MŮJ MANŽEL ZEMŘEL PŘI DOPRAVNÍ NEHODĚ A VINÍK NEBYL POTRESTÁN
Ahoj Kytičko,
vím,že toho máš mnoho,ale přesto to ještě jednou zkusím ti napsat a budu prosit andělíčky,aby jsi mi napsala,moc,moc by mě to pomohlo,jsi má jediná dušička a naděje,která by mi pomohla se s mým milovaným manželem spojit ,pokouším se o to už celý rok,ale pořád nemohu nikoho najít,kdo by mi tuhle prosbu mohl splnit.Už jednou jsem ti psala je to asi 3 měsíce,každý den čtu e-mail jestli třeba nemám od tebe vzkaz,ale zatím na mě asi nepřišla řada.Jde o moc tragickou a nezodpovězenou dopravní nehodu mého manžela Míši,která se stala 26.11.2008 VE 20:40 na křižovatce asi 500m od domova,když jel na kole přes křižovatku vrátit dvd do půjčovny ,srazilo ho auto BMW-X5 jeep,tak,že na místě zemřel.Zase se mi chce zvracet,když si na to vzpomenu,nevím jak se to stalo a co se tam vlastně stalo,proč musel zemřít.A co je na tom nejhorší Kytičko,že nebyl ani žádný soud.
Vím,dokonce kdo Míšu srazil,je to vlivná osoba,má tady několik podniků a proto se k tomu taky všichni postavili zády.Dokonce jsem psala ted nedávno i článek do novin ,ale asi tím nic nevyřeším.Kytičko moc tě prosímím i za svoje dcery Eričku a Sonu,kterým táta moc chybí,pomoz mi se s Míšou spojit,chtěla bych vědět ,jak se má a jestli si na nás občas vzpomene,moc ho miluji!!!NEMOHU SE SMÍŘIT S TÍM,ŽE UŽ NIKDY,NIKDY NEUSLIŠÍM JEHO HLAS,NIKDY MĚ NEPOHLADÍ PO VLASECH A NEPŘITULÍ SE KE MĚ VEČER,KDYŽ JSME USÍNALI,MOC TO BOLÍ.Každý mi říká,že to čas zahojí,ale já bez něho prostě nemůžu žít,často se mi o něm zdají sny ,ale někdy tam vůbec nemluví,ale vždycky běží za mnou,jako by mi chtěl říct,že je pořád s námi a ted bude mít 30.10.narozeniny 36.let,tak se mi o něm zdá skoro každý den,ale jsou to sny jako opravdové,cítím tam strach,o něho,přesto vím i on to ví,co se mu stalo,ale přesto je semnou,je to snad tím,že často medituji a myslím na něho.
Myslíš Kytičko,že to vnímá taky a proto za mnou chodí do snu?Víš,byli jsme spolu od 17 let,ted by to bylo skoro 20 let a nemůžu se smířit s tím,že už tady není semnou,úplně se do sebe uzavírám,dokoncem jsem dala výpoved v práci,nevím ,co mě to napadlo,nikdy jsem taková nebyla, chodím k psychologovi a jsem doma,ale je to čím dál horší,dokonce jsem se objednala na druhou regresi,špatně se mi ,už nevím jak dál.Moc by se mi ulevilo,kdybych věděla,jak se Míša má a jestli moc trpě!,to mě nejvíc bolí,že jsem nemohla být s ním,když umíral na studené zemi a všude světla a majáky od sanitek a policie,muselo to být hrozné,proč mi odešel?.Ted se mi zase úplně sevřel krk a nemůžu dýchat,je mi moc špatně,prosím Kytičko pomoz mi!!!
MICHAELA
Drahá Michealko,Víc opravdu neslyším, nejspíš to ostatní cítíš správně. Víš, že Tě miloval. Posílej mu lásku a také odpusť tomu, kdo je ve Tvých očích viníkem. Jsou totiž i jiné soudy, než ty naše, pozemské. V těch našich vládne korupce a nespravedlnost, ty druhé jsou naopak spravedlivé a měří všem stejným dílem.
My to ale nedokážeme posoudit, jelikož neznáme celý příběh. Nevíme, co všechno v minulých životech předcházelo těmto událostem. Uč se Míšo, žít dál. Zaměř se na tento okamžik. Nadechni se a přitiskni ke svému srdci své děti, to je nyní Tvůj nový směr. To je důvod se ráno probouzet a přežít bolest, která spaluje.
