OPRAVDU TO MŮŽE VYPADAT, ŽE SE NIC TAK HROZNÉHO NESTALO
náhodou jsem asi před 14 dny narazila na Vaše stránky, i když nic není náhoda.... Jsem v úžasu kolika lidem a jak zde pomáháte, jak jim dokážete ulevit od jejich bolesti... Za to před Vámi smekám!
Chtěla jsem se Vás zeptat, jestli byste mohla i mě alespoň trochu pomoci...? Napsala bych Vám více, pokud byste si našla čas...
Jen ve stručnosti:
Lidé umírají, ale pokud umře dítě, no takové příběhy jistě znáte.
3.12. 2008 nám umřel ve 39. týdnu těhotenství - čili týden před termínem - náš syn Jaroušek, pak jsem ho za dva dny 5.12.2008 i porodila. Porod mrtvého dítěte, které mi pak ani neukázali a já nebyla schopná si v nemocnici něco vynucovat....
Pitva u Jarouška nic neprokázala. Brzy na to v únoru 2009 jsem znovu otěhotněla, což vnímám opravdu jako zázrak! A pak 26.10. 2009 porodila v 37. týdnu našeho druhého chlapečka Martínka. Jen se pořád ptám, proč a kam odešla dušička Jarouška, proč přišel jen na tak krátký čas...? A může být jeho dušička v Martínkovi?
Pořád mě to bolí, i když navenek možná působím, že jsem už v pohodě, tak nejsem. Na TOHLE budu myslet do konce života.... Často brečím a lidé mi říkají, vždyť už máš druhé dítě... Ano mám a opravdu ho moc miluju z celého srdce, už se začíná smát, takže jeho úsměv je nade vše, ale Jaroušek vždycky bude moje první miminko a nikdy na něj nezapomenu... Ale kde je, proč se to stalo...????No, asi Vám to milá Kytičko píšu trochu zmateně, byla bych Vám opravdu moc vděčná, pokud byste se mi ozvala a já Vám mohla napsat více... Myslím totiž, že právě Vy Kytičko byste mi mohla pomoci některé otázky pomoci vysvětlit....
Děkuji, že máte tak krásné stránky plné lásky pro druhé lidi a těším se na Vaší odpověď. Lenka
Opravdu to může vypadat, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Máš druhé dítě. To první jsi ani neviděla,vlastně o nic nejde. Nebreč a raduj se, že máš zdravého syna, co by za to některá jiná maminka, která nemůže otěhotnět, dala¨!!! Toto mohou být slova mnoha lidí, kteří chápou věci pouze povrchně.
Jenže rána, kterou smrt dítěte způsobí, se vlastně nikdy úplně nezahojí. Ano, zůstane sice // jen// jizva, kterou čas zacelí, ale tato jizva se často otevírá vzpomínkami, které se znenadání vynoří a opět otevírají starou ránu. Bolí to. A bolest nám ubližuje.
Zůstane nám v paměti například termín porodu, nebo skutečný den, kdy se nám dítě (i když už nežilo) narodilo. Kdykoliv se slaví narozeniny dalšího potomka – letmo, jaksi nevědomky nám naše podvědomí spočítá, kolik by našemu děťátku, kdyby nezemřelo, bylo asi let. Vlastně takto bolestně prožíváme jeho život, který vlastně nikdy nenastal. Vzpomeneme si, že už by mohlo jít do školky, do školy…a takdál. Pomyslný čas běží, čas léčí, ale úplně zapomenout nelze. Zůstává palčivá otázka: "Proč jsem musela prožít tak bolestnou situaci?"
I tyto miminka, která odcházejí těsně před porodem, mají léčit naše duše. Tím, že si duše maminky projde tímto bolestným utrpením, se paradoxně něco silně změní v jejich pocitech, hodnotách a vyrovná se její karmický dluh.
To, že se miminko nenarodilo živé mu ušetřilo bolest, kterou děti prožívají při porodu. Je to velké trauma. Velký šok. Přišlo toto dítě kvůli tobě, a hned odešlo? Mělo odejít, to je jasné, protože se nic neděje náhodou. Ale důležité je, jak miminko odešlo!
Zemřít ihned po porodu znamená – projít si velkou bolestí a jít pryč, tam kde je krásně.. Zemřít ještě před porodem znamená – ušetřit si toto trápení. Netrpět, jen pomoci své mamince pochopit.
