Milá Kytičko, 22.1.2016 mi umřel můj milovaný tatínek. Byl dlouho nemocný a srdíčko to nevydrželo a odešel na druhý břeh, jak se říká. Když jsme za ním chodili říkala jsem mu jak moc ho mám ráda a že mě trápí ho takhle vidět, bohužel nemluvil, občas se podíval, ani nevím zda mě vnímal, byla jsem za ním v pondělí a v pátek v brzkých hodinách umřel. Nevím jak mu bylo, zda měl bolesti, zda mě volal, nebo jestli umřel ve spánku v klidu a bez bolesti. nestihla jsem se s ním už bohužel rozloučit. Tak moc mě to trápí, staral se o mě celý život sám dělal mi mámu i tátu a já mu za to nestihla poděkovat, s tím se nejde jen tak vyrovnat, tak bych ho chtěla vidět ve snu, mluvit s ním obejmout ho. Proč nepříjde zamnou se rozloučit, ani nevím zda je tu semnou, tak jak se to říká, že když zemřelý odejde, že s námi zůstává dál a ochraňuje nás, můžeš mi Kytičko zlatá prosím odpovědět na mé otázky. Děkuji vám MonikaM

tatínek zemřel 14,2,2015 byl nemocný ale je to zvláštní mám v sobě klid na duši měla jsem a mám jej ráda den před tím než jsem zavolala sanitku se mi doma zastavily hodiny něco mě popohánělo abych príjela domu za tatínkem spolu nebydlíme léčím se na psychiatrii mám těžké deprese a někdy mluvím ze zemřelímí a to jsem neměla lékařum říkat měla jsem si to nachat pro sebe

Dobrý den,

mám podobný příběh se svým tatínkem a když mi 16.11.2012. zemřel,myslela jsem,že zešílím....Byl to obrovský žal a bezmoc.Když mi lékaři na onkologii řekli,že táta má před sebou tři dny života,nemohla jsem tuto zprávu přijmout.Prostě to nešlo...říkala jsem,nemůžeš mě tady přece nechat.Měli jsme hezký vztah.Když zemřel,začala jsem se hodně zajímat o to,co vlastně je,když člověk zemře.Kam se dostala jeho duše a chtěla bych se sním nějak spojit,je to možné????Moc mi na tom záleží.Moc nám všem táta chybí.

Děkuji mnohokrát za odpověď

Renata

Toto mne opravdu rozplakalo.To me moc mrzi, co se ti prihodilo. Ale kazdy ma svuj cas. A ted se netrapi. Ja pevne verim ze se na tebe ze shora diva , a dava na tebe a celou rodinu pozor. Ja... preju ti aby byl tvuj andel strazny

Milý Kytičko,začetla jsem se do těchto stránek.Víš moc ráda bych také věděla ,co můj táta mě chce říct,2.1.2009 onemocněl,byl v nemocnici potom ho pustili byl doma jen jeden den a zase ho odvezli.Byla jsme s ním,chtěla jsme se o něj starat,pomáhala jsem mámě ,byl nehybný,měl mozkovou příhodu,jenže jak píšu ,byl doma jen jeden den,starala jsem se o něj s nějvětší láskou a cítila jsem,že mě má rád a že ví že mu ve všem rozumím.Potom ho odvezli a my za ním jezdili do nemocnice,byl bezládný,vždy když jsem tam došla,bolelo mě srdíčko ,držela jsme ho za ruku a hladila ho,když se blížil konec,cítila jsem to ,ten den jsme ho držela za ruku,byl celý ledový a já měla hodně co dělat abych se před ním nerozplakala.Ten den jsem se začla modlit k Pánu Bohu a k andílkům,aby si ho vazli k sobě,nesnesla jsme to jeho trápení,moc to bolelo a vím že to bolelo i tátu.Za dva dny t.j.22.1.2009 odešel.Byla to veliká bolest a do dnes to bolí,ale věřím že je mu už dobře a necítí žádnou bolest.Když jsme měli rozloučení,poprvé když jsem ho uviděla nezvládla jsme to ,bylo mě hrozně a moc jsme plakala,potom jsme vyšli před místnost kde ležel a já cítila jak mě táta volá ,stále jsme se otáčela do dveří a nakonec jsem se rozhodla že za ním ještě jednou půjdu,rodina byla proti,protože věděli že jsem na tom hodně špatně,ale já i přes to všechno ,cítila že mě volá,šla jsme za ním a hladila jsem ho ,usmívala se na něj a říkala mu že vždy zůstanu jeho milovaná holčička.Než jsem odešla řekla jsem mu že jednou se spolu zase setkáme a že ho nikdy nepřestanu milovat a odešla jsem,teprve potom jsme cítila že to tak mělo být ,že táta se semnou chtěl rozloučit sám.Tečou mě slzy když o tom píšu.Potom jednou za mnou přišel do snu a říkal mě jak vše prožíval,to v té době ještě asi moc nevěděl co se stalo,říkal že není mrtvý,že když ho oblékali že jim to chtěl říct a nešlo mu to,viděla jsem ho a vím že semnou opravdu mluvil.Milá Kytičko to je můj příběh a prosím,pokud budeš moci s tátou mluvit,napiš mě prosím co říkal...moc toužím to vědět...Jsem a vždy jsem byla pro tátu ta nejbližší a milovaná dceruška a on můj milovaný a báječný táta..Tolik moc bych mu toho chtěla říct..povídám si s ním a doufám že mě slyší..Moc ti za to děkuji loučím se s tebou Julie

Děkuji vám všem, Kytičce za obrovskou pomoc a ostatním za krásná slova. Zítra je pohřeb, teď už vím, že jej ustojím a zvládnu.
Asi není náhoda, že jsem tyto stránky našla teprve před pár týdny, neuvěřitelně mi pomáhají.
Ještě jednou moc děkuji...

...Taky mě to rozbrečelo,když jsem to četla.Málokdo má takový pěkný vztah se svými rodiči.Já cítím k tatínkovi/který je sice dost nemocný/totéž a až tu jednou nebude,tak to také obrečím a bude mi chybět.Škoda,že už to nemohu říci o/svém vztahu/k mámě....

Z Vašeho setkání mám opravdu pěkný pocit,vnímáte se a jste oba tomuto setkání otevření,určitě už jsi tímto pochopila mnohem více..držím palečky Renáta

Milá Dagmar,právě jsem se za Tvého tatínka pomodlila.
Ať jeho duše najde pokoj a klid. Přeji Ti,aby jsi se brzy znovu mohla smát a být šťastná. Všechno jednou přebolí a i když Ti tatínek bude moc chybět, jednou se zase určitě potkáte.
Zuzka