Odpustit těm, kteří nám ublížili
Komentáře
Přehled komentářů
Drahá Míšo, cítím s Tebou. Také nevím, jak dál.
Včera uplynulo pět měsíců o smrti mé Barunky. Člověk, který pod vlivem alkoholu tuto nesmyslnou nehodou způsobil je také na "druhém břehu", odpustila jsem mu.
Ale těžko se odpouští těm, kteří mu za úplatu několikrát vrátili řidičský průkaz odebraný za řízení pod vlivem alkoholu. Můj život přestává mít smysl.
Tobě ale přeji hodně síly pro Tvé děti, budou Tě moc a moc potřebovat.
Posílám pohlazení mamince Kamilky a ostatním.
S láskou Eva
Najít správnou cestu
(Renata J, 30. 10. 2009 19:41)
Milá Michalko,také vím jak tě to bolí,co asi cítíš a prožíváš a také vím jaké jsou další dny života tady bez našich milovaných.
Jsou to dny...prázdné,plné bolesti a beznaděje.
Moje dcerka také před 13 měsíci odešla a už se mi nevrátila domů.Kamilka mi zemřela při srážce s vlakem.
Také jsem cítila,že se nedá dál žít,přesto ,že mám ještě dvě dcery.
Neunela jsem tyto věty" to časem přebolí,zvykneš si,máš ještě dvě děti-tak se vzchop,to už přece nemůže tak bolet,vždyť už je to dlouho apod.
Toto mi opravdu nepomáhalo a tak jsem si našla svou cestičku: Ano,žiju dál,směju se pomáhám lidičkám při své práci,věnuji se dcerám.
Ale...mám jeden den v týdnu,kdy jdu ke Kamilce do pokojíčku a pěkně si sní o všem popovídám,zavzpomínáme,popláču si a já cítím její blízkost a radost.
Na hřbitov jdu jen zalít kytičky,aby neuvadly.
A takto jsem schopna žít dál,těším se až se spolu opět sejdeme a obejmeme ať v nebi,nebo na zemi.
Miško,moc na tebe myslím,posílám sílu a lásku a přeji at si také najdeš JEN TU SVOU cestičku k dalšímu životu tady na zemi.
Objímám tě ..Renča
Světluška
(Pro Míšu., 30. 10. 2009 7:42)Milá Míšo. Při čtení tvého dopisu jsem se vrátila do jednoho ze svých nejhorších dnů v životě, kdy mi oznámili, že můj manžel zůstal pod kopcem, vzdáleného 500 m od našeho domova. Jako kdybych četla svůj příběh. V touze se s ním spojit jsem natrefila na stránky Kytičky. Také jsme byli spolu od 17 let. Neznámo z jakých důvodu uvedl vozidlo do smyku a havaroval. Nebyl to mikrospánek, nebyly tam ani stopy cízího zaviněni. Byli tam ale svědci, kteři vypověděli jen jednou a pak svou výpověď změnili. Tak ráda bych ti řekla, že vše se srovná a život opět nabere spravný směr. A ono to tak bude. Jen potřebuješ čas. Také jsem řikala, že život je u konce, drtila jsem své srdce výčitkami. Ale pamatuj jedno. Nikdo a nic ti nepomůže víc než ty sama. Věřím, že jsi silný člověk. Osud není náhoda, podobné příběhy mají jen silné ženy, kteří museji poznát velkou lásku, přijít o ní, aby mohli dál pokračovat v úplně jiném poslání. Drž se. I když teď vidíš jen tmu, věř, že s pomocí andělů a Boha opět najdeš svou cestu. Obracej se k nim s prosbou o pomoc, oni na to čekají. Buď hodně s dětmi, choďte do přírody, dělej koničky, které tě baví a vrať se do práce, ale už nevolej svého muže zpátky. Je to marné. Každá tvá slza ho moc bolí. On vnímá vše co prožíváš, ale ani on nemůže nic změnit. Je ve tvých snech, protože jsi ho ještě nepustila. Musíš se začít pomalu odprošťovat od minulosti. Je to rok co tu není. Hodně pomáhají zádušní mše, modlitby. Mě osobně take pomohly dopisy, které jsem napsala svému muži a vzápěti spálila. Vím, že mé řádky četl a já cítila úlevu. Kartáři a jim podobné ti nepomohou. Nezjišťuj