Bylo páteční odpoledne a před námi slibovaný, slunečný víkend. Sluníčko se koupalo v v bílé mlze mračen a byl tak kouzelně voňavý vzduch, že si člověk úplně zřetelně uvědomoval tu neskutečnou krásu léta a života na této rozkvetlé planetě Zemi. Když do místnosti vstoupila Luďka, všechny tyto krásy zastřela jakási podvědomá úzkost, chlad a ponurá nálada. Podívala jsem se na ženu, která ve své ruce držela nějaký obrázek načmáraný tužkou a ztěžka usedla do křesla.

Začala mi vyprávět příběh, který by se mnohým mohl zdát vymyšlený, neuvěřitelný, strašidelný, ale já se do něj dokázala lehce vžít, protože tyto příběhy jsou součástí mojí práce a věděla jsem, že ani písmenko z toho, co mi vyprávěla, tam není navíc.

Luďka byla rozvedená,  bydlela na východu Slovenska a žila v domě se svou matkou a sedmiletým synem. Před dvěma lety se seznámila s mužem, bylo to na nějakém veletrhu, kde prezentovala služby svého zaměstnavatele, týkající se cestovního ruchu. Příjemný muž, který se s ní dal do hovoru, nejdříve ryze pracovního jí zaujal svým galantním přístupem a popravdě z něj nemohla spustit oči, protože ty jeho byly tak nádherně medové. Dali si spolu kávu, večer drink a jejich hovory měly stále další a další témata. A jak to už u takových vztahů, kterým se říká karmické bývá, měli pocit,  jakoby se znali odjakživa. Jmenoval se Vlado a nechal jí vizitku a ona mu také dala číslo na mobilní telefon, a když po několika dnech zavolal, celá se rozechvěla. Cítila tu sílu citu v každé buňce svého těla, v každém nervu, a nemohla se dočkat setkání, které přineslo bodový zlom a novou, neskutečnou lásku. Vlado byl o trochu starší, ale o to víc pozorný, vášnivý a přesně takový muž, jakého si Luďka vedle sebe představovala. V jeho očích s barvou medu viděla celý svět a svůj celý další život.  Cítila pocit naplnění a harmonie, jakoby se vrátila druhá půlka její duše. Jejich láska měla jediný háček. Vlado nebyl sám, a o své partnerce moc nechtěl mluvit. Týdny ubíhaly, scházeli se v hotelu, na Vladové chatě,  párkrát odjeli i na welnes. Na téma rodina, mluvili jen okrajově, Vlado tvrdil, že se svojí ženou si už nerozumí a chce se s ní rozvést. Pak přišlo něco, co mělo změnit děj příběhu. Na stole ležel Luďčin pozitivní, těhotenský test. Vlado byl překvapený, ale vypadal jako šťastný, se ženou měli už dospělého syna. Neskrýval radost a slíbil, že se o Luďku i miminko postará. Začal mluvit o dalším kroku, společném životě, jen potřebuje dořešit majetkové vyrovnání a požádá o rozvod. Vše vypadalo krásně a idylicky až do jedné noci, kdy Luďku probudilo tiché zaklepání na dveře. Otevřela oči a uvědomila si ten zvuk a myslela, že je to syn, který spal ve vedlejším pokoji. „ Proč klepeš? Pojď dál“ Ani ji nenapadlo, že někdy ve tři ráno, by to mohl být někdo cizí,. Nikdo, ale nevstoupil. Jen jakoby ucítila závan studeného větru. Otočila se na posteli, protože měla pocit, že se otevřelo okno. Ale v ten stejný moment cítila takovou neskutečnou tíhu na svém těle a tak nepopsatelný strach, že chtěla vyskočit a rozsvítit. Jenže nemohla udělat žádný pohyb. Její tělo bezvládně leželo na posteli a nějaká cizí, drtivá síla ji tlačila níž a níž až měla pocit, že se udusí a už nikdy víc neprocitne. Neviditelné ruce svíraly hrdlo a dech se zrychloval tak, že jí málem vyskočilo srdce z těla.

„Víte, já jsem se snažila dostat ze sebe pryč tu peřinu, na které něco sedělo, ale byla jsem jako ochrnutá, neschopná pohybu. Křičela jsem, ale z mých úst, jakoby žádný hlas ani nešel. Začala jsem se modlit a až po chvíli jsem cítila uvolnění a v tom jsem se rozkřičela a přiběhla moje vyděšená matka s hrůzou se zeptat, co se mi stalo?“ Třásla jsem se zimou a nebyla schopná usnout, ani nic rozumově vysvětlit.

