CO JE TO VLASTNĚ
KLETBA A JAK SE JÍ MŮŽEME ZBAVIT
O síle myšlenky,ať
už dobré ,nebo zlé,bylo jistě napsáno mnoho vět a vyřčeno mnoho slov.
Přesto stále
nevěřícně kroutíme hlavou. Jak může taková kletba fungovat? To přece nemůže být
pravda.
A ona to přesto
pravda je a dokonce se o tom píše i v knihách popisující dějiny evropských
národů.
Francouzský král
Filip, řečený Sličný, nechal upálit příslušníky templářského řádu a označil je
za kacíře.
Jejich velmistr
pár vteřin před tím, než vzplál na hranici, vykřikl na krále a jeho syny:
„Buďte prokleti,
až do třináctého kolena.“ A tak se stalo, že dynastie Kapetovců, do které král
Filip
náležel, neměla
dlouhého trvání. Filip zemřel osm měsíců po této události.
Krátká vláda a
rychlý konec potkal i Filipovy tři syny a jediného vnuka.
Takovéto příběhy,
bychom našli i v naší historii.
Znamená to, že
bychom fenomén zvaný kletba, neměli brát na lehkou váhu?
Co to tedy je
KLETBA? Je to jako šíp vystřelená, zlá myšlenka, proměněná ve slova, která svou
silou , ubližuje tomu,komu je poslána. Někdy jí člověk vysloví v neštěstí
a bolesti, někdy touží kletbou záměrně ublížit.
V očích
Stvořitele je to proklínání velké provinění. Proto bychom měli vždy dobře
hlídat své myšlenky a pečlivě
vážit slova.Kletbu
není jednoduché zrušit, zvláště když neznáme přesnou formulaci. Proto je
v tomto případě jediné řešení, požádat nejčistší energii, tedy Stvořitele
o zrušení kletby. Andělé pak vyléčí
nastřádané emocionální bahno, které se odplaví pláčem a lítostí.
Uvádím zde příklad
mladé ženy, na kterou bylo prokletí přeneseno ještě z minulého života.
Komunikovaly jsme
pomocí PC a byla a na dálku uvedena do časové klesající linie,aby mohla poznat člověka,
který jí kletbou zatížil a tím pádem odpustit sobě i jemu a očistit svou karmu
od provinění.
9.8. 2007
Kytička: Milá Viky, to co Ti
brání v krásném romantickém vztahu,je určitá kletba, která byla vyřčena
velmi dávno,už ve
tvém minulém životě. Každý tvůj vztah, skončil předčasně. Vychladl. Jakoby
někdo dýchl mrazivý vzduch na láskou rozpálené srdce a ono vychladlo. Tak to
vidím.
Viky: Mně to už taky napadlo, zvláště když jsem
se opět rozešla se svým partnerem.A co mám dělat? Jde to zrušit?
Kytička: Ano, ale není to
jednoduché. Budeš se muset hodně soustředit. Mnoho prosit. Neboť tuto
kletbu pronesl
člověk, kterému jsi ty v minulém
životě hodně ublížila. Budu prosit o odstranění v celé linii času.
Budu.ale potřebovat tvou pomoc.
Viky: Je mi to líto. Ráda bych to napravila.
Kytička: To je správná myšlenka,Viky.
Ráda ti pomůžu. Tvojí lítost, budeme potřebovat. Zapálím si bílou svíčku. Já, i
tví ochránci jsme připravení.
Viky: Jsem také
připravená.
Kytička: Několikrát se
zhluboka nadechni. Zopakuj tuto prosbu. Ale upřímně od srdíčka. Opravdově.
Požádej své
ochránce o pomoc. Popros, aby vyléčili bolest, kterou tvé chování
v minulosti způsobilo.
Viky: Můj nejdražší Stvořiteli. Porušila jsem Tvůj
zákon ,který vyvolal proud zloby a velmi mnoho bolesti.Prosím s pokorou,
ublíženou duši o odpuštění. Prosím tebe, můj nejlaskavější Stvořiteli, o
vymazání kletby, s celé linie času. Vše ať vyléčí láska a moje pokorná prosba,
dojde vyslyšení...Děkuji.
Kytička: Jak se teď cítíš Viky?
Viky: Jsem nějak mimo,
jak jsem se soustředila, úplně jsem se zpotila, viděla jsem před sebou v duchu
nějakou postavu ženy...jsem zmatená
Kytička: Jen jsem tě posunula zpět v linii času.
Ano, ta žena měla tmavé vlasy a na sobě hnědé šaty....něco jako zástěru
Viky : Kytičko, já
jsem z toho úplně mimo, nevěřila jsem svým očím jak jsem ji viděla, měla hnědé
vlasy, asi po ramena spuštěné, jakoby mokré, ale takový nebo takovou zástěru
jako by jednoduchou z pytloviny nebo, to je divné, stála tam a dívala se na mě,
a teď se mi chce brečet.
Kytička: Soustřeď své
myšlenky Viky. Jdi té ženě vstříc .Obejmi v duchu tu ženu a popros jí o
odpuštění.....
Viky: Kytičko, mám tu
ženu pořád před sebou, objímám ji a cítím, že i ona mě objala, cítím, že je to
pro ni těžké, ale jakoby mi odpouštěla, ale cítím její smutný výraz
v očích
Kytička: Pošlu tobě i
té ženě andělské světlo....