Ten mrtvý muž měl matku. A ta matka vyslovila při pohledu na tebe hodně zlou a silnou větu./// Kéž i ty jednou prožiješ to, co teď prožívám já.//// Mé utrpení ať se stane i Tvým utrpením.///
To úplně stačilo. Pak nový život, ale stejná situace. Udušené dítě. Tvoje dítě. Prožíváš bolest a neskutečnou lítost nad ztrátou syna. Vše se pročistilo, dluh byl vyrovnán. Pocit, za pocit. Bolest za bolest. Tak funguje karmický zákon. Nešlo jej obejít tím, že Ty jsi hodně pokročila v duchovním vývoji.
Teď je důležité Leničko, najít klid. Poprosit o odpuštění. A odpustit. Protože tato dušička se ještě nevrátila, stále to hodně bolí. Až se s touto duší znovu setkáš, teprve se Ti úplně uleví. Najdeš klid a pocit velké úlevy, kterou už nyní budeš částečně pociťovat . Ušla jsi veliký kus cesty, protože jsi dokázala ihned svou duši znovu nastartovat a stát se maminkou. Tvůj druhý syn Tě miluje. Potřebuje Tě. A ten první, si k Tobě jistě najde brzy cestu, jen musíš uzdravit bolest, která jeho duši velmi svazuje. Já Kytička o ten zázrak znovuzrození z celého srdce prosím Boha i anděly.
S láskou Kytička
Komentáře
Přehled komentářů
DOZVĚDĚLA JSEM SE ZCELA NÁHODOU O VAŠICH STRÁNKÁCH A NEMOHLA JSEM UVĚŘIT,ŽE NĚCO TAKOVÉHO EXISTUJE.MÁM TOLIK BOLESTI A NENÍ DEN ,ABYCH NEOBREČELA SMRT SVÉHO DĚDY A SVÉHO SYNÁČKA KTERÝ SE MI NARODIL V SEDMÉM MĚSÍCI TĚHOTENSTVÍ MRTVÍ DO SVÉ SMRTI SE NEVYROVNÁM SE STRÁTOU SYNA A DĚDEČKA.NEVIM PROČ MĚ TOHLE MUSELO POTKAT NEMĚLA JSEM TO V ŽIVOTĚ JEDNODUCHÉ A VÍM ,ŽE MÁM SPOUSTU CHYB,ALE TOHLE SNAD JE PŘÍLIŠ VELKÝ TREST.MÁM DCERU NEJSEN JEJÍ BIOLOGICKÁ MATKA,ALE DALA BYCH ZA NÍ ŽIVOT TO MI VĚŘTE.NEVIM JESTLI MI ODPOVÍTE NA MÉ OTÁZKY KDE JE MŮJ SYN A JAK SE MÁ DĚDA,ALE NIKDY NA NĚ NEZAPOMENU.
DĚKUJI VÁM A OBDIVUJI VAŠE SCHOPNOSTI
krása
(Mona81, 1. 2. 2010 20:53)moooc krásně napsané...při čtení těchto vět jsem cítila úlevu a klid na duši...zvláštní
Pro Lenku a její nenarozené děťátko
(Libuš-KO., 1. 2. 2010 19:59)
Milá Lenko,
mám za sebou i já podobný osud,jen to bylo ještě bolestnější. Můj maličký syn žil po porodu 2,5měsíce a z toho doma ve svém náručí jsem ho měla pouhých 5 dnů a v mé náruči mi také zemřel. Druhému děťátku jsem život na nátlak lékařů nedala.Měla jsem za sebou již 2 císařské řezy, při jednom z nich jsme téměř vykrvácela a již se pomalu odebírala jinam a tak při mém posledním těhotenství lékaři téměř rozhodli za mě a já ze strachu, že další porod císařským řezem nevydržím a zanechám 3 sirotky, jsme tomuto miminku nedala šanci se narodit.
A věřte mi,že toto bolí víc jak smrt toho narozeného.Je to už mnoho let, nenarozenému dítěti jsem dala jméno a když se mě někdo zeptá, kolik mám dětí, říkám 3 na Zemi, 2 v Nebi.
Rozhodně své první děťátko nevytěsňujte, ano bylo první a vždy první zůstane, máte krásnou dušičku, která Vás ochraňuje a můžete se k ní obracet, když budete potřebovat pomoc.
Jak krásně píše Kytička - posílejte mu lásku a Světlo.
