STAVIL SI DŮM, MĚL TOLIK PLÁNŮ A NAJEDNOU TU NENÍ......
Smutný den 30.8.2009Milá Kytičko, asi před měsícem jsem se náhodně ocitla na Tvých stránkách
„Duchovní pomoc“. Pročítala jsem tam vše možné a čerpala tam hodně síly pro
složitou situaci, kterou teď prožívám. Hodně mne zaujal Tvůj článek o odchodu
Tvého strýce Ladislava.
Také přesně tento den 30.8.2009 zemřel můj syn Daniel po těžké nemoci. Rok před
svou smrtí neměl vůbec potuchy, že je nemocný. Stavěl si sám dům, který si sám
vyprojektoval (byl technikem). Se svou dívkou měl spoustu plánů – dostavět dům,
svatbu, děti. Byl velice hodný a spolehlivý syn, přítel i kamarád. Pak se u něho
začal projevovat častý pocit únavy a než se zjistila pravá diagnóza – nádor na
mozku – prodloužené míše, byla nádorem zasažená velká část nervového centra. V
listopadu 2008 se podrobil operaci. Následky byly velké, zůstal na dýchacím
přístroji, na odsávacím přístroji (pomoc při odsávání hlenů), postižení hlasivek
– nemluvil, pouze psal, postižené polykání, výživa pouze mixovaná sondou přímo
do žaludku, mozek ale fungoval na 100 %, neudržel rovnováhu, levá část těla byla
částečně méně pohyblivá a citlivá. Společně s jeho děvčetem jsme bojovali o jeho
záchranu. Jeho děvče – zdravotní sestra, přerušila pracovní poměr a zůstala doma
a pečovala o něho za pomoci všech dostupných prostředků.
když s obtížemi, začal chodit v chodítku. Stále měl velkou chuť žít a proto
stále bojoval. Začátkem srpna minulého roku odjel se svou dívkou (jak on jí
říkal „jeho osobní strážce a anděl) do rehabilitačního ústavu do Kladrub. Tam se
jeho zdravotní stav po pohybové stránce hodně zlepšoval. Po 14 dnech jeho pobytu
v Kladrubech jsme jeli s manželem za nimi na návštěvu, ale Daniel toho dne do
rána zemřel – usnul ve spánku. Pak jsme se jeli ještě s ním rozloučit na
nedaleký hřbitov, kde odpočíval v rakvi a čekal na převoz do místa bydliště. Je
to hodně těžká životní situace vidět své dítě v rakvi (bylo mu necelých 33 let).
Měl před sebou celý život, spoustu plánů se svou dívkou. Trochu mne utěšil jeho
výraz ve tváři. Vyzařoval klid a mírný náznak úsměvu. Také mne ze vzpomínek
uklidňovala jeho slova, která během nemoci sděloval (psal, nebo šeptal –
hlasivky nefungovaly).
vše na Pánu Bohu, ať rozhodne On.
Během dne jsem myšlenkami stále s ním. Teď se obávám ročního výročí jeho úmrtí.
Stále to vše hodně bolí. Pořád si přeji nějaký náznak kontaktu s jeho dušičkou a
něco se od něho dozvědět. Pouze jednou ve spánku jsem zahlédla jeho obličej jako
by chtěl něco sdělit (byl to den, kdy měl jeho mladší bratr složité životní
jednání), ale nevím co mi chtěl Daniel tímto vyjádřit. Nechávám za něho často
sloužit mše, hodně se modlím a stále čekám na nějaký alespoň malý náznak z té
druhé strany, jak se má a co nyní prožívá. Hodně mne uklidnilo předání vzácných
informací Tvého zemřelého strýce Ladislava o tom co po smrti prožíval. Milá
Kytičko moc Tě prosím o nějakou zprávu, pokud je to možné, jak je mu v té jiné
dimenzi kde se teď nachází, co mi třeba chtěl sdělit v tom snu.
potřebují Tvé povzbuzení je mnoho. Děkuji moc, pokud se Ti podaří reagovat na
mojí životní situaci. Také se modlím za Tvého strýce a také za ty nešťastné a
trpící co Ti píší a jsou v podobné situaci jako já. Milá Kytičko, měj se moc
hezky a přeji Ti hodně síly a energie v tom dobrém, co vše pro ty nešťastné lidi
konáš. Je to od Tebe moc velká podpora. S láskou a poděkováním´
Drahá Marie,Jsou události které si duše dobrovolně zvolí a ty se mohou měnit. Můžeme překonat těžkou nemoc, můžeme se dostat z těžkého úrazu a jako zázrakem se uzdravit a to všechno se děje a dost často. Jsou ale určité "vyšší dohody" a přes ty, jak se říká nejede vlak.
Tvůj syn měl předem danou délku svého života,a mám Ti sdělit,že víc dnů nebylo potřeba. To že se mu ulevilo, a dostával se z té nemoci, která pro něj od začátku byla smrtelná, pouze znamenalo, že měl neuvěřitelnou vnitřní sílu. Byla to úžasná duše, já jej vnímám zde vedle sebe a je to příjemná a jemná energie. Marie, to jen my si myslíme, že úkolem a cílem každého člověka je mít děti, rodinu. Ano, je to moc krásné pro nás maminky, když vidíme jak se dětem daří, jak nám rostou vnoučátka........
