POMOC ANDĚLŮ V KAŽDÉ SITUACI
Moje milovaná sluníčka.
Tento příběh, který se mi stal, jsem prožila před pár dny. Je opět krásným důkazem toho, že v žádné situaci nikdy nejsme sami. Tak jak jsem Vám to už několikrát zdůrazňovala, pokud prožíváme v životě nějakou zkoušku vždy jsou nejméně dva lidi připraveni nám pomoci. Stačí jen s důvěrou požádat a přijímat pomoc. Vždy záleží pouze na jediné důležité věci, a tou je naše neochvějná víra.
V polovině září jsem měla naplánovaný poslední podzimní pobyt v Chorvatsku, kde jsem měla předcvičovat jógu a zumbu a navíc vystupovat jako zpěvačka v hotelu Riviéra. Pár dnů před odjezdem, se mi zlomil zub. Nic co by se běžně nestávalo. A tak mě ani nijak neudivilo, když mi má zubní lékařka sdělila, že mi zoubek raději vytrhne, aby mě náhodou nerozbolel při mém pracovním pobytu v zahraničí. Souhlasila jsem, neboť u mě vždy tyto zákroky probíhaly v klidu a pohodě. A tak jsem seděla beze strachu a obav v křesle a paní zubařka mi během chvilky odstranila přebytečný zub. V momentě,kdy jsem se zvedla z křesla, jsem pocítila zvláštní, pro mě dosud neznámý pocit.
Z nosu mi vytékala krev, a při nadechnutí jsem cítila zvláštní pocit, jako bych v hlavě měla průvan. Věděla jsem, že něco stalo. Lékařka mě znovu vyšetřila a z jejího starostlivého výrazu jsem pochopila, že něco není v pořádku. A tak jsem musela navštívit stomatologickou kliniku, kde mi vše zrevidovali a zjistili, že mám roztříštěnou kost a otevřené dutiny. Vlastně jsem měla doslova díru do své hlavy. Lékař se tvářil starostlivě a vysvětlil mi rizika této situace. Kdy při tomto stavu, může jakýkoliv infekt vniknout otevřenými dutinami do mého mozku. Museli mi udělat plastiku kosti, a když jsem odcházela,z ordinace měla jsem v ústech šest stehů. Lékař mi nařídil užívání ATB, dále nejméně týden absolutní klid, aby se tkáň příliš neprokrvila, v podstatě mi zakázal i smrkat a kýchat…Z pohledu lékaře bych cestovat vůbec neměla a cvičit jógu, zumbu, to už vůbec ne. Díval se na mě jako na zjevení, když jsem mu vysvětlila můj osobní program na příští dny.
Má situace byla velmi složitá, nebylo možné, za sebe během dvou dnů najít náhradu. Velmi to bolelo a nedokázala jsem si představit, jak budu plnit své pracovní povinnosti v Chorvatsku. Prosila jsem anděly o pomoc a vzpomněla si na jejich radu, že V KAŽDÉ ZKOUŠCE,KTEROU PROŽÍVÁME, JSOU VŽDY NEJMÉNĚ DVA LIDI PŘIPRAVENI NÁM POMOCI. Odcestovala jsem s důvěrou, že andělé mě nenechají bez pomoci.
Požádala jsem s láskou a důvěrou o pomoc. Prosba byla vyslaná a já odcházela s obavami na své první vystoupení. Cítila jsem se unavená, měla jsem stále oteklou tvář. Nemohla jsem pořádně otevřít ústa a mluvit. Nepřestala jsem ale doufat v pomoc vesmíru. Pod pódiem, se náhle zastavila nějaká cizí žena. Jen stála, dívala se a usmívala se na mě. Za chvíli mě o přestávce požádala o CD s naší hudbou a tak jsem se poprvé seznámila s Haničkou.
Začaly jsme si povídat o životě,andělech a také zdraví. Najednou mi ta žena byla velmi blízká. Řekla mi, že mě musí seznámit se svým kamarádem. Za chvilku už mi podával ruku opravdu milý muž,který mi sebevědomě stiskl ruku až jsem se trochu lekla. „Já jsem Martin, moc mě těší. „ Byla jsem celá bolavá, přecitlivělá a neměla jsem moc náladu na seznamování. Ale ten muž se na mě velmi důkladně zadíval a jako by mě doslova zkoumal pohledem. „Máte oteklou tvář?“ „Copak se Vám stalo?“ Jen jsem si zhluboka povzdychla a vysvětlila jsem mu důvod mého trápení. To jsem ale ještě vůbec netušila,co mi toto setkání přinese. Nemohla jsem tušit, že právě toto jsou dva lidé, kteří byli ke mně posláni, aby mi pomohli. Ten muž byl lékař, a navíc odborník na akupunkturu. Když si mě dostatečně prohlédl, okamžitě mi nabídl pomoc. Nejdříve jsem odmítala.
