DUCHOVNÍ POMOC - VAŠE KYTIČKA - PORADNA - KOMUNIKACE S ANDĚLY

Dobrý den Kytičko
Před třemi týdny mi zemřel tatínek. Příšlo to rychle a nečekaně. I když byl moc nemocný, neměl o tom ani ponětí a my všichni okolo něj také ne. Po čtrnácti dnech pobytu v nemocnici šel na  operaci, kde zjistili obrovský nádor. Při operaci nastaly   komplikace a už se neprobudil. V ten den, kdy zemřel jsem byl v práci. Během pracovní doby mi  třikrát jakoby někdo jasně řekl v podvědomí, že ten den zemře. Vždy jsem tuto myšlenku odehnal a zlobil se sám na sebe, že mám takové myšlenky. Ale to už mne asi někdo se shora připravoval na to, co přijde. Ve 14:45 hod. jsem z ničeho nic nechal práce a začal jsem nekontrolovatelně brečet. Když jsem přišel k sobě říkal jsem si že zbytečně přivolávám něco špatného. Když jsem přišel z práce domů, dali jsme si s manželkou kafe a čekali na zprávu z nemocnice. Manželka mi vyprávěla jak nemohla odejít o půl třetí z práce. Něco ji tam jakoby drželo a ve tři čtvrtě na tři jí popadl stejný pláč jako mne. Stejně tak brečela starší dcera v tu samou doubu v  autobuse při cestě ze školy a mladší dcera doma. Před pátou hodinou jsem seděl  doma v křesle a najednou jsem měl pocit jakoby tatínek vešel k nám do pokoje.  Ztuhnul jsem, ale nikomu jsem nic neřekl a doufal v dobrou zprávu. Po, páté hodině to přišlo. Telefonát, ve kterém jsem ze dozvěděl, že zemřel. I když vím, že umírání je součástí tohoto světa a že zemřelí nejsou rádi, když vidí své pozůstalé blízké brečet, stejně jsem se tomu neubránil. Najednou mi přišlo abych si našel klidný kout, kde  bych byl sám a začal jsem mu posílat rady o tom co se s ním právě děje a ať se toho nebojí. Tatínek totiž něčemu mezi nebem a zemí vůbec nevěřil. Nevím, kde se ty informace ve mně braly. Snad to bylo poselství z jemnohmotného světa a já byl jako tlumočník. Fakt je že se mi trochu ulevilo. I když už jsme se doma setkali s věcmi  mezi nebem a zemí (já a manželka máme REIKI,. běžně prosíme své anděly o  pomoc a děkujeme jim za ni aj.), to ci se začalo dít byla chvílemi síla i na nás. Hlavně to vstřebávat tak rychle jak to chodilo. V noci jsem dlouho nemohl usnout. Když  jsem začal usínat uslyšel jsem zcela jasně kroky po koberci. Rychle jsem se posadil  na postel. Nikoho jsem neviděl a začal tušit kdo to je. Za chvíli jsem uslyšel že mi  někdo něco šeptá ale bohužel jsem tomu nerozumněl. Na druhý den jsme jeli do  nemocnice pro věci a také jsme se dozvěděli co se vlastně stalo. Ona ta smrt byla  vlastně pomoc. Kdyby na operaci nešel žil by maximálně do vánoc a jen by trpěl. A  tak by odejít ani nechtěl. Dostali jsme od lékaře zprávu. Když jsem jí četl dozvěděl  jsem se zemřel ve 14:45. To byl první šok. A to jsem měl jako první myšlenku po  probuzení to, že musím zajet na hřbitov a říct babičce co se stalo. Přes den jsme  vyřizovali nemocnici a pohřeb, Skončili  jsme po obědě a mne myšlenka zajet  na  hřbitov pronásledovala čím dál častěji. Když jsem se vracel domů chtěl jsem zajet do květinářství pro svíčky a zajet na hřbitov rovnou. Zase mne to ale tlačilo domů. Tam jsem čekal na manželku. Když přišla domů, řekl jsem jí co musím udělat a v tom  jsem  v hlavě uviděl obraz kde jsem viděl stát bílou průhlednou siluetu u pomníku na hřbitově. To už se nedalo odkládat a jeli jsme. Na místě jsme ho cítili jak tam stojí a je spokojený že jsme dorazili. Už jsem věděl proč jsem měl jet nejdříve domů. Chtěl nás tam mít oba. Druhou noc manželka cítila, jak se u ní prohýbá postel, jakoby si někdo vedle ní sedal. Ráno nám vyprávěla dcera jak se v noci probudila a cítila že jí někdo drží za ruku. Procitla ale ruka byla prázdná. A to ani memluvím o tom že když byly dcery samy doma tak slyšely zvuky jako by si s nimi děda hrál. Když nám bylo nejhůř tak jsme si začali v duchu broukat ty jeho oblíbené písničky pořád dokola   dokud se nám nezlepšila nálada. Děda zpíval celý život s kapelou a tak těch písniček měl hromady. Teď vím že nechtěl aby jsme  se rmoutili a chtěl nás rozveselit.Vpráci  jsem každý den připojený na internet. nikdy mne nenapadlo hledat na netu pomoc v  tomhle směru. Jednoho dne jsem musel najednou nechat práce a napsat přímo do   vyhledávače DUŠE ZEMŘELÝCH. Chvíli jsem s tím bojoval ale nedalo mi to stále  pokoj. Když jsem poslechl nutkání dostal jsem se přímo na tyto stránky, kde se řeší  tyto věci a nemohl jsem uvěřit vlastním očím kolik lidí tady hledá pomoc. Od úmrtí  uběhly tři týdny. Už jsme z nejhoršího venku a nadpřirozené jevy se u nás doma   přestaly v takové míře projevovat. Asi už o nás nemá takový strach. Sice jej tady  nevidíme, ale cítíme jeho přítomnost doma. Jakoby seděl v pokoji na gauči, na jeho  oblíbeném místě. Když si na toto místo sedneme, cítíme jakoby nás někdo objal a  utěšoval. Mám pocit, jakoby mi chtěl něco říct a ten pocit je stále silnější. Snad asi   proto jsem měl najít tyto stránky. Tak jsem se rozhodl napsat. Zdravím Tě kytičko a děkuji za tyto stránky plné útěch a pomoci.
Krásný den plný sluníčka přeje
Milan.

Drahý Milane,
pokud se loučíme s milovaným člověkem, můžeme být sebevíc duchovně založeni, bolí to. Odchod Tatínka přišel opravdu docela náhle.
Moc jsi toužil mu pomoci, já vím. Ptáš se, kde se v tobě Ty informace pro tatínka braly? Byly uloženy ve Tvém podvědomí. Bolest z loučení byla spouštěcím mechanismem, aby tyto informace vyplynuly na povrch tvého vědomí. Ty jsi věděl, že tím můžeš tatínkovi pomoci.
Máš zasvěcení Reiky a to otvírá určité cesty. Tatínek sice na smrt připravený nebyl, proto také neodešel do světla, ale jeho energie se zdržuje blízko Vás. Měl by si prosit anděly, aby tatínkovi pomohli. Jakoby se stále vracel a chtěl Vám všechno vysvětlit. Jakoby Ti chtěl sdělit, že jsi měl ve všem pravdu a že Tě má rád. Možná Ti v něčem křivdil. Řekni mu, že se na něj nezlobíš a že cítíš k němu jen lásku a vděčnost.
Přeji celé Tvé rodině hodně lásky a světla.

S láskou Kytička