NEUVĚŘITELNÁ POMOC PRO OPUŠTĚNÉHO PEJSKA
Moje krásné sluníčka.
Dnešní příběh je o krásné fenečce Ejmince. Na začátku bylo malé, roztomilé štěňátko, které našlo domov v milující rodině starších lidí. Ejminka byla obklopena láskou a pozorností. Paní Jarmilka byla můj velmi blízký člověk. Velká milovnice pejsků. Pro ni byl pes, rovnocený člen rodiny, jeho místo bylo v jejím srdci hned po nejbližších lidech. Jako důchodkyně měla mnoho času a ten věnovala péči o svého pejska, užívala si společnosti Ejminky, která jí dávala veškerou lásku a celé své psí srdce.
Ejminku měl moc rád i Jarmilčin manžel. Žili si spolu krásně, ale když Ejmince bylo 6let, musela Jarmilka na operaci se srdíčkem. O Ejminku pečoval Jarmilky manžel a stala se tak jeho nejlepší, psí společnicí, v době,když čekal na svou milovanou ženu, sám, v domečku. K rodině se stěhovat nechtěl, měl rád své soukromí.
Veškerou pozornost věnoval své psí kamarádce a sdíleli spolu dobré i zlé chvilky. Dobré chvilky, když se Jarmila vrátila, byla po operaci a v pořádku. Opět byli všichni tři spolu. |Zlé chvilky ale přišly velmi brzy a nečekaně, když se nemoc Jarmilky vyhrotila do té míry, že jednoho dne, si jí ta nejvyšší láska zavolala k sobě. Jarmilka pokorně odešla od svých milovaných. Zdravotní stav opuštěného muže se rychle zhoršoval, poznamenala jej ztráta milovaného člověka, cítil se sám a opuštěný. Po pár měsících, kdy mu Ejminka pomáhala zahnat tu největší bolest, přestal chodit a byl trvale odkázán na pomoc druhých. Odstěhoval se z domečku k vnučce, která se rozhodla o dědečka pečovat na plný úvazek. .I když se o něho pečlivě starala, Ejminku u sebe mít nemohla.
A tak jsem se Ejminky ujala já, přišla k nám do rodiny, k mým dalším pejskům. Smutek po paničce byl,ale stále v jejím srdci. Viděla jsem na ní, že strádá, protože nemá lásku jen jednoho, svého člověka, není už středem láskyplné péče a pozornosti. Nechtěla se stát jen součástí smečky, i když se snažila přizpůsobit a chovala se k ostatním psům velmi laskavě. Byla smutná. Hladila jsem jí a ona ke mně upírala prosebný pohled. Moje práce je často v terénu, odjíždím ráno, někdy se vracím až večer, moji psi jsou zvyklí být sami. "Mami, měla bys Ejminku někomu dát." Říkala mi často dcera, která viděla, smutek v psích očích. "Nojo, ona jí chybí panička." Věděla jsem, že Ejminka nutně potřebuje mít někoho jen pro sebe, celý den, tak jak byla zvyklá po celý svůj psí život. Moji psi byli zvyklí na jiný režim, nebylo jim smutno, i když můj příchod domů, bylo pokaždé bouřlivé vítání. Ejminka také přiběhla...pomazlila se, ale její smutný výraz se neztrácel. Mohla jsem ji dát jen dobré jídlo, teplo a lásku i mazlení, o které se ale dělila s dalšími čtyřmi pejsky. No, jo, ale co když jí někdo bude ubližovat, když jí nebude mít tak rád. Pořád mi znělo v hlavě a prosila jsem anděly o pomoc a znamení. PROSÍM, AŤ POZNÁM, ŽE JE TO TEN SPRÁVNÝ ČLOVĚK PRO NAŠÍ EJMINKU.
Jednoho dne, když na mne zase upřela ten svůj smutný, psí pohled, jsem znovu poprosila anděly o pomoc. Prosila jsem, ať mi pomohou najít někoho, kdo Ejmince dá to, co ona tolik potřebuje. Ideálně opuštěného člověka, který naplní její strádající srdce a smutek po paničce. Vždyť ona dokáže tak milovat. Prosila jsem a dostala odpověď, že mám hledat na psích FB stránkách. Otevřela jsem stránku Bišonek, vlastně ani nevím proč právě tuto. Nabídla se mi jako první. Jsem členem i mnoha jiných stránek o psech. Začala jsem číst příspěvky a hned mezi prvními psala paní M. velmi bolestné věty, že přišla o pejska, který zemřel a nemůže najít vnitřní klid. Odepsala jsem jí, že to znám, prožila jsem to u své fenky, která mi před lety zemřela. Snažila jsem se jí uklidnit a psaly jsme si dlouho do noci. Popsala jsem jí situaci s Ejminkou, a také jsem napsala, že je škoda, že bydlíme od sebe tak daleko, což je téměř 350km. Byla mi velmi sympatická. Stalo se ale něco zvláštního. Paní když uviděla Ejminčinu fotku, řekla, že pokud jí Ejminku dám, poprosí syna a hned dopoledne si pro ni přijede. Překvapilo mne to a byla jsem v rozpacích, jestli to mám udělat, jestli je to právě ta osoba, kterou mi vesmír posílá. Poprosila jsem o znamení a v hlavě mi znělo slovo PODOBA, PODOBA, PODOBA.
Zvětšila jsem si fotku paní M., kterou měla v profilovém obrázku a oněměla jsem v tu chvíli úžasem. Neuvěřitelná podoba s Jarmilkou. Bylo mi jasné, že toto mohli zařídit pouze andělé. Jako by se Ejmince měla panička opravdu vrátit. Druhý den, když si paní pro Ejminku těch 350km opravdu přijela a vešla k nám do domu, tak naživo byla ta podoba byla ještě větší. Ejminka k ní radostně běžela, nechtěla od ní vůbec odejít a já s čistým svědomím pejska předala. Do dnešního dne jsou spolu a já dostávám pravidelné fotografie šťastného pejska i paní M. Podobu můžete porovnat sami. Tak neskutečně vesmír pomáhá i zvířátkům.
S láskou Jana Kytička
SROVNÁNÍ PODOBY
EJMINKA ODJÍŽDÍ S NOVOU PANIČKOU M. EJMINKA V NOVÉM DOMOVĚ
