MOJE SETKÁNÍ S DUŠEMI ZEMŘELÝCH
Na základě Vašich dopisů a dotazů, kde se ptáte,jak jsem poprvé zjistila, že komunikuji
s dušemi zemřelých a s anděly, zveřejňuji část svého deníku.
Jsem žena,jako každá jiná. Mám rodinu, manžela děti, svoji práci, své záliby a přátele. Mám jen jiný úhel pohledu na svět. Kontaktují mně totiž bytosti z duchovního světa.
Od dětství jsem měla zvláštní sny a předtuchy. Byla jsem několikrát
a určitě ne náhodou velmi blízko smrti. Několikrát jsem se dostala mimo své tělo. I když jsem tomu příliš nerozuměla, tušila jsem, že to všechno má své důvody. Už vím,že to bylo nutné, abych pochopila. Mé myšlení bylo příliš racionální.Více Vám však prozradí můj deník,který jsem psala,proto, abych nezapomněla a také, aby mé zkušenosti ukázaly cestu jiným, kteří prožívají něco podobného.
14.září
Je večer 23.00.Chystám se spát. Předem už mám před očima,všechny ty hrůzy,
které mě trápí už několik měsíců. Co se to vlastně děje? Zatím neznám odpověď. Když usnu, často mě budí podivný zvuk. Skřípot, pískot a podobně. Otevřu oči a vidím postavu. Je vedle mé postele.
Někdy cítím vibrace a jako bych se vznesla zhruba metr nad své tělo. Vidím jak nehnutě ležím a nemůžu se hýbat. Vidím i svého manžela. Klidně spí, stejně jako já na první pohled. Mám pokaždé velmi intenzivní pocit, že právě teď v této chvíli zemřu. Co když se opravdu neprobudím? Mou duši naplňuje neuvěřitelný pocit děsu. Vidím jiné bytosti kolem sebe. Snažím se mávat rukama,kopat nohama. Nic nefunguje. Zkouším se nadechnou a zakřičet, pohnout hlavou dotknout se manžela.
Můj výkřik přehluší tikot hodin. Manžel vyskočí s postele a třese se mnou.
Nevím, kde jsem a co se mi stalo. Mám zimnici, cítím slabost u srdce. Jsem smrtelně bledá. Ležím schoulená v teplé náruči svého muže. Nespím další dvě hodiny. Jen se stále malinko třesu. Konečně je ráno. Začínám se uklidňovat. Vím,že sluníčko prozáří má těžká víčka. Nevím, co se to děje,ale asi bych měla navštívit lékaře.Následující dny mám velmi neklidné spaní. Jako by u mé postele někdo byl a stále čekal. Když se probudím, pokaždé se leknu.
25.září
Konečně jsem šla ke svému lékaři.Dostala jsem léky na vysoký krevní tlak.Zřejmě prožíváte nějaký stres“? Jen jsem neurčitě přikývla.Snažím se být v klidu a nepřemýšlet, co přinese další noc.
2.října
Jsou dvě hodiny v noci. Zkouším usnout,ale příliš se mi to nedaří.Pak spánek přikryje mé obavy. Usínám s přáním,probudit se až ráno.
Probudí mně podivný zvuk. Otvírám oči a u mé postele opět ta postava.
Tentokrát je v mé bezprostřední blízkosti.Téměř tváří v tvář.
Cítím, jako bych už nebyla ve svém těle.
Jsem neschopna jakéhokoliv pohybu. Nelze promluvit ani jinak reagovat. Jsem zcela ovládaná neznámou energii.
Je to jako bych zkameněla. Nelze pohnout ani konečky prstů.Bojím se, že v této chvíli zemřu. Do myšlenek mi vchází modlitby, které si pamatuji z dětství.
Konečně se odvažuji vykřiknout. Můj výkřik probudil celou mojí rodinu.
Opět můj obvyklý stav. Srdeční slabost, zimnice a noční bdění. Pak schoulení v manželové náruči. Manžel mě hladí a uklidňuje. Dnes mi poprvé řekl,že se o mně bojí. Také se bojím. Spánek pro mě skrývá nebezpečí. Setkání s neznámým světem.
19.října
Cítím se hrozně unavená. Mé noční zážitky se stále opakují. V mé hlavě visí otázky, stále ty stejné otázky:“Kdo je stojící postava u mé postele? Co ode mě vlastně chce?
Co když mám halucinace“?
