Milá Kytičko.
Vím,že toho máš moc,ale chci Tě moc poprosit o pomoc.Před třemi měsíci se mi oběsil kamarád.Nemůžu se s tím nějak vyrovnat.Dnes ráno jsem už po třetí cítila u sebe jeho přítomnost.Cítím jak mě hladí ve vlasech.Dnes jsem ještě cítila jeho ruku na rameni.Když jsem se pokusila rychle pohnout,tak jsem měla hrozně nepříjemný pocit.Jsem ráda,že za mnou chodí,ale proč ho nevidím nebo aspon´neslyším. Jeto vůbec správně nebo mi chce něco říct?Myslím,že jsme se určitě měli v tomto životě potkat,i přes to jak hodně mi svým odchodem ublížil.Prosím Tě o radu,je to co se mi děje normální?Přeji Ti hodně úspěchů v tom co děláš pro lidičky i v Tvém osobním životě.

Martna

 Milá Martino,
Tvůj kamarád opustil sám, dobrovolně život. Neunesl tíhu zodpovědnosti za své chování, navíc ho nějaký člověk hodně zklamal. Rozhodl se odejít a zahodil tímto svým rozhodnutím možnost řídit svůj vlastní osud. Neodešel do světla. Je stále v meziprostoru a snaží se na sebe upozornit. Proto cítíš jeho energii. Nemůžeš jej vidět. Neboť Tvé vnímání jemnohmotného světa není natolik otevřeno, aby jsi dokázala vidět.Nejsi ještě plně připravena. Ale věř mi,že pokud začneš na sobě jen trochu pracovat, dokážeš zvládnout komunikaci s jemnohmotným světem a to velice brzy. Když Ti píší tento email, slyším klepání a cítím,že Tvůj kamarád je tu se mnou. Taktéž nemám příjemný pocit. Je to tím,že toho ,co udělal velmi lituje. Rád by poprosil  všechny, kterým ublížil o odpuštění. Ale neví, jak to má udělat. Nikdo ho neslyší. V jeho pocitech cítím zoufalství a beznaděj.Pros anděly, aby mu pomohli dostat se do světla. V tomto paralyzovaném stavu jeho duše to ale bude  velmi těžké. Pokud ho vedle sebe cítíš, není to náhoda. Určitě jste se měli potkat. On cítí, že ti jeho odchod ublížil. Odpusť mu. Pošli jeho duši lásku. Moc to potřebuje.

S láskou Kytička

Milá Kytičko.

Hrozně moc si vážím toho,že jsi mi napsala..Trápí mě,že nemá Míša klid.Tak trochu jsem to i věděla,protože když si člověk vezme sám život,těžko pak asi může najít klid.Víš,my jsme se sblížili až tenhle rok.Znali jsme se jako pubert´áci,pak jsme se dlouho neviděli.Potkali jsme se v práci jen na chvíli a pak se neviděli zase asi 7let.Když jsem ho před rokem potkala,zase v práci,tak mě to hrozně překvapilo.Hodně jsme se sblížili jako kamarádi.Věřila jsem,že to asi není jen tak,že se pořád potkáváme.Věřila jsem,že si asi máme v tomhle životě pomáhat.Než se to stalo,tak jsme se hrozně málo viděli.A když jsme se konečně domluvili na kafe,že si konečně v klidu popovídáme,tak mi v den,kdy jsme měli jít přišla od něj zpráva,že se se mnou loučí a za všechno děkuje.Tak jsem mu ještě stihla zavolat.Nevěděla jsem co se děje,tak jsem se ho jen zeptala co se zase děje.A on byl hrozně rozrušenej a řekl mi jen ,Promin´,já už nemůžu".A pak to zavěsil a už se mu nešlo dovolat.Byl to tak hroznej pocit beznaděje.Zapálila jsem svíčku a prosila andílka,aby mu to rozmluvil.Asi bylo už pozdě.Udělal to ještě v ten den.Našli ho až po týdnu.První čtyři dny jsem si byla skoro jistá,že to udělal.Dokonce jsem si na to i vyložila karty.Pořád tam byla desítka mečů,takže nic dobrýho.Pak jsem,ale začla doufat.Byla jsem pořád v kontaktu s jeho přítelkyní a ta mi taky nakonec volala tu špatnou zprávu.Trápí mě,že jsem celý týden probrečela a když jsem byla na pohřbu,tak nic.Prostě to nešlo.Vyčítám si,že jsem se tak trošku stáhla,když si našel novou přítelkyni.Možná,že jsem žárlila a třeba ho i milovala.Mrzí mě,že nepřišel a nesvěřil se s tím co ho trápí.Chci mu odpustit,ale jak?Pořád nad tím přemýšlím.Co se mu asi muselo honit hlavou a proč si to nerozmyslel.Našli ho až na Skalsku,to je přece jenom štreka.Taky mívám deprese,ale vždycky to přejde.Tolik otázek se mi honí hlavou ještě jednou moc děkuji.

.Krásný den i ty ostatní.Papapa

Martina