KAM SE NÁM ZTRÁCÍ VODA?
Když se řekne voda, pro
nikoho z nás to nic moc neznamená. Doma otočíš kohoutkem a hned teče pitná
voda.V kteroukoliv denní i noční hodinu. Prostě teče a bylo by pro nás
nepřirozené, kdyby netekla. Nikdo z nás si neuvědomujeme, jak moc pitné vody
ubývá. A my lidé s ní neumíme hospodařit. Je nám jedno, jak jsou čisté potoky a
řeky.
Když
najdeš v přírodě pramínek vody, je to většinou bažina. My lidé neumíme
nebo ani nechceme udělat z té bažiny studánku a vodu svést do stružky a ze
stružky do potůčku a z potůčku do řek. Odkryješ drn a tam ze země tryská
pramínek vody, najdeš pár kamenů a uděláš studánku a jen se díváš, jaký je to
zázrak. Jak voda bublá a tlačí se ze země ven. A to ta země za vodu od nás
docela nic nechce. Možná jenom to, abychom se k ní chovali ohleduplně a s
úctou. Měníme čisté potoky a řeky na páchnoucí stoky bez života. Když se díváš
na páchnoucí stoku je ti moc smutno z toho co my lidé dovedeme z čisté
vody udělat. Ruku na srdce, jak moc si každý z nás váží vody. Nedochází
nám, že bez vody není života.
Představme
si kapku vody, třeba na růži, jaká je to krása kolikrát už fotografové zvěčnili
na svých fotografiích. A nebo, probouzející se ráno na venkově. Na trávě se
třpytí kapky rosy i to je voda. V lesích potůčky plné čisté chladné vody.
Ale
bohužel skutečnost je jiná. My lidé už neumíme žít s přírodou. Kdybychom
to uměli tohle všechno by jsme honem dávali do pořádku. A starali se o každý
bezvýznamný pramínek vody.
Bez
vody není opravdu života. Nebude to tak dlouho trvat a my lidé se o tom
přesvědčíme.
Hustopeče protíná malebná řeka Bečva. Je v ní však jen pětina vody než jiné roky. Znám potoky, které už vyschly. Co bude dál? To zatím nikdo netuší. Některé zdroje pitné vody se úplně ztratily. Jiné vysychají. Na úbytek vody na naší planetě už pokazují nejen ekologové. A přitom naše země je krásně modrá, právě proto, že je na ní voda.
V tisku se objevují zprávy: „Cena vody stále stoupá.“
Máte-li
na svém pozemku studnu – zaplatíte státu daň.
Před
časem jsem projížděla vesničkou a viděla jsem mladého muže, který u potoka
umýval své auto.
Bílá
pěna se tiše odrážela od kamenů a místy ji zadržovaly spadané větve stromů.
Chtělo
se mi zastavit a položit tomu muži otázku: „Měl jste někdy opravdu velkou
žízeň?“ „Jakou cenu, má pro Vás voda?“ Asi
by jen nevěřícně zakroutil hlavou a dál by leštil pro lidstvo tak bezvýznamný
kus plechu.
Nakonec
jsem jela dál. A v duchu jsem skládala text písničky. A tobě vodičko, se
tímto tiše omlouvám.
VODA
Asi někde v mracích
Voda se nám ztrácí
A potřebná je všem.
Voda se nám ztrácí
žalují i ptáci,škoda.
Voda se nám ztrácí
A bez ní uschne zem.
Čistá voda to je zdraví a to
já vám chci přát.
Po kapkách nám s nebe
padá, pouštím se vyhýbá,
Kdo ví, proč nám vody ubývá.
Voda se nám ztrácí
Asi někde v mracích
Voda se nám ztrácí
A potřebná je všem.
Voda se nám ztrácí
žalují i ptáci,škoda.
Voda se nám ztrácí
A bez ní uschne zem.
Můžeš mít svůj hrad či zámek
a ze zlata štít,
Když nemáš vody ani džbánek,
nemůžeš dál žít,
V mořích tam je voda
slaná a nedá se pít,
Kam jen ta voda mohla jít.
Voda se nám ztrácí
Asi někde v mracích
Voda se nám ztrácí
A potřebná je všem.
Voda se nám ztrácí
žalují i ptáci,škoda.
Voda se nám ztrácí
A bez ní uschne zem.