FANATISMUS JE MYŠLENKOVÉ VĚZENÍ
Moje milé sluníčka,v posledních dnech mně pár lidiček upozornilo na dost otřesné stránky člověka, který si říká evangelizátor (myslím, že by se měl omluvit evangeliu a evangelistům za pošpinění jejich jména tím, že si tuto přezdívku zvolil). A tento pán skutečně ve všem a v každém vidí jen démony a síly temna. Jelikož člověk, který takto šíří temnotu je nebezpečný, nebudu zde odkaz na jeho stránky zveřejňovat. Nač silám temna zbytečně dělat reklamu. Že označil mně, jako démonickou věštkyni, to mně pobavilo, a uprostřed práce jsem se alespoň zasmála.
Ale fakt, že za démona označil také P.Marii, to se nedá nic víc, než zaťukat si na čelo a rychle se z takových stránek odhlásit. No a pan "evangelizátor" by měl co nejdříve zaťukat na ordinaci schopného láskyplného psychiatra, protože jak víme, hodně věcí se dá léčit. Dávám zde na přečtení článek, který na adresu tohoto muže a jemu podobných napsala autorka stránek Abundancia. Zde je její článeček, a je opravdu výstižný. Tato zmínka o šíření fanatismu je tu pro případ, že byste pana "Evangelizátora", nebo jemu podobné někdy na své duchovní cestě potkali.
S láskou Kytička
Mám novou zkušenost: narazila jsem na fanatika a tak jsem musela hodně přemýšlet. Hledat odpovědi na nové výzvy, zkoumat, zda je moje vlastní přesvědčení v souladu s PRAVDOU, proč je někdo fanatikem a co to vlastně fanatismus je. Mám velkou výhodu: před mnoha lety, když jsem s duchovním životem začínala, upadla jsem na kratší dobu také do fanatismu.
Vlastní zkušenost je ta nejlepší škola. No, ono to bylo docela lehké: náš kněz byl fanatik a všechny členy křesťanského společenství svým nesmiřitelným fanatismem nakazil. Jenže mám také jednu obrovskou výhodu: až do svých třiceti let jsem žila v socialistickém státu, ve kterém celý systém společenského života byl vystavěn na lžích a nepravdách. Proto je můj duchovní život od samého začátku, od prvních krůčků, postaven na HLEDÁNÍ PRAVDY. Protože socialistická ideologie byla lež. Nefunkční a manipulativní klam.
Při svém hledání pravdy jsem „našla“ Ježíše Krista a s ním křesťanské církve – apoštolská církev, evangelická církev, adventisté, katolíci. Všichni tvrdili, že jedině jejich víra je ta pravá… „Zakotvila“ jsem u katolíků, dokonce jsem kratší čas dělala katechetku… Jenže touha po Pravdě mne vedla dál a začínala jsem nacházet rozpory, nelogičnosti a já chtěla znát Pravdu! Proč by malé dítě (když by – nedej Bůh) umřelo, mělo jít do pekla jen proto, že je rodiče nedali pokřtít? Proč na Ježíši Kristu Bůh trestal naše hříchy? To je tak zlý a krutý, že má radost, když jeho děti trpí?
Ne, takového Boha odmítám a navíc – hřích ze světa nezmizel, ba ještě víc rozbujel – to byla Ježíšova oběť zbytečná? Proč existuje „dobro“ a „zlo“? Proč Bůh dopouští, aby trpěli i jeho věrní? A další a další otázky, na které mi nikdo nedokázal uspokojivě odpovědět a tak jsem hledala sama… Když to lidé z mé církve zjistili, začali se za mne modlit jako za ďáblem posedlou! Nechápali mou touhu po PRAVDĚ…
No, tolik jen na začátek o mých zkušenostech a touhách ohledně duchovního života a hledání Pravdy.
Jak poznáme fanatika?
