MOJE MAMINKA ODEŠLA, JÁ SE NEMOHU S JEJÍM ODCHODEM STÁLE VYROVNAT
Milá Kytičko,
už přes 4 měsíce pročítám stránky a témata, která by mi mohla pomoci, a tak jsem se rozhodla Vám napsat.
Zemřela mi maminka a prožívám velký zármutek, bolest a beznaděj. Maminka měla přes 80 let, ale s vyjímkou několika posledních měsíců života byla vždy soběstačná. Nebyla jsem (na rozdíl od ní) na její odchod vůbec připravena, brala jsem (nezrale) jako samozřejmost, že je tady stále se mnou.
Po maminčine smrti se pro mne vše naprosto změnilo, Jsem jakoby uvnitř rozbitá a rozsypaná na malé kousky, nemám se v sobě už čeho přidržet. A pomoc zvenčí nepomáhá. Takový pocit opuštěnosti jsem nikdy nezažila a je mi, jako bych uvnitř umřela s maminkou. Vše mám v prožívání oddělené na dobu, kdy žila maminka a byla jsem tudíž šťastná (bez ohledu na to, jestli jsem to tak tehdy skutečbě vnímala) a dobu nynější, kdy mám prožitky opačné.
Během svého života jsem se už ocitla na jakémsi svém "dně" , teď mám ale pocit, že jsem si sáhla někam daleko hlouběji.
Až okamžikem maminčiny smrti mi došla spousta nejdůležitějších věcí, věci života získaly jiný rozměr, jinou hodnotu. Maminka mi nejen nesmírně schází, ale ji mi obrovsky líto, že jsem dříve nedokázala vidět věci tak, jako nyní. Svým větším vcítěním, porozuměním a postoji jsem mohla určitě mnohé v posledních měsících našeho soužití zlepšit. Nechovala jsem se vždycky tak, jak by se mi nyní mohlo líbit. To, že jsem byla poslední měsíce dost vyčerpaná sladěním starosti a péči o maminku a svým zaměstnáním, není pro mne ani tou nejmenší omluvou. Sama před sebou jsem ve své životní zkoušce neobstála, zklamala jsem. Nemám už možnost mamince nic vynahradit a alespoň částečně vyrovnat to, co pro mne dělala. A nebylo toho skutečně málo. Už jí nemohu říct, co jsem jí neřekla, sdělit jí, jak byla pro mne důležitá a vzácná.
Mám v sobě od počátku silný pocit, že mi může pomoci snad jen kontakt s její duší, což se mi ale (možná z nějakých důvodů) vůbec nedaří.
Milá Kytičko, budu se těšit, že třeba budu patřit mezi ty píšící, kterým se dostane Vaší laskavé odpovědi. Moc o ni stojím a prosím.
Se srdečnými pozdravy
Jana
Drahá Janinko,
Duše rodící se ve vztahu matka a dcera, k sobě mají obvykle silnou citovou vazbu a někdy je těžké toto odloučení v prvotní fázi překonat. Duše si tyto role často v dalších životech střídají. Proto se naše děti také zároveň stávají našimi učiteli.
Tvoje maminka si zvolila stáří jako nástroj pro zdokonalování trpělivosti své duše, pro Tebe to měla být zkouška jakési empatie, měla jsi se učit vcítit se do jejich pocitů a potřeb.
Obě jste si měly z této situace odnést cenný dar, důležitý pro další rozvoj duše a vyššího pochopení.
Ne vždy se povede všechno tak, jak by si člověk představoval. Přesto Ti mám napsat, že právě v té době, kdy jsi o maminku pečovala se vnitřně odkrývalo Tvé pravé JÁ.
Věř mi, že v každé duši jsou světlé i temnější zákoutí. Ty tmavší místa je třeba čistit a pracovat na nich. Ty světlé je třeba více rozvíjet a zdokonalovat. Andělé mi napověděli, že přesto,že o tom pochybuješ, udělala jsi pro svou maminku hodně. Někdy si neuvědomujeme sílu oběti, kterou přinášíme a bereme to jako samozřejmost. Mám napsat, že když v životě o něco přijdeme, máme to nechat být. Jakmile přestane lpět na minulosti, teprve budeme moci naplno prožívat přítomnost.
Je potřeba se s maminkou ještě jednou rozloučit. Andělé Ti vzkazují, že ti pomohou uzdravit tuto vnitřní bolest, když je o to požádáš. Popros je tedy o pomoc. V klidu se posaď, zapal svíčku, zavři oči a představuj si svou maminku tak, jak jsi ji pamatuješ. Popros anděly, ať umožní duchovní spojení Vašeho vědomí.
Pak tiše mamince pověz o své lásce k ní. Pověz jí, jak velmi si vážíš toho, co pro Tebe udělala.
