PROČ CÍTÍM TAK VELKÝ SMUTEK,KDYŽ MI ODEŠLA FENKA?
Milá Kytičko,
píšu Ti plná bolesti a smutku. Vím,že Ti píší lidé, kteří ztratili své nejbližší. A proto odpusť, když mé psaní Ti bude připadat trochu uhozené. Víš,musela jsem nechat uspat svojí milovanou fenku.
Měla jsem jí 9 let. Byla to fenka maltézského psíka. Jmenovala se Dianka.
Najednou nám začala odmítat potravu a jakoby jí nefungovaly zadní nožky. Chvílemi se vůbec nemohla na nohy postavit. Bylo vidět,že má bolesti a trpí. Pro mě bylo strašné, vidět její utrpení a bolest. Spávala se mnou v posteli, a vlastně jsme neudělaly ani krok jedna bez druhé,po celých devět let. Hladila jsem jí a ona se na mně pořád tak prosebně dívala. Vím,že mi říkala: „Tak mi prosím Tě pomoz.“ Byla jsem s ní u veterináře a ten konstatoval nádor v mozku. Potom dostala takový záchvat,něco jako epilepsie a její tělíčko bylo zmítáno křečí. Bylo to hrozné, Kytičko.
Veterinář nám dával 10% naději na přežití. S přetěžkým srdcem jsem jí k němu znovu odvezla, aby mou Dianku, uspal navěky. Už jsem nesnesla pomyšlení, že by ještě více trpěla. Pořád budu vidět její oči, když se na mně dívala,když jí lékař do pacičky píchal tu injekci. Třásla se, jakoby věděla,že to je opravdu konec.Ještě jednou se na mně podívala a pak její hlava navždy klesla. V mé náruči zůstalo jen její bezvládné tělíčko. Kdo něco podobného prožil, jistě pochopí mé pocity.
Ani nevím, jak jsem se dostala zpátky domů. Jsou to už tři týdny. Pořád jí všude vidím a je mi moc smutno. Kytičko, myslíš, že mají pejsci duši? Mohou nás po své smrti také vidět, jako duchovní bytosti? Proč to stále tak bolí? Už mi nabízeli známí pejska, ale já nechci. Vím,že už to nebude jako s Diankou.
Přeji Ti hezké dny a budu Ti vděčná za pár řádků.
Miluše
Neomlouvej se za svůj smutek.
Přesně rozumím tomu co cítíš. A vím také, co budu cítít já, až mně moje věrné psí kamarádky budou muset opustit. To víš, že i pes má duši. Má dokonce i ochránce. Píší mi lidé, kteří i po smrti svého psa, slyšeli škrábání na dveře a šli otevřít. Teprve potom si uvědomili,že jejich pejsek už zde na světě není. Hodně lidiček mi píše, že cítíli doteky psa, i když už nežil.
Já jsem toho pejska vnímala, i když né tak jasně, jak vnímám lidské duše. Ale věděla jsem,že je s námi. I duše zvířátek se k nám vracejí.
Když ztratíme toho koho milujeme, vždycky to bolí. Po psím kamarádovi, zůstane někdy stejná prázdnota jako po člověku. Je to tím,že cítíme jeho opětovanou lásku.
Pes dokáže milovat víc nás, než sebe. Nikdy nezradí, ani když mu někdo nabízí lepší podmínky k životu, anebo více lásky. Jeho láska je stálá, nepodléhá změnám ani náladám. Miluje bezmezně a navždy. Nic za svou lásku nežádá. Miluje i pána,který mu ubližuje. I jemu zachovává svou věrnost.
Říká se,že štěstí se nedá koupit. Toto přísloví neplatí v momentě, kdy si jdeme koupit štěně.
Citová vazba některých lidí na zvířata je velmi silná, někdy až nezdravá. Někdo napsal:
„Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.“
Andělé nám říkají, že máme žít v souladu se všemi tvory. S celou přírodou. Miluško, tvá psí kamarádka Ti jen ukázala, že je třeba mít rovnováhu ve vztahu k zvířatům i k lidem.
Vím,že tě to bolí,ale propusť svou psí kamarádku a dívej se dopředu. Projdi si nabídky štěňátek, projdi se po psím útulku. Vím,že někde čeká pejsek,který má podobné pocity jako Ty.
Je sám. Někdo ho opustil. Zatím, mu žádný člověk lásku nedal. Rád by věděl jaké to je, někomu patřit, ale neví to. Možná právě Ty máš úkol,který je vázaný na pomoc zvířátkům.
Ptáš se,proč musíme cítit bolest, když naši miláčci odcházejí? Protože když se s nimi radujeme a cítíme jejich lásku, musíme cítit také smutek, když jejich lásku ztrácíme.
Kdyby nepřišla noc, jak bychom se mohli radovat z krásného rána?
Samota tíží i zvířata. Vím,že mi brzy pošleš fotku pejska. Svého nového kamaráda, nebo kamarádky. Protože pochopíš, že život bez hlazení, mazlení a psího žertování, je trochu prázdný.
Neotálej dlouho. Ať brzy můžeš svému novému pejskovi vyprávět o Diance, a tím její láska zůstane navždy ve Tvém srdci a Tvých vzpomínkách.
S láskou Kytička