Fanatik není schopen konstruktivního dialogu. S jinými názory, s jinými systémy víry či zkušenostmi bojuje jako s nepřítelem a je přesvědčen, že jedině on má pravdu. Přitom je zcela v souladu se svým svědomím, je přesvědčen, že je v právu a má povinnost „zachraňovat duše“ a poukazovat na „zlořády“ a bludy všeho druhy. Fanatik se pasuje do role zachránce, je do hlouby duše přesvědčen, že koná dobro, že tak a ne jinak se musí chovat.
Fanatismus vyvěrá z nedostatku citu vůči sobě samému a také ke druhým lidem, neschopností empatie a soucítění a zároveň má nadměrnou důvěru k ideám, ve které věří a ke své neomylnosti. Fanatik má touhu manipulovat a ovládat, je neústupný a má potřebu patřit do stáda (církve, sekty, komunity,společenství), kde je chráněn. Fanatik má také strach: z démonů, z jiných lidí, sám ze sebe, z poznávání odlišných učení či nauk, strach z potrestání, strach z vyloučení ze stáda. Podle fanatika my všichni žijeme v bludu a sloužíme ďáblu. Pro fanatika je jen jedna jediná pravda: učení jeho komunity!
Na závěr malý poznatek se srážky s fanatikem. Shrnula jsem to do čtyř bodů. Fanatikova mysl je ve vězení, které má čtyřnásobnou ochranu, protože projevy nezávislého a svobodného myšlení považuje:
- za projev démonské pýchy
- za účelovou manipulaci
- za ulhanost, lhaní, úmyslnou lež, pomluvu
- za službu satanovi a démonům
Chraňme se před fanatismem. Je to smrtelný jed pro každou Bohem stvořenou duši.
autorka článku Abundancia www./abundancia.sblog.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuji moc!!za tento článěk..Pomohlo mi to do prezentace do školy....Vážím si lidí,kteří se s námi podělí o své znalosti :-)
Milá Abudancio
(jiždávnozasvěcenej, 17. 3. 2010 2:05)mohu jen potvrdit,že tento člověk(nebudeme jmenovat)zcela plní všechny atributy fanatika. Vím, že se za něj modlíš, a já také. Dnes mi tento člověk zakazal vkládat přispěvky do jeho stranek. Já za to ani ne tak jemu, jako spíše Boží Přítomnosti ze srdce děkuji. Ono je to totiž ve skutečnosti mrhání vlastním časem a energií. Vždyt tyto dva tak vzácné dary můžeme využívat mnohem příjemněji, než se zabývat tím fanatikem. Modleme se tedy jen za to, aby i tento člověk poznal Pravdu a Sílu Vnitřního Boha.
slepá víra
(Monika, 19. 1. 2010 20:49)Děkuji Kytičce za tento článek, protože mám pocit, že moje příbuzná je fanatička, už dlouho se zajímám o duchovno a esoteriku, ale moje teta mě nazvala spiritistkou, už od dětství mám zážitky, na které mi její víra nedokazala dát odpověď, a tak jsem hledala skutečnou pravdu, v Boha věřím, ale po svém, k Ježíši pocituji úctu a lásku, kterou i On nám posílá, ale přeci nebudu druhým vnucovat své názory a tvrdit něčemu čemu nerozumím, nebo neznám na ty věci odpověď, že je pod démonem nebo pod Satanem, vždyť v Bibli se píše, že nemáme nikoho soudit, aby jsme sami nebyli souzeni a tak vidím i po tomto článku, že s mojí tetou se nedá na téma víry diskutovat, jinak je to velice hodná a milá paní,někdy mám pocit, že různé církve lidi spíše omezují a kontrolují jím život.
