oplakáváš jeho odchod a netěšíš se na to, že znovu příjde. Opravdu se snaží upozornit na sebe a kdyby mohl tak byTi řekl:
Mami, já jsem stále tady, jen mně nevidíš,. Schází mi Tvé objetí, tvá láska. Přijmi mně znovu do svého srdce. Já jsem ten, který Ti už mnohokrát v předchozích životech pomohl k vyššímu vzestupu a pochopení. Nenechám Tě opuštěnou a smutnou, protože Tě miluji. (Tak jasně jsem slyšela tyto slova.)
Dodává Ti důvěry tím, že posílá různá znamení. Přemístěné hračky na hrobečku, jsou už hodně silné projevy. Co bude muset Tvůj syn udělat, aby jsi až v hloubi své duše opravdu uvěřila, že se tak stane? Že dítě, které skutečně počneš, bude on. Ještě dnes máš jít do obchodu, a koupit první věc pro své budoucí miminko. Máš si jasně říct, toto kupuji pro Jiříka. Duše Tvého syna bude neustále vedle Tebe.Budeš cítit úlevu i tichou radost. Jasně mu řekni, že čekáš jeho příchod. Po celou dobu nákupu budeš mít zvláštní pocit. Budeš cítít, že nejsi sama. Uvidíš, že mi brzy pošleš fotku z ultrazvuku a my všichni se s Tebou budeme radovat. ,Štěstí z návratu Ti pomůže překonat bolest z odloučení. Mám Tě moc ráda a věřím, že mi napíšeš všechny své pocity, které dnes prožiješ.
S láskou Kytička
Drahá kytičko,
můj včerejší den byl díky Vám úplně úžasný. Abych se Vám přiznala, tak Vaši odpověď jsem četla trochu z obavou, co se tam dozvím. Když jsem to četla brečela jsem a klepala jsem se, ale štěstím, protože všechny ty věci, které jsem tak dlouho cítila, ale bála jsem se naplno tomu věřit, protože jsem nevěděla, jestli to není jen mé zbožné přání se mi potvrdily.
Tím padli všechny hráze a nechala jsem všem těm pocitům volný průběh a byla tak moc šťastná.Ten pocit euforie se dá přirovnat snad k jen k zamilovanosti.Ten Váš dopis plný lásky jsem nosila u sebe a pořád dokola ho četla. Úžasné to bylo s tím dárkem, protože to,že mě poslal hned pro dárek je pro něj tak typické, miloval dárky a pořád jsme spolu nějaké chodili kupovat a pak si s nimi hráli.Šla jsem do Jiříkovo oblíbené hračkárny, kam jsem do včerejška chodila s bolestí v srdíčku koupit mu nějakou hračku na hřbitov. Tentokrát to bylo úplně jiné, šla jsem tam s radostí a opravdu cítila,že je tam se mnou. Byla jsem zvědavá, jestli mi taky pomůže vybrat,nakonec jsem neomylně sáhla po hračce, kde byli jeho oblíbené postavičky z Medvíka Pú.Přidělává se na postýlku a, hraje, svítí a v tom světýlku se pohybují postavičky, motýlci a kytičky. Taky jsme koupili jeden úžasný bílý sametový obleček.Když jsem pak šla na hřbitov, tak plyšový dinosaur z hrobečku, který měří asi 40 cm, byl postavený v trávě asi 10 m od hrobečku.Večer jsem vybalila dárky pro Jiříka a v posteli zprovoznila tu hračku, jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že má v sobě zabudovanou i promítačku a všechny ty obrázky promítá i na strop. Tak jsem usínala s hudbou a dívala se na obrázky a cítila, že Jiřík je tam se mnou. Když jsem to ráno ukazovala staršímu synovi, říkal mi že to je přesně hračka, která by se Jiříkovi moc líbila a kterou by si sám vybral.Chci Vám strašně moc poděkovat, byl to ten největší dar, který jsem v životě dostala.Jiříkovi jsem vysvětlila, že jsem to všechno cítila, ale trochu se tomu bála věřit, ale že ten smutek byl způsobený hlavně tím, že přestože jsem měla pocit, že je pořád se mnou, strašně mi chyběla jeho láska, jeho objetí , přesně jak to řekl i on. Teď už se můžu soustředit jen na radostné očekávání toho, že ho brzy zase sevřu ve své náruči. S láskou v srdci
Petra
TOTO NÁDHERNÉ VIDEO JSEM SI NEMOHLA NECHAT JEN PRO SEBE,TAKTO ČASTO ANDĚLY VIDÍME. STAČÍ KLIKNOUT NA ŠIPKU A ZAPNOUT ZVUK A PŘEDSTAVIT SI, ŽE STOJÍ VEDLE VÁS.JE TO VAŠE PRVNÍ INTERVIEW S ANDĚLEM
Komentáře
Přehled komentářů
Ještě jednou moc děkuji.Nebudu to zkoušet.Jen moc prosím,není mně jasné,jestli se po smrti opravdu se svým drahým synem setkám.Říká se,že na nás budou čekat všichni,které jsme milovali.Ale co když se můj syn převtělí,ještě,než zemřu? Moc Ti děkuji.Přeji klid a lásku.Zdena
Pro Zdeničku
(Anna, 22. 9. 2009 10:24)
Teprve nyní se dostávám opět na tyto stránky, a ke Tvému příběhu.
