24.10 2008
Dobrý den kytičko.
Obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Moji sestru zavraždil její manžel. Byl to zvláštní člověk, taková ztracená duše, bez kamarádů, známých, introvert. Věřila jsem mu kvůli ní, měla ho ráda, bohužel do poslední chvíle, bylo jí ho líto. Ona byla pozitivní človíček, naše velké sluníčko. I přes problémy byla pořád usměvavá a snažila se nám dát lásku i za dobu, kdy jsme neměly moc dobrý vztah. Proč ale když jsme nejšťastnější, život s námi takto zamává? Proč musela odejít? Byla dobrý člověk, nezasloužila si takto odejít.
Vyčítám si, že jsem to netušila, nepomohla jí, nezabránila tomu. Byly jsme si hodně blízké a strašně moc mi chybí. Cítím ji v bytě, mám pocit, že je tam se mnou, v noci jakoby mě jednou chytla i za ruku. Nechce se mi bez ní jít dál, nevidím žádný smysl života. Vím že musím být silná kvůli mamince, která už má jen mě, ale ten život mi přijde tak nespravedlivý...
Kytičko, je možné se spojit s její dušičkou? Jen bych chtěla vědět, proč si nenechala v ten večer pomoct, proč se rozhodla jak se rozhodla a jestli tomu nešlo zabránit? Chtěla bych vědět, že je jí už dobře a že je s námi a ochraňuje nás jako anděl. Moc ji miluju a vždycky bude se mnou...
Hodně lásky
Karolina

16.10.2008
Dobrý den kytičko,
píši Vám znovu. Koukám denně na Vaše stránky a čtu si příběhy a obdivuju, kolika lidem pomáháte. Před týdnem jsem Vám psala o mé sestřa a chtěla bych Vás moc poprosit, můžete se na nás a moji sestřičku podívat? Moje maminka je z toho moc špatná a já nevím jak jí pomoct. Upnula se teď hodně na mě a mluví o miminku, které jednou budu mít. Je to dva měsíce, co jsem se rozešla s mužem, který mi dlouho lhal a přišla jsem na to v nejnevhodnější dobu po smrti mé sestry. Mám pocit, že nepotkám už nikdy normálního chlapa se kterým bych založila rodinu. Jsem zoufalá, sestra mi moc chybí a nevím co dál.
posílám hodně sluníčka a lásky
Karolina