Ad Bible
(Martina , 5. 1. 2010 15:52)Bible se musí umět číst. Mě moc pomohla, když mi ji kamarád přinesl do nemocnice. A od té doby jsem ji občas četla, hlavně Knihu přísloví. Musím ale říct, že výkladem, který se asi nejvíce blíží pravdě a normálu - je to jako probouzení z těžkého snu - jsou pro mne knihy Zecharii Sitchina, zejména Dvanáctá planeta.(Tady mluvím hlavně o Starém zákoně). Je do dost těžké čtení, autor je odborník na staré jazyky, hebrejštinu, aramejštinu, a zná i klínové písmo. (Na studiích měl dočasně problémy, protože kritizoval nepřesné překlady Bible.Přišel mimo jiné na to, že spousta věcí se musí překládat doslova.) Tu Dvanáctou planetu jsem četla asi čtyřikrát, a pořád přicházím na nové věci. Pak je tu ale ještě duchovní hodnota Bible. A ta spousta lidí, co se modlí a věří.
dodatek
(Zuzana, 23. 12. 2009 19:51)Ps: A ještě jedna věc. Abundancia zde popisuje jen své vlastní zkušenosti, které měla a má. Vy zde také popisujete vlastní zkušenosti. Jedna věc tu křičí do očí a tu ještě mám taktéž nutkání zde zmínit. A je to o tom, že každý jsme vyrostli v jiných "ideologiích" v jistých názorech..v rodinách, co věří v Boha, v rodinách, které se víře v Boha vysmívali (můj příběh)...myslím, že o tom to právě je...Bibli jsem se pokoušela číst jen jednou, marně...jsem mladší ročkník 86 a je toho tam na mě příliš. Kniha je stará...kolik přesně? Možná přes 2000let? Možná je na čase si říct, že třeba už přesluhuje. Spousta lidí dokonce Bibli studovalo a vědecky dokazovali, že takzvané zázraky v Bibli jsou děním naprosto běžným...viz záplavy Nilu...stádo toho hmyzu...teď si nemohu vzpomenout...Myslím si, že taková Bible, Korán...atd. jsou třeba právě oním fanatismem také poskvrněné...ano, jsou tam poučné příběhy, jsou tam láskyplné příběhy...ale to máte všude v pohádkách, pro děti seriály..např.Hannah Montana...vždycky je tam láskyplné ponaučení, a to je to, co by si měli předávat a také předávají. A hledat pravdu? I Jan Hus byl za své názory tenkrát upálen. A to pravdu hledal. A o tom to je.
pro Svitlanu
(Zuzana, 23. 12. 2009 19:28)Pro mě věta:"Takového Boha odmítám," je třeba velice v pořádku, neboť to byla i má slova. Jako malá jsem byla vychovaná, že žádný Bůh, či něco více neexistuje, smrt a konec. A církev? Jakákoliv? Ať už existuje kolik chce náboženství, dogmat či fanatických ideologií...když se tam povídá něco o tom, že Bůh trestá...Bůh soudí...Bůh dělá todle a ono - tak to neberu...a právě dříve...i jako dítě, či "puberťák" (bylo mi opravdu málo, kdy jsem se touto otázkou vážně zaobírala) mi to slovo "odmítám" bylo právě pochuti. Je to můj názor, jako je mnoho názorů...na otázku, jak člověk může odmítat Boha...jak píšete, píši já, že to je pouze odmítání názoru, či spíše nesouhlas na názor o Bohu, jak vlastně odpovídá i Abundancia v příspěvku niže (přečetla jsem si to až nyní). A jak píše, byla to její cesta. Neměla jsem babičku, jako jste měla vy, která věřila, a která by mi to mohla vysvětlit, či dětskému srdci jen potvrdit. Ba naopak. A tak chci jen vlasntě dodat, že obě strany chápu...A s větší pokorou tak příjímám sama sebe. Takže, konec dobrý, všechno dobré :) Bůh žehnej všem. Zu
:-)
