DUCHOVNÍ POMOC - VAŠE KYTIČKA - PORADNA - KOMUNIKACE S ANDĚLY

Milá Sašo, Tvůj komentář je tak krásný a natolik moudrý, že mám pocit, že tím už vše k tomuto tématu bylo řečeno. Uzavírám Tyto komentáře a věřím, že Ten Tvůj si Janinka přečte a uloží do svého srdce. A nejen Janinka snad si ho přečtou všichni,i Ti kterým se zatím nadaří zvítězit nad sebelítostí a smutkem a více než po životě, touží po tom, aby ostatní viděli jejich smutek a litovali je.
to co napsala Lulaby (moje milá Lidunka) zde znovu otisknu. Tím bychom ukončili tuto smutnou debatu.

"KDYKOLI ŠÍŘÍTE LÍTOST, POSILUJETE UTRPENÍ.
KDYKOLI ŠÍŘITE POCHOPENÍ A LÁSKU, UTRPENÍ UKONČUJETE."
z knižky Doreen Virute, Poslové světla

Někdy je potřeba otevřít oči a ten bouchanec opravdu bolí....je hrozné,co se Janě stalo-já sama měla 3potraty a z toho 2mimoděložní těhotenství...tenkrát mi bylo hrozně-chtěla jsem umřít...ale život jde dál a mně to všechno přivedlo na tuhle cestu-dlouhou cestu...otázek a odpovědí...je to kruté,ale je to o litování-pokud jsem se litovala a jen brečela,stagnovala jsem na místě...taky si vzpomenu,že by Naše první dítě už bylo ve 3třídě..ale mělo to tak být-teď máme skoro 5leté dvojčátka-čertíčky,kteří mi nedávají čas myslet na minulost a je to dobře...JÁ CHCI ŽÍT TADY A TEĎ...trochu odbočím-manželovi se zabil bratránek,když byl na vojně a jeho matka jakoby v ten den umřela sním....dává na obdiv svuj smutek/je to už 15let/,nežije-jen se trápí....fura lidí se jí vyhýbá,protože její pesimismus se nedá zkousnout-každého vyždíme jak citron....přitom nejvíc ubližuje sama sobě...Jani,přeji Ti,aby jsi tu bolest brzy překonala-bude líp uvidíš...dušička Tě měla něco naučit a určitě když vidí,jak pro ni truchlíš-tak jí není zrovna dobře....ale to by Ti určitě líp vysvětlila Kytička
Nedávno jsem četla...KDYŽ SE MIMINKO/ČLOVĚK/ NARODÍ,ANDĚLÉ PLÁČOU-VÍ,CO HO ČEKÁ....KDYŽ UMŘE,TAK SE SMĚJÍ-PROTOŽE SE VRACÍ DOMŮ....Taky nezapomeň,že ona si to sama vybrala...

Milá Janičko,musím Vám napsat .Je to hrozně těžké přijít o dítě a vůbec nezáleží na tom,že bylo maličké.Vy jste svou maličkou v sobě cítila a tohle může pochopit pouze žena,která sama byla těhotná a na své dítě se těší.
Já sama jsem matkou a sama jsem prošla smutkem.Nad námi je nekonečný a dokonalý Bůh,který vše řídí a toho můžete požádat,aby Vám umožnil se rozloučit s dušičkou Vaší holčičky,tak jak to umožnil mě.Byla jsem v nebi se rozloučit se svým chlapečkem a za rok a něco se mi narodila dcera.Úžasné nemyslíte?
Také mi dlouho trvalo se s tím smířit,ale já sama jsem tušila,že se jedná o jednu duši a opravdu mi pak bylo řečeno,že se mi ta dušička vrátila zpátky.Člověk má být vděčný za to,co má.Já rozhodně nechci být tvrdá.Já sama jsem totiž jednou potratila v 10.týdnu a zemřel mi 2,5 měsíční chlapeček před mýma očima.Nikdy jsem neztratila víru,lásku a naději a toto ze srdce přeji Vám.Pán Ježíš za Vámi stojí a Panna Marie na Vás myslí také.Nikdy na Vás nezapomenou.Opakuji znova já to plně chápu,ale Bůh Vám tímto něchtěl ublížit.Nevíme proč se to takto děje.Hanka.

