18.11.2008 Čas: 16.45
Cítím přítomnost duchovní bytosti. Je to žena. Naléhavě mně žádá o písemný vzkaz pro svou dceru. Cítím jen chladný závan, a slyším hlas, který je velmi tichý, klidný a laskavý. Proto ihned píšu automatickým písmem.
Kytička

Drahá milá, ,
Prosím pomoz předat vzkaz mé dceři, vím, že mně slyšíš. Prosím zapiš tyto události.
Zapiš je pro mou dcerku.
Psal se rok 1938. Byla jsem dospělá žena. Měla jsem tři děti. Milovala jsem je. I svého manžela. Byl těžký rok,úroda na poli nebyla velká. Trápila jsem se,protože mé děti prožívaly to, čemu se říká chudoba. Měla jsem dvě dcery a syna. Nejstarší dcera byla už velká a pomáhala mi. Cítím se unavená a slabá. Občas mně bolí na prsou. Není čas na doktory. Nejsou peníze na léky.
Můj skromný příbytek je na kopci. Stěží popadám dech ale musím vynést velkou nůši trávy. Starám se o zvířata. Je mi hodně těžko. Můj muž není zlý, ale má dost práce na poli a kolem zvířat.
Dnes se mi udělalo hodně zle. Muž mne musel dovést k doktorovi. Slyším co doktor říká. Čekám dítě.
Paní, máte slabé srdce. Pošlu vás k jedné známé, poradí Vám, co udělat, aby se dítě nenarodilo a mohla jste žít. Opět se mne zmocnila slabost. Muž mne vzal kolem ramen a držel mně v náručí.
Podíval se na doktora. Pane doktore, máme doma tři děti, nedokážu se o ně bez ženy postarat. Doktor odpoví nezvykle tvrdě. Jak říkám otče, bud bude žít ona, nebo to dítě.Odcházíme k vozu. Koně jsou netrpěliví, něco je rozrušilo stejně jako mně.
Přece to dítě neusmrtíme?? Ještě teď cítím, s jakou bolestí to říkám. Vím, že se jmenuji Františka. Muž nic neříká , jen krčí rameny. Doma nás čekají hladové děti. Kolem nás se stále mluví o válce. Je mi zima. Bolí mně ruce i nohy. Cítím opět slabost. Palčivá bolest na prsou je stále silnější. Ležím doma, v naší kuchyni doktor  pokládá hlavu na mou hruď a  zdá se mi, že to, co slyší, není  dobré.
Tváří se hodně ustaraně. "Matko, proč jste mně neposlechla? " "Ten porod stejně nevydržíte!"
Je mi to všechno moc líto. Každý večer se modlím. Marně čekáme na zázrak.
Venku je sníh. Dítě má přijít každým dnem. Dnes cítím velké bolesti. Mé myšlenky jsou stále stejné. Uvidím své dítě? Přivinu je k svému bolavému srdci? Slyším muže jak tiše říká našim  dětem:“ Maminka je hodně nemocná“. "Je slabá." "Aź příjde na svět to maličké, musíte mi hodně pomáhat."
Vnímám jeho slova v polospánku. Opět další den. Už raději nevstávám z postele. Bolesti mně upozorňují, že dítě brzy příjde na svět. Znovu vnímám ten pocit kruté bolesti. Bůh kdysi řekl první ženě, že bude rodit ve velkých bolestech. Své slovo dodržel. Čekám že má smrt bude už blízko.
Ozval se pláč. Položili mi do náruče holčičku. Bože dobrý, je tak malinká. Tisknu jí k sobě a nebojím se smrti. Napadlo mně ,že pro takový okamžik stojí zato žít, i zemřít. Jsem slabá, dlouho spím. K překvapení všech,ale  vstávám za několik dnů s postele. Těším se z nového života, to mi dává neuvěřitelnou sílu. Statečně zastávám své mateřské povinnosti. Objímám všechny své děti. Děkuji každý den Bohu.
Píše se rok 1941 je horký den. Najednou nemohu opět dýchat. Bolest na hrudi je svíravá a krutá. Má nejstarší dcera mně ukládá do postele. Ještě s ní mohu chvíli mluvit. Pak už jen poslouchat. Nemám sílu otevřít ústa. Slyším nářek svých dětí, hlasy se mísí, slyším plakat svého muže. Najednou je kolem mě světlo. Vidím všechno jasně. Cítím velkou lásku. Někde až tam v dálce. Není možné nejít k té velké zářivé lásce. A já tam chci jít. Na okamžik mně zastaví, známý dětský hlásek. Vidím svoji maličkou dcerku. Zlobí se a malou ručičkou hrozí ostatním.
      Psst. Buďte zticha. Moje maminka spí...Nekřičte, nebo jí probudíte....
 Tak maličké dítě nepochopí principy života a smrti. Věří jen na spánek a probuzení.
Bože, denně jsem Ti plná lásky a vděku, děkovala  za tyto dva roky ……
Vím, že jsem je od Tebe dostala jako dar. Všichni, kteří mně milovali,  za mne prosili a ta velká zářivá láska se smilovala.
  Nevím, jak jsem dlouho ve světle. Moje dcerka , ale ještě stále žije. Povím Ti její jméno. Pověz jí, že na ní čekám. Vím, že i ona má velké bolesti. Hodně trpí. Já jsem často vedle ní. Já na ní čekám. Řekni jí, že už brzy budeme zase spolu.
Děkuji Ti.
Františka