proč. Prostě tak to mělo být. A nikdo líp než ty, nepocítí svým srdcem to, co ti právě manžel sděluje. posloucehj svou intuice. Pracuj se svými myšlenkami a nenech se jimi zahltit. Věř, že teď je ti blíž než si myslíš, třeba se přidal k tvým ochráncům, třeba se připravuje na nový život, aby se k tobě opět vrátil. Jak? To poznáš opět jen ty. Ale už ho nevolej zpátky. Nechtěj žít se záhrobím. Tvoje místo je tady a jeho už jinde. My nic neřídíme, ani nemáme právo někoho obviňovat. Jsi šťastný člověk, protože jsi prožila velkou lásku. Nyni ji daruj svým dětem a uvidíš z jakou intenzitou se k tobě opět vrátí. Náhody neexistuji a věř mi, že jsem také zažila případy, kdy člověk měl skoro nulovou šanci přežít a za rok přišel k nám na stanici a děkoval za záchranu života. A také případy, kdy zranění nebyli infausní, auto bylo vybaveno nejmodernějšími výstuhami, airbagy a lidi v nich zustávali, protože zkrátka přišel jejich čas. Život, ať je to sebevíc kruté jde dál a tvá cesta ještě není u konce. Proto žij a děkuj, že žiješ. Omlouvám se za chyby a překlepy, píšu v rychlosti z práce, protože jsem nemohla zavřít tvůj příběh bez povšimnutí. Vržim ti palce.
Pro Mišku
(Leňula, 29. 10. 2009 18:56)Drahá Miško,cítím s tebou a vím,že je to těžké žít dál,ale ty musíš jít dál.Tvého muže už nic netrápí,nebolí...snad jen to,že ty se trápíš....přál by si,aby jsi skrze sebe vyzařovala to,co on tě naučíl a dával...nechce aby jsi se uzavírala do sebe,stranila se lidem,nepřežívej....musíš žít...pro sebe....vaše děti.On je stále s vámi,i když ho nevidíš...stále vedle vás..každý den,minutu,vteřinu...podívej se na usměv vašich dětí...není to jeho úsměv??Na svůj dům...není tam kus jeho práce,energie,kterou tam vkládal s láskou???Miško,věř,že časem to vše uvidíš,ucítíš a s úsměvem budeš děkovat za čas,který jste spolu strávili,ale také s vědomím,že čas plyne dál a ty jdeš dál....máš ještě tady nějaké úkoly,které musíš splnit...Mišulko.posílám ti hodně lásky a síly k překonání tvé bolesti a prosím andílky ,ať ti pomůžou....s láskou Leňula
sílu a lásku do srdíčka pro Míšu
(Monika, 29. 10. 2009 17:53)
Ahoj Míšo,
teď žij dál pro Tvá dvě sluníčka, moc Tě potřebují! Je těžké se se vším smířit, ale jinak to nejde, buď silná a žij dál! Mě nedávno odešel na druhý břeh ten nejhodnější bráška. Bolí to, moc to bolí, maminka se trápí a vím, jak je pro mě těžké vidět utrápenou maminku a nemoci ji pomoct...
Mám miminko a to je teď naše sluníčko, pomáhá nám, rozesmívá nás...
Tak koukni na svá sluníčka a nech se rozesmívat a žij láskou k nim! Jsou to VAŠE děti a mají v sobě i lásku Tvého manžela. Je pořád s vámi.
Síla pro Michalku
(Dáša, 29. 10. 2009 10:46)
Milá Michaelko,
při čtení Tvého příběhu jsem měla slzy v očích. Prožíváš velice těžké období, ale máš vedle sebe dvě sluníčka, která pro Tebe září a pro která bys měla zářit i Ty. Nenech prosím tuto záři oslabit žádnou špatnou myšlenkou. I když to teď moc molí, nezapomeň žít. Vnímej krásu okolo sebe, vnímej lásku, která okolo Tebe je, kterou Ti dává vše živé, každý strom, každá kytička, každé zvířátko, každý, kdo se na Tebe usměje. Posílám lásku a klid do srdíčka a přeji Ti, aby bolest odešla co nejdříve. Netrap se už prosím a nech ji odejít. Tvůj manžel Vás chce vidět šťastné, Tebe i Vaše holčičky. Jeho láska je pořád s Vámi
Dáša
Nejtěžší
(Eva, 3. 11. 2009 9:15)