Poděkuj a popros za odpuštění všeho, co si myslíš, že jsi vůči mamince zanedbala a měla udělat jinak. Ještě jednou ji obejmi. Popřej jí hodně štěstí a lásky v duchovním světě. Pověz jí, jak moc se těšíš na další Vaše setkání. Pak odpusť sama sobě. Všechno, co jsi dělala, bylo v souladu s Tvým vědomím. Proto si nic nevyčítej. Udělala jsi vše tak, jak jsi uměla. Považuj tuto událost za uzavřenou a vyléčenou. Svíčku nechej dohořet.
Mám pro Tebe takový krátký vzkaz:
Moje milovaná holčičko, ne vždycky jsem byla jen milující matka. I já jsem byla někdy unavená, rozzlobená a často jsem ani já neměla pozitivní náladu, abych v klidu odpověděla na Tvé otázky, nebo řešila Tvé starosti. Hodně věcí se nám přesto povedlo a já jsem šťastná, že mohu žít dál s vědomím, že se milujeme. Nemám pocit, že bych zemřela. Moje forma života je ještě více intenzivní. Tak jsem si smrt nepředstavovala, vše je mnohem krásnější a dokonalejší, než naše pouhé představy. Cítím mír a souznění. To stejné přeji Tvé duši.
Víc neslyším Janinko.
Také já Ti přeji jen pokoj a mír.
S láskou Kytička
Komentáře
Přehled komentářů
Moc ráda Janí: e-mail: slunicko.Renca@seznam.cz
pro Renatu J.
(Jana , 22. 5. 2009 11:00)Milá Renatko. Často se vracím k některým osobním příběhům. Teprve dnes jsem zjistila, že jsem v mém Poděkování zaměnila Tvé jméno Renatko za Blanku (žádná Blanka mi do Komentářů nepsala, nevím, jak se mi to mohlo stát). Obdivuji, jaký kus cesty jsi Ty a ještě i jiní dokázala ujít. Ráda bych měla Tvou e-mailovou adresu a na některé věci se podrobněji zeptala. Což nevím, zda je možné. Moc bych si přála získat opět klid v duši i mít ještě radost ze života. Už kvůli mamince. Přeji krásné dny a hodně lásky. Jana
pro Kytičku
(Jana, 20. 5. 2009 15:54)
Milá Kytičko, ještě jednou Ti moc děkuji. Vědomí, že duše maminky je ve Světle a je jí tam krásně je pro mne nejdůležitější.
Vím, že vyrovnání se s odchodem blízkého je dlouhý i těžký proces. Vzhledem k tomu, jak se znám, mě čeká cesta předlouhá. Nejobtížnější pro mne asi bude ODPUSTIT SAMA SOBĚ. Vždy bylo pro mne jednodušší odpustit druhému (možná to vnímám zkresleně i proto, že jsem druhým neměla nikdy moc co odpouštět). Nevím, jaké těžší bloky týkající se VZTAHU K SOBĚ ve svém podvědomí mám. Vypozorovala jsem to již dávno, ale udělat s tím něco potřebného a účinného se mi ještě nepodařilo. A tak se budu snažit dál.
Kytičko, jsem vděčná za tyto stránky, které v posledních měsících pravidelně pročítám. Přeji vám všem hodně lásky. Jana
Pro Zlatku
(Jana, 20. 5. 2009 14:00)
Milá Zlatko.
Myslím si, že po svých zkušenostech a když je to zároveń i Tvým upřímným přáním, jsi určitě vůči svým dětem hodně spravedlivá a hlídáš si, aby to stejně tak vnímaly i děti. Ať se Ti vše v tomto i jiném hodně daří. Srdečně Jana
Zlatka
(Odpověď:, 20. 5. 2009 12:58)Ahoj Jano,děkuji Ti za odpověď.Já jsem se s odstupem let dozvěděla,že jsem již asi "nebyla plánovaná",jenom můj st.bratr a podle toho se ke mě máma chovala,prostě mě už nechtěla?Hodně jsem se natrápila,nabrečela,když jsem viděla ty rozdíly v chování mámy-já a brácha/a trvá to dodnes/Proto se alespoň snžím vyvarovat stejných chyb na svých dětech.Zlatka.
Pro Zlatku
(Jana, 19. 5. 2009 8:09)
Milá Zlatko. Amo, dostala jsem velký dar od života - prima maminku a ještě jsem s ní mohla být tak dlouho. Za což jsem velmi vděčná. Mrzí mne, že jsem své ocenění asi příliš své mamince najevo nedávala. Patřila jsem mezi ty, kteří o svých citech příliš nemluví. A tak mi zbývá věřit, že to maminka vždy cítila a věděla. Teď bych jí to už ale říkala často.
Situace, kterou popisuješ Ty, je určitě mnohem obtížnější. Ale uměla sis najít "mámu s velkým srdcem a velkým pochopením", která Ti určitě mnohé vynahradila. Nebylo to pro Tebe tak snadné, ale to se jistě "počítá".
Přeji Ti Zlatko hodně lásky. Jana
Ze života.