Byla jedna hodina po půlnoci a já jsem nechtěla nikoho obtěžovat. Také jsem znala tohoto člověka pouhých pět minut. Jenže tento pan doktor byl velmi přesvědčivý. Byla jsem chvíli v rozpacích, tak jsem se omluvila, že musím na toaletu. Prosila jsem anděly, ať mi pošlou znamení, zda opravdu tato pomoc přichází od nich. Otevřela jsem dveře toalety a uviděla jsem malé peříčko, které leželo na zemi u mých nohou. Pírko, je naše smluvené znamení. Už dlouho mi tento symbol andělé posílají. Už jsem více nepotřebovala vědět,vše je tak, jak má být.
A tak jsem už za pár minut ležela na cizím pokoji a v mém těle byly zapíchány drobné jehličky. Trvalo to přibližně 40 minut. Odcházela jsem s pocitem, že je mi mnohem lépe a to na těle i na duši. Když jsem se vrátila na svůj pokoj a pohlédla do zrcadla, zůstala jsem zírat s údivem na svůj obličej. Otok zmizel, bolest byla mnohem menší. Rychle jsem usnula a když jsem se ráno probudila, bylo vše ještě lepší. Měla jsem obrovskou radost. U snídaně jsme se všichni tři objímali. Cvičit jsem mohla bez problémů. A tak jsme si dlouho povídali u našem zvláštním setkání, o okolnostech, které nás k sobě přivedly a také o Medžugorji, a mariánských, léčivých energiích. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme společně do Medžugorje. Bylo to jako přesný plán, který za nás někdo udělal. My jsme jen realizovali jeho konečné doladění. Za pár minut jsme všichni seděli v autě a vyráželi do Bosny, abychom místo zjevení P. Marie mohli navštívit. Impulsivní nápad, plný nadšení a radostného očekávání.
Odpoledne jsme se vyšplhali na horu zjevení, a až tam mi teprve začaly zapadat kamínky událostí. Už jsem věděla, proč tato situace musela nastat. Člověk, který prožívá bolest, je mnohem přístupnější k napojení na anděly, Boha a také k prosvětlování těla. A tak jsem v Medžugorji prožívala nádherné chvíle, plné prosvětlování těla a zvyšování vibrací. Svou bolest jsem nechala v Medžugorji, jako oběť za všechna týraná zvířata a jsem za tuto zkušenost velmi vděčná.
Opět jsem mnohé pochopila, a dostala duchovní dary, které se týkají informací transformačního procesu naší planety. A mnoho dalších duchovních prožitků. Na své dva anděly v lidské podobě, nikdy nezapomenu. Zůstanou v mém srdci.
Děkuji mocný vesmíre, všeobjímající Bože, a neskutečně láskyplní andělé za Vaší pomoc a lásku. Děkuji, že do mé cesty přišli lidé, kteří mi pomohli, projevili mi tolik lásky,přestože mě vůbec neznali. Děkuji za pomoc na každém kroku.
S láskou Kytička
Komentáře
Přehled komentářů
Já věřím že se to mohlo stát
Krásná zkušenost
(Šárka, 28. 9. 2012 20:30)Kytičko, jsem dojatá. Krásný příběh o pomoci Andělů a vlastně celého Nebe. Moc děkuji Tobě, Andílkům, že mně a celé rodině pomáhají a díky nim jsme tolik šťastnými bytostmi......Děkuji. S Láskou Šárka
Nikdy nejsme sami
(Surielem, 28. 9. 2012 11:48)Moc krásné.....pokaždé když čtu nějaký podobný příběh, posiluje to mou víru, mou naději je mi lépe na duši...DĚKUJI :o)
:-)
(Šárka, 27. 9. 2012 12:16)
Vždy, když něco takového čtu, zase vím, že je v co věřit.... A potlačuji ty občas nepříjemné chvíle bezmoci, situace, kdy nevím, kudy kam. Vím, že andělé jsou, jen si k nim najít cestu. Snad budu jednou zářit tak, jako ty, Kytičko:).
Jsi úžasná, silná, no prostě záříš, neznám pro to lepší výraz.
Měj se krásně
Milá Kytičko, mojí reakci jsem Ti poslala e-mailem :o)
(Romana, 27. 9. 2012 11:35)
romana.dudkova@email.cz
"Pomoc Andělů v každé situaci."
Dnes 27. 9. 2012, 11:33:00
S Láskou Romana
Láska
(Radka, 27. 9. 2012 9:05)
Krásný příběh. My lidé máme v sobě tolik lásky, když se jí nebráníme. Probíhá pak tak lehce a přesně tam, kam má.
Zase jsi mi Kytičko připoměla, že nejsme sami, často na to zapomínám, děkuji a přeji úplé uzdravení.
Něco takového existuje
(vikešča, 21. 6. 2016 13:18)