Byla neděle ráno, a já jsem měla připravený správný a jediný program na neděli- pořádný relax.  Udělala jsem nejnutnější věci a vzala po dlouhé době do ruky, svou oblíbenou knížku, o kvantovém léčení. Přečetla  jsem sotva čtvrtou stránku a zazvonil telefon. Chvíli jsem váhala, protože to bylo neznámé číslo a pokud jsem nechtěla dát knížku z ruky a relaxovat, neměla bych ten telefon zvedat.  Je přece neděle a já relax nutně potřebuji. Přesto jsem natáhla ruku, přejela displey a zaposlouchala se do tichého a tlumeného hlasu. Dobrý den, potřebuji, abyste nám vyložila karty, nemohla byste dneska? Nadechla jsem se a chtěla odpovědět, že je neděle a tudíž nemohu sloužit. Paní byla tak smutná a já cítila z jejího hlasu jakousi rezignaci, smíšenou se smutkem a zklamáním.“ Ano chápu, že nemůžete.“ Ještě jsem jí  neviděla, ale věděla jsem, že tuto ženu život hodně zkoušel a ona to vždy ustála a nedala se stáhnout do negativní energie zloby a křivdy,i když to pro ní často bylo velmi těžké.  Hned po této myšlence, která bůhví odkud přišla do mé hlavy, jsem slyšela sama sebe, jak jí říkám, ať se tedy zastaví o půl čtvrté.

Přijela přesně a doprovázel jí muž středních let, který se mi představil jako její syn. Posadili se do pracovny a já vzala listy papíru a věděla, že potřebuji nakreslit i obrázky zdravotního stavu. Paní měla podle nakresleného obrázku očividně problém s klouby. Vinula se jí velmi negativní energie kolem kolen až po kyčle, na pravé straně to bylo mnohem horší než na levé straně. Všechny věci ohledně zdravotního stavu mi potvrdila a jen překvapeně přikyvovala hlavou?  „Jak to všechno víte?“  Vysvětlila jsem jí, čím by mohla tento stav změnit, a co by měla užívat. Vysvětlila jsem jí všechny důležité věci,které se týkaly jejího zdraví a všech ostatních důležitých věcí v jejím životě. Viděla jsem jí souběžně před očima jako ve filmu. V hodně pokročilém věku, jako vitální a duševně velmi čipernou, téměř stoletou stařenku. Obvykle to neříkám, ale tentokrát jsem řekla: „ Máte před sebou ještě dlouhý život, v hodně dobré kondici.“  Paní se usmála. „ A víte, že mi to vždycky tatínek říká?“  „Tatínkovi je 96 let.“ „Prý jsem celá po něm.“  Řekla jsem jí vše, co bylo podstatné, a co potřebovala vědět.

Zadívala jsem se upřeně na jejího syna. Cítila jsem jeho chvění, jako zvláštní vibrace, okolo aury. Světýlka energií se nad ním mihotala jako splašená, barevná křídla motýlů. Upřela jsem na něho zkoumavý pohled. „ Vy poznáte, že se bojím, že?“ řekl do ticha, a já jsem jen kývla hlavou. „To neřešte, buďte v klidu, řeknu vám jen to, co bude dovoleno a co vy budete chtít vědět.“  Kreslila jsem obrázek a viděla divné věci. V auře měl několik tmavých míst a zvláštní stíny v oblasti žaludku. Otočená energie třetí čakry, s obrovským otvorem, kterým jakoby někdo vstoupil do jeho těla a energie od té chvíle proudila jinak. Nemohla jsem z obrázku odtrhnout oči, ale věděla jsem přesně, co to znamená. Znala jsem sice jen křestní jméno a datum narození toho muže, přesto jsem si připadala, jako bych s ním prošla nejdůležitější etapy jeho života.

Konečně jsem zvedla oči: „ Petře, byl jste v poslední době v blízkosti smrti? „Šlo vám někdy o život?“ „Myslím období posledního půl roku.“ Překvapeně na mne pohlédl. „ Ano“ .  Prodělal jste operaci v oblasti žaludku? „  Ano praskl mi vřed“.  Pohlédla jsem mu do očí, a v tu chvíli, v silném napojení, přešla k tykání.. „ Teď mne dobře poslouchej.“ Já vidím, že jsi doopravdy zemřel. „Tvá duše se cítila unavená životem, který jsi vedl. Cítila se tak slabě a mizerně ,že dostala dovoleno, jít si odpočinout. Pokud by se toto nestalo během operace, spáchal bys nejspíš sebevraždu. „ Řekni, měl jsi někdy myšlenku na sebevraždu?“  Překvapeně zvedl  hlavu.  „Ano měl“. V očích se mu zaleskly slzy, stejně jako jeho mamince. „Prostě jsi při té operaci odešel a místo tebe přišla  jiná duše, je jiná, trochu neklidnější,  silnější a více ambiciózní. „Upřímně mi řekni, co se tou operací u tebe změnilo?“ „Nadechl se a začal popisovat pocity. „ Nemohu se od té doby vzpamatovat, od té operace jsem někdo jiný, mám chuť na alkohol, to jsem nemíval, jsem takový vznětlivý, výbušný.  „Nebaví mě práce, kterou dělám. „Pořád si myslím, že mám na víc.“ „ Víte, já v poslední době nepoznávám sám sebe.“  „Mám problémy v práci a doma s ženou taky.“ „ Nevím, co s tím.“ „Připadám si jako bych byl v takové bublině, ze které se potřebuji dostat ven.“

 Jeho maminka, která ta slova slyšela se rozplakala. „ No já jsem mluvila s doktorkou a řekla mi, že se mi Péťa podruhé narodil.“ „Byla tam nějaká komplikace při té operaci a o té bublině to mi říkal už párkrát.“  „Dívaly se na mě oči člověka, který byl zmatený a vyděšený. „Co já budu teď dělat, a jak budu žít?“  To byly otázky, na které nebylo snadné najít odpověď.

A tak jsem Petra začala uklidňovat vysvětlováním, a on trpělivě poslouchal a souhlasně přikyvoval. Potom jsme probrali práci, vztahy, děti a vše, co probrat potřeboval. Stejně se ale  jeho mysl, kterou jsem načetla, neustále vracela k výměně duší, kterou stále nemohl pochopit.  Když odcházel, podal mi ruku a poprvé za celou dobu se usmál. „Moc vám děkuji, já jsem si opravdu myslel, že jsem se zbláznil a budu muset k psychiatrovi.“  „Opravdu jsem si to myslel.“ „Mám asi tisíc otázek.“  Můžu vám někdy zavolat?“  „Samozřejmě,  můžeš“ “  Když odjeli, tiše jsem přemýšlela, kolikátý případ už to je, kdy se duše takto vyměnily. Tuto evidenci si opravdu nevedu, ale pár jich už bylo. Vím, že je to neuvěřitelné a možná i trochu složitější na pochopení, ale ve všech případech stejný obrázek, stejné pocity, a stejné příznaky. Vesmír je zkrátka nekonečný a my víme tak žalostně málo.

S láskou vaše Kytička