Dobrý večer Kytičko, vím, že vám píše spousta neštastných lidi,ale chtěla bych vas poprosit o pomoc nebo o radu,sama nevim, jak to nazvat.14.6 mi zemřel manžel,máme spolu dvě krásné holčičky 12let a  3roky.Všechny nás to neskutečne trapí a bolí, chybí nam každým okamžikem.Byl to bezvadný tatítek,starostlivý a hodný, jako manžel také.Zemřel v pouhých 35ti letech na infarkt.Ten večer jel z odpolední směny,dlouho se nevracel,tak jsem ho jela hledat,když jsem ho našla už u nej byla zachranka,snažili se ho oživovat,ale bez úspěchu.Strašne mě ten večer trápí, pořád to mám před očima,ale zároven děkuji za to,že jsem tam s ním mohla být,že jsem ho mohla naposledy obejmout,políbit,říct mu jak ho miluju,ikdyž o tom možná nevěděl,ale v hlouby duše doufám,že to věděl,že tam není sam.

Moje švagrová tvrdí,že dokáže cítit duše zemřelých a tvrdí mi,že nás neopustil,že je s námi stále,že nás tak miloval,že se rozhodl s námi zustat.Poradila mi at si z řetízku a s manželovo snubního prstínku udělám kyvadlo a tím s ním mohu komunikovat.Je pravda, že kyvadlo raguje na mé otázky,ano do kruhu,ne vodorovně.Ale stále mě trapí,že já sama nedokážu cítit jeho přítomnost,jeho doteky,ikdyž mě kyvadlo tvrdí,že se mě dotýká.Měla by jste radu jak ho lépe cítit a jestli je možné,že kyvadlo funguje?Napadlo mě, že to může být pouze v mé hlavě,že tolik si přeju s ním komunikovat,že si to možná jen namlouvam,ale kyvadlo se hýbe mě a naší starší dceři,nikomu jinému.Jednou jsem měla sen,seděli jsme spolu na terase,tak krásně s něhou a klidem se na mě usmíval,já plakala,on mě hladil a uklidnoval,že všechno bude dobré,že je pořád s nami,že nás hlídá.Byl to tak neskutečně krásný a živý sen,až je mi smutno,že byl jediný.Každý večer ho prosím, at za mnou zas přijde do snu a nic.

Bojím se,že i on sám se moc trápí,nevím co muže cítit,neumím si to představit,jak mu je,když tu s námi je, třeba by nám chtěl něco povědět a my ho neslyšíme,jestli se netrápí tím co se stalo.Tolik bych si přála ho cítit,obejmout ho,cítit jeho pohlazení.Mít naději,že nás neopustí.Také mě trápí naše mladší dcerka,mluví o tatínkovi,za ty tři měsíce o se něm každý den zmíní,ale ještě ani jednou se mi nezaptala,kde tatínek je,nebo kdy přijde.Možná jsem udělala hroznou chybu,že jsem jí neřekla co se stalo,ale nevím já to prostě nedokážu,tu noc jsem to řekla té starší,ale tu hroznou bolest,smutek co jsem viděla v jejích očích mě bude doprovázet snad do konce života a ublížit ještě té maličké...nemám na to sílu.Prosím vás Kytičko,mohla by jste mi odpovědět na mé otázky a třeba mi i poradit a pomoc zjistit jestli se můj manžel netrápí,jestli nám nechce něco zdělit?Děkuji mockrát.

Hanka

Drahá Haničko,

Na úvod mého emailu Tě moc objímám a posílám andělské světýlko do Tvé dušičky. Jsem si vědoma toho, že jsi dlouho na mou odpověď čekala. Nedokážu zatím odpovědět na otázku, proč musí přijít ten správný čas na spojení s duší zemřelého člověka, ale je to tak vždy. Někdy musí přejít určitý čas, aby duše mohla najít ten společný kontakt, aby jí bylo dovoleno projevit se. Když Ti teď píšu, kolem mne praská nábytek a cítím takovou zvláštní, dřevitou vůni. Cítím také nesmírný klid a pokoj. To je stav duše Tvého manžela. Vidím kolem něho průzračně čistou vodu, což je také jakýsi symbol pomyslné čistoty duše. Odešel v tom nejkrásnějším věku, který duše zde na zemi vnímá. Zatím nevidím jeho přesnou podobu, ale slyším jeho jemný a příjemný hlas. Zprostředkuji Ti jeho vzkaz pro Tebe.

Na otázku, proč odešel tak brzy jsem dostala tuto odpověď. Odešel jsem, protože to byla vyšší dohoda našich duší.  Nikdo nemůže říct, zda je to brzy, nebo není, protože ve světě, ve kterém se nacházím se nehodnotí délka času, ale množství vykonaného dobra. Byl to základní plán našeho života. Života mého a života mé ženy Péti. Předal jsem jí jako muž vše, co jsem jí předat měl a ona to všechno s pokorou a láskou přijala. Pochopila, že moje láska k ní a k dětem jí otevírá srdce a ona může po zklamaní, jakým prošla znovu věřit a milovat. Snažil jsem se o to, aby mi věřit mohla, aby se vyrovnala s principy mé rodiny a dodával jsem jí ve všem sílu. Byli jsme silně propojeni a ona cítila, že naše spojení je silné, ale zároveň je naše láska křehká, a proto se o mě někdy bála.

Bála se o nás všechny a chtěla mít kontrolu nad tím, co dělám a proč to dělám. Chtěla, abychom si užívali každou minutu a vím, že jí vnitřně trápilo každé naše odloučení. Já ji stále velmi miluji a bude pro mě tím nejdražším pokladem, který jsem mohl v tomto životě přijmout. Naše děti jsou největším bohatstvím, které jsem tu zanechal a bdím nad jejich kroky, protože mi tato ochrana byla dovolena. Jsem v neustálém kontaktu s oběma dcerami. Hladím je a opatruji, jak to jen na této duchovní úrovni dokážu. Své milované ženě, mohu předat jen pár slov, víc mi není dovoleno.