Srdečně a sláskou Libuše.
Osud
(Monika, 25. 1. 2010 9:16)
Zdravím Vás p Leničko a kytičko
Chtěla bych se podělit o přiběh mé sestry. Sestra ma z prvního manželství Tři krásné děti skoro už dospělé.Ale manželství nějak nevyšlo. Později potkala přítele s nimž čekala chlapečka, ale nemohla ho donosit. Pozdějc se ji podařilo otěhotnět znovu a čekala dvojčatka tež chlapečky bohužel je taky nedonosila. Časem se s přitelem rozešli. 4asem si našla nového muže, kterého si i vzala s nimž také čekala chlapečka a tež o něho přišla. Bylo mi jí strašně líto co už vytrpěla bolestí. Ale zrejmě je to nějaký karmický dluh,kterým si měla projít. No a v minulem roce2009 se ji narodila dcerka Natalka sice trošku přečasně ,ale je to zdrava holčička-bojovnice.Modlili jsme se at všechno dobře dopadnea prosili andilky at jsme zdraví. Díky bohu všechno dopadlo dobře. Mě se taky narodila dcerka Elenka ,dokonce jsme byli v porodnici na stejném pokoji. A sestry dcera taky má krasnou holčičku Terezku. Tak kolik radosti v jednom roce.Kytičko moc děkuji za tvé krásné stránky. S láskou Monika
Povzbuzení
(Jana, 21. 1. 2010 23:26)Milá Leničko, Tvůj příběh je opravdu velmi silný.....posílám Tobě a Tvému synovi Martínkovi hodně lásky,krásné prožití společných chvil, zdraví a štěstí.... prvorozenému Jarouškovi posílám světýlko na cestu, které ho dovede k vašemu opětovnému setkání....moc vám to oběma přeji,prosím andělíčky, aby vám na této cestě pomáhali a vedli vaše kroky, věřím, že se to podaří...s láskou Jana
podobný osud
(Lenča, 21. 1. 2010 19:24)Ahoj leničko, když si čtu tvůj příbeh tak mě mrazí,já zažila něco podobnýho i já mám druhé dítě mám dcerku bude ji 16 let ale před ní jsem čekala svého ted už andílka tenkrát než se to stalo mého synáčka kterýho sem už nikdy nespatřila snad jen ve fanatazii si můžu představovat jak by asi vypadal,a já si vždy přála syna tak moc že ho už zřejmě v tomto životě mít nebudu .Ale mám dcerku mám ji ráda miluju ji moc strašně i když někdy je to s ní těžké...puberta ale je to mé dítě, ale stejně tak jak píšeš ,malý byl můj prvorozený měl být narozený v prosinci takže by mu ted bylo 17 let byl by jistě krásný mladý muž,a vzpomínám popláčuá si a musím jít dál .Já vím leni jak to bereš ale Kytička má pravdu nic není náhoda má to nějaký důvod , bud ráda za malého Martínka a věřím že se ti Jaroušek určitě vrátí až příjde tan správný čas tak ho budeš držet i v náručí přeju ti moc moc at je to brzy a raduj se Z Martínka dyt je to to nejhezčí co ted na světě máš , mimochodem muj chlapeček se měl jmenovat také martínek po mem manželovi proto jsem reagovala na tvuj příspěvek ale naše příběhy jsou dost podobné, měj se hezky moc štestí a lásky a milující andílky kolem tebe.Lenča.
Někdy je bolest nutností
(Channah, 21. 1. 2010 18:56)
Milá Lenko, vím, že si prožila velkou bolest a nedá se na ni nikdy zapomenout, je ukrytá někde hluboko v
naší duši a většinou se ozývá, když to nejméně čekáme. Ale věř, že tato bolest je pro nás osvobozující a posilujicí, až se sama v sobě vyrovnáš s tím co se stalo, potom pocítíš velkou úlevu a budeš za tuto bolest vděčná. Až se vše vyčistí a dušičku Jarouška naplní klid a láska, nic nezabrání tomu, aby jste se zase setkali. Leni já Ti přeji z celého srdce, aby si našla v sobě dostatak síly a všechno brzy zládla. S láskou prosím Tvé ochránce, aby Tí pomohli a láskyplnně Tě vedli. Vždytˇláska zvládne všechno. Objímá a světýlko posílá Channah
DOBRÝ DEN MILÁ KYTIČKO
(IVANA, 6. 11. 2010 10:07)