PO DĚŤÁTKU MI ZBYLO JEN PRÁZDNÉ MÍSTO
Dobrý
den,
bojím
se, že komukoli jinému by se zdál můj problém malicherný, je přece
spousta maminek, které přišly o "doopravdické"
děti.... Odhodlala jsem se napsat Vám, už nevím, co mám dělat...
Před
třemi měsíci, mě hospitalizovali v nemocnici. Nejdřív mi tvrdili, že je to
možná další miminko (tehdy bylo měmu prvnímu synkovi 5 měsíců), jestli si ho
chci nechat. Hned jsem řekla, že ano. Nechali si mě tam. Pak, že to jsou jen
zbytky po porodu, tak jsem musela na operaci. Za další tři dny mi určili mimoděložní
těhotenství, než jsem se z toho šoku stihla vzpamatovat, už mě vezli na
operační sál. Cítila jsem se hrozně. Byl to šok, vždyť ve mně začalo vyrůstat
malé miminko, i když na špatném místě.
Když
jsem se probrala z narkózy, nebylo to lepší. I když na mě doma čekal mů malý
brouček, pořád ve mně bylo prázdné místo. Cítila jsem, že takhle to nemělo být,
měla jsem se s tím drobečkem aspoň rozloučit, dát mu jméno. Pokřtít ho... I
když nejsem křesťanka, myslím, že by to bylo správné. Ale já neudělala nic, nic
z toho. Místo toho jsem tu cennou půlhodinu před zákrokem probrečela na
předoperačními papíry. A ni teď, po třech měsících to není lepší. Pořád je tam
to prázdné místo. Když tyhle řádky píšu, tečou mi slzy.
Pořád
si říkám, proč já? Ptám se, jak je možné, že tomuhle drobečkovi nebyl dopřán
normální život jako jiným děťátkům? Vždyť bychom se o něj dokázali
postarat. Ptám se, kde byla chyba. Ve mně? Proč moje tělo další miminko
nechtělo?
Nevím,
jak mám odstranit ten pocit prázdna, který ve mně je. Cítím, že mě tohle
odděluje od mého zdravého synka a nevím, co s tím mám dělat.
Byla
bych vám vděčná za jakoukoli, byť i malou pomoc.
Moc
děkuji J.
Máš úplnou pravdu.Někdo by mohl tvůj problém považovat za malichernost, zvláště,
když
A ta bolest Ti ubližuje.Když nás něco moc bolí, blokujeme tím
ostatní emoce.
Ty se potřebuješ radovat
z děťátka, které všechny tvé emoce cítí. Takto malé děti mají velmi
vyvinutý intuitivní smysl pro emoce a nadpřirozeno.
Musíme tedy najít odpověď.
Někdy jsou příčiny v karmickém zatížení. Ale to není Tvůj případ. U tebe
problém v tomto směru nevidím. Děťátko se k tobě velmi těšilo, jeho
nesmírná touha narodit se, ale bohužel nestačila. Tvé tělo nebylo připraveno na takovou zátěž. Byla jsi ještě
příliš křehká a pokud by to nebylo mimoděložní těhotenství, stejně by jsi o
dítě přišla. Bylo by to ještě víc bolestné. I tak to hodně bolelo. Ale vidím,
že se k tobě to dítě chce vrátit. Jen si musíš dát nějakou
dobu odpočinek. Bolí to proto, že duše, která se ti měla narodit,
je ti hodně blízká. Milovali jste se
a žili spolu už jeden život.
Není to první setkání a není ani náhodné.
Je třeba se dát psychicky do
rovnováhy a taky posílit organismus, který je teď hodně vyčerpaný. Cítím tvou
únavu a taky cítím, tvojí touhu držet to druhé dítě v náručí.
Dej mu šanci. Tím, že se
přestaneš trápit a budeš se věnovat synovi,.
Změní se tvé vibrace, a budeš
se cítit lépe. Ponoř se do lásky, která nemá hranice a je věčná.
To je láska matky
k dítěti. Syn,potřebuje cítit tvou lásku.
Věř, že mi jednou napíšeš, jak
se mi to často stává. Větu, která mi vhání pokaždé slzy do očí.
"Kytičko, měla jsi pravdu,jsem
těhotná. "
Přesně to, mi napíšeš a já ti
pošlu světýlko od andělů, protože i andělé se dovedou radovat. Popros ochránce
o pomoc. Požádej, ať ti pomohou vyléčit tvůj smutek a považuj to tímto za
vyřešenou záležitost.
Netrap se ničím, co nešlo
udělat. Zaměř se na to, co udělat lze, aby jste byli zase spolu.
Dvě duše, které se musí
potkat, aby prožily neuvěřitelný paprsek štěstí.
Pokud smutek bude i nadále
přetrvávat, ozvi se mi