Moje nejdražší. Místo, kde se nacházím, je mnohem příjemnější, než jakékoliv jiné místo, které jsme spolu na zemi navštívili. Jsem nyní v takovém zvláštním odlehčení a v žádném případě to není nepříjemné. Nepociťuji utrpení na žádné úrovni a v této příjemné a hřejivé hladině vnímání, to stejně ani není možné. Nemohu cítit nic, co by mě trápilo, protože má duše je uzdravena od všech zranění. Poslední obraz, který jsem si odnesl ze svého života, mi způsobil bolest. A to bylo zoufalství ve tvé tváři, když si pochopila, že jsem Tebe i naše děti opustil. Vím, co sis myslela, když jsi mě uviděla. Mělas pocit, že také tvůj život skončil. Nechtěla jsi žít dál, ale myšlenka na naše holčičky tě hnala kupředu. Vím, že bys udělala všechno proto, aby mě zachránili. Slyšel jsem tvá slova. I slova, která neplynula ze tvých úst, ale proudila ke mně formou myšlenek, a jakési silně empatické , vnitřní bolesti. Cítila jsi, jakoby i tobě někdo do srdce vbodl nůž a ta bolest byla o to větší, že byla na mé duchovní úrovni hmatatelná. V tu chvíli jsem už byl ale ve vyšším spojení se svou podstatou a snažil jsem se Tě utěšit. Nemohl jsem se nedotknout tvých vlasů, které smáčely slzy. Bylo mi, jakoby Tvé vlastní slzy stékaly po mé tváři.

Tak mi splýval tvůj obraz a mé vnímání sebe. Bylo mi dovoleno vstoupit do tvého snu, abych tě přesvědčil o tom, že jsem v pořádku. Vím, že když toto čteš, cítíš mě a vnímáš mou energii. To, co ti sděluji, je pouze na úrovni duše a můžeš to vnímat pouze ty. Stále ještě cítím, jak mě miluješ , vnímám také Tvou bolest z našeho odloučení. Prosím, řekni holkám všechno, co cítíš, že by měly vědět. I Markétce, o které vím, že je velmi moudrá duše. Neboj se, že to nepochopí. Přeji si, aby holky věděly, že je miluji, jen nemohu být s nimi. Budu je chránit ze své úrovně a budu je milovat tak, jak dokáže duše milovat spřízněné bytosti. Prosím, abys respektovala můj odchod a mou prosbu. Já respektuji tvůj běh života a přeji si, abys byla znovu šťastna. Sama víš, že samota je těžká a štěstí  je podmíněno sdílením. Za nějaký čas se u Tebe objeví muž. Je to muž, který Ti bude poslán a bude Ti oporou  v Tvém životě. Je to naše další spřízněná duše, která je součásti našeho plánu. Nebraň se tomuto vztahu. Poznáš ho podle tohoto znamení. Ten muž bude mít něco, co Ti bude připomínat mě. Na naší lásce to ale nic nezmění. Naše láska je silnější než tato pozemská úroveň a pozemské vnímání citu. Nikdy Tě nepřestanu milovat.

M.

Drahá Kytičko,

ani nevím jak Ti poděkovat. Mého milovaného manžela jsi popsala naprosto přesně, čistá duše. Neublížil by živému tvorovy a o to víc mě mrzí, že svět přišel o takového člověka. Nemohu se ubránit říct, že je to nespravedlivé. Bolest, kterou stále cítím je nepopsatelná, nevím jestli se někdy dokážu smířit s tím, že jsme ho ztratili. Nikdy asi nedokážu pochopit, proč zrovna nás musel takový osud potkat. Proč jsme nemohli být jednoduše šťastný.

Jsem moc šťastná, že je Martin neustále s holkami, že je opatruje. Potřebují ho. Chybí jim stejně jako mě a jsem za ně moc šťastná, že taťku mohou mít alespoň takto. Také by mě potěšilo, kdybych ho mohla mít i já, strašně mě chybí, každým okamžikem čím dál víc. Vědomí, že je se mnou, že se mě může dotknout, pohladit, by mě dodal energii, která už mě dochází.
Kytičko, nevím jestli najdu správná slova, ale přijde mi nemožné milovat někoho jiného.

Když to napíšu, tak jak to cítím, pravda je, že nestojím o jiného muže a myslím, že nikdy nebudu. Můj Martin je jediný. Miluji ho a nikdy nepřestanu. Bát se nemusí, sama nejsem, mám jeho dvě krásné dcery a ty mě drží při životě. Veškerou lásku dám jim.

Kytičko, prosím tě, je možné, že by se k nám mohl Martin někdy vrátit? Zdál se mi opět sen, říkal mi, že se k nám vrátí a to v lidské podobě, jen mi neřekl jak. Je možné to zjistit?

Mohu já s ním nějakým způsobem komunikovat? Zkoušela jsem to skrz snubní prstýnek, odpovědi se mi zdály pravdivé.

Je možné, že je stále s námi v domě? Kolikrát mám pocit jako by tu s námi byl, ale pak je chvíle, kdy mě přepadne pocit zoufalství, že tu není, že jsme o něj nadobro přišli.

Setkáme se ještě někdy spolu?

Omlouvám se, mám příliš dotazů, které mě moc trápí a marně na ně hledám odpověď. Proto prosím o pomoc Tebe. Předem mockrát děkuji.

S láskou Hanka