Opravdu Ti radím - spiritistické seance přenech raději jiným, myslím, že jsi při sobě skutečně měla andělíčka strážného. Já bych do tohoto nikdy nešla, můžou se na tebe nalepit i duše jiných... Dle mého soudu tedy.
Mně se také NIKDY nepodařilo vyvolat ducha zemřelého, vždy, když jsem seděla já u stolu s ostatními, nic se nikdy nedělo. Možná u mne také stáli mí ochránci, jako již nesčetněkrát v životě.
Byla jsem mladá, teenager, nyní jsem ale již natolik stará, abych pochopila...
Ještě jednou Ti přeji klid a lásku v srdíčku, jednou se svým synem jistě potkáš, rozhodně to bude ve Vašich dalších životech.
S Láskou Anna.
pro Aničku
(Zdena, 6. 9. 2009 19:10)Milá Aničko,děkuji Ti moc za článeček,kterým jsi reagovala na můj.To je strašné,co jsi psala,klaním s e před touto maminkou a posílám ji sílu a víru,že se se svými dětmi určitě jednou potká a že jsou šťastné u Ježíše.Taky nevěřím na náhodu,vím,že všechno je předem určeno.Pořád jsem si říkala PROČ a najednou mě napadlo,co kdyby se synovi stala tato embolie o týden později,když by vezl svého syna a ještě jiné hosty na svatbu své sestry,nebo naopak, zpět ze svatby.Mohlo se stát strašné neštěstí,které by zasáhlo daleko více lidí.A najednou jsem se na to začala dívat úplně z jiné stránky.Že mám být vlastně vděčná za to,jak a kdy syn "odešel" a důvěřovat andělíčkům a lásce boží.Oni dobře vědí,kdy a jak zasáhnout.Syn se dostal do komatu v 6 letech,když mu přestal fungovat kardiostimulátor a až v jeho 20 letech,když si přečetl knížku od Dr Moodyho "Zivot po životě",tak mně řekl,že to prožil.Tunel,světlo.hlas.....Nečtu nic jiného než duchovní knížky,věřím v reinkarnaci a pracuji s kyvadlem.S ním si povídám o synově dušičce a dostávám pozitivní odpovědi.Přemýšlela jsem o tom,že bych se zkusila se synem spojit spiritisticky,ale vím,že se to nesmí,rušit dušičky zemřelých.Zakusila jsem to na vlastní kůži asi před 8 lety,kdy jsem se ze zvědavosti zúčastnila jedné takové seance s lidmikteří komunikovali s duchy pomocí stolečku.Když jsem na stolečku držela prst i já,nebyli schopni nikoho přivolat.Napadlo mě,zkusit dát nad stoleček řetízek s křížkem,jestli se mám účastnit.Ukázalo mi to velkým kyvadlem zleva doprava,že ne.Jakmile jsem se odpojila,začal se stoleček po papíře na stole hýbat a kreslit obrazce.Vím,že mě ochraňoval anděl strážný,abych nedělala to,co se nemá.Syn mně strašně chybí,díra v srdíčku se nikdy nezacelí,ale když čtu tady bolesti jiných,cítím,že nás to spojuje nějakým zvláštním poutem,které nás posiluje a posouvá v duchovním růstu.Prosím, buďte všichni,kterých se to týká, hodně silní a věřte,že nás naše bolesti posouvají o kus dál.S láskou všem Zdena.
Pro Petru
(Anna, 4. 9. 2009 8:31)
Velmi Ti ze srdíčka přeji, aby jsi již brzy sevřela Jiříčka v náruči... Jen nezapomeň, že každý človíček je individuální, dívej se na něj jako na zázrak...
Pakliže by se Ti narodilo děvčátko, dala bych jí jméno Andělka, ať jí andělé, a hlavně její bráška tam nahoře vždy ochraňují...
