DUCHOVNÍ POMOC - VAŠE KYTIČKA - PORADNA - KOMUNIKACE S ANDĚLY

Bylo nezvykle teplé,  slunečné, podzimní ráno a k nám do salonu vstoupila první, dnešní klientka. Byla to mladá, drobnější a celkem nenápadná žena. Než se posadila, sundala si z nosu brýle a z krku pestrobarevný šátek, který si pověsila na věšák vedle kabátu. Zadívala jsem se na ní, především na její krk, který stále silněji přitahoval moji pozornost. Na krku se jí rýsovala tlustá, červená, krvavá rána.  jakoby jí někdo právě před chvílí, usekl hlavu a znovu jí nasadil. Nemusím mít žádné mimořádné schopnosti, abych pochopila, že je to nesmysl. Zadívala jsem se na tuto ženu ještě pozorněji a začaly se mi měnit i její vlasy. Už nebyly krátké a světle plavé, ale byly dlouhé a spíše sytě hnědé, s jasným nádechem bronzové barvy. Celý její obličej se změnil do velmi ztrápeného a bolestivého výrazu člověka, který nejspíš umíral ve velkých bolestech.

„Mohu si prosím,u vás odskočit na toaletu?“ Žena na mě promluvila, a chvilku mi trvalo, než jsem jí byla schopná odpovědět. V každém případě už to byla  opět blond mladá žena, s hezkým úsměvem a příjemnou tváří. Na otázku proč ke mně přišla odpověděla krátce a důrazně: „Mívám silné  migrény a nemůžu se jich zbavit. Vyzkoušela jsem už všechno možné, byla už u mnoha léčitelů a nic nepomáhá. Zkusila jsem i regresi, ale nedostala jsem se tam, kde jsem potřebovala. Znovu jsem se zadívala na ženu a přemýšlela, jestli unese to, co jí řeknu. „Jde o to, že vám v jednom z životů, někdo usekl hlavu! Podívala se na mě překvapeně, ale dost klidně. No, o tom vlastně vím. Už mi jedna paní, která má také schopnosti jako vy, Kytičko, řekla že jsem byla v minulosti popravená. Jenže mě nemohla dostat do toho minulého života, abych si mohla pročistit tu situaci, a konečně žít normálně. Je to pochopitelné,odpověděla jsem. Nejspíš jste prožila velmi silné trauma a vaše podvědomí se brání, znovu otevřít tu událost. Ale mohlo by se nám to povést metodou EFT.

Udělaly jsme si pohodlí, já navrhla tykání a za chvíli už jsem Haničce naťukávala místa, která reagují na tok energie v těle. Za chvíli se dostavily první známky toho, že se něco děje. Hanička začala být neklidná a hlava ji pomalinku začínala bolet. Ozvala se i silná nevolnost žaludku. Její obličej se mi znovu proměnil a já uviděla její zuby, ze kterých vytéká krev a pravé oko, které taktéž velmi silně krvácelo. Před oči mi naskakovaly obrazy. Viděla jsem dva svalnaté muže, kteří drží v ruce velké, špinavé kleště a trhají mladé ženě zuby. Provazy na rukou se jí zařezávají do její kůže a ona křičí bolestí. Jeden mužů, vzal jakýsi tupý hák, a vrazil ho do oka té ženy. Zůstal jen prázdný důlek a místností se ozýval neskutečný řev člověka, který je na pokraji sil a doufá, že smrt bude více milosrdná, jak skupina mužů, kteří se jí snaží donutit k jakémusi přiznání, které jí připadá absurdní. Popiš mi Haničko, jak ta migréna u tebe začíná. „Hanička se zhluboka nadechla a začala své stavy popisovat:

