Milá Kytičko.také bych se s vámi ráda setkala,,,zemřel mi jediný bioloig,syn Honzík...mám ještě 3 děti v osvojení...Zamřel na mé 40řicáté narozeniny ...1.7,,tohoto roku v Chorvatsku..Ano ve snu by mě nanapadlo,,že mi zemře moje dítě...Měl hodné srdíčko,,tolik měl ráda osvojené souroznece a pomáhal s nimi ..pomáhal doma při práci na domě...Nechápu ..proč tolik hodný syn nám odešel,,cítím to jako naspravedlivé...vyučil se ..2 roky chodil do zaměstnání,,snažil se...Srdéčko nás tolik bolí...Kytičko milá..děkuji za odpověd...Petra

Vzhledem k tomu,že právě v těchto dnech prožívá Dáša další velkou bolest v podobě odchodu maminky do duchovního světa,prosím Vás, pošlete světýlko a pomodlete se za sílu pro její duši. Je s podivem, kolik toho někdy musí člověk vydržet. Přeji všem sluníčkovou neděli.
S láskou Kytička

Dobrý den, prosím vás mužete odstranit dotaz ze dne 27.8.2011 jde o mou přítelkyni a nepřeju si aby psala na ty to stránky .Děkuji mockrát

Milý Patriku, pořad, který Tvá přítelkyně shlédla v televizním vysílání a kde já vystupuji byl zpracován pro dušičky, které opravdu hledají pomoc. To byl záměr tohoto vysílání. Teď jde spíš o to, že nějak nemohu pochopit, že o tom, co Tvá přítelkyně napíše, a kde to napíše, chceš rozhodovat Ty. O to více ji z celého srdce toužím pomoci. Tak co pro začátek jí udělat třeba odblokování aby si uvědomila, že s ní manipuluješ?
S láskou Kytička

Dobrý večer, dnes jsem si pustila na internetu dokument o Českém Milování z názvem láska až za hrob . Byla tam pani která vyprávěla příběh o svém zesnulém manželovi, se kterým se nestihla rozloučit a vyprávěla o kontaktu s vámi a o tom jak jste jí pomohla se sním spojit . Moc jsem vás chtěla touto cestou poprosit a požádat, o spojení z mojí maminkou která svuj život ukončila sama a před časně . Moc mě to trápí na srdíčku a o to víc že se nedožila narození mé dcery . Prosím pomoste děkuji mockrát.

Krásné stránky, zastávám stejného názoru jako vy kytičko, ohledně života. Věřím, že mateřská láska, je ta nejsilnější ze všech.Je mi líto Dášenky a také věřím ,že jste jí pomohla. Nedokázala bych si představit, že by mi odešla maminka (děti ještě nemám - nemohu posoudit). Nedávno odešel dobrý kamarád mého přítele. Bylo to pro něj těžké a stále ještě je. Často přemýšlím kde je, věřím tomu že stále "žije" a tak strašně bych chtěla (samozřejmě nejen já) ho vidět znovu, že žije.. Bylo mu 18 a ještě k tomu jedináček, pro rodiče to je doposud velmi těžké.Prosím ať se vrátí :-( Nejspíš vše je "osud"... Máte krásné stránky, jdu sem vždy když myslím na blízké zesnulé,sem tam se proplakat, ale také ze zajímavosti, jsou to velmi zajímavé stránky :-)

Kytičko, měla bych na Tebe jednu otázku, jestli mohu. Omlouvám se, že tímto zasahuju do prostoru, který je především pro Dášenku.
Moc by mě zajímalo, zda mateřská láska přetrvávající z minulého života lze nějak vyřešit? Lze se těch silných pout k člověku, kterému jsem byla maminkou v minulosti nějak zbavit?? Víš, poznala jsem muže a z mojí strany je to neskutečně silný cit, trvá to dlouho a jsem z toho už nešťastná. Navštívila jsem paní, která pomáhá stejně jako ty, ale řekla mi, že tento muž ne, prý by to nebylo dobré. Řekla mi o třech společných životech- byla jsem jeho maminkou, on mým otcem a partnery. Ale můj cit k němu je stejně natolik silný, že i když bych se ho měla vyvarovat, srdci neporučím, pořád bych s ním chtěla být..a taky se neustále potkáváme a cítím,že je to oboustranné..ale celé takové zvláštní. Myslíš, že bych sama zvládla tohle nějak vyřešit? Děkuji Ti moc za jakoukoli reakci

S nekonečným vděkem jsem přečetla všechna krásná slova a dala jsem si drobný dárek, že jsem pustila stavidla vodopádu pláče... Bůh je ke mně milosrdný a můžu občas obejmout mého nekonečně milovaného syna... Vím, že je vše tak, jak má být... Díky za všechna slova, díky za pláč... Děkuji mnohokrát Kytičce a věřím, že se Dáši ulevilo***** Žijeme své životy a někdy to tak moc bolí*****

Když jsem četla příběh Dáši tekly mi slzy...
Vzpoměla na dobu kdy dcerka byl často v nemocnici. Na strach co bude,jestli neumře a hlavně na tu bezmoc, kdy dítěti nemůžete nijak pomoct a ono se na Vás dívá. A když je starší ptá se Vás, proč právě já... A vy nevíte jak mu odpovědět.... Viděla jsem v nemocnicích tolik bolu, nářků a opuštěných dětí (kdy rodiče přesto,že je milovali je tam nechávali samotinké, protože neunesli utrpení a bolest svých dětí.)(Díky pomoci a pochopení manžela, rodičů,babiček,bratra - jsem to vydržela být oporou dítěti v nemoci - ale jsem tím velmi poznamenaná. Jsem šťastná, že naše dcera žije!!!Byla to ale moje volba zůstat s dcerou v nemocnici, nikdo mě nenutil!! Snad jen vzpomínky z dětství - na bezmoc nemocného dítěte v nemocnici bez rodičů!!Kdysi to nešlo, dnes je to jiné!!) Někdy mám pocit, že je lepší některé věci nevidět.
Dášenko, vím,že slova útěchy nepomáhají, proto Vám přeji hodně Lásky a dobrých lidí kolem Vás.
Vám Kytičko, děkuji za tyto stránky, za sílu pomáhat lidem, za Lásku s jakou vyslechnete bolavá srdce i duši... Děkuji Vám, za všechny lidičky co zde najdou odpověď na svou bolest, nebo se vypíšou ze své bolesti . S Láskou Z.

Pořád pročítám tyto stránky, jsou plné bolesti,a le někdy, díky vám, Kytičko, přijde do života lidí klid...jsem vděčná, že jsem si přečetla i tento příběh, dává mi to sílu chápat odchod mého syna i když to stále bolí...zapálení svíčky a posílání vzkazu přes její světlo je pro mne skoro denním rituálem...děkuji, je to moc krásné a přeju Dášce, moc štěstí a sílu na další setkání s dcerou...