Druhý den ráno mi zazvonil telefon a představila se mi Vladova manželka, která mi řekla, že jestli se s Vladem nerozejdu, budu litovat. Vůbec jsem si nejdříve tyto dvě události nedala do souvislosti. To až mnohem později. U nás se ale od té noci, začaly dít opravdu divné věci. Můj syn začal mít také noční můry, při kterých se i pomočil a nedokázal mi vysvětlit, co vidí, nebo slyší, jen se celý třásl a jednou se dokonce na jeho pažích objevily modřiny a škrábance. Já jsem cítila, jak mě ve spánku někdo dusí a tlačí do postele, jindy jsem měla pocit, že mi chtějí vzít moje dítě a pálí mi záda, kde se čas od času objevily čáry jako by mě někdo bil. Syn se zhoršil se ve škole, byl najednou více agresivní a já jsem cítila tak obrovskou únavu a strach, že jsem musela přestat chodit do práce a nastoupit na nemocenskou, vzhledem ke zvýšenému riziku potratu a krvácení, které se objevilo. Nad našim dítětem visí velký otazník, musím mít absolutní klid, Vlado mi řekl, že manželka se nechce rozvést a vyhrožuje mu, že bude žádat vysoké finanční vyrovnání. Zaplatila si právníky a řekla mu, že má známou na Ukrajině, která umí věci, o kterých se mu ani nezdá, a že se postará o to, aby k té k…ě, to jako ke mně nikdy neodešel.“

Luďka se rozplakala a položila svou drobnou dlaň na břicho, které se lehce rýsovalo ve volných šatech. „Řekněte mi, co bude s ní? Se mnou? Co když já umřu?“ Vytáhla z kabelky ultrazvuk. Už vím, že to bude holčička.„Ale co bude s mým synem, je ještě taky malý.“ Z očí jí proudem tekly slzy když tiskla k sobě fotku ultrazvuku, znázorňující dětské tělíčko, které bylo tak zranitelné.

Podala mi papír, kde byla nakreslená ženská postava a kolem ní různé meče a šípy zapíchané do těla. „Toto mi nakreslila jedna žena, která vidí energie. Prý jsem pod vlivem černé magie, a může to připravit o život mě i moji holčičku a ublížit synkovi“.
Vzala jsem do ruky papír tužku, napsala si údaje narození, propočítala karmické kódy a pak jsem vzala fotografii z ultrazvuku a podívala se na obrázek. „No ještě žiješ, a dítě taky. Zvládneme to, jen musíme udělat trochu víc práce a nakoupit křišťály a udělat pořádnou ochranu, vše pročistit, poprosit a povolat bytosti nejvyšší,ale především, pracovat na pročištění tebe. Víš, že nic se neděje jen tak bez příčiny a ve tvém narození je hodně karmických čísel. Bude tě to stát hodně energie, ale dopadne to dobře, jen musíš věřit, ochraně, kterou uděláme. „Věř lásce a světlu“. „Je totiž silnější než tma a nenávist.“ Z jejich úst vyšel hluboký výdech a dokonce se usmála. V místnosti se najednou znatelně oteplilo a sluníčko vykouklo z mračen, jako by dalo znamení, že se vše projasní a prosvětlí. To se stane vždy, když člověk, dostane dar NADĚJE. Čekalo nás opravdu hodně práce. Uběhlo několik měsíců. Vše se postupně zmírňovalo a energie vytvořená z křivdy, nenávisti a žárlivosti ustupovala. Noci byly klidnější a strach slábnul. Občas se ještě něco málo událo v podobě klepání, hlasů, otevírajících se oken bez průvanu, stínů, které procházely pokojem. Nikdy už to nebyly útoky, až jednoho dne,hlas nenávisti umlknul docela a byl klid. Totiž, když je víra a naděje silnější, strach postupně slábne a ztrácí svoji moc.

Vlado od manželky  odešel, ale k Luďce se neodstěhoval,  protože je prý nyní citově zraněný a zničený a proto potřebuje čas na rozmýšlení. Už je to pár týdnů, co se narodila holčička a z šedých oček novorozeňátka se stávají krásné medové, které zdědila po tatínkovi. Vše se postupně urovnává a duše, která prožila silnou zkušenost, ukládá prožitky do své duchovní paměti. Už ví, že existují síly, které nedokážeme pochopit rozumem, že mohou působit, ovlivňovat, zraňovat, strašit a ubližovat. Díky této zkušenosti má duše v paměti hlubokou pokoru a víru. Vděčnost za život, zdraví, ale taky už ví že:

POKUD VSTOUPÍME DO NEUKONČENÉHO VZTAHU, MŮŽE SE NEGATIVNÍ ENERGIE Z TOHO PLYNOUCÍ OBRÁTIT PROTI NÁM.

A nemusí to být vůbec žádné čarování z Ukrajiny. Někdy k tomu stačí obyčejná lidská nenávist, žárlivost, smutek, pocit křivdy a strach ze samoty, které k nám proudí od partnera, či partnerky naší úžasné, nové lásky. Myslete prosím na to dřív, než se začnete utápět v blankytné modři, nebo v medově sladké barvě očí někoho, kdo nám přišel dát pouhou lekci a poučení. Do podvědomí si dejte informaci, že:  .

PŘITAHUJETE PARTNERY BEZ EMOČNÍCH ZÁVAZKŮ, A VIBRUJETE V TÉ NEJVYŠŠÍ LÁSCE PRO VŠECHNY ZŮČASTNĚNÉ

S láskou vaše Jana Kytička