PŘIPADÁM SI TU CIZÍ, JAKO BYCH TU NEPATŘILA
2.11.2007
Drahá Kytičko,
ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem našla tvoje
stránky.
Teď už vím, že zdaleka nejsem sama,kdo bloudí a nemůže najít
cestu.
Je mi 32 let a i když mi všichni tvrdí,že jsem hezká, stále
nemám životního
partnera. Nejde o to, že by muži o mně neměli zájem. Ale já
mám pocit,že si
s nikým nerozumím. Všichni muži mi připadají povrchní a
já k nim nejspíš nemám
důvěru. Na druhé straně nechci zůstat sama a chci mít také
děti.
Nechci žít ale s někým jen proto,že chci děti. Připadá
mi,že denně potkávám šťastné
lidi, kteří mají rodiny a jsou šťastní. Cítím se sama, jako
bych tu ani nepatřila.
Svět mi připadá zlý a nepřátelský. Je v něm tolik
podrazů a zloby. Jaký to má všechno smysl?
Měla jsem kamarádku, která tragicky zahynula při dopravní
nehodě. Mám pocit,že
Její duši je někdy u mě. Kytičko, myslíš, že je to možné?
Moc si tu nehodu vyčítám.
Měly jsme odjíždět na dovolenou a vlastně ten osudný den
měla přijet ke mně. Ale už nedojela.
Mám někdy výčitky,že kdybych jí ten den, nezavolala,aby
přijela,nemuselo se to stát.
Poslední dobou podléhám myšlence,že můj život nemá smysl.
Proč vlastně žiju ?
Až odejdou mí rodiče, nebudu už mít nikoho, kdo by se pro mě
trápil.
Děkuji za Tvůj čas.
Milá Radko,
Vidím tvé energie poněkud uzavřené, jako bys nemohla volně
roztáhnout ruce, nadechnout se a podívat se jak je vlastně svět krásný. Vidíš jen svým úzkým
obzorem svou samotu.
Tvé oči jsou sklopené k zemi, a nepodívají se nahoru na
nebe, kde vidíš slunce, kouzelně modrou
oblohu a křídla ptáků, kteří se umí na rozdíl od nás radovat
z každého dne, z každé minuty pozemského času.
To je nutné změnit. Tento stav nevydržíš příliš dlouho. Tvé
myšlenky budou čím dál víc prohlubovat pocit,že život,který žiješ nemá smysl. A
přesto, každý rok a každý den, který prožíváme má svůj úkol. Máme něco prožít,
máme se něčemu naučit. Jen je nutné zvednout ty oči, nedívat se dolů, kde je
špína a prach, ale podívat se do jiných vyšších sfér, kde nalezneme odpověď a
také směr, naší cesty.
Andělé říkají, NIKDO SE NENARODÍ Z VŮLE ČLOVĚKA . Všichni se rodíme z vůle BOHA:
Znamená to, že nežijeme jen tak bezdůvodně. S každým člověkem
má Stvořitel určitý záměr a plán.
Tvá duše k nám přišla odjinud. Patříš mezi inkarnované
duše z jiných dimenzí.
Proto se tu necítíš dobře. Život zde je hodně pod vlivem
nižších vibrací a na to jsi ty hodně citlivá.
Tvůj úkol je nějakým způsobem spjatý s přírodou. Jsi
přesně ta duše, která má ostatním lidem ukazovat důležitost a cenu života i v skrytějších
formách. Tvé zaměření by se mělo týkat ekologických aktivit. Nalezneš klid a
smysl života obklopená zvířaty a živou přírodou. To ti připomene předchozí
život v dimenzi,která je mírumilovnější a mnohem laskavější než tento náš
svět.
Co se týká tvé kamarádky, vůbec nic si nevyčítej. Konec svého života si vybíráme sami, byl to její osud. Stalo se přesně to, co se stát mělo. Bylo nutné, aby ukázala svým blízkým jinou stránku života a i oni si mohli přes tuto bolestnou zkušenost uvědomit celou řadu důležitých věcí. Už přehodnotili své priority. Už pochopili, že tady jsme pouze na návštěvě. A z této návštěvy si lze odnést pouze to, co pečlivě uschováme do svého srdce.
Víš, i kdybys jí nepozvala, stejně by k té nehodě
došlo. Vzpomněla jsem si na padající mrakodrapy při teroristickém útoku 11.
září. Nedávno ke mně přišla informace, že všichni lidé,kteří tam
tehdy zahynuli, byly duše, které měly na svědomí masakry v druhé světové
válce. Byly to duše pilotů a dalších lidí, kteří připravovali útoky a měli na
svědomí smrt tisíců nevinných lidí.
Kdo nepatřil do této kategorie, prostě se ten den na to
místo nedostal. Byly tam kanceláře, obchody a lidi spěchali do práce. A tak se
hodně lidem ráno udělalo špatně a nemohli přijít do své kanceláře. Dalšímu člověku, který se odněkud vracel,
uletělo letadlo. Dalším několika ženám onemocněly děti. Staly se tam i jiné
zvláštní věci. Jednoduše, kdo tam neměl být, ten se tam nedostal. Je to
zvláštní, ale přesně tak to funguje.