http://www.penezenkyzababku.cz/store/fulltext.asp?blnNoSearch=True

Drahá Kytičko,už poněkolikáté mě bůh přivedl na tvé stránky jen kvůli potvrzení,že dělám vše dobře,jen jsem netrpělivá a ztrácím občas víru.Já i můj manžel v tomto roce pracujeme na změně myšlenkových pochodů,neboť jsme přesvědčeni,že jsme si svou bídu přivodili sami.Jednak jsme oba příliš charitní v přesvědčení,že pokud budeme rozdávat vždy se nám to vrátí,ale je v tom spíše zoufalá touha být potřební.Proto se na nás lepí lidé,kteří nás zneužívají a stále se opakuje,že jim nepomůžeme a sami si ublížíme.Druhá stránka problému je to,že jsme byly zvyklí přijímat veškerý odpad z domácnostís radostí kolik toho máme,ale vzápětí při třídění si člověk uvědomí,že je mnohem lepší jít do obchodu a koupit si něco konkrétního,co mi sluší.Letos jsem přestala šít a barvit oblečení ze starých látek např.prostěradel,přestala jsem být posledním článkem v řetězci před úplným vyhozením.Ve svatebních šatech z povlečení mi sice všichni záviděli mou šikovnost navzdory chudobě,ale šatičky jsou pro jiné účely nepoužitelné,protože se mačkají a dnes po 4 letech manželství je z nich nevzhledný hadr.Přitom jsem je šila asi týden.Letos jsem ušila poslední sukně z darovaných látek,ale stará prostěradla už neobarvila.Dokonce jsem vyhodila právě tyto barvené hadříky,které jsem nosila jaksi demontrativě,abych stále ukazovala jiným ženám,jak dokážu šetřit.Že si zasloužím více si opakuji stále ale pořád to někde vázne.Zas mi chybí trpělivost,chci všechno hned.Protože sice na úkor peněz na jídlo pro děti,ale dokázala jsem si až teď u pátého dítěte koupit do porodnice nové blečení.Dříve bych si vzala ty barvené hadříky.Dnes jsem vzala manžela na nákupy prostě s tím,že to nutně potřebuji,nebyl tam žádný pocit viny.A tak zas věřím,že jdu správnou cestou a vše se změní,bůh mě dobře vede.Bylinka

Milá Kytičko,je úžasné, jak nás vesmír krásně spojuje a vede. O víkendu jsme měli ve škole psychologii a ejhle, měli jsme vyjmenovat, za co jsme v životě vděční.Je toho tolik...vypíšu alespoň to, co mě v té chvíli napadlo: Jsem vděčná za svůj život, za lásku, kterou můžu cítit, za krásné chvilky, které jsem schopná si uvědomit, za všechno pěkné i špatné, co ke mě přichází, za své děti, které ke mě chtěli přijít, za všechny, kteří mi dovolí je milovat..... Děkuji.
S láskou k Tobě a všem, kteří navštěvují tyto báječné stránky, Mirka

Milá Kytičko, děkuji. Úklid šatníku jsem udělala o prázdninách, kdy jsem byla doma sama. Vyklidila jsem i hračky, které putovaly dál, přesně jako hadříky, které jsem třídila podle hesla: co jsem neměla na sobě už více než rok, tak to už neobleču. Za "oběť" padl i sklep... prostě měla jsem pocit, že musím uklidit....A jiní měli zase radost, že mají co na sebe...

Milá Kytičko,poslední dobou naši rodinu osud hodně zkouší.Proto dost často chodím na Tvoje stránky.Nevím jak je to možné,ale po přečtení tohoto příspěvku jsem cítila mravenčení v zádech,tekl mi proud slz a cítila jsem obrovskou úlevu.
Je to přesně jak píšeš.Svetr od babičky už nenosím ,ale jelikož už není mezi námi,jsem úplně paralizovaná ho vyhodit(a takových věcí je víc).Máš pravdu ,jednou se tím začít musí.Děkuji za Tvé stránky.

Kytičko, tojsem ráda, že jsi dnes napsala tento 6. krok. Hned jak jsem začala číst, tušila jsem, že budeš psát o šatníku :-) a ihned mi na mysl vlezl můj modrý kalhotový kostýmek, který mám asi 6 let, měla jsem ho na sobě tak 1-2x a od té doby je ve skříni. Jé, ten dnes půjde někam jinam, a nejen on
:-). Budu dělat úklid. DĚKUJU J.