31.10.2008 
Drahá Karolínko,
vyrovnat se s brutální smrtí nejbližšího člověka, to je jako blesk z čistého nebe, který uhodí nečekaně, přímo do našeho srdce.
Jeden den vidíme toho člověka zdravého, šťastného, plného optimismu a životních plánů, za pár hodin, je všechno jinak. A my stojíme bezmocní,
a máme navíc výčitky, že jsme možná měli něco udělat a zabránit této tragédii. Když se stane nehoda, můžeme se ještě uklidnit pocitem, že tomu nejspíš nešlo zabránit, a že si tam osud ošklivě zahrál s našim blízkým. Když se ale jedná o brutální, zákeřnou vraždu, pak se k našemu smutku a obrovské bolesti přidá ještě hrozná zloba, která směřuje k útočníkovi. Máme tu viníka, který nám vzal, co jsme milovali a způsobil nám a našim nejbližším obrovskou bolest. Najednou si uvědomíme, že už náš život nebude nikdy jako dřív.  Kdo to neprožil, neví jak moc se mění život pozůstalých. Třeba vánoce se rázem promění ze svátků štěstí a radosti, na období bolestných vzpomínek, na dobu, kterou si přejeme rychle přežít, abychom nemuseli trpět trýznivou myšlenkou, že tomu, kdo tu není nemůžeme už nikdy dát žádný dárek, sevřít ho v náručí. Neotevřou se dveře a my neuvidíme milou, blízkou tvář, která nás přišla v době svátků navštívit. A opět je tu mísí vztek a bolest. Věčná myšlenka, že to tak nemuselo být. Že ten, kterého jste přijali do rodiny jako vlastního, Vám tak krutě ublížil Ty máš navíc pocit, že Tvoji maminku už nikdy neuvidíš šťastnou, tak šťastnou, jako když jste byli všichni spolu.
Najednou cítíš obrovskou tíhu povinnosti jí všechno nahradit, pomoci zmírnit její palčivou bolest, kterou matka prožívá při ztrátě milovaného dítěte.
Myslím Karolínko, že si začínáš plně uvědomovat  tu tíhu, kterou budeš muset nést po celý život. Ty jsi ta, která mamince zůstala.
Ale nemůžeš jí svým štěstím nahradit to, co ztratila v Tvé sestře. Ty máš svou cestu, všechny události ve Tvém životě mají svůj čas.
Nemůžeš uspěchat to, co si přála maminka vidět u sestry a nikdy už to bohužel neuvidí. Nelze dávat lásku a štěstí za někoho.
Jsi to Ty, která určuje směr, a naplnění svého života. Už tak bude dost věcí, které budeš muset dát stranou, aby jsi mamince mohla věnovat potřebný čas a lásku. Už má jen tebe. Navíc z ní cítím velký strach o Tebe. Není ještě čas na rozplétání klubíčka Vašich společných minulých životů. Ještě příliš je Vaše myšlení ovliněno bolestí a beznadějí. Ptáš se proč se to Tvé sestře muselo stát, a jestli tomu šlo zabránit. Většinou je to tak,že věci se musí stát přesně takto. V tomto případě, tomu ale tak být nemělo. Ti dva mladí lidé si měli odpustit hodně bolestnou věc z minulého života. Bylo mezi nimi, ale příliš nepřátelství, i když to nemuselo být na první pohled patrné. Píše se mi, Ten muž chtěl mít nade vším kontrolu. Chtěl Tvou sestru vlastnit, ovlivňovat nejen to, co dělá, ale i to na co myslí, o čem sní. To ale nešlo, Tvá sestra byla silná osobnost a přesně věděla co chce. Jeho manipulace jí přinejmenším rozčilovala. Ano jsem si jistá, že to bylo zrcadlo. Podobně se Tvá sestra ke svému partneru chovala v minulém životě.  Věř mi, nyní už to všechno pochopila. Je škoda,že míísto lásky, opět přišla nenávist a jakési soupeření o moc. Ten muž nezvládal své emoce. Neudržel je na uzdě a opět sestře ublížil. Nebylo to poprvé, jejich životy jsou propleteny opravdu hluboce. Zatím nezvládli žít spolu, vedle sebe a to v různých postaveních, ať příbuzenských, či partnerských. Něco se nepodařilo.

Vzkaz od Tvé sestry mám.

Chtěla by říct všem mým drahým, všem, které jsem milovala, že dál cítím  jejich lásku. Odpusťte mi, že jsem nebyla dost silná. Všechno jsem mohla napravit. Cítím zklamání a vím, že se budu muset opět vrátit a žít těžký život. Je mi lehce. Nic mně nebolí, jen myšlenka, že už nemůžu vrátit ten okamžik pravdy a s láskou se podívat do očí muži, který mi sice ublížil mému tělu, ale který jediný chápal moji duši. On věděl, kdo jsem. I já už to vím. Chtěla bych poprosit svou sestřičku, aby nikdy neopustila maminku. Prosím.Na tom hodně záleží. Jednou pochopí proč tomu tak je.
Odpusťte mi, ale nemohla jsem jinak. Mami, vím, co jsi mi říkala, ale neuměla jsem neposlechnout své srdce.
Často jsem s Vámi. Často vidím slzy. Váš zármutek mně bolí. Ale já  už vím, že se jednou setkáme. Prosím za odpuštění pro nás oba.

 Víc jsem Karolínko nezaznamenala.

S láskou Kytička

   

 

Přejeme Ti všichni Peťulko klid a lásku a posíláme tichou, vroucí modlitbu. Všechny dobré dušičky na těchto stránkách dnes jistě společně se mnou zapálí svíčku a tiše poprosí o požehnání pro Tvou duši. Vím, že to pro Tebe bude krásný pocit, když budeš vidět a vnímat, kolik dušiček Ti posílá lásku a přání. Kéž Tvá duše pocítí tu neskonalou harmoni všech dobrých laskavých bytostí v tomto i duchovním světě.

S láskou k Tobě  Kytička