(Zlatka, 18. 5. 2009 11:57)Přeji všem,aby měli takovou maminku o které se tu píše že byla.Je mi líto,že já to zrovna tak o své mámě napsat nemůžu.Byť je ještě mezi námi,tak se ke mě chovala vždycky tak,že jsem jí raději hledala jinde mezi jinými hodnými lidmi a našla v podobě paní,které říkám teto,ale mám ji spíš jako tu mámu s velkým srdcem a velkým pochopením.Mrzí mě to,že jsme k sobě nenašly k sobě cestu,jako máma s dcerou,ani jako kamarádky.Ale tomuhle se poručit nedá,byť by se člověk snažil sebevíc.Zlatka.
Poděkování
(Jana, 11. 5. 2009 8:07)Velice děkuji Vám všem, kteří jste se připojili (Blanka, Slavka, Lílí) svými laskavými a upřímnými slovy, plnými lásky a soucitu. Je z nich cítit, že vycházejí z vlatních bolestných prožitků. Děkuji mnoho Kytičce (poslala jsem email, ale asi jsem to měla napsat sem do Komentářů), andělům, duši maminky a všem dalším. Přeji hodně lásky a světla, které všichni tolik rozdáváte. Srdečně Jana
Pro Janu
(lílí, 5. 5. 2009 19:05)Vím že se Váš život milá Janičko otočil najednou úplně jinam .Kytička je úžasný člověk krásně vám píše a vzkaz od vaší mámi je jako z pohádky .Vím že se nedá jen tak se s tím smířit a zavřít dveře za milovaným člověkem i když se s ní rozloučíte zůstane nadále ve vašem srdci , jsou místa kde jste spolu byli jistě velmi šťastné , někdy i ty místa a vzpomínky pohladí a dají sílu do dalších dní.Jistě žena jenž byla nesmýrně šťastná že může prožívat svůj život s vámi Janičko , bude nesmírně šťastná dál z každého vašeho krásného dne. Přeji velkou sílu a krásné dny s láskou lí
pro Janu
(Slavka, 4. 5. 2009 14:26)Draha Janinko, ani ja uz nemam maminku, trvalo mi temer dva roky, nez jsem se s tim trochu smirila, ale myslim na ni hodne moc casto, i tatinek mi odesel, oba zemreli behem 14 dni, hodne mi oba schazi. Preji Ti silu, abys to zvladla, uvidis, casem bude lepe.
Pro Anjelika
(Renata J, 4. 5. 2009 13:54)
Je nás velká spousta lidiček,kteří potřebujeme naši milovanou Kytičku.
Není v její moci každému odpovědět a tak si říkáme proč jí jo a mne ne.
Kytička je vedena andělíčky a někomu z nás odpověd´nepřijde.
Jako vše ostatní,to má svůj důvod!!!
Každý příběh nás všech,kteří prožíváme bolest je stejně důležitý!!!
Nemůžeme Kytičce psát o tom,že ten náš příběh asi není něčím vyjímečný !!!
Všichni na Tebe myslíme a obdivujeme Tvou sílu,že v době Tvé bolesti- tebe nikdo "nepodržel" a přesto jsi ucítila sílu ANDĚLU.
To je úžasné !!!Hodně lásky a sluníčka v Tvé dušičce a božího požehnání pro Tvou maminečku.
pre Kytičku
(Anjelik, 4. 5. 2009 12:46)
Kytička, krásne si odpovedala Janke. Aj ja som potrebovala počuť / čítať / tieto slová, ale žiaľ, nedočkala som sa. Asi to tak malo byť.
Moja maminka sa nedožila takého pekného veku ako Jankina. Mala totižto LEN 54 rokov, keď umrela a ja len 28 rokov. V tom čase som pri sebe nemala nikoho ,kto by ma "podržal". Hľadala som nejaké východisko z danej situácie a hlavne určité pochopenie, prečo sa to muselo stať. Písala som Ti niekoľkokrát, odpoveď mi zatial ale neprišla. Škoda....Našla som ale v sebe silu a s pomocou anjelikov som to ťažké obdobie zvládla. Chcela by som sa Ti aj tak poďakovať. Slová niekedy dokážu ublížiť, ale taktiež aj veľmi pomôcť... Môj príbeh asi nie je ničím výnimočný od tých ostatných. S láskou A.
Hodně síly pro Tebe
(Renata J, 4. 5. 2009 12:35)
Janinko,vím jak velkou bolest prožíváš - odchodem tvé mamainky.Mě takto odešla má dcera.Cítím opravdu velké propojení matek s dcerou a naopak.
Věř všemu co ti Kytička píše a opravdu se můžeš s dušičkou tvé maminečky setkávat.
Já osobně jsem s dcerkou v neustálém jakémsi propojení.
Miluješ svou maminku,tak ji to dokaž - tím,že pustíš do svého srdíčka opět radost,kterou bude moci maminka prožívat s tebou.
Je to ten největší dareček pro NĚ.
Také prosím andělíčky o uzdravení tvého srdíčka a dušičky.
Pro tvou maminku,zapaluji svíčinku a posílám světýlko lásky!!!
Cítím s tebou Janinko !!!
Pro Janičku
(Renata J, 26. 5. 2009 10:45)