Mnoho lásky a duševních sil...
Pro Zdenku
(Anna, 4. 9. 2009 8:25)
Když čtu, Zdeni, Tvůj příběh, úplně mne mrazí. Jakobych viděla před sebou příběh smutné ženy a jejího muže, kterým na tutéž chorobu zemřel jejich 39-ti letý nádherný syn... Jejich tragédie je však o to větší, že již před 13-ti lety ztatili druhorozeného syna, ten se měl vracet ze Států, a den před odľetem do Čech se naboural v autě (kde zemřel ještě jeden ze dvou bratrů jiné mámy, druhý zůstal s následky...). Bylo mu krásných 21... Rodiče to zřejmě nikdy nepřekonali, ale zůstal jim ještě alespoň jeden syn, jejich nyní již jediné dítě. Před dvěma dny měl ale i on pohřeb. Rodiče jsou smutkem zcela ochromeni, manželka se zhroutila, ani pohřbu se nemohla zúčastnit...
Mohla bych se tedy ptát, kde je ona boží spravedlsnost?? Proč bývá Osud tak krutý.... Ale naučila jsem se dívat se na svět tak trochu z duchovního hlediska, a i když to bude znít možná krutě, asi nyní již můžu říci, že se vše děje tak, jak se dít má...
Moc mne to upřímne mrzí, já sama si nic podobného nemohu a ani nechci představit!
Buď silná, a zkus si představit, že Tvému synovi je teď krásně, a že Ti shora posílá Lásku a nerad vidí Tvé slzy...
Nic v životě není náhoda.....
pro Kytičku
(Zdena, 25. 8. 2009 23:35)Moje drahá Kytičko,prožívám největší utrpení mámy,které před 14 dny zemřel náhle 37 letý milovaný syn.Zoufalství se ve mně střídá s nadějí,že jeho dušička žije dál a tak strašně moc toužím dostat od něj nějaké znamení.Věřím v posmrtný život ale teď je to najednou jako by víra úplně zmizela.Vím,že pláčem mu nedovoluji odejít s láskou do světla,ale bolest je to strašná.Jako malinký měl operaci srdíčka,v 6 letech druhou a už musel žít s kardiostimulátorem.Před 4 lety měl mozkovou mrtvičku a byl ochrnutý na levou polovinu těla.Doktoři nedávali naději,že se z toho dostane,ale já s dcerkou jsme to nevzdaly.Denně jsem mu masírovala reflexní body ochrnuté poloviny těla,nasadily jsme homeopatické léky a stal se zázrak.Po roce syn zase chodil a hýbal rukou.Byla jsem přesvědčená,že už jsme si karmu vybrali a že už se nic nemůže stát.Bral léky na ředění krve,strach jsem odsouvala a nepřipouštěla.Pak se rozběhl kolotoč rány za ranou.Před 3 měsíci zemřel můj bývalý manžel,a teď na masivní plicní embolii můj drahý syn.Ve čtvrtek 13.8.měl pohřeb a dva dny na to jsem vdávala dcerku.Nechápu,jak jsem vše zvládla,ale až teď to na mě všechno dolehlo.Moc prosím,Kytičko,proč nám Peťulku Bůh vzal,když nám dovolil ho vrátit zpět do života po mrtvičce?Je jeho dušička někde kolem nás?Tak strašně toužím abych zase mohla věřit v Boží spravedlnost a vědět,že jeho dušička nezmizí.Strašně moc to bolí,chtěla bych se sním setkat,ale vím,že nesmím odejít.Moc prosím,jestli se na něj můžeš napojit,proč musel tak mladý odejít a přitom si toho tolik vytrpět?Mám po něm krásného 11 letého vnuka,ale bez tatínka.Zřejmě mě andělíček navedl na Tvé stránky,vůbec jsem o nich neměla tušení,proto Ti z celého srdíčka děkuji za to,že jsi.
pro Alenu
(Petra, 13. 8. 2009 10:57)Díky Vám Alenko za Váš komentář. Chci abyste věděla,že přestože můj příběh byl zaměřený na Jiříčka a moc zmínek o mém muži a druhém synovi zde nebylo, v žádném případě na ně nezapomínám.Po té tragédii jsem měla strach co to s naší rodinou udělá, protože každý většinou truchlí svým způsobem a rodinu to může velmi rozbořit. Musím ale říct, že v našem případě jsme se všichni ještě víc zblížili a dáváme si najevo mnohem víc lásky, protože jsme si uvědomili, že nic v životě se nesmí brát jako samozřejmost a každý den, kdy máte vedle sebe milující lidi se musí brát jako zázrak. Všichni okolo musí vědět jak moc je máte rádi a takovéto tragedie se musí překonávat společně.To je dar vědění, který nám Jiříček předal. Naučil nás ještě více milovat a vážit si jeden druhého a chovat se k sobě co nejlépe to jde.