21.října
Je 8.30 ráno. Zrušila jsem přednášku v základní škole. Nejsem schopná řídit po dalším nočním děsu. Už ani manžel pořádně nespal.Ráno mi otevřeně řekl, že bych měla ze sebou něco udělat. Jenže co???16h odpoledne: Je mi trochu lépe. Bojím se noci. Manžel se vrátil z práce.Slyším sama sebe, jak mu říkám, že ráno půjdu k psychiatrovi. Snad mi pomůže.Nechci ztratit manžela. Možná si myslí, že jsem se zbláznila. Čekám na jeho reakci. Nejspíš čekám,že mně pochválí. Jeho odpověď mně ale šokuje.Je rozpačitý a neví, jak mi to má říct. Cítím z něj nervozitu.Přiznává se, že tu postavu u naší postele taky viděl. Přiznal se ke svému strachu.Nejsem schopná jediného slova. Vůbec ničemu nerozumím. Tečou mi slzy.Ale už vím, že nejsem blázen. Máme tedy doma ducha? A proč právě my?Nekonečné množství otázek. Co budeme dělat, zatím nevíme.
23.října
KAMARÁD INTERNET
Postupně otvírám stránky na internetu ,kde se scházejí lidé,vnímající jemnohmotný svět. Svět, který dosud vůbec neznám.
Jaký je to svět? Je skrytý tajemstvím,za záclonou nevědomosti? Proč někdo nahlédnout smí,jiný ne?? Jaký zde platí řád?? Nelze to však zjistit během několika minut. Někdy na to nestačí ani celý život.
Čtu pár prvních článků.Už vím,že nejsem sama,kdo dokáže vnímat přítomnost bytostí,které nejsou součástí hmotného světa!!
Proč to jsem i já?? Na to zatím nemám odpověď. Mé povolání je v oblasti kultury a vzdělávání!! Jsem vnitřně velmi rozpolcena. Jsem realisticky myslící člověk. Hledám,neúnavně stále hledám. Nacházím skvělé webové stránky. Jsou tu popsány různé jevy a také kontakty na lidi, kteří mají zkušenosti. Seznamuji se s lidmi a stále hledám odpovědi na své otázky
28.října
Dnes jsem našla skvělé stránky o andělech. Moc se mi líbí. Je zde rada, jak poprosit o vyléčení strachu. Také prosba o ochranu.Nerozmýšlím se dlouho. Klečící s pláčem prosím anděly o pomoc. Začala jsem chodit na další zajímavé stránky. Doslova hltám každou stránku a příběh.
Je tam návod na harmonizaci čaker. Začínám na sobě pracovat. Už se tolik nebojím. V noci byla postava zase u mé postele. Něco se,ale stalo. Jako by jí někdo ke mně nepustil. Jen tam stála a pak se ztratila.
1. listopadu
Dnes mi odpověděla žena, která se zabývá automatickým písmem a také kresbou. Řekla mi šokující novinku. „Navštěvuje Tě Tvůj mrtvý otec František a chce ti něco velmi důležitého sdělit. Pokud ti to nesdělí, nebudeš mít klid.
Je nutné se zbavit strachu a začít komunikovat. Zřejmě potřebuje pomoc.
Sbírám odvahu a jdu si koupit kyvadélko. Udělám všechno, jak mi ta žena poradila. Jen nevím, jestli zvládnu svůj strach.
9. listopadu
Cvičím dýchání do čaker. Dostávám se přitom do podivného transu. Vidím zvláštní barvy. Už se tolik nebojím. Cítím se volněji a taková víc otevřená. Denně prosím anděly o pomoc.
12. listopadu
Dnes se stalo něco neuvěřitelného!!!! Cítila jsem poprvé svého anděla. Jen tak jsem si psala s kamarádkou a najednou mně naplnila obrovská vlna lásky a radosti a začala jsem psát úplně jiné věci, než jsem chtěla psát. Je to úžasný pocit. Popsala jsem kamarádce její současný i minulý život a chyby, které by neměla dělat. Pro obě to byl zvláštní zážitek. Myslím, že nastal velký obrat v mém životě. Miluji anděly.
16.listopadu
Mé zážitky jsou stále intenzivnější.Automatickým písmem píšu vzkazy pro lidi. Znám jméno svého ochránce. Jmenuje se Alentiel. Slyším v hlavě zvláštní hlas a píšu, co mi diktuje. Někdy mi neuvěřitelně rychle píší prsty. Jen tak zlehka kloužou po klávesách.
