11.9.2007

Milá Kytičko,máš moc krásné stránky. Věřím,že jsem se na ně nedostala náhodou.
Před více než sedmi lety se mi zabila dcera při autonehodě. Od té doby jsem
ušla velký kus cesty. Byla jsem tehdy naštěstí vnímavá k všemu,co po sobě Nikolka
zanechala. Stala jsem se hledající. Snažím se pomáhat lidem,kterým také odešly
 jejich děti. Včera, když jsem cítila, že se mnou Nikolka je, jsem objevila tvoje
krásné stránečky a četla jsem si o duších zemřelých. Krásně mě to povzneslo,
byla jsem při čtení v takovém hezkém obalu. Večer jsem ještě přemýšlela o tom,
co jsem četla a pořád se mi vybavovala Nikolka. Kytičko,nechce mi tvým
prostřednictvím něco sdělit? Třeba je to jinak a je to jen moje touha. Já, když
jsem se dočetla v knihách,jak není dobré stahovat dušičky zpátky k nám, prosila
jsem Boha a anděly o nejkrásnější Nebe pro Nikolku. Říkala jsem Nikolce,že já (my) to tady zvládneme, aby měla klid, který duše potřebují. Někdy se mi po ní
Kytičko ale tak moc zasteskne, pak mi přijde,jako bych ji cítila a tak jsem
chvíli v takovém rozjímání a pak říkám v pohodě Niky, všechno je v pohodě.Jsem
ráda,že jsem ti to mohla napsat. Děkuji ti moc. Měj moc hezký den.

Jarka

Jarko,mám pro tebe pár slov.
Ale když ty slova píšu, bolí mně vzadu celý krk, patrně přebírám určité bolesti,
které Nikolka musela cítit.
Zde jsou ty slova: záznam 17.9.2007 18h 47 minut

Drahá maminko, vím, na co se chceš ptát. Vidím tvé myšlenky.
je to mnohem lepší, než jsem si smrt představovala. Mám tu i přátele. Nenarodím
se znovu,alespoň zatím. Budu čekat. Budu ti pomáhat. Jsem pořád tvoje beruška. Někdy je mi líto, že mně necítíš, někdy mám radost, když tušíš, že jsem u tebe. Maminko, ze všeho nejdůležitější je láska. Někdy jsem nebyla hodná, měla jsem to při odchodu ze světa před očima. Odpusť mi všechno zlé, co jsem kdy řekla. Všechny teď miluji. Čas vlastně není. Pro mně byl důležítý. Někdy se ptám, jaká jsem vlastně byla dcera?Ty jsi pořád moje maminka.
Na tom se nic nezmění. Kdyby jsi tak věděla, jak jsem se po odchodu cítila opuštěná. Ale to už je pryč.
Někdy můžu být chvilku u tebe. A prožívám s láskou ty chvíle. Moje maminečko,
víc nemůžu. Ty víš, koho jsem měla ráda,a že byl jako můj bratr. Není důležité
nic víc než milovat a pomáhat. Jsem to stále já, i když jinak.
Objímám všechny blízké duše. Objímám bratra.
 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
To je všechno drahá Jarko

S láskou

Kytička

18.9.2007
Kytičko, ani nevíš jak ti děkuji. Objímám Tě.
Jarka

19.09. 2007
Milá Kytičko,ještě jednou ti moc děkuju za vzkaz. Měla jsem čas přemýšlet o tom,cos mi napsala a přicházejí mi stále nové myšlenky. Mohla jsem i Nikolce říct,že byla ta nejlepší dcera,jakou jsem mohla mít a že se nemá za co omlouvat. Ona,když jí to náhodou "ujelo" se mi omlouvala už za života. Kytičko,myslím si,že ten bratr je Nikolčin skutečný bráška. Je o tři a půl roku starší než Nikolka a měli se moc rádi.Nikolka za ním přišla asi měsíc po smrti. Ne v živém snu,ale jako postava v mírné mlze o půl páté ráno v Péťově pokoji. Po pěťově předaném zážitku jsem uvěřila,že Nikolka někde je. Kytičko, já pracuji na dálku pro občanské sdružení www.dlouhá cesta.cz a na jejích stránkách je otištěná pracovní verze mojí knížečky "Co s tím". Vystoupila jsem také v dokumentu O.Sommerové"Přežili jsme svoje děti" Jak mi Nikolka napsala,že nejdůležitější je láska, tak já se ji snažím Kytičko dávat. Tak snad má Nikolka ze mě (nás) radost. Jen mě mrzí,že pro mého manžela,který je jinak velmi hodný člověk, je smrt definitivní konec. Měl by to tu lehčí. S láskou Tě objímám

Jarka