TĚHOTENSVÍ MNĚ ZASKOČILO. MANŽEL CHTĚL INTERRUPCI
26.6.2007
Dobrý večer Kytičko,
Nezlobte se, že Vás ruším,ale je mi
hrozně smutno. I když je krásný letní večer a já jsem prožila nádherný den se
svým manželem a tříletou dcerkou,chce se mi brečet a cítím takový pocit
prázdnoty. Nevím, jak to blíže popsat. Dívám se na manžela, na dceru, jak jsou
spolu šťastní. Hrají si , a já tu sedím a teď už i brečím. Víte,mohli jsme být
už totiž čtyři. Když jsem zjistila, že čekám druhé dítě, překvapilo mně to.
Jistě chtěla jsem mít dvě děti, ale později. Zaskočilo mě to. Byla jsem plná
rozpaků, když jsem to sdělila manželovi. Manžel byl absolutně proti. Řekl mi,
že mám dost práce s Kristýnkou a že druhé dítě je v naší situaci
nemožné, neboť máme dvoupokojový byt a během příštího roku se chceme stěhovat
do bytu mých rodičů.
Cítila jsem smutek, ale on měl Kytičko pravdu. Bylo to moc
brzy mít další miminko. Tak jsme se dohodli. Paní doktorka mně poslala na
zákrok a vše proběhlo bez komplikací. Když jsem se vrátila domů, všechno to na
mně nějak víc dolehlo. Cítím, že se něco stalo špatně. Kristýnka je moc šikovná
a druhé miminko by taky jistě bylo, ale já jsem mu tu šanci nedala. Odešlo. Teď
vím, že jsem si s manželem měla promluvit, snad by všechno pochopil. Možná
bych ho nakonec přemluvila. Od té doby mně nic nebaví. Pořád mám v hlavě,
že bych měla už dvouměsíční miminko. Už by se usmívalo na svět. Když potkávám
maminky, vidím jejich miminka,
vzpomenu si, jak jsem já byla šťástná, když se mi narodila moje Kristýnka.
Nevím, jak se zbavit toho hnusného pocitu. Jak se zbavit výčitek.
Vždyť nejsem sama, kdo takhle
vyřešil nechtěné těhotenství. Ale, co je nejhorší, bojím, se, že miminko už ke
mně nepřijde. Schválně jsem po celou dobu, žádnou antikoncepci neužívala.
Manžel to neví, Je to už skoro rok a stále nic. Myslíte Kytičko, že to je můj
trest ?
3.7. 2007
Milá Andreo,
Zákrok, který jsi podstoupila, nese určitá rizika. Většinou
se hovoří o malém riziku pozdější sterility,nebo neschopnosti další dítě
donosit. Přesto je to velmi agresivní
zákrok. O čem už se hovoří mnohem méně, je,že vlivem hormonů, které jsou
v těhotenství v těle matky přítomny,může být při záměrném přerušení, ohrožena v určitých
případech psychická rovnováha.
Tobě se mělo narodit děťátko, které dlouho čekalo na svolení,
přijít k tobě.
Samozřejmě,že je to opakované setkání z minulého života. Musíte se potkat, je to důležité.
Ale myslím si Andreo, že ke mně nejsi zcela upřímná. To
nebyl u tebe jediný zákrok tohoto druhu. Vidím docela jasně, že tuto chybu
opakuješ. Pak se divíš, že nemůžeš pociťovat radost z fungující rodiny a
zdravého,krásného dítěte? Navíc jsi se přestala mít ráda. Marně vinu dáváš
manželovi.
Tvé energie, týkající se emocí jsou zablokovány.
Rada je zcela standardní. Nejdříve musíš odpustit sobě,
manželovi,pak prosit o odpuštění dušičku, kterou jsi odmítla. To první
přerušení byla také chyba, ale holčička k tobě nakonec přišla znovu.
Nyní, ale mezi tebou a duší nenarozeného dítěte, vznikla
určitá vazba.
Ta vazba na tebe doléhá. Je nutné se dát co nejdříve dopořádku
a otěhotnět znovu. To je jediné řešení. Nic jiného tvou duši neočistí a mysl
nevyléčí. Klekni na kolena a odpros Stvořitele za opakované pohrdání životem.
Pros anděly, aby vyléčili tvé emoce a přivedli k tobě dušičku, která stále
čeká a je u tebe. Čekáš trest? Víš není to jako ve škole, že něco provedeš a
učitel vytáhne rákosku. Zátěže karmy si neseme i přes svou smrt a někdy i přes
několik životů. Trestáme se sami.
Neseme totiž v plné míře následky našich myšlenek,
slov, toho co uděláme a dokonce neseme plnou odpovědnost za to, co jsme měli
udělat a neudělali.
Milá Kytičko,
Váhala jsem, jestli Vám mám
ještě vůbec psát. Trvalo mi to dost dlouho to mé odhodlání.
Nechtěla jsem Vám minule nic
tajit. Byla jsem tehdy moc mladá a neměla jsem jinou možnost.
Musela jsem jít na interrupci.
Bylo mi čerstvých osmnáct. Byla jsem studentka. Bez příjmu.
Dítě by vyrůstalo bez otce. To
jsem nechtěla.
Věřte mi, že si tyto scénáře
každou chvíli přehrávám ve své mysli.
Ale proč vám vlastně píšu.
Děkuji Vám za rady a povzbuzení. Rituály o odpuštění jsem udělala.
A teď to hlavní. Jsem těhotná
asi jedenáctý týden. Prosím andílky o pomoc, aby děťátko bylo zdravé. Snad bude
všechno v pořádku. Kytičko, prosím Vás, je to ta dušička, co ke mně měla
přijít?
Já cítím,že je. Mluvím na to děťátko.
A vím, že mně slyší.
Děkuji Vám za všechno .
OD MILUŠKY
Milá Kytičko, našla jsem Tvé stránky a již vím, že se budu často vracet
právě k nim. Vše mne zajímá. Nevím, zda smím, ale ráda bych napsala
svůj názor k interrupcím. Snažím se hledat vhodná slova a právě si
uvědomuji, kolik vnitřní síly a lásky máš v sobě, když tolika lidem
umíš pomoci a neublížit, byť jen jedním nešetrným slovem. Teď, když mám
sama napsat , co cítím, zvažuji každé písmenko. Chtěla jsem ti
poděkovat, jak pěkně jsi paní Evžénii odpověděla na toto bolestné téma.
Existuje kniha, kerou napsala také velmi vzácná žena a ta se jmenuje: "
JSEM " Autorkou je PhDr. Marta Foučková a doporučila bych ji přečíst
všem! V knize jsou podána svědectví lidí, kterým paní doktorka pomáhala
řešit řadu psychických problémů a bloků hlubinnou terapií, regressí-
návratem do minulých životů. Čtením této knihy se ve mně uvolnila řada
emocí a mám-li být spravedlivá, musela bych se sama za sebe stydět,
když pomyslím, kolik chyb jsem udělala a ublížila druhým. V knize je
popisován příběh ženy, která v minulém životě byla sama tím nechtěným
dítětem a matka ji odsoudila k předčasnému konci- k interrupci. Ta žena
tam popisuje úplně všechno! Pocity své matky, rozhovory s otcem, s
babičkou. Ta nenarozená dušička vnímala úplně vše, co se kolem ní a
její matky stalo a řeklo. Vnímala, že je nechtěná a prožívala strach ze
smrti, prosila svou matku ať ji nenechá zabít... a vnímala i svůj
vlastní bolestivý konec.
Miluše