(Svitlana, 17. 12. 2009 8:42)Děkuji za odpověď, Abundancie. V prvním příspěvku, jsem špatně opsala vaše jméno, omlouvám se. Nemohla jsem nereagovat. Chápu vás, každý kdo vstupuje na duchovní cestu se setká s hodně názory a pravdami. A pravd je tolik, kolik je lidí na světě. Já vás neodsoudila, pouze vaše slova: Ne, takového Boha odmítám, se dotkli všeho živého ve mně. Nebyl to vztek, pouze nepochopení, jak člověk může odmítat Boha. Opět také to, že Bůh trestá si vymyslel člověk, možná ten, kdo chtěl ovládnout další lidi. Nevím, kdy to vzniklo. Byla jsem i na vašich stránkách, nemám je bohužel přečtené celé, protože času teď není moc nazbyt, ale snad..... Bohudík, měla jsem to štěstí, za které vděčím rodině, že jsem se ve věřící rodině s tradicemi už narodila. Chápu ale i ty co víru teprve hledají. Opravdu šokující je přístup církví, ale soudit je není v mém právu. Bůh je suď. Lidi místo víry ovládá zmatek, děti žiji v přesvědčení, že věřící člověk je blázen, dospěli se neboji ničeho a páchají hrůzné činy jeden za druhým a až je postihne tragedie, tak pláčou a volají: Kde byl Bůh? A kde jsme my, lidi, teď? Kolik zla vyprodukujeme během dne byť jen během jízdy v autě a ve frontě v obchodě. A už jen málokdo se zamysli jak moc tím zarmucujeme našeho stvořitele. Nadáváme na počasí, na společnost a to, že jsme součásti všeho už neřešíme. Babička mě naučila OTČE NÁŠ dřív než abecedu, a také mi vysvětlila, že Boha se bát nemusím, není to žádná trestající ani kárající síla. Řekla mi to jednoduše tak, aby to má dětská duše pochopila, její slova: Svitlanko, to že uděláš něco špatného, za to tě Bůh nezabije, ale bude velice zarmoucený, že jeho dítko, které tolik miluje podporuje sílu zla a neslaví jméno toho, kdo ho stvořil. A já to pochopila. A nebála jsem se Boha, ale toho, že ho vědomě i nevědomě zarmoutím a tato víra mě neopouští dodnes. Prorostlo to i do rodinných vztahů i do vztahů všeobecně. V mém životě se odehrálo hodně události, i šťastných i smutných. Bylo mi hodně těžko, zlobila jsem se, plakala a zoufala, ale moc dobře jsem věděla, že pokud ztratím víru, ztratím vše co mám a zůstane troska. Dnes za všechny události děkuji, protože na vše dohlíží Bůh a všechny mě posunuli dál. Kytička mi napsala zlatá slova: I když teď si myslíš, že dána situace tě zabíjí, ve zkutečnosti tvou duši léčí. A ve všech situacích se mnou kráčí modlitba. Fanatismus opět také vytvořili lidé, budeme doufat, že z toho někdy vyrostou a nebudou dál zarmucovat Boha svými myšlenkami a idéemi. Nejdůležitější vírou je víra v osobní sílu a všemohoucího nad námi. Kontrolujme své myšlenky a snažme se myslet pozitivně. A když by se stalo, že se ocitneme ve slepé uličce, zastavme se a při modlitbě poprosme Boha: Bože, nevidím cestu, pomoz mi. Blíží se svátky, svátky klidu a rodinné pohody, nikoliv svátky mp3, notebooků a shonů. Přeji vám hodně zdraví, štěstí a úspěchu. A ať Bůh vás ochraňuje od lidí, kteří by vás chtěli ovlivnit ve svůj prospěch. Vy sama jste tvůrcem svého života. :-)
fanatismus
(modroočka, 16. 12. 2009 13:18)
abundancia: Tvoje názory jsou velmi vyspělé, jsi hodně daleko, ale ještě na jejich veřejnou prezentaci není ten správný čas. ...
K tomuto výroku:
Mám velkou výhodu: před mnoha lety, když jsem s duchovním životem začínala, upadla jsem na kratší dobu také do fanatismu.
... tady PROBÍHÁ velký boj mezi jednotlivými lidmi-dušemi, které Tě nechtěli pustit na pomyslný vyšší schod vědění.
Lze to vysvětlit na obrázku pyramidy-pravidelného trojúhelníku. Ten je rozdělen na 8 dílů-schodů. Do druhého schodu pracují temné síly, až sem sahají jejich schopnosti. Ve vyšších levelech už na Tebe nestačí. Tady už máš více otevřených cest tam, kde Tě to zajímá.