Také mi nedá abych nezareagovala, ale na některé komentáře jako je od maminy a Pavly. Máte pravdu milé dámy, opravdu jsem dlouho nic nevkusnějšího než vaše komentáře nečetla! Nikdo vás nenutí, aby jste to četly, když se vám to nelíbí, ale příště až budete zase chtět na něco reagovat, zamyslete se, jak je asi člověku, kterého se to týká. Já osobně Janku znám, a vím jak je to pro ni těžké, ale rozhodně jí nepomůže, když jí sem budete psát takové vzkazy. Každý člověk reaguje rozdílně na určité situace. Je mi opravdu špatně od žaludku z lidí, co dokáží říct tak tvrdá slova, aniž by si uvědomovaly, co tím mohou způsobit. Romana

Milá Jano, vše, co je kolem nás je nám z milosti pouze propůjčeno...lidé, kamarádi, manžel i děti. Nic není naším majetkem a my nemůžeme s nimi nakládat majetnicky. Z tvého psaní cítím cosi negativního, možná to je důvod, proč se ti to stalo...Jen tvoje chtění a vlastnění nečeho, na co zřejmě nemáš nárok. Skloň hlavu a popros, stále děláš jednu a tu samou chybu, dokud se jí nezbavíš, asi změna nepřijde. Kytička ti to vysvětluje správně, ale ty to nechceš slyšet, nechceš vidět. Pokus se povolit své chtění, uvolnit se, změnit myšlení. Dítě je dar z milosti boží, nedá se vynutit ani koupit.

Sluníčka moje, moc Vám děkuji za Vaše řádky, které doufám Janinku posunou z té ledové kry sebelítosti na pevnou zem. Aby na ní svítilo sluníčko a děťátko konečně mohlo přijít.Jsou věci, z kterými se musíme vyrovnat, i když je to hodně těžké, musíme zatnout zuby a jít dál.Sebelítost je jeden z nejvíce destruktivních pocitů. Peťulka tu krásně napsala, že se rozhlédla a viděla,že jsou na tom lidé hůř. Zlatíčka, dnes jsem si vzpoměla na jinou Slovenskou maminku. Na tu, která přišla o svá siamská dvojčátka. Dva krásné chlapečky. I když o tom neví, posílám ji náruč lásky a světla. Jak jí asi je, když se blíží svátek zemřelých a naše vzpomínky bolestně ožívají.
Přeji Vám všem nádherné dny. Večer odjíždím do Prahy na zítřejší seminář, ale i tam na Vás budu myslet. Jste moje sluníčka. Všichni.
Kytička

Mila Jano, kazdy z nas ztratil nekoho draheho, je to soukroma zalezitost kazdeho z nas a musime se s tim vyrovnat. Cim vice se budes litovat, tim vic na tom budes hure, preji Ti hodne sily, abys zvladla svuj smutek a ta smutna zkusenost Te posunula dale.

Jani,také vím,jaké to je,když přijdeš o své dítě,ale ani to slovo své není tak úplně na místě,to jsem pochopila později.Nic z toho,co k nám přichází,nevlastníme,není to osobně naše,je to velký dar od Boha Otce a také jen on ví,co je pro nás správné,abychom pochopili určité věci a mohli se přiblížit k němu.Nejprve jsem byla velmi smutná,že děťátko odešlo,ale bylo to proto,že jsem ještě nebyla dostatečně připravená a měla jsem si pár věcí uvědomit.Naštěstí jsem si to uvědomila dost brzy,a to především díky tomu,že když jsem se rozhlédla kolem sebe,viděla jsem kolem lidi,kteří mají větší trable než já a spíče jsem litovala já je.A to mi velice pomohlo,že jsem si mohla uvědomit a těšit se z toho,že tímto přece nic nekončí a já se můžu těšit za nějakou dobu přivítat nového človíčka do svého tělíčka,tomu jsem pevně věřila.Takže žádné sebelitování,dušička by tímto nemohla být připravena k tobě přijít a to by byla velká škoda nedát jí svou lásku.Přeji ti,ať se dáš tím správným směrem a vše bude v pořádku,měj se krásně a ať ti svítí na cestu BBoží světýlko,Petra

