NĚCO SE STALO, MĚLA JSEM VIZI SVÉ ŠŤASTNÉ RODINY
Milá Kytičko,
omlouvám se, že Ti píšu, ale nějak mě to popadlo a já jsem se rozhodla, že Ti
musím napsat, co se mi dnes stalo. Nevím jestli to bude dávat smysl a jestli to
bude mít "hlavu a patu", protože jsem trošku rozrušená, ale snad
pochopíš co Ti chci napsat.
Asi od včerejška jsem měla strašnou chuť meditovat, aspoň trošku. Jenomže už
třetí den ležím, přepadla mě chřipka nebo co, tak jsem si říkala, že to vydržím
až budu zdravá, ale nějak to nešlo vydržet a já jsem dneska lehla, že si trošku
zarelaxuju, vyčistím čakry a tak. Když jsem ležela, najednou mi před očima
začaly lítat zlaté skvrny,nejdřív jsem si myslela, že to je něco za víčky, že
třeba mrkám nebo tak, ale pak jsem pochopila, že to jsou andílci.Úplně jsem
cítila, že jsou se mnou, oblilo mě teplo a já jsem cítila, že zničehonic
brečím, normálně mi tekly slzy po tvářích. Měla jsem pocit, že mi přišli říct,
že od teď už budu šťastná, pořád mi to šlo na mysl, že budu šťastná a že budu
mít šťastnou rodinu. Nevím proč tohle. Snad jsem si to nenamlouvala, snad to
nebyl jenom výplod mojí fantazie
. Viděla jsem sebe,
svou dcerku, nějakého muže a kočárek, byl podzim. Kytičko, nenamlouvám si to jen?
Pořád jsem brečela. Potom když jsem cítila, že už jsem sama, měla jsem nutkání
sednout si, a napsat dopis. Seděla jsem asi půl hodiny a psala a psala. Dopis
na odpuštění. Nevím přesně komu jsem ho měla psát. Psala jsem co mi na mysl
přišlo, prosila jsem o odpuštění všechny, úplně všechny, kterým jsem kdy
ublížila. Prosila jsem i své rodiče, sourozence, prostě všechny. Nevím co se se
mnou dělo, proč jsem měla takové nutkání. Musela jsem napsat i své holčičce,
pořád jsem psala, že ji moc miluju. Ještě teď mi jdou slzy do očí, když Ti to
píšu. Potom jsem to všechno spálila a šla si dát sprchu. Teď sedím u počítače,
slzy mi tečou a já se cítím strašně lehce. Najednou snad i vím, proč přišla ta
chřipka. Musela jsem vypnout, odpočinout si, být sama. Jinak bych tohle nikdy
asi neudělala. Nevím jestli to všechno chápu, jestli si to jen nenamýšlím.
Musela jsem Ti to napsat, snad se nezlobíš.
Kytičko, kdyby jsi si náhodou našla chviličku na přečtení mého mailu, budu moc
ráda, kdybys mi napsala, jestli jsem to cítila, jestli to bylo opravdu tak jak
si myslím nebo jestli jsem si to jen vymyslela ve své fantazii. Každopádně je
mi teď dobře, cítím se lehko. Do postele už nepolezu, ale sbalím se, a pojedu k
našim za dcerou, už je mi smutno. A myslím, že ty 3 dny co jsem proležela i když
sama doma, mi moc pomohly. Moc
Ti děkuju.
Johanka
Johanko,
víš, andělé někdy otevírají intuici postupně.
To co jsme spolu udělaly, byla jen pouhá část.
Teď už záleží na Tobě co se bude dít dál.
Ale vidím, že jsi šikulka. A moc hezky Ti to jde. Víš, ta
chřipka TI opravdu prospěla, i když to
zní divně. Někdy nám andělé posílají nemoc, aby nás
posunuli.
Ty jsi to pochopila správně. Ano, budeš mít šťastnou rodinu.
Už jí máš ve své představě.
Nepochybuj o ní. To co si vložíme do hlavy, ten scénář
příštího děje, nás posunuje určitým směrem.
Mám teď před očima naše setkání. Jak nás andělé úžasně
nasměrovali.
Cítila jsem potřebu tě kontaktovat a ty jsi zrovna
projížděla městem, kde jsem byla. Právě v té jediné minutě mého telefonátu, jsi projela místem vzdáleným 80km od mého
bydliště. Nejsem matematik, abych propočítávala pravděpodobnost takového
setkání. A víš, že andělé nás neradi vidí počítat. Proto pouze děkuji. Za to,že
toto všechno se děje. A my smíme být účastníky tohoto děje a můžeme pozorovat
tu úžasnou souhru. Někdo přesně řídí děj. To už víme. Ten děj, řídí z lásky k
nám. Máme si vzájemně pomáhat.
To je cíl.
My k tomu cíli běžíme. Občas padají klacky pod naše nohy.
Ale my vstáváme a běžíme dál. A to je na tom to nádherné.
Mám z Tebe radost. Touha odpouštět a být se všemi v
harmonii, to je jasná známka změny tvých vibrací. O to andělům jde. Abychom
byli plni
lásky a měli otevřené srdce.
Děkuji Johanko, že JSI.