VZKAZ MATKY, KTERÁ MUSELA ODEJÍT.....
18.11.2008 Čas: 16.45
Cítím přítomnost duchovní bytosti. Je to žena. Naléhavě mně žádá o písemný vzkaz pro svou dceru. Cítím jen chladný závan, a slyším hlas, který je velmi tichý, klidný a laskavý. Proto ihned píšu automatickým písmem.
Kytička
Drahá milá, ,
Prosím pomoz předat vzkaz mé dceři, vím, že mně slyšíš. Prosím zapiš tyto události.
Zapiš je pro mou dcerku.
Psal se rok 1938. Byla jsem dospělá žena. Měla jsem tři děti. Milovala jsem je. I svého manžela.
Můj skromný příbytek je na kopci. Stěží popadám dech ale musím vynést velkou nůši trávy.
Dnes se mi udělalo hodně zle. Muž mne musel dovést k doktorovi. Slyším co doktor říká. Čekám dítě.
Paní, máte slabé srdce. Pošlu vás k jedné známé, poradí Vám, co udělat, aby se dítě nenarodilo a mohla jste žít. Opět se mne zmocnila slabost. Muž mne vzal kolem ramen a držel mně v náručí.
Podíval se na doktora. Pane doktore, máme doma tři děti, nedokážu se o ně bez ženy postarat.
Přece to dítě neusmrtíme?? Ještě teď cítím, s jakou bolestí to říkám. Vím, že se jmenuji Františka. Muž nic neříká , jen krčí rameny. Doma nás čekají hladové děti. Kolem nás se stále mluví o válce. Je mi zima. Bolí mně ruce i nohy. Cítím opět slabost. Palčivá bolest na prsou je stále silnější. Ležím doma, v naší kuchyni doktor pokládá hlavu na mou hruď a zdá se mi, že to, co slyší, není dobré.
Tváří se hodně ustaraně. "Matko, proč jste mně neposlechla? " "Ten porod stejně nevydržíte!"
Je mi to všechno moc líto. Každý večer se modlím. Marně čekáme na zázrak.
Venku je sníh. Dítě má přijít každým dnem. Dnes cítím velké bolesti. Mé myšlenky jsou stále stejné. Uvidím své dítě? Přivinu je k svému bolavému srdci? Slyším muže jak tiše říká našim dětem:“ Maminka je hodně nemocná“. "Je slabá." "Aź příjde na svět to maličké, musíte mi hodně pomáhat."
Vnímám jeho slova v polospánku. Opět další den. Už raději nevstávám z postele. Bolesti mně upozorňují, že dítě brzy příjde na svět. Znovu vnímám ten pocit kruté bolesti. Bůh kdysi řekl první ženě, že bude rodit ve velkých bolestech. Své slovo dodržel. Čekám že má smrt bude už blízko.
Ozval se pláč. Položili mi do náruče holčičku. Bože dobrý, je tak malinká. Tisknu jí k sobě a nebojím se smrti. Napadlo mně ,že pro takový okamžik stojí zato žít, i zemřít. Jsem slabá, dlouho spím. K překvapení všech,ale vstávám za několik dnů s postele. Těším se z nového života, to mi dává neuvěřitelnou sílu. Statečně zastávám své mateřské povinnosti. Objímám všechny své děti. Děkuji každý den Bohu.
Píše se rok 1941 je horký den. Najednou nemohu opět dýchat. Bolest na hrudi je svíravá a krutá. Má nejstarší dcera mně ukládá do postele. Ještě s ní mohu chvíli mluvit. Pak už jen poslouchat. Nemám sílu otevřít ústa. Slyším nářek svých dětí, hlasy se mísí, slyším plakat svého muže. Najednou je kolem mě světlo. Vidím všechno jasně. Cítím velkou lásku. Někde až tam v dálce. Není možné nejít k té velké zářivé lásce. A já tam chci jít. Na okamžik mně zastaví, známý dětský hlásek. Vidím svoji maličkou dcerku. Zlobí se a malou ručičkou hrozí ostatním.
Psst. Buďte zticha. Moje maminka spí...Nekřičte, nebo jí probudíte....
Bože, denně jsem Ti plná lásky a vděku, děkovala za tyto dva roky ……
Vím, že jsem je od Tebe dostala jako dar. Všichni, kteří mně milovali, za mne prosili a ta velká zářivá láska se smilovala.
Nevím, jak jsem dlouho ve světle. Moje dcerka , ale ještě stále žije. Povím Ti její jméno. Pověz jí, že na ní čekám. Vím, že i ona má velké bolesti. Hodně trpí. Já jsem často vedle ní. Já na ní čekám. Řekni jí, že už brzy budeme zase spolu.
Děkuji Ti.
Františka
Komentáře
Přehled komentářů
doma a nějak jsem zabloudila na tyto stránky. Teď tu čtu a slzy se mi koulí z očí jako hráchy.
Je to krásny príbeh
(Monika, 30. 11. 2008 10:57)Kytičko, dakujem ti za tento krásny príbeh. Ako píšu ostatný rozplakalo by to aj slona. Je to velmi smutné, že v dnešnom svete už je velmi málo ludí, ktorý vedia byt tak láskyplný. Dakujem ti Kytičko za to čo robíš pre nás všetkých. Posielam ti pusinku. cmuk
Kyticce
(Marcela, 24. 11. 2008 22:15)Dekuji kyticko za krasny pribeh, neni to hrdinstvi je to jen to nejdulezitejsi na svete, laska.