Anno,tady se zamýšlíme nad rok starým potratem.A nad rozesíláním emotivního emailu s fotkou ultrazvuku toho ubohého nešťastného tvorečka.Indiáni jsou moudří, sama píšeš,že tělo uloží a již se o tom více nemluví. Vzpomínám na svou babičku, porodila za války, její dítě odnesli a nikdy ho neviděla. Nikdy se nedozvěděla, co se s ním vlastně stalo.Pak se jí postupně narodily 4 děti, které s láskou vychovávala. Nikdo se jejím problémem nezabýval, i když věřím,že na to myslela. Neříkám, že potratit dítě nic není a nijak to nezlehčuji. To co ale Jana píše na různých stránkách mi připadá přehnané a zdá se mi, že se snaží, aby jí všichni litovali a foukali na stále čerstvou ránu, která už má být zahojená.

Jano pro někoho Váš nápadný smutek mi nepřijde ani nemístný ani hloupý.Když člověk opravdu trpí nad nějakou ztrátou,chce aby to i druzí viděli a aby mu i projevili účast.Indiáni z oblasti Natalu mají rituál při úmrtí jednoho ze své skupiny.Ten kdo je přímý pozůstalý před pohřbem jde ke každému z vesnice a vypráví co se mu stalo.Každý má povinnost ho vyslechnout i když už situaci zná ,ví o ní celkem všechno ,ale i tak musí něco hezkého pro útěchu pronést, teprve pak tělo uloží a již se o tom více nemluví, teď se naopak považuje za špatné to ještě zmiňovat.Z hlediska psychlogie to je dokonalý očistný rituál. Společný smutek je popsán i v Bibli(Jefta a jeho dcera). Vůbec obecně přírodní národy považují projevení emocí jako samozřejmost.Ze zkušenosti víme asi všichni, že slova účasti obecně v jakékoliv krizi jsou pro nás nezapomenutelná i po letech.A to s tou svíčkou také není na škodu,když jsem jako malá holka chodila na Dušičky babičkám a příbuzným zapálit svíci, maminka mě vždy odvedla na zapomenutou a obvykle jak jinak zanedbanou část hřbitova kam se ukládali sebevrazi a lidé bez rodiny a také malé děti, tam jsem vždy dali kytičku a svíčku, a já to dělám to dodnes.Dokonce, to jsem slyšela od své babičky,může katolický duchovní provést výkrop nad předčasně narozeným dítětem, ale asi musí být patrno, že jde už o lidskou bytost?, nevím jestli je tam nějaké omezení. A také kdo je křesťan,měl by se modlit i za anonymní duše v očistci na které si nikdo nevzpomene, oni budou našimi přímluvci až jednou budeme my přímluvu potřebovat.proto mi nepřijde nijak hloupé když chceš aby cizí lidé zažehli světýlko za Tvou malou. Já to udělám, spolehni se , není mi to cizí.A.

Už když jsem začala číst tento článek, myslela jsem, že "špatně vidím". A byla jsem moc zvědavá co Kytička odepíše. Napsala to přesně tak jak to cítím i já. Je to divné, rozesílat takové maily. Byla to velká bolest to ano, ale pořád se k tomu vracet? Místo toho aby se Janka těšila na nový život, tak se utápí v lítosti. Achjo, snad to pochopí. Přeju to jí i manželovi.

