DUŠE MRTVÝCH DĚTÍ SE K NÁM, MAMINKÁM VRACEJÍ.....
Milá Kytičko,
pracuji pro sdružení Dlouhá cesta, rodiče, kteří přežili
svoje děti.I mně
loni 12. listopadu 2006 ve 12,31 zemřel tragicky srážkou s
vlakem 14 letý
syn Jaromírek (narozen 1.4. 1992).
Hned první noc se se mnou napojil.
Přišel mi říct, že neumřel,
hodně často a intenzivně se mnou komunikoval, říkal,
proč musel odejít, že jeho úkol už
tady skončil, a že nás svým odchodem má
všechny posunout. Byl indigový,
hodně vyspělý. Pak už se mi o něm zdálo méně
často, jeho energii však stále
cítím. V poslední době se mi o něm zdálo jako o
dítěti, dokonce jako o miminku,
kteeré jsem vezla v kočárku. myslím, že nám asi
bude dopřáno ještě nějaké děťátko,
i když je mi 38 let.
Chtěla bych Ti ale napsat sen, který se mi dnes zdál. Byli
jsme s rodinou
na nějakém výletě, šli jsme na
vysoký kopec, byla tam uprostřed té cesty
nějaká zřícenina, kde jsme se
rozhodli přenocovat, než půjdeme dál a výš. Byl
tam s námi
i Jaromírek, byl strašně šťastný. Tak šťastného jsem ho dlouho
neviděla. Když jsme se rozhodli,
že se utáboříme v těch ruinách na půli cesty,
Jaromír řekl, že se ještě pro něco
vrátí dolů pod kopec. Mezitím tam přišlo strašně
moc lidí, přiletělo i několik
vrtulníků.
Z jednoho vrtulníku vyšli lidé
zahalení v krásných kožešinových pelerínách, dvě z nich byly mladé ženy,
které
kojily své děti - úplně malinké, čerstvě narozené.
Dívala jsem se pořád dolů z kopce, jestli už se Jaromírek
nevrací a pak
jsem ho viděla,
jak běží, veze asi nějaký starý kočárek a má na zádech asi
krosnu, utíkal za námi do kopce,
hrozně vytrvale a rychle.
Jak dorazil, šli
jsme společně do sprch, divila jsem se, že jde se mnou do
dámských.
Já jsem ho potom omotávala osuškami,
úplně jsem cítila jeho
v tříslech jizvy.
zhojené rány
Jaromírek si oblékl svůj oblíbený světlemodrý župan a šli
jsme za
ostatními. Mezitím se ruiny
změnily v krásný chrám, byly tam koberce, svíčky, plno
lidí, dřevěné lavice jak v
kostele, hledala jsem známé, viděla jsem Jaromírkovy
spolužáky a říkala jsem si, musím jim říct, že neumřel.
Pak jsem uviděla Lindu, byla nádherně oblečená,
slavnostně v něčem barevném a
mávala na mne z
nepamatuju... vím jen, že tam byla nepříjemná průvodkyně,
měla svazek
klíčů a na noc zamykala. Bylo to tak neuvěřitelně
živé!!!
Děkuji za vysvětlení snu, pokud mi chceš ještě něco sdělit,
budu moc
ráda.
Jitka.
pracovat pro sdružení Dlouhá cesta je jistě velmi záslužná
činnost, určitě ale
také velmi náročná. Je to smutné a
bolestivé téma.
Nebudu ti psát, jak moc je mi to líto, že musel odejít tvůj
syn, protože to jsi to
jistě slyšela už hodněkrátl
Nebudu ti ani psát, že tě chápu. Myslím si upřímně, že kdo
tuto zkušenost neprožil,
ten
Věř mi, ale že rozumím tvému snu. Je to řada otázek, na
které se tě v tomto
snu Jaromír
ptá.První je, zda se ti může narodit.
Druhá, otázka, zda ho
přijmeš, i když se narodí jako děvčátko.
Řekla jsi mu ve snu, že se musí osprchovat a šli jste
společně do sprch. I
tohledává smysl, neboť tragická
událost vás oba očistila. Jakoby ti tím
snem,řekl, mami, smyli jsme ze
sebe to, čím jsme se provinili a teď můžeme začít
znovu, od začátku.
Konečné rozhodnutí je Jitko na tobě. Ale až se
rozhodneš,řekni mu své
rozhodnutí jasně. Ty někdy cítíš Jaromírovu přítomnost, pověz mu,tedy, že ho
s radostí a láskou přijmeš
Přijmeš ho s náručí otevřenou a srdcem plným lásky.
Neboj,všechno zvládneš, když se rozhodneš neupírat mu svou
lásku. Jsi silná
žena. Dokážeš milovat své děti.
Jaromír to ví. Několikrát se o tom přesvědčil.
Jitko, já ti přeji, ať andělé prosvětlí každý tvůj krok a
naplní tvé srdce
láskou a pokojem.
děkuji za Tvoji odpověď. Jsem připravená přijmout dušičku,
která okolo mne
krouží. Ona to ví, kontakt už je navázán.
Neupínám se však na to, že to bude
duše Jaromírka, chci jim nechat právo svobodné volby.
Každopádně mi bude velkou
ctí být matkou, myslím, že děti se nám rodí, aby se stali
našimi učiteli. A já
se toho hodně chci a potřebuji naučit. Těším se a přijímám s
pokorou vše, co
mi život přinese, i když moje ego
je stále silná zkouška 
Budu moc ráda, když se na Tebe budou obracet i některé
maminky z našeho
sdružení
o duchovní pomoc.
Četla jsem si Tvé poselství o lidech,
kteří se rozhodli
odejít ze světa dobrovolně,
bohužel mezi nimi přibývá i spousta mladých,
mám např. 4
v rozmezí 1 roku. Poslala
Pa pa, krásné podzimní dny.
Jitka
máš ve všem pravdu. Je krásné,že ti
andělé dali tak důležitý úkol pomáhat
rodičům,kteří si museli projít tak těžkým utrpením.
Ano případů,kdy mladí lidé utíkají ze života je mnoho.
Jituško, ono je to hodně
i těmi vibracemi, které mění naše energie a vnímání.
Jsou velmi vysoké a některé duše to neustojí. Zabránit tomu
často není v našich
silách.
Já bych Ti velmi ráda poslala pár mandalek, jsou na otvírání
srdeční čakry a
dalšího vnímání. Mají čistou energii.
Měj se sluníčkově a ať andílci chrání každý tvůj krok.
s láskou
právě jsem se vrátila z celostátního setkání regeneračních center Harmonie v
Bystřici, kde jsem přednášel o Dlouhé cestě a Barevném andělovi pro cca 60
lidí. Pozvala jsem 6 maminek, které tam sdělovaly své pocity. Mezi nimi i
Yvušku H., maminku Laurinky, které jsi předpověděla návrat její dušičky,
pak Lucku B., která Tě prý také kontaktovala. Kytičko, všechny tři čekáme miminko. Já už cítím i pohyby, budu tedy tak
ve 4 měsíci, zítra jdu na ultrazvuk. Chtěla
jsem Ti jen napsat o naději, že duše se vracejí a vracejí se k nám, maminkám,
které už VÍME. Je to těmi vibracemi a energiemi, které vnímáme. Musely jsme
všechny zažít takový šok, abychom pak mohly prožívat tyto okamžiky nového
zrození se vším, co po duchovná stránce přinášejí. Jsem tak vděčná.
Zůstávej ve světle. Krásné dny.
Jitka