Kytičce
(Eva, 23. 11. 2008 14:08)Milá Kytičko, stékají mi slzy po tvářích.Děkuji, že jsi. Posílám ti sluníčko.
Pro Naďu a Annu
(Kytička, 20. 11. 2008 15:42)
Tento příběh, který se stal, je ve své podstatě podobný i příběhu v naší rodině. Jen s tím rozdílem,že matka odešla od ročního dítěte. Ty příběhy jsou hodně podobné. Napadlo mně, že dnes jsou tyto hrdinky,zapomenuty. Nikdo nikdy jejich statečnost neoslavoval. Bylo to samozřejmé. A přece to byl velký kus hrdinství, dát svůj život za život dítěte. Žena má cítit zodpovědnost za další život. Za pokračování života. Tuto zodpovědnost si každá žena přináší na svět. Bohužel jí často vymění za vlastní pohodlí, bezpečí, nebo materiální věci. Je dobré si to občas připomenout. Děkuji Františce, že jsem mohla pocítit její strach, bolest, i radost, všechno co tehdy cítila. Byla to hodně těžká doba. Bylo těžké se vůbec z něčeho radovat. Ale lidé to přesto dokázali.
Kytička
podobné osudy
(Naďa, 20. 11. 2008 14:41)milá kytičko,po přečtení vzkazu od té milující ženy,jsem si řekla,tak jako možná mnoho jiných,že to musí být vzkaz pro někoho z mých příbuzných.Skutečně jsem měla babičku,která zemřela poměrně brzo-asi 4roky po narození poslední dcey Aničky.Měla opravdu celkem 4 děti-1 chlapce a 3dívky.Jedna z nich-ta nejstarší byla a je maminka.Dokonce se i jmenovala Františka.Jen roky se shodují pouze přibližně.Možná není až tak důležité,jestli se najde ten pravý člověk,kterému patřil tento vzkaz.Je to vlastně vzkaz pro nás pro všechny.Abychom si uvědomili,že naši blízcí odcházejí z našich životů aniž bychom si to přáli,ale že jsou nám často nablízku a i když to nemůžeme tak snadno vidět,pořád nás velmi milují,touží po tom abychom jim odpustili,že s námi nemohli být jak bychom my i oni toužili a záleží jim na tom,abychom svůj život vedli co nejlépe.Těší se na setkání s námi.
Souvislost?
(Jirka, 20. 11. 2008 10:23)Napadla mě souvislos s příběhem, kde se paní ptá na to, kdo je otcem dítěte, co čeká. její osud byl taky velice pohnutý. Nebyl to impuls, který měl vyvolat u dotyčné paní zamyšlení nad tím, jak vzácný je to dar? Jak moc někteří dokáží obětovat a jak nsi někteří života neváží?
Láska, víra
(Ludmila, 19. 11. 2008 18:34)
Děkuji Kytičko za zveřejněný vzkaz této ženy.
Bylo v ní tolik lásky k Božímu daru, kterému mohla dát život, i když tím riskovala život svůj. Musela vidět i děti, které jí ještě tolik potřebovaly. Měla tak velkou víru v Boží pomoc, cítila lásku celé rodiny a to jí posilovalo do konce svých dnů. Je to opravdu příklad velké lásky a víry. Kéž by tento příběh probudil lásku v srdcích a začali jsme si více vážit života. L
Doruceni
(Dana, 19. 11. 2008 14:58)Kyticko,doufam ze se tento vzkaz spravne doruci...verim ze ano.
podobnost osudu
(Anna, 19. 11. 2008 14:25)Je to až zarážajúce ako sa tento príbeh podobá môjmu osudu.Všetko sedí,okrem rokov a mena mojej mamičky.
pro Kytičku
(elkan, 19. 11. 2008 11:49)Kytičko,i já skláním před Tvými schopnostmi a Tvojí dobrotou..
Skláním se nad tímto darem
(Marie, 18. 11. 2008 23:36)Překrásné a tolik dojemné,ani nevím co bych mohla k tomuto příběhu napsat, asi jen, že jsem ho přečetla jedním dechem a v hlavě mě naskakovaly obrazy, té ženy, dětí a ostatních ... děkuji "Kytičko"
Poděkování
(Zuzka, 18. 11. 2008 21:53)Milá Kytičko,tento vzkaz mne tak dojal a rozplakal.Je nádherné jaký máte v sobě dar-předávat vzkazy zemřelých-moc tímto jiným pomáháte.To je asi to nejhezčí-pomáhat těm co to potřebují.Mě samotnou zahřeje u srdíčka,když můžu někomu pomoci.Mějte se moc krásně a děkuji za to,že jste.
Srdíčko pro Kytičku
(Jirka, 18. 11. 2008 18:51)
Brečím tady jak malej a přitom už jsem velkej. Ale tohle by Kytičko asi zozbrečelo i slona.
Děkuji Ti za to, že tohle dokážeš. Že dokážeš přenést vzkaz, který je tak smutný a přitom tak plný lásky.
Jsem sama
(Stáňa, 20. 2. 2015 20:44)