Moji nejmilejší, duchovní přátelé. Posílám vám láskyplný, prázdninový pozdrav.

Včera večer jsme se vrátili z dovolené a já byla plná krásných zážitků, které jsem prožila ve společnosti přátel, dětí a milujících, duchovních bytostí. Unavená z cestování jsem četla zprávy v telefonu, kterých bylo hodně a nebylo už v mých silách odpovídat. Najednou jsem vše viděla v neprůzračné mlze a to je stav, který není ani spánek, ani bdělost, zkrátka takové zvláštní napojení na neviditelný, leč existující, jemnohmotný svět. Tak, jak už to mám já řadu pozemských let.

Z mlhy, kterou jsem viděla vystupoval obrys postavy, který se projasňoval, až jsem zcela zřetelně viděla mladého muže s tmavými, delšími vlasy, které mu splývaly až k ramenům. Muž se ke mně pomalu přiblížil a já jsem začínala rozeznávat obrysy jeho tváře. Nejdříve jsem nevěděla, kdo to je… Ani příbuzný, ani kamarád, ani žádný, dobrý známý. Přesto, jsem cítila jeho niternou blízkost a jeho hlava se téměř dotýkala mojí tváře. Můžeme si spolu zase zazpívat písničku? Zeptal se mě tichým hlasem. Nečekal na mou odpověď, začal mi zpívat písničku o vzpomínkách….o zapomenuté lásce, o nevěrném muži. Poslouchala jsem slova a vybavila si muže, který kdysi před několika desítky let, tuto písničku se mnou opravdu zpíval. Vybavila jsem si jeho tvář, která byla tak moc blízko, jeho krásný, čistý hlas i jeho náruč, ve které mne nečekaně uvěznil a já tehdy posbírala všechny své síly a vlepila mu pořádnou facku….Byl totiž ženatý a ještě mne chtěl svést v době, kdy měl těhotnou manželku. „Ta facka byla za tvou ženu a to miminko.“ "A už to nikdy nedělej !!!"  Vyštěkla jsem tehdy na něho a on mne beze slova pustil a odešel. Za pár měsíců jsem se doslechla, že se mu narodila dcera. A najednou byl tu, byla to zase ta stejná tvář a byla zase tak blízko. Podíval se na mě hlubokýma, modrýma očima a začal vyprávět o své ženě, kterou miloval, které moc ubližoval a o jejich děťátku, které se díky špatným věcem, které on působil, nikdy nenarodilo. „Ona se rozhodla, kvůli mně. Nenechala si to miminko. „Už vím, že jsem to neměl dělat.“ „To měl být můj druhý syn a měl se narodit.“ „Ale nenarodil se kvůli mně.“ Byla to velká chyba. To se nemělo stát. Řekl s hlubokým povzdechem. „Je mi to tak líto.“ Položil mi hlavu na rameno a já jsem cítila tak silnou blízkost této duše, která pochopila, že existují chyby, které člověk jednou udělá a už nikdy nejdou napravit. „Řekni jí prosím, že jsem jí miloval, miluju jí stále, že to, co jsem jí dělal mě velmi mrzí.“ „Lituji toho tak moc, že náš syn se NENARODIL.“ „Velmi mě to tíží.“ „Tak moc si to vyčítám“. Zvedla jsem ruku, tentokrát bych ho i pohladila po jeho krásné tváři. Byl to velmi hezký muž. Ale po těchto slovech….už vedle mě nebyl. „Řekl to, co chtěl, vyjádřil co cítil.“ Zazpíval mi a vrátil se zase domů.

Dnes jsem celý den přemýšlela zda mám přes FB kontaktovat ženu, které vysvětlím, že se jí její muž omlouvá za nevěru, za to, že se jejich miminko nenarodilo, že se rozhodla k interupci, protože neměla oporu ve svém muži, necítila jistotu, že neodejde k jiné. Už jsem si zvykla na neobvyklé úkoly, přesto jsem váhala.

A tak dnes 8.7. 2024 , jedna žena, která to vůbec nečekala, dostala zprávu od bývalého manžela a omluvu a s ujištěním, že jí stále miloval a miluje. Že to, co dělal, nebyla její chyba, ale jeho slabost. Přijala to se slzami a s potvrzením, že to, co mi vyprávěl, se přesně tak stalo. A protože jsem řekla věci, které jsem vědět nemohla, věřila mi. Zazpívala jsem do telefonu písníčku, kterou chtěl, aby slyšela. Vždyť se do něho zamilovala, protože právě tyto lidové písničky, tak nádherně zpíval.

A tak dnes večer bude zapálená jedna svíčka od milující ženy za duši muže, kterému se právě dostalo toho převzácného daru odpuštění a já stále slyším slova té písničky, kterou zpíval. Byl totiž z Jižní Moravy. A jeho poslední slova, které mi řekl byly : "PROSÍM, ŘEKNI JÍ, ŽE JSEM NA NI NEZAPOMNĚL,  A  ŽE JE MI TO MOC LÍTO ". 

PÍSNIČKA

ZDALEKA POZNÁM ŠOHAJÍČKA, TAK JAK SA POZNÁ VLAŠTOVIČKA,

PO PÉRKU ČERNÉM AJ MODRÉM, PO JEHO HLASU VYSOKÉM.

ZDALEKA POZNÁM ŠOHAJÍČKA, KDYŽ SI ZAZPÍVÁ U HÁJÍČKA,

TU JEHO PÍSEŇ DOBŘE ZNÁM, KDYŽ EŠTĚ CHODÍVAVAL K NÁM.

ALE UŽ ZTRATIL CESTIČKU K NÁM, DARMO CHODNÍČEK ZAMETÁVÁM,

UŽ ZPÍVÁ INEJ POD OKNEM, NA MŇA UŽ DÁVNO ZAPOMNĚL……

S láskou Janka Kytička