Proto je tu naznačován fanatismus. Ve skutečnosti je to boj o vstup do vyšších sfér.
pro Abundancii
(Ája, 16. 12. 2009 11:43)
Připadá mi, že církve používají tohoto zastrašování, aby udržely cíleně své ovečky v hrůze a ony tak nepřemýšlely právě o těch logických, nebo spíše nelogických propletencích toho co hlásají. Jsou takzv. hlubší pravdy církve, a o těch věřící nemají přemýšlet, ale pouze jim věřit. Myslím, si, že strach by neměl být důvodem k hledání Boha.
Ája
odmítání boha
(abundancia, 16. 12. 2009 9:38)
Svitlanko,
já Boha neodmítám, ALE LIDSKOU PŘEDSTAVU O NĚM. Boha miluji, Bůh je jen jeden, ale lidské představy jsou různé. Představa trestajícího a krutého boha je mi cizí, nesouzní s mou představou laskavého a milujícího Boha. Kdo má pravdu: Ten kdo tvrdí, že Boha se musí bát, protože nás potrestá, anebo ten, kdo tvrdí že Bůh je nanejvýš laskavá, milující a pomáhající všudypřítomná a vševědoucí bytost? Chtěla jsem jen ukázat na to, jak začala moje osobní cesta hledání pravdy, konkrétní ideje, které velikost Boží Lásky k nám snižovali a přiměly mně k hledání a studiu - a také k hlubšímu duchovnímu životu ve spojení s MILUJÍCÍM A LASKAVÝM BOHEM, ne s představou mnoha lidí, kde Bůh je soudce, tvrdý a trestající soudce.
S láskou
Abundancia
vidím to i jinak
(Hanka, 16. 12. 2009 7:28)
Já vidím tento fanatismus například u fotbalových fanoušků. Jsou schopní se pozabíjet, jen proto, že každý fandí jinému týmu. Nedokážu to pochopit.
Fanatismus v každém směru může vyvolat agresivitu.
Zdravím všechny
Hanka
fanatismus
(modroočka, 16. 12. 2009 2:22)
Děkuji za tento článek i Vaše příspěvky.
Ateismus je také fanatismus.
...
Doporučuji přečíst si knihy od Vladimíra Megreho Anastazie, Sibířské cedry...
Tohle mne dojalo k slzám - děkuji
(Marie, 15. 12. 2009 15:34)
Jeje, tak tady pokud mohu navázat:
Láska je trpělivá,
láska je laskavá,
láska nezávidí,
láska se nevychloubá
a není domýšlivá,
láska nikdy nepociťuje zášť...atd.
Prostě Novozákonní Pavlova třetí cesta
Nejoblíběnější místo v Bibli
:) Hezky jste nám to sem napsaly.
A ještě jednou pro Svitlanku
(Kytička, 15. 12. 2009 10:44)
Zlatíčko, ještě jsem na něco moc důležitého zapomněla.Možná právě toto jsi chtěla vysvětlit. Abundancia se dotkla tématu ukřižování. Ani já nesouhlasím s tím, že by Bůh na Ježíši cokoli trestal. Bůh není mstivý ani trestající. To Ježíš vzal na sebe sám tuto nesmírnou oběť, aby nám ukázal hloubku lásky, jeho sílu lásky a důležitost odpuštění. My lidé potřebujeme vše vidět prakticky, nestačí nám teorie. Kdyby o tom Ježíš jen mluvil, tak dnes už by bychom to v myšlenkách dávno neměli. Už by to bylo několik staletí zapomenuto. On ale svá slova spojil s obětí a položením vlastního života.Tím v nás uchoval tuto myšlenku, to abychom správně pochopili slovo LÁSKA.