"KDYKOLI ŠÍŘÍTE LÍTOST, POSILUJETE UTRPENÍ.
KDYKOLI ŠÍŘITE POCHOPENÍ A LÁSKU, UTRPENÍ UKONČUJETE."
z knižky Doreen Virute, Poslové světla

P.S.: Akonáhle sa rozhodneš dať zbohom svojmu utrpeniu, tvojmu srdcu zavládne pokoj. Si statočná a silná, tak veľmi ako dokáže milované božie dietko byť!

Jani, když jsem četla tvůj příspěvek, mrazilo mě, divný pocit u žaludku mě úplně zaskočil..Tebe potrat měl posunout jinam, ne truchlit, ale pokoušet se o další děťátko, mít rodinu a ne se utápět v slzách..Kytička ti to moc hezky napsala, je zlatá, vysvětlila ti to jako nikomu..žij dál svůj život, ale beze smutku a s nadějí na nový přírustek..ať se ti to podaří..

Opravdu si myslím,že Janino chování hraničí s diagnózou pro psychiatra. Kytičko, dnes jsi byla sice objektivní, ale tady asi Tvá duchovní pomoc nestačí. Rozesílat fotku potraceného dítěte a nutit ostatní aby zapalovali svíčky a vzpomínali, a posílali podporu, to je právě stav mysli, zralý na psychiatrické vyšetření. Normální holky si popláčou.

Milá Jano, když jsem četla tvůj příspěvek,začal mě bolet žaludek, který mám jinak úplně v pořádku, udělalo se mi úzko a opravdu mi nebylo dobře.Tak nevím, jestli to byly tvé pocity, nebo to bylo hrůzou nad tím mailem... Já jsem ztratila člověka, kterého jsem milovala stejně, jako ty své děťátko...Ale snažím se jít dál... Četla jsem i tvé příspěvky na stránkách Wahlgrenis a až mě mrazilo, cítila jsem, že Iskra jsi ty. Když jsem měla otevřené tvé maily, najednou jsem cítila závan studeného vzduchu a přítomnost dušičky, v hlavě mi zaznělo...NECH NESMÚTI... Bylo to tak naléhavé!!! Tvoje děťátko trpí, když se utápíš ve své bolesti a sebelítosti. Jani , prosím, nedělej to, v zájmu sebe i děťátka...Vím, že to není jednoduché, ale musíš se vzchopit a jít dál...

Pises:
"Za ten rok sme s manželom psychicky zostarli o 10 rokov, dozreli sme. Iné hodnoty riadia naš svet, sú iné dôležitejšie veci. Len Boh nás ochránil od krízy, ktorú sme štastlivo zažehnali a ja viem, že mám pri seba toho najúžasnejšieho a najchápavejšieho a najmilujúcejšieho človeka. "

Toto je dovod preco sa este nenarodena dusicka rozhodla odist. Priniesla ti (vam) skusenost a keby sa bola narodila, tak tvoj vztah s tvojim manzelom by nikdy nedosiahol uroven aku ma teraz.

Prava Laska ti dovoli dakovat za tuto skusenost a zit v radostnom ocakavani este krajsej buducnosti.

Bude to zniet velmi divne ale mala by si dakovat za to co sa stalo. Lebo az teraz si NAOZAJ pripravena mat rodinu...

Boh ta zehnaj.

Viktor

Neviem si predstavit, ako moze pomoct rozposielanie tej fotky.. je to kazdeho osobna skusenost a ma z nej nieco pochopit, neviem, tiez som mala pri citani toho mailu zvlastne pocity uzkosti..
Marta

To je hrozné, nic nevkusnějšího jsem dlouho nečetla. Když se ti to stane vícekrát a potratíš třeba v osmém týdnu, tak taky budeš rozesílat ultrazvuky?? Každý rok?? Lidi vzpamatujte se. Je mi z toho špatně.
Pavla