PŘÍBĚH S DOBRÝM KONCEM
14. 7. 2010
PŘÍBĚH S DOBRÝM KONCEMBylo docela studené, jarní ráno. Provoz na silnicích jako obvykle ke konci týdne.
Na palubní desce mi začala stále častěji problikávat kontrolka a tak jsem vyhodil blinkr a odbočil k menší benzínové pumpě.
Trochu netrpělivě jsem natankoval a několikrát pohlédl na hodinky. Čas je neúprosný. Za hodinu mám být na obchodním jednání. V hlavě jsem měl jedinou myšlenku. Spěchám, ale kávu ještě stihnu.
Zamknul jsem auto a šel zaplatit. Na zídce, kousíček od mého vozu seděl nějaký bezdomovec a žmoulal v ruce igelitovou tašku. Ještě jednou jsem na něj pohlédl a jaksi nevědomky vhodil mince do automatu na kávu.
V ruce jsem měl kelímek horké kávy a najednou mně to napadlo. Sáhl jsem do kapsy, vytáhnul další mince a koupil ještě jednu kávu. Přistoupil jsem k muži sedícímu na zídce a položil vedle něj kelímek s kávou. To je pro Vás – na zahřátí.
Muž se na mně udiveně podíval a pokývání hlavy, bylo nejspíš místo poděkování.
Místo vřelých díků, ukázal prstem na protější kopec a tiše řekl: „ Až tím kopcem pojedeš, za žádnou cenu nepředjížděj“!!!
Tato věta mi zněla v uších, ještě když jsem startoval, ale vyhodnotil jsem to jako nucené navázání konverzace. Možná nevěděl, co jiného má říct. Vyrazil jsem zpět na silnici a za pár vteřin jsem vyjížděl na kopec, jehož konec byl v nedohlednu.
Byl jsem zhruba v polovině, když jsem dohonil pomalu jedoucí traktor. A je to tady – tak za tímhle se přeci nepotáhnu!! Vyhodil jsem blinkr a chystal se předjíždět.
Najednou mi bleskla hlavou opět věta, kterou vyslovil ten bezdomovec.
Blbost!!! "Řekl jsem si, jen tak pro pořádek, abych v tom měl jasno. Přesto jsem vypnul směrovku a zařadil se poslušně,zpět za traktor. A v tom se to stalo. Nevím odkud se tu najednou vzalo to modré,nákladní auto, ale přímo hrozivou rychlostí se kolem mě řítilo. Kdybych předjížděl, na sto procent bychom se srazili. Mé čelo se silně orosilo. Tak to bylo fakt jen o vlásek.
Najednou jsem si uvědomil hodnotu svého života. „Musím tomu muži poděkovat“. Bože, jak to jen mohl vědět?? To mi musí vysvětlit. Hned na příští křižovatce jsem se otočil a vrátil se zpět k benzínové pumpě.
Na zídce už nikdo neseděl. Kelímek s kávou stál nedotčený na zídce. Rozběhl jsem se za prodavačkou, která u pumpy obsluhovala. „ Nevíte, kam šel ten pán???“
„Jaký pán? „ Zeptala se udiveně prodavačka?“ „Vy jste neviděla toho muže na zídce?“
„Trochu mi vyschlo v krku.“ „NE! Odpověděla prodavačka. "Celou dobu jste u té zídky stál sám , a něco si povídal." "Jo, a ještě jste si k tomu koupil dvě kávy." Zakroutila hlavou a něco si psala do papírů. Odcházel jsem k autu a s podivným pocitem pomalu usedal za volant. Ještě jednou jsem se podíval na prázdnou zídku a kelímek kávy. Věděl jsem, že už nestihnu obchodní schůzku. Najednou to nebylo důležité. Když jsem nastartoval, tak motor klidně běžel, ale já jsem s tlukoucím srdcem řekl „Děkuji“, protože až do této chvíle jsem si myslel, že andělé jsou jen v našich snech……
Tento příběh mi byl vyprávěn velmi blízkým člověkem, který uvěřil v existenci andělů.....
S láskou Kytička 