„Nejdříve mě bolí zuby, konkrétně osmičky.“ Pak mám silný tlak v pravém oku.“ „Musím si vždycky položit dlaň na oko, protože mám pocit, že mi tou bolestí a tím tlakem, vypadne.“ Pak mě teprve začne bolet hlava – tam vzadu na krku. Pak přijdou silnější záchvaty bolesti. Obvykle jen ležím v posteli a skučím bolestí.“ Začali jsme dál vyťukávat. Oni ti Haničko vytrhali zuby, a také ti vypíchli oko. Hanka se zachvěla a silně zbledla. Proč?? Toto byla pro ni nová informace. Najednou se její tvář zkřivila další vlnou bolesti. „Ruka, hrozně mě bolí ruka.“ Ta bolest se nedá vydržet.“ „Proč mě ta ruka tak bolí? Jakoby mi jí  někdo chtěl vytrhnout z kloubu.“ Ano, to je možné Haničko, zbavím tě té bolesti, zůstaň v klidu. Mám se ráda a přijímám se, i když cítím silnou, tahavou  bolest v pravé ruce. Tak začínala věta, kterou jsme ťukali. „Mám pocit, že tu ruku už nemám. Cítím jen tupou bolest.“ Hanička si druhou rukou mačkala předloktí, udivena pocitem, který k ní přicházel. „Jako bych tu ruku opravdu neměla. To je zvláštní, vůbec jí necítím.“ Tu ruku ti usekli. Ale stala se ještě jedna věc Haničko. Ostříhali ti vlasy. Hanka se na mě vyděšeně podívala. „Vlasy? Moje vlasy?“ Teprve teď bylo v jejích očích zděšení.

 Najednou se mi před očima objevil obraz. Mladá, krásná žena s nádhernými vlasy, které se lesknou, jako bronzový drahokam. Sbírá bylinky, řeže kůru ze stromů a připravuje s nadšením jakýsi elixír. Vidím jak elixír nalévá na vlasy, a pak si prohlíží, nadšená, své dlouhé, krásné a husté vlasy v zrcadle. Přichází k ni hodně žen.  Ona jim podává jakousi nádobku s tekutinou a vysvětluje, jak tento elixír používat. Ženy jsou nadšeny, jak tento vlasový elixír funguje. Vidím také jednu ženu, která podvádí svého manžela. Ten na nevěru přijde a je nepříčetný hněvem. Nechce si přiznat svou slabost, že špatně funguje jako muž, a jeho žena proto hledala své uspokojení jinde. Jeho ruka třesoucí se hněvem ukazuje na ženu s bronzovými vlasy. „TO ONA MOJÍ ŽENU OČAROVALA“ K NÍ SI CHODILA PRO RADY, TO ONA JÍ OČAROVALA!!  Sled událostí byl velmi rychlý a z této inkviziční pasti již nebylo úniku. Celý tento proces končil useknutím hlavy a spálením těla. Viděla jsem shromáždění a nenávist lidí, zmatených tmářstvím a fanatismem. Bolest a bezmoc příbuzných,viděla jsem strach, všude kolem byl strach.  Podívala jsem se na Hanku.

Ty obdivuješ ženy, které mají krásné vlasy, viď? Hanka, které stékaly po tvářích slzy, tiše přikývla. Rozplakala se. „Moje vlasy. Ostříhali mi vlasy, vždycky jsem chtěla mít dlouhé vlasy. Nikdy mi nenarostly. Vždycky mě to trápilo. Záleží mi na mých vlasech. „Neměli právo mi je ostříhat.“ Byly tak krásné.“ Všichni to viděli. „ Rozplakala se a mezi vzlyky se třásla na celém těle.“ Pláč, který zesiloval, smýval z minulosti všechna příkoří, bolest, strach i bezmoc. Začala jsem opět vyťukávat na strunu odpuštění, šlo o to vyléčit křivdu, nespravedlnost a ponížení, které tato žena tak intenzivně prožívala. Nevím, jak dlouho jsme pracovaly, ale chvění těla postupně sláblo, proud slz se zastavil, hlava, ruka, oči i zuby přestaly bolet. Přišla vlna klidu, bezpečí a lásky. Vzala jsem její ruku do své dlaně. „Už se nemusíš ničeho bát. „ Sáhni si na své vlasy.“. Jsou skutečné. I tvá ruka je v pořádku. Zuby jsou na svém místě a tvé krásné oči se mohou dívat a vidět lásku a krásu celého světa. Není žádný důvod, aby ti tvá hlava připomínala to, co je dávno za tvými zády, je to v hluboké propasti minulosti. Odpustila jsi všem, i sama sobě. Můžeš tedy odejít v klidu a pokoji.

Děkuji moc, řekla mi Hanička, a objala mě, když odcházela. Konečně znám teď celý příběh. S tebou Kytičko, se mi podařilo vše rozkodovat. Když procházela dveřmi, jen lehce se mi připomněla ta zvláštní, měděná barva dlouhých lesklých vlasů.

S láskou Kytička