nezapomínej
(alena, 13. 8. 2009 9:46)Milá Petro,je to velmi smutné přijít o dítě,tvůj příběh a odpověď od kytičky mě rozplakaly,je mi 53,mám dva syny a pět vnoučat,denně se strachuji,aby se jim nic nestalo.Přesto nezapomínej na svého staršího syna,a manžela je jim taky smutno.Přeji ti hodně moc štěstí ať se ti splní touha mít svého Jiříka opět u sebe
Pro Pírko
(Peťula, 11. 8. 2009 18:15)
Děkuji ti za tvá slova a přání.Já na miminko myslím jako na Jiříčka, protože i chtěl, abych až budu kupovat první dárek pro miminko, myslela jasně na to, že je pro Jiříčka, ale jinak jsem hodně přemýšlela o tom, že miminku budeme muset dát určitě jiné jméno.Přeji ti moc a moc radostí a lásky s tvými dětičkami, buď moc šťastná za to, že je máš.
Petra
Pro Peťku
(Peťulka- Pírko, 11. 8. 2009 13:07)Peti, při čtení tvého příspěvku mi bylo velice úzko, sama jsem se stala před 14ti dny potřetí maminkou vymodleného chlapečka..Neumím a nechci si ani představit, že by taková hrůza potkala i mě, ta bolest, která mi procházela srdcem, byla téměř fyzická..Proto Ti z celého srdce přeji hodně síly, víry a lásky ve svém srdíčku, věřím, že se svého chlapečka dočkáš a moc Ti přeji, abys sevřela v náručí brzy své zdravé a vytoužené miminko..Jen si myslím, že bys měla dát chlapečkovi jiné jméno, než Jiřík..hodně štěstí..
Pro všechny, kteří mi napsali
(Petra, 11. 8. 2009 12:05)Zlatíčka, děkuji Vám za Vaše vzkazy, moc mě potěšili a pohladili na srdíčku i na dušičce.Po dni,kdy jsem byla koupi ten dáreček pro miminko Jiříčka se mi v noci zdál krásný sen, že jsem se podívala vedle sebe a tam leželo miminko a natahovalo ke mě ručičky.Já mu řekla, ty si se už narodil a pevně ho sevřela v náručí. Bylo to krásné završení toho úžasného dne,jako by mi Jiřík dal najevo, že jsem udělala všechno správně a konečně pochopila a že teď už bude všechno v pořádku.Tak jsem se o to s Vámi také chtěla podělit.Díky Vám za slova útěchy a podpory.Přeji Vám jen to nejlepší ve Vašem životě.
Pro Petru
(Elisi, 10. 8. 2009 22:44)Milá Petuško,při čtení Tvých řádků mi spadlo hodně slziček po tváři a hluboce od srdce Ti přeju,aby už brzy nastal ten den a držela jsi v náruči opět svého chlapečka.Hodně moc štěstí a už žádný smutek přeje Elisbeth
Pro Petru
(Monika, 9. 8. 2009 20:41)Milá Petro,přeji ti moc síly a lásky a věřím ,že Bůh ti pošle tvého Jiříčka brzy zpet a ty zase budeš štastná
ProPetru
(Surielem, 7. 8. 2009 21:45)
Milá Petro, slova Kytičky pro Tebe jsou krásná a plná naděje, budu Ti moc přát ať se vše krásné vyplní a chlapeček zas příjde k Tobě. Tvůj příběh je tak silný a jímavý, že prostě nejde aby to tak nedopadlo :)))
Přeji hodně krásných dní plných slunce, lásky a dětského smíchu, Peti mnoho úspěchu Tobě i miminku....A´t se daří posílám pozdravy a objetí Vašim dušičkám :))
video je krasne...
(Dana, 7. 8. 2009 10:19)Mila KYTICKA dakujem za nadej ktoru nam davas ze nase deticky(anjeliky)su stale s nami....Tiez som mala podobny osud a dcerka mi zomrela na zakernu chorobu:(Viac krat som ti pisala ale odpoved mi nebola danna.Nevadi...aj odpoved na takyto pribeh ma naplna ze nas deticky su a vzdy osanu s nami.DAKUJEM.
pro Aničku
(Zdena, 23. 9. 2009 23:21)