Cíl člověka a úkol jeho duše, je zkrátka jiný. Slyším tato slova a cítím jasné dotyky a hlazení na své levé tváři.
Moje milá mamko,
Nebylo mým úkolem pořídit si rodinu, děti,a být otcem tak, jak sis to přála.
Mým úkolem bylo naučit se na určité lidi dívat jiným pohledem a srovnat dluhy, které
jsem tu z minulosti měl. Nic jsem netušil, ani to, že je tak jednoduché odejít. Stalo se.
I pro mne to bylo překvapení. Vidět svět, život a to vše okolo jako divadlo. Nezapomeňte - Vaše bolest je i má bolest.
Zavřít oči neznamená nevidět. Viděl jsem také zklamání a bolest svého bratra a všechno, co Vás trápilo. Je už to mnohem lepší a prožívám vnitřní klid a tichou radost.Už vím, že nám nebylo potřeba více dnů, to, co jsem měl prožít jsem prožil. Všechny plány, které jsem měl se přeměnily do jiných forem času. Všechny je mohu realizovat, i když jinak a jinde. To, co jsem měl rád, zůstává, Ty, co jsem miloval mám ve svém duchovním srdci. Těžce hledám slova. Nelze popsat místa a situace. Jednou pochopíš.
Je to jakobych včera položil tužku. Nejsem však sám. Prosila jsi, abych v klidu nalezl odpočinek. Jsi to ale ty, kdo neodpočívá.
Víc jsem drahá Marie nezaznamenala.
S láskou Kytička
moc Ti děkuji, že se Ti podařilo tak rychle reagovat na můj dopis. Tvou odpověd jsem už včera přečetla mnohokrát se slzami v očích, kterým jsem nebyla schopná se ubránit. Je to zvláštní pocit, uvědomit si, že jsi byla v kontaktu s dušičkou mého syna, že Ti byl tak nablízku. Ale důležité je pro mne, co sděluje, že už prožívá vnitřní klid. Ještě jednou Ti moc děkuji a také Ti chci říct, že Tě moc obdivuji a vážím si Tě pro lásku, dobrotu a pochopení, které z Tebe vyzařuje a moc pomáhá těm, kterým dal osud do cesty složité a těžké životní situace. Mám Tě moc ráda. Marie.
Komentáře
Přehled komentářů
DOVOLÍM SI ZKOPÍROVAT :
Vzpomínka a poznání
Sedíme s tátou v zahradní restauraci, takové té malé, zapadlé, pohodové, co už snad dneska ani neexistuje, kde jsou dlouhé dřevěné oprýskané lavice, dřevěné bytelné stoly a pikolík kmitá s piviskem, čas od času vysype naučeným hmatem popelníky a fičí dál. Z kuchyně se line vůně grilovaných klobásek, z předpotopního rádia zní nějaké teskné lidovky, a všichni se tak nějak usmívají .
Sedíme, rozhlížíme se po okolí, z terasy je výhled na blízký rybník, táta je vášnivý rybář .
Kecáme o životě, popíjíme, dáme si sem tam cigáro, abychom pak zas byli chvíli "hodní" ...
Je to pohoda, na kterou se nezapomíná .
Táta cení chrup jako vždy, chrlí jeden vtípek za druhým, vzpomínáme na "dědu Aloise" - pratchána, který zemřel na rakovinu v roce 1982 ), a znovu ožívá vše, co spolu na rybách
( a nejen tam ) prožili.
Čas příjemně utíká, řeči se vedou a pivo pije .
Najednou se slyším - jakoby zdálky zní moje otázka :
" Hele, tati, co ty tu vlastně děláš ?
Pokud vím, seš dávno mrtvej ! "
Táta se jen ušklíbne a típne spartu :
" To neřeš, kolouchu " ( jo, říká mi kolouchu, dodnes nevím vlastně proč) " .
To jen tělo chybí - ne já ... "
Není co řešit.
Ta restaurace existuje.
I ten rybník.
Táta zemřel v roce 1999.
Ani toho důchodu se nedočkal ...
Ale kde je problém ?
Občas si spolu dáme panáka a cígo, a pak jsme zase chvíli "hodní".
Řešíme spolu různé věci, a vzpomínáme nejen na dědu Aloise.
Máme si pořád co říci.
Doháníme ztracený čas...
( Pozn. : V tom našem lidském bytí jsme se naposledy potkali někde v roce 1979-1980 )
A že " to tělo u toho chybí " ?
No a ?
Komu to vadí ?
(C)|agA
Děkujeme
(Mona81, 28. 7. 2010 21:56)
milá Kytičko....děkujeme...víc není co dodat. Jsi úžasná bytost, která pomáhá tam kde je to potřeba. Děkujeme, děkujeme, děkujeme.
Milá Marie i když je to velmi těžké, tvůj syn tě prosí o to, aby jsi i ty konečně našla svůj vnitřní klid. Zkus se uvolnit a třeba bude i tobě přáno se se svým synem spojit :)
s láskou Monika
soucit
(Jana, 27. 7. 2010 5:33)
Milá Maruško posílám klid a pohodu a lásku do Tvého mateřského srdce, posílám klid, pohodu a lásku do srdce
Tvého Daniela***
TO JEN TĚLO CHYBÍ, NE JÁ ...
(majasram@seznam.cz, 13. 9. 2010 22:05)