Kytička
pro Svitlanku
(Kytička, 15. 12. 2009 10:17)
Zlatíčko,je to názor autorky tohoto článku.Krásně popsala a vystihla, jak se fanatismus projevuje a v čem máme být opatrní. Bůh je samozřejmě jen jeden. Pokud napíši, že můj Bůh je milující a plný lásky, nemyslím tím, že by těch Bohů mělo být víc. Myslím tím mou představu, kterou o svém Bohu mám Já. Víš, proč Boha nikdo neviděl? Proč vlastně nemá žádnou podobu? Je to proto,že i v této představě nám dal svobodu. Je zkrátka úžasný ve všem. A proto i já zde mohu napsat svou představu. Můj Bůh je plný lásky, plný tvořivé síly.Je velice vnímavý k lásce, kterou mu posíláme. Vrací nám ji mnohonásobně zpět. A Sluníčko moje, měla jsem silnou potřebu dát zde právě tento článek. Možná právě proto, abychom popřemýšleli, Jaký je vlastně náš Bůh? Přemýšlíme někdy vůbec o tom? Pokud ne, měli bychom, aby náš vztah k němu byl ještě bližší. Když o někom nemáme žádnou představu, necítíme tak niterné spojení. Ano,z toho článku můžeme vycítit , že Abundancii se nelíbí představa trestajícího boha a má určité výhrady. Prosím, aby si každý vytvořil svůj názor. Tvá víra je neochvějná, to je moc dobře. A já Ti za Tvůj příspěvek zde moc děkuji. A ve všem s Tebou souhlasím a posílám Ti objetí a světlo.
S láskou Kytička
...........
(Svitlana, 15. 12. 2009 9:25)Kytičko, přeji ti dobré ráno. Pokaždé když čtu tvé stránky, skoro pořád tu najdu odpověď na něco co hledám. Nemohu ale nereagovat na článek Abundacie. Čtu ho už po páté a stále nechápu jednu věc. Týká se fanatismu, ale ihned na začátku odsuzuje Boha! Jak může obyčejná smrtelnice jako já a ty a my všichni tady na zemi napsat "Ne, takového Boha odmítám". Jakého Boha? Co pak těch Bohů je snad víc? Co pak je snad Bůh u pravoslavných jiný než u katolíků? Bůh je jen jeden. A protože nás miluje tak, že kvůli nám nechal svého syna převzít naše hříchy a umřít na kříži, my všichni lidé tady na zemi bychom měli uvědomit jakou oběť tím sám podstoupil. Každý rodič, který musel pohřbít své dítě pochopí co je to za ztrátu. Ty sama na svých stránkách opakovaně zmiňuješ, že Bůh a andělé nám jsou vždy schopní pomoci, ale nezasahuji do našich myšlenek, činů a osudů. Tak jakým právem tady dotyčná píše "Proč Bůh dopouští, aby trpěli i jeho věrní?" My sami si vytváříme svůj osud dodržováním a zároveň porušováním zákonů přírody. A nejvíc hřešíme slovem. A proto trpíme, abychom pochopili, kde jsme pochybili. Jsem věřící a mou vírou nehnula ani ztráta milujícího otce a manžela. Neviním Boha z toho, že mi umřeli, když byli teprve na začátku svých životů, když se mohli radovat ze svých dětí a vnoučat. Neviním ho z toho, že teď se trhám na kusy, abych uživila rodinu a zároveň dala lásku dětem, kteří už o jednoho rodiče přišli a toho druhého vidí málo. Děkuji mu za zdraví a sílu co mi posílá, abych fungovala i v tak těžkém období nemocí a epidemii. Denně se probouzím s vděčnosti za to, že jsem se probudila a mohu ještě na teto zemi něco udělat pro dobro všech. Můj osobní názor na tento článek je, že dotyčná řeší svůj osobní boj a nedostatek víry. Vystřídala x církví a neví kde by zakotvila. Má osobní rada, milá abundacie, otevřete bibli a čtěte pozorně řádek od řádku, tam je pravda a víra, kterou hledáte. S úctou Světluška.
Thank you
(Ewullka, 11. 4. 2010 11:56)