V neděli 17. Listopadu jsme se všichni těšili na naše společné, konstelační setkání v Nymburku. Vyjížděli jsem z domu velmi brzy ráno, bylo ještě šero a celé okolí mého domova bylo navíc přikryto hustou, téměř neproniknutelnou mlhou. Docela nepříjemné zjištění pro řidiče, který má před sebou zhruba 300km jízdy.  „Prosím, ať se mlha zvedne a vykoukne sluníčko, vyslala jsem do Vesmíru svou velkou, tichou prosbu!!. Uvědomila jsem si , jak jsem v hloubi své duše vděčná za to, že v té mlze, dnes, nemusím řídit.“  Mlha, jako ti tichý, a trochu nerudný společník nás vytrvale provázela na naší ranní cestě. Bílá tma,  byla místy větší, jinde zase trochu menší, ale byla. Museli jsme jet pomalu, protože místy byla opravdu velmi špatná viditelnost, kilometry ubíhaly pomaleji, než je obvyklé, ale postupně se začalo rozednívat. Mlha se sice pomalinku rozptylovala, ale zato jen na určitých místech. Pokud jsme sjeli níže do doliny, obklopil nás znovu bílý a na první pohled neproniknutelný závoj nevědomí…..

Měla jsem dost času na přemýšlení. Uvědomila jsem si, že náš pozemský život, je jako každá jiná cesta a jsou chvíle, kdy stojíme v mlze, husté tak, že by se dala krájet. Když jsme konečně zastavili před budovou, kde jsem uviděla známé tváře lidiček, kteří se pravidelně potkávají, aby se zase trošku mohli posunout dál,mlha se úplně rozplynula. Jako duchovní téma, nás však provázela po celou dobu našeho láskyplného setkání. Jen jsme se přivítali, otevřela jsem první, duchovní okénko.

CO UDĚLAT, ABYCHOM VIDĚLI SKRZE MLHU?

Mlha v našem osobním i duchovním životě, stejně jako každá jiná překážka znázorňuje náhlý, stagnující , stav naší duše. Pokud se ocitneme v mlze a nevidíme v dostatečné vzdálenosti před sebe, nemůžeme najít řešení našich životních situací. Nemáme odvahu učinit jakoukoliv změnu, protože se bojíme vstoupit na nepoznané. Díky bílému, mlžnému zatmění, nedokážeme správně vyhodnotit, zda tam, někde před námi, kde vidíme skutečně jen bílou mlhu, není místo naší obvyklé, bezpečné cesty prudký sráz, nebo dokonce nebezpečná propast, či jiná překážka, do které můžeme narazit. Proto chvíli přešlapujeme na místě, abychom přemýšleli, jak tuto situaci správně vyřešit. Možná nám v tu prvotní chvíli, přijde nejvíce bezpečné –  ZASTAVIT

 Stání v mlze, ale bezpečné vůbec není. Nejsme totiž vidět a může do nás někdo ze zadu prudce narazit. A tak přemýšlíme, co s touto situací. Stále ještě přešlapujeme, ale pak nám brzy nám dojde, že stání na místě je příliš vyčerpávající, a že je to těžší než-li jít. A to nás nutí k pohybu. A tak nám naše podvědomí pošle náznak – takovou malou radu z Vesmíru.  ROZSVÍTIT MLHOVKY.  Určitě nám sice chvilku trvá, než najdeme to správné tlačítko, protože se nachází právě v místě naší srdeční čakry. Abychom tento spínač mlhových světel mohli objevit, musíme se dívat sami na sebe, přijmout se, a mít se rádi. Neplatí zde žádné výmluvy, ale už víme, že kdo opravdu hledá, tak najde. A za nějaký čas, začínáme skutečně svítit. S rozsvícenými mlhovkami je mlha trochu snesitelnější. Je to naše první uvědomění, že nic se neděje bez příčiny, že vše se děje podle určitého řádu a podle určitých pravidel. S mlhovkami taky snáze chápeme, že Vesmír je vždy na naší straně. A tak jen zvolna, pomalinku popojíždíme a protože s mlhovkami už vidíme větší kus dopředu, přicházíme na  další nápad. Sledovat toho, kdo jede před námi a úspěšně už bílou mlhou projíždí. Najdeme si svého duchovního Mistra, necháme se vést a řídíme se jeho pravidly – on už v mlze totiž jezdi umí a může nás to naučit.

