OBRAZY, KTERÉ MAJÍ DUŠI
Má milá Kytičko....
Vlastně ani neznám pravý důvod ,proč právě teď v tuhle víc než pozdní
noční chvíli cítím tak zoufalou potřebu psát ti svůj vlastní příběh..Někdy já
sama / i přesto,že se cítím tak silná a pomáhající ostatním lidem okolo sebe tak moc ,jak jen dokážu / ,vlastně nechápu všechny ty příběhy které se spojily jen do jednoho jediného krátkého lidského života...Do mého života často sbírám síly a prosím všechny ochránce a andílky ať zůstávají se mnou,protože mám tak často pocit, jako když shlížím z okraje do propasti,ale má vlastní křídla jsou úhledně složená...
Můj život začal ve stejný čas i den jak život Ježíšův,jen letopočet je jiný mládí jsem byla benjamínkem s odlišnými schopnostmi.A tím pádem jiná. V pravý čas se vdala za výborného muže a narodili se mi dva skvělí kluci. Stali jsme se vzorem pro celé okolí . Dokonalá fungující rodina,úspěšná podnikající maminka. Vytížená a přesto objevená..Začala jsem stoupat ještě víc vzhůru..Začala zpívat. Nebyl týden bez koncertu..Zvládala jsem kombinaci rodina,práce,hudba,a malování,které se mi začalo navracet..a má milovaná příroda...l sport..
A pak se to přihodilo..Jak to bývá...Nečekaně....Nepřipravena...Potkala
jsem jiného muže..A přesně po pěti minutách jsem tenkrát tušila,že moje srdce změnilo všechny dosud vytyčené trasy a cesty...Jako když se rozletí a zahalí nás miliony jisker.Které zářily..Plamínky které hřály...Přesně jeden rok...Ztratila jsem hlavu i srdce,nedokázala bez něj dýchat. ..Bylo to oboustranné..Oba jsme
byli ve svých rodinách,a přesto tak moc spolu..Ve stejných minutách jsme konali stejné věci a vyslovovali stejná slova,ač nás občas dělily pouhé čtyři anebo i tisíce kilometrů.Často jsem ho držela zlomeného a zoufale dětsky plačícího v náručí,protože na rozdíl ode mě ,on trpěl a trpí ve svém manželství.
Nicméně..Konec přišel stejně bezohledně a rychle, jako začátek.
On nakonec nevydržel situaci , a po roce,tak zoufalý ze svého právoplatného svazku ,doma oznámil : Miluji jinou ženu.Situace pro tisíce párů tak podobná> A co bylo dál?
Získala jsem upřímné přátelství indiána z druhého konce planety.Člověka mého věku,profesora,žijícího osaměle,jen s bratra rodiči a počítačem.Naše dlouhé noční rozhovory, mě za jeden rok naučily plynně anglicky,a po roce jsem jednoho dne stála i s baťůžkem na mexickém letišti,doufajíc,že jsem se nezmýlila se svou důvěrou. Nezmýlila. A tak jsem poznala Mexiko,vůbec ne jako běžný turista ale jako část rodiny,jako mexičanka,která začala rozumnět i španělsky.Bez jediného problému s komunikací,trávením,lidmi,životem tam....Jako bych tam vždycky patřila.
Můj druhý domov. Po měsíci jsem byla zpátky u svých dětí i muže .Má bolest ale vůbec
nepolevila,jen nabrala jiný směr. Najednou jsem stála na jevišti i sama,i bez opory své kapely,a zpívala a lidé plakali...Za týden na to jsem na jiném místě četla překrásné vzkazy
spousty lidí v návštěvní knize na své první výstavě obrazů..Dokončila stavbu nové budovy pro A po jsem roce vrátila i dar a ukázala Evropu člověku,který
i přes své tři univerzity, nikdy neopustil Mexiko. Mému nejlepšímu příteli...
Ale mezitím mi do života vstoupili mnozí další..
Kytičko..A tady zpátky doma ?? Jsou to necelé dva měsíce..Skočila jsem do
svých vyjetých kolejí..Žiji ,pracuji,vychovávám kluky,maluji..
Tak často mě stále kontaktuje rodina člověka,mé lásky,který kdysi spustil
tenhle kolotoč absurdit a zázraků
Kytičko...Jak zachránit všechny kolem sebe a neublížit...Jak vyslyšet i
mojí maminku,která přesto že již 5 let nežije,se tak často snaží o kontakt se
mnou..Cítím ji,slyším ji, ale nevím přesně co mi chce říct.. Lidé mě nazývají
sluníčkem ,ale já uvnitř mě samé cítím prázdnou vyprahlou nekonečnou poušť,která je utajená všem...Jak to všechno pochopit, jak porozumět tomu všemu co se děje ?A udržet své andílky v důvěře ve mě,že vše co dělám je opravdu upřímné,ale lze milovat tolik lidí najednou ?
Ztratila jsem se sama sobě, Kytičko...