Viky: Děkuji, je mi moc smutno, cítím, že jsem jí
ublížila, napravím to?
trošku jsem se soustředila…najednou
vidím tu ženu stát, stojí pořád na místě jak před tím, ale vidím její výraz, už
je to lepší, dobré?já poodcházím od ní...díváme se zdálky na sebe
ona tam stojí a já odcházím už
dál, jakoby mě propouštěla?
Kytička: To jsou dobré pocity. Napravit její bolest nemůžeš. Jen
prosit o odpuštění.
Viky: Teď momentálně cítím takový záchvat radosti,
štěstí, že je to dobré, ale i přesto se mi ženou slzy do očí.
Kytička: Už tě musím
vrátit zpátky. Rozluč se s ní a řekni jí, že už vás nic nespoutává,....pošli ji
ze svého srdce proud světla. Obal jí láskyplným světlem a vracíme se zpět.
Viky: Trvalo mi to
že?nějak to hned nešlo, úplně jsem měla oči plné slz a brečela jsem, ale pak
jsem jí to řekla a ona už se jakoby usmála, otočila se, zasmála a odchází, jen
já tu stojím jak sloup a dívám se za ní...
Kytička: Jak se cítíš Viky? Už jsi zpátky.Ten obraz
ženy, by se měl ztratit.
Viky: já jsem šťastná,
ještě mě trošku tíží ten pocit, smutek, slzy, přejde to?
Myslím že ano, cítím
radost ale zároveň ten smutek z toho jak jsem někomu mohla ubližovat, je to
možné?
Já se cítím tak divně, teda jako
hezky, jen tak divně, radost a smutek zároveň.
Kytička: Ano, smutek a bolest. To ta žena cítila, když k tobě
posílala tyto zlé myšlenky. Někdy se velká bolest, když nehlídáme své
emoce,může změnit v nenávist.
Viky: Nevím jak ti
poděkovat,jen jsem ti ještě chtěla říct, že jsem tu ženu viděla odcházet,
myslím, že pršelo, dívaly jsme se na sebe, byla za ní taková záře.
Kytička: Časem tento obraz zapomeneš. Teď popros
ochránce o vyléčení a odstranění následků této kletby v celé linii
času.
Viky: Udělám to, já
mám takovou radost, jsi moje zlato, nevím jak ti to napsat a jak poděkovat,
ještě se mi derou slzy do očí, ale snad to přejde, DĚKUJU
Kytička: Teď se rozloučíme Viky. Jsem trochu unavená. Přeji Ti hezký
zbytek dne .
10.8. 2007 16.30 Olomouc
Mám neuvěřitelně silný pocit,
vytočit tel. číslo Viky a zavolat jí. Chtěla bych se zeptat, jak se cítí.
Nemám ale možnost spojit se s ní
přes počítač.
Viky bydlí v jednom malém
městečku na moravě a já právě stojím v Olomouci pod Orlojem a musím na
Viky myslet.
Právě v tuto chvíli. Vytahuji
z kabelky telefon a vytáčím číslo.
Kytička: Ahoj Viky, jak se dnes cítíš?
Viky: Mám se fajn. Jsme na výletě. Ale včera ještě cestou z práce
jsem pořád měla před očima tu ženu. Ale dnes jsem se rozhodla, udělat si s dcerkou
hezký den a tak jsme na výletě.
Kytička: To je skvělé, kam jste vyrazili?
Viky: Navštívili jsme jeden moravský hrad. Dcera je unavená…usnula
v autě.
Kytička: Já jsem dnes musela pracovně do Olomouce, ale teď už
procházím památky.A kde jsi právě teď?
Viky: Právě teď v této chvíli
projíždíme přes Olomouc.
Kytička: Tak to je
neuvěřitelné Viky, i já jsem v Olomouci!!!!!!
Viky: Jejda, tak to je dobrá náhoda. Kde jsi?
Kytička: Stojím právě pod Orlojem. Moc ráda bych se s tebou setkala.
Viky: Mám úplně husí kůži. Jak jsi věděla, že jsem v Olomouci?
Za chvilku jsem u Orloje
Za pár minut jsme se s Viky setkaly.
Naše naprosto nečekané setkání, bylo umocněno tím, že jsme se setkaly právě pod
Orlojem. Jako by nám andělé dali najevo, že skutečné jsme společně vrátily čas a
vyléčily bolest, která přetrvávala tolik let. Měly jsme krásný pocit, protože
víme, že náhody neexistují. To jen někdo mocnější naplánoval naše setkání. Měla
jsem silný pocit vytočit číslo Viky právě ve chvíli,kdy projížděla stejným městem,
abychom se mohly setkat? Naše bydliště je dost vzdálené. Naplánovat naše
setkání, by asi bylo v této chvíli hodně komplikované. Viky nemohla o mé
cestě nic vědět..Výlet si ale naplánovala stejným směrem . Nic jsme předem neplánovaly.
Přesto jsme se setkaly. Děkuji andělům, že nám ukazují
cestu a řídí naše kroky.
Děkuji za všechny úžasné lidi, které
mi andělé takto staví do cesty. .Když je objímám, cítím jejich duši. Trochu se
bráním, napsat slovo DAR. Ale jak nazvat čistou radost ze setkání a lásku,
kterou duše cítí, při objímání. Mám vždycky pocit, že naše těla ustoupila do
pozadí a jen duše si vzájemně vyměnily láskyplné paprsky světla. Věřte mi, že
právě v této chvíli objetí a láskyplného přátelství, se nejvíce podobáme
andělům.
Kytička 