  Měli bychom být, ale velmi opatrní ve výběru, může se nám lehce stát, že auto před námi, nebude řídit žádný duchovní MISTR řidič – který ZNÁ CÍL CESTY. Může být před námi například rozhrnovací vůz, který nejbližší odbočkou zamíří před supermarket a tam bude pouze jezdit v kruhu na parkovišti a rozhrnovat sníh. Tím ztratíme spoustu drahocenného času a energie. Přinese nám to zklamání a bolest. Tím, že si to vyčítáme a zlobíme se na sebe, vypneme svá mlhová světla. A co je horší, budeme se muset kus cesty vrátit, sami najít zpáteční cestu k místu, kde jsme špatně odbočili a to je v mlze, navíc bez zapnutých mlhových světel obtížné.

Pokud duše začne u sebe vidět pokroky, dostává se do vyšších vibrací a tím do vyšších poloh své duchovní cesty. Mlha se většinou zdržuje v dolinách a my se tímto vyšším navibrováním, dostáváme do míst, kde se mlha postupně ztrácí a my konečně začínáme dobře vidět. Jedním ze způsobů jak rychleji překonat cestu hustým, mlhovým oparem,  je ZASVĚCENÍ.  Ve vyšších polohách jsme už bez mlhy. Vidíme lidem do tváří a tím si uvědomujeme, že to nejsou jen anonymní postavy. Vidíme krásu, která je kolem nás, a kterou jsme dříve neviděli. Tím prožíváme krásné pocity, které jsou pro nás nové a tolik zvláštní. Vidíme, ale také ty bolestné věci křivdy a utrpení, které se kolem nás dějí. Tím, že kolem nás už není mlha, vidíme, že všechny tyto události se dějí z nějakého vyššího principu. Jsme udiveni, kolik různých odboček a směrů, je kolem nás. Jak velký máme výběr.  ZAČÍNÁME ROZEZNÁVAT ROZDÍL MEZI DOBREM A ZLEM.

To je velmi důležité, protože my už od této chvíle máme možnost výběru. Začínáme cítit radost. Mlha se úplně rozptýlila. Zcela jasně už vidíme. Vidíme zřetelně všechny ukazatele směru a s radostí se zaměřujeme  na tyto trasy :  BŮH, LÁSKA, RADOST, POKORA, VDĚČNOST, VZESTUP, POMOC DRUHÝM, HOJNOST, PROSPERITA, LÁSKYPLNÉ VZTAHY, ÚSPĚCH, VNITŘNÍ SÍLA, SEBEZDOKONALOVÁNÍ, a další. Na konci těchto důležitých cest je náš cíl a naše cílová stanice má jméno, které souvisí s těmi počátečními, mlhovými světly.

Neměli bychom zapomínat že:

KAŽDÝ Z NÁS MÁ SVOJÍ LIBOVOLNOU TRASU

KAŽDÁ CESTA JE JINAK DLOUHÁ

NA KAŽDÉ CESTĚ JE JINÁ - KARMICKÁ HUSTOTA MLHY

MOŽNOST, ŽE NÁM DOJDE PALIVO, ZDE JE

TÍM, ŽE POCHYBUJEME O SOBĚ – TVOŘÍME ZBYTEČNÉ PŘEKÁŽKY NA NAŠÍ CESTĚ

HÁZET NA DRUHÉ, ŽE NÁM NESVÍTÍ MLHOVÁ SVĚTLA, JE JEN PLÝTVÁNÍ PALIVEM

KAŽDÝ MÁ VE SVÉM PODVĚDOMÍ NAVIGACI - ALE NÉ KAŽDÝ JI UMÍ POUŽÍT

JEDEME –LI PŘÍLIŠ RYCHLE – OBVYKLE MINEME SPRÁVNOU ODBOČKU

JEDEME-LI PŘÍLIŠ POMALU – DOJDE NÁM RYCHLEJI PALIVO

STOPKA JE VŽDY VÝSTRAHA PŘED NEBEZPEČNÝM ÚSEKEM

NĚKTERÉ UKAZATELE JSOU NEPRAVDIVÉ A MOHOU BÝT MATOUCÍ

KAŽDÁ POKUTA PŘINÁŠÍ BOLEST

BEZPEČÍ JE CENNĚJŠÍ NEŽ RYCHLOST

                Krásnou a pohodou cestu bez mlhy – Vám přeje Kytička

DALŠÍ NAŠE SETKÁNÍ JE 1.12. V PŘÍBRAMI