S láskou,pokorou a díky Ti za všechny kolem tebe kterým pomáháš –
Je krásné číst Tvá slova ..Děkuji Ti
Danka
Danko,
Viděla jsem Tvé obrazy jsou víc než překrásné.
Máš tak obrovský dar. Ale já vím, chtěla jsi abych ti poradila. Píšeš, že se
sama sobě ztrácíš. Já jsem se ve tvém psaní, také nejdřív ztrácela.
Danko, vidím v tobě dvě osobnosti. Nevím jak blíže ti to popsat. Prostě se
na tebe napojuje ještě nějaká duchovní bytost.
Víš, máš těch myšlenek tolik, že se v nich nenachází správné řešení. Jako
chemické sloučeniny, jedna vyruší svým složením
tu předchozí. Vlastně ani nevím, co by jsi chtěla vědět. V každém případě,
jsi duše, která má lidem okolo mnoho ukázat.
Píšeš,že jsi sluníčko a cítíš se vyprahlá, to je pocit, člověka, který nemá
žádný konkrétní cíl v životě.
Já myslím,že u tebe je to jen přechodný stav.
Protože jsem se na tebe ptala kartiček a byly to samé pozitivní karty.
Zlomový rok by měl být již blízko a tobě se otevřou ještě další
nové cesty.
Měj se sluníčkově.
S láskou Kytička.
Utopená v záplavě práce,stále jsem čekala na tu pravou chvíli a čas, říct
ti - DĚKUJI .Říct to tak,aby to nebylo jen pouhým slovem .. Jako bych
věděla ,že pořád ještě nebyl ten pravý čas.
Víš,vrátila jsi mě zpátky na zem. Tak málo stačilo,a já začala brát věci
takové,jaké jsou. A také cítím,jak moc jsi měla pravdu. Jak se chystá zlomový rok / ne teď,později / ,jak se jedná o přechodný stav , a o nových cestách....
Vlastně to všechno vím sama.. Jen se člověk sám sobě a v sobě někdy ztratí,a
v touze pomoci a rozdat se jiným,zapomíná sám na sebe.
Moc jsi mi pomohla,jen tvou odpovědí .
Moje zlatá Kytičko,to co jsi ty jsi napsala o mně,je totéž.
A tak bych moc chtěla,abys věděla...
Ty svou cestu ovládáš dokonale,jsi úžasná. Máš veliké srdíčko a obrovský
cit. Wahlgrenis na tebe může být jen pyšná,otevřela-li ti tyhle ,,jiné"
dveře ,o kterých ví jen někteří.....
Nejsem sama,kdo ti vzdává dík,a já jen věřím,že tu lásku od všech ,co ti tak
důvěřují , cítíš a vnímáš. Má milá Kytičko.Na důkaz,že tvá slova ani ,,kartičky" ,jak jim říkáš ,nebyly jen pouhá útěcha , chci ti popsat realitu . Moc bych chtěla,abys cítila,jak moc jsi důležitá a pomáhající...Pro nás,co se občas ztratíme...
Několik dní po tvé odpovědi,jsem cítila tak obrovskou úlevu,jako už dlouho
předtím ne ...A mír..
Srdíčko našlo svůj klid,a sen o dnech,kdy se těšíš z každého krásného jitra
,se zdál být reálný. Že je nablízku...Jednou..
O několik dní později,přišla nabídka ze země za mořem ...Je to jako sen..O
hudbě,i o obrázcích...Sen ,který je pro jiné na celý život,nečekaně
přeskočil všechny myslitelné hranice..
Jsem ale pořád tady..A utíkat se nemá. Ještě není pravý čas. Je to ještě běh
na dlouhou trať,ale ty,stejně jako kdysi i Wahl, daly jste mi ,obě ,sílu.
Zvládnu to.
Víš,a občas když se ztratím,napíšu ti,jestli mohu....Dovolíš ? Cítím tě tak
blízko.
Bylo to jako když obzor zrůžověl,a ptáci začali zpívat...Když jsem jedno
prosincové ráno četla tvá slova..
Není dost díků,a já ti je posílám jak mohu...Někdy málo znamená víc než moc.
Přála bych si tě potkat. Asi by to u nás nespravila jen hodinka u čaje nebo
kávy, a jestli se mé ,,čáry máry" nemýlí, i my dvě se jednou potkáme...
Už jen pro to,jak jsi mi byla nablízku,když to bylo třeba...A to je
dar...Jako bych tě znala odjakživa..Děkuji ti Kytičko . Drž se.
JSI MOC DŮLEŽITÁ PRO JINÉ .
A až se na mne zase jednou mrkneš ve svých kartičkách,třeba jen proto, že si
na mě vzpomeneš,budu ti moc vděčná. Moc to pro mě znamenalo.A znamená. Jsem příkladem,jak je tvůj cit přesný. ..
Od Wahlgrenis můj koráb ztracený kdysi v dálkách oceánu dostal plachty. A ty
jsi mi dala kormidlo Kytičko .
A za tvůj sluníčkový pozdrav ti posílám sluníčkový obrázek..Dokončila jsem
ho právě včera .
A snad ještě jeden Novoroční...o moudrosti věků..
KYTIČKO - DĚKUJI . Moc si vážím tvé odpovědi . Tečou mi slzy,a nemůžu najít
víc slov...Budu tě mít ráda vždycky na blízku . Když to přijmeš..
S láskou
DANKA .
Drahá Danko,
tvůj email, to je záplava pozitivních emocí. Máš v sobě lásky na rozdávání a to je krásné, protože díky takovým dušičkám, jako jsi ty,
se mění vibrace naší planety.
Někdy se narodí duše a má za úkol šířit jakýsi ozdravný proces na naší Zemi. Když se podívám znovu na tvé obrázky, (mám pouze dva, ten poslední tu o kterém píšeš tu nemám) naplňuje mně pocit povznesenosti. Zkrátka takového zvláštního nadhledu. Vnímám, že je v nich skryto hodně ze tvých pocitů. Člověk dokáže vykreslit své emoce radosti, ale i starosti, obavy a smutek. Obrázky dokáží pohladit po duši. Umí nás rozveselit, i rozplakat. Je v nich ukrytá síla, která dokáže probudit v nás pocity, touhy, sny. Je to velký dar. A když ho Bůh vkládal do Tvých rukou, určitě řekl, že tento dar má sloužit lidem jako pohlazení a povzbuzení.
Děkuji Ti za Tvoje vřelá slovíčka. Moc ráda bych dala Tvé obrázky na stránky, ať se potěší i jiná očka krásou, kterou vyzařují.
To víš,že se jednou uvidíme. A já si od Tebe koupím obraz. Bude plný lásky a krásných barev. A když budu sama doma, bude vyzařovat pozitivní energii, abych se necítila tak opuštěná. Na tom obraze bude anděl. Můj anděl. Vím,že ti jednou povede ruku. Poznáš to, budeš cítit lásku a budeš vědět, že ten obraz, přesto že se teprve rodí, už má majitelku. Je to zvláštní, vidím před sebou tvář mého anděla, odráží se v ní láska Božího světla. A skrze ten obraz Danko, vznikne naše duchovní propojení. Je to krásné. Už se moc těším.
Měj se zatím sluníčkově a opatruj se.
S láskou Kytička
Teď nemohu najít slova já..Na odpověď na tvůj dopis .
A tak toho asi moc nenapíšu, odpusť...
Tvé psaní je tak krásné a je v něm řečeno všechno . A jak jinak, opět
přišel v pravý čas..
A náhody neexistují...A já to tvé pohlazení posílám dál ,jak jen mohu, věř mi , A jednou ti to budu I vyprávět... Tolik toho z tebe cítím...
A tolik jsi mi toho dala.To víš že obraz s andílkem už mám v srdíčku a myslím na něj. Bude první toho druhu a budu ho malovat moc ráda..
A ten pravý čas jistojistě přijde . Obě to víme.
A určitě si ho nekoupíš,ale budu pyšná, když ti ho budu moci věnovat a
ráda ti ho třeba sama přivezu. Moc mě to potěší.
Tak moje Kytičko..Ani nevím ,které obrázky ti už odešly , ale víš co
pošlu ti jich víc, a ty si vyber sama a dej na své stránky přesně ty, co tě
nejvíc osloví a které tam pro tebe patří. Souhlasíš ??
Můj souhlas vůbec není třeba, budu mít obrovskou radost už jen z toho,když
někoho jiného třeba jen trošku trošičku potěším....
To je to co každému, i mně ,dává sílu a drží za ruku ..Udělat pro jiného
svět třeba malinko lepším a hezčím..A pro tebe má milá Kytičko, mám ještě jiná vyprávění, jsou jako těžko¨uvěřitelné příběhy, ale jsou pravdivé..
Snad tě potěší nebo zaujmou, a uvidíš do mě trošku víc..
Sama si je totiž nedokážu vysvětlit...
Natolik se vymykají mému chapání...
Dlouho jsem pro ně hledala nějaké vysvětlení.
se spolu zatouláme kousek dál..A nakouknem jinam...Do jiných světů .
Já ti je pomalu povím , jsou neuvěřitelné , a ty zase určitě poznáš ,co se
za vším skrývá..To ,co já už nevím....Obě tam něco najdem .
Slibuji budu psát pomalu a postupně, ne tak překotně a zmateně jako můj
první dopis tobě... (o: Co říct víc Kytičko...
Je úžasné poznat někoho jako jsi ty.
pamatuj...Sluníčko už za chvíli zaklepe na dveře doopravdy...
S láskou
Danka
VŠECHNY TYTO ÚŽASNÉ OBRÁZKY NAMALOVALA DANKA HRUBÁ JÁ JEJÍ TALENT POKORNĚ OBDIVUJI.
Kytička