Přes písmo mi sdělil,že už se nemusím bát. Přestávám se bát i v noci. Postava se objevuje zřídka a vždy jen v dálce. Vím, že ke mně nesmí. Klidně spím. Po tak dlouhé době. Andělé mi nadiktovali prosbu o ochranný štít. Mám ji šířít mezi lidi.
20.listopadu
Dnes jsem měla opět skvělý zážitek. Nastartovala jsem auto a zařadila zpátečku.Za mnou byla jen prázdná cesta.Najednou mi začalo doslova vibrovat zpětné zrcátko. Napřed jsem se lekla,ale pak jsem dupla na brzdu. Znovu jsem otočila hlavu. Za mým autem projel cyklista.Uvědomila jsem si, že bych ho nejspíš přejela. Nebýt té vibrace.Sáhla jsem na zrcátko, zřejmě se uvolnilo a upadne. Zrcátko drželo pevně. Vím, že to byl můj ochránce. Hned jsem mu poděkovala.
Je krásné, žít s vědomím, že je vedle nás stále někdo, komu záleží na našem bezpečí.
26.listopadu
Cítím své ochránce každý den. Pokaždé mně překvapí něčím novým.
Konečně jsem připravená na komunikaci se svým otcem. Dnes jsem byla upozorněna ochránci,že je tu se mnou.
Cítím ho vedle sebe. Zdá se mi, že je mi hodně zima. Usedám k počítači.
Zhluboka dýchám a soustředím pozornost. Vidím všechno rozmazaně a nad klávesnicí cítím studený závan. Začal mi poletovat papír na stole. Všechny dveře i okna jsou zavřeny. Ruce mi běží po písmenkách. Třesu se zimou.
Během pár minut přede mnou leží dlouhý dopis na dvě stránky. S údivem zjišťuji, že je pro moji maminku. Píše se v něm o odpuštění. Je to velmi smutné psaní. Mám za úkol odevzdat dopis matce.
27.listopadu
Tak dopis je konečně u maminky. Byla velmi rozrušená. Hodně věcí, které jsem neměla vědět, vím. Můj otec nebyl sebevrah.. Vše mělo zahalit tajemství a závoj smrti.
Zemřel ve vězení, popsal mi dokonce i svého vraha. Maminka nebyla ani na jeho pohřbu. To jsem také neměla vědět. Její neodpuštění. To byl důvod mých probdělých nocí. Můj otec nutně potřeboval její odpuštění. Proto mně navštěvoval. Nikdo jiný to nemohl udělat než jeho dcera.
30.listopadu
Zase jsem cítila chlad a průvan. Mám silné nutkání psát.Někde v hlavě slyším ženský hlas. Prosím anděly o ochranu. Je to duše babičky od mé kamarádky.
Už vidím jméno. Jen píšu. Mé myšlenky jsou potlačeny. Má osobnost zůstává v pozadí. Vidím vnitřním zrakem tvář a vlasy. Vidím letopočet kdy zemřela.
Byl to vzkaz plný něhy. Dlouho jsem pak plakala..
5. prosince
Téměř každý den cítím vedle sebe nějakou duši. Snaží se sdělit to, co jí trápí a co již nestihla říci. Prožívám s ní bolesti, které zažila při smrti. Ale hlavně emoce. Mám připravený kapesník. Vím, že neudržím slzy. Proud emocí je jako dravá řeka. Vidím vnitřním zrakem příběhy lidí. Nejčastěji vyslovené slovo, je odpuštění.
20.prosince
Dnes mi napsala známá od mojí kamarádky. Poprosila mně o výklad.Já zase prosím anděly. Beru do ruky tužku. Kreslím obrys člověka .
Kreslím proud energie vidím bloky. Vidím tu ženu. Jako dítěti ji někdo velmi ublížil. Všechno napíšu na papír. Podepsala jsem se jako Kytička. To není přezdívka. Je to duchovní jméno.
24. prosince
Jsou vánoce. Kolik je nás vlastně u stolu? Nevím. Vidím pět živých lidí a jednoho pejska. Kolik duší, ochránců a andělů je s námi, nemohu odhadnout.
Je to jiný svět. Zvláštně tajemný. Bez přetvářky. Zahalený záclonkou tajemství.
Jedno vím,ale jistě. Každý z nás